S úžasem sledujeme počínání ministra kultury Vítězslava Jandáka, který v pátek 2. 12. 2005 náhle a bez udání smysluplného a hodnověrného důvodu odvolal ředitele odboru památkové péče ministerstva a všechny ředitele Národního památkového ústavů v zemi. Vzhledem k závažnosti tohoto kroku a jeho dalekosáhlým důsledkům pro celý obor památkové péče sepisujeme tuto petici, kterou vyjadřujeme s plošným a neodůvodněným odvoláním náš zásadní nesouhlas.

1. Odvolání všech ředitelů výrazně destabilizuje celý obor památkové péče jako takový, neboť způsobuje naprostou diskontinuitu koncepce a rozhodování všech pracovišť památkových ústavů v zemi. Princip „kolektivní viny“, který byl na ředitele uplatněn, zcela znemožnil objektivně zhodnotit práci jednoho každého z nich.
2. Deklarovaná snaha ministra jmenovat do 15. 12. nové ředitele památkového ústavu znamená, že bude třeba během necelých dvou týdnů vybrat desítku odborníků. Nesmyslně krátký termín pro takto citlivou a odpovědnou záležitost je patrně důsledkem zcela zkreslené představy o tom, co taková funkce obnáší a jakými osobními, profesními i morálními předpoklady musí vhodný uchazeč disponovat. Během dvou týdnů lze případné odborníky pro takto náročnou činnost sotva vytipovat, těžko však odpovědně posoudit, natož skutečně vybrat. Pokud se ministerstvo, poté co názorně předvedlo, jak neuctivě lze zacházet s řediteli, mezi kterými byly osobnosti vysoce kvalifikované, lidsky i profesně ceněné, spolehne jen na zájemce, kteří se sami do výběrového řízení přihlásí, nebude mít pravděpodobně ten nejkvalitnější výběr. Na tuto skutečnost doplatí památková péče jako obor.
3. Je zřejmé, že obor památkové péče potřebuje v mnoha směrech reformu, aby se stal pro veřejnost důvěryhodným a srozumitelným. Zásadním změnám však musí předcházet otevřená a kvalifikovaná diskuse, která pojmenuje hlavní problémy oboru a navrhne jejich možná řešení. Plošné stínání hlav, které je ministrem za tyto reformní kroky vydáváno, celý problém jen zamlžuje a diskusi končí dříve než vůbec mohla započít.
4. Tím, že ministr dle vlastních slov vyslyšel „neustálé stížnosti na památkáře“ a rozhodl se proto k takto radikálnímu kroku, uštědřil bezohledně políček oboru, jehož je sám nejvyšším představitelem. Jeho rázné opatření bohužel naznačuje, že si nezjistil skutečný stav věci a neseznámil se dostatečně se systémem, jakým památková péče funguje, a že se toto opatření stalo spíše teatrálním gestem pro média, než rozhodnutím moudrého politika.
5. Hlavní problém památkové péče totiž nyní rozhodně nespočívá v tom, že by ředitelé chybovali ve formulaci a závěrech svých odborných vyjádření, ačkoliv různá pochybení samozřejmě obecně vyloučit nelze. Problém je spíše v tom, že památkové ústavy přes svou zákonnou roli garantů zájmů státní památkové péče ve skutečnosti nerozhodují, neboť skutečná rozhodovací pravomoc je v rukou samosprávy vykovávající státní památkovou péči v přenesené působnosti. V rámci systémových změn je třeba především posílit roli odborné složky v celém systému, což je zcela v kompetenci Ministerstva kultury. Pokud by chtěl ministr skutečně řešit „problémy s památkáři“, měl by napadnout současný zákon, který nerespektování názoru památkových ústavů magistrátními či obecními úředníky umožňuje, a nikoliv dále podkopávat autoritu památkových ústavů.

Vzhledem k závažnosti situace ministra kultury Vítězslava Jandáka vyzýváme, aby:

• jasně pojmenoval skutečné důvody, které ho vedly k takto radikálnímu a v polistopadové památkové péči bezprecedentnímu politickému zásahu do fungování odborné instituce;
• objektivně zhodnotil činnost každého z odvolaných ředitelů a udal důvody k jeho odvolání, pokud by tyto nenalezl, aby odvolaného ředitele jmenoval zpět;
• alespoň o dva měsíce prodloužil lhůtu na výběr nových ředitelů, přesně stanovil podmínky, za kterých se jich výběr uskuteční (důraz musí být kladen zejména na jejich odbornost a vztah k památkové péči, neboť ředitelé všech pracovišť jsou především odbornými garanty oboru) a předem vyjmenoval členy komisí, které budou uchazeče posuzovat
• zahájil neprodleně otevřenou diskusi o případné reformě systému památkové péče, která přesně určí hlavní problémy oboru a navrhne jejich řešení; žádné unáhlené a radikální kroky nesmí být provedeny dříve, než budou tato východiska přesně stanovena, neboť mohou možnost smysluplné reformy výrazně zkomplikovat.

 V Praze, dne 5. 12. 2005.

Podepsáni:

Prof. PhDr. Mojmír Horyna, ředitel ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze

PhDr. Marie Klimešová, předsedkyně Uměleckohistorické společnosti v českých zemích

Doc. PhDr. Jiří T. Kotalík, pedagog Akademie výtvarných umění v Praze

PhDr. Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu

Mgr. Richard Biegel, jednatel Klubu Za starou Prahu, NPÚ STČ

Ing. arch. Jan Veselý, Klub Za starou Prahu, NPÚ STČ

PhDr. Kristýna Kolajová, Klub Za starou Prahu, NPÚ ÚP

kontakty:
Richard Biegel - biegel@seznam.cz
Kateřina Bečková - k.beckova@seznam.cz