Prof. Ing. arch. Milan Pavlík, CSc.

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2000)

Jedná se nejspíše o obvyklou chybu v křestních listech, podle kterých je přátelům obvykle poněkud více, než jak vypadají a jak jednají. To je zřejmě případ i Milana Pavlíka, který se narodil 9. října údajně roku 1930 v Manětíně na Plzeňsku. Jedinečné prostředí barokního městečka bezesporu ovlivnilo jeho orientaci především na historickou architekturu - přednostně právě na barokní, na výtvarné umění v širším prostorovém záběru i na barokní hudbu.

Po vystudování Fakulty architektury ČVUT v Praze se stal Milan Pavlík odborným asistentem na fakultním Ústavu dějin architektury profesora Oldřicha Stefana, mimořádné vědecké a tvůrčí osobnosti (mimochodem 4. prosince jsme vzpomněli jeho nedožité sté narozeniny), která niterný zájem mladého architekta Pavlíka o hluboce emocionální a dynamickou barokní architekturu ještě více posílila a prohloubila.

Tehdejší mocenská politika zasáhla pochopitelně i Fakultu architektury a jejím důsledkem bylo v roce 1958 vyhnání řady nadějných pedagogů ze školy. Arch. Pavlík byl vyřazen z pedagogické činnosti na více než následujících 30 let. Jeho novým působištěm se nadále stal nedlouho před tím nově ustavený Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze, který se mu stejně jako pro mnohé jiné stal v tehdejších poměrech téměř neskutečným azylem, kde mohl do značné míry rozvíjet a naplňovat výsledky své vědecké a tvůrčí práce. Mám na mysli především tehdejší ateliér stavebně historických průzkumů, založený a vedený dr. Dobroslavem Líbalem, jehož se stal Ing. arch. Milan Pavlík jedním z odborných vedoucích pracovníků. Z ateliérové dílny vycházelo bezpočet průzkumových pasportům jejich zpracování vyžadovalo všestranné podrobné poznání studovaných objektů, zpočátku zejména z historického jádra Prahy. Hluboké poznání jednotlivých reprezentantů historické architektury a z něho pramenící pokora před odkazem minulosti, umožňovaly i úspěšné zpracování zadaných architektonických úloh a oceňování v rámci tehdejšího SURPMO i mimo něj. Byly to např. studie regenerace havelsko-michalského bloku, studie bloku Řásnovky v Praze a trasy MHD pod Starým Městem (všechny s arch. F. Kašičkou). Narůstající zkušenosti a tvůrčí schopnosti přivedly arch. Pavlíka k vedoucí poloze v projekčním ateliéru SÚRPMO, odkud vyšly dosud nejvýznamnější realizace, na kterých se autorsky nebo spoluautorsky podílel. V první řadě nutno uvést památkovou obnovu ojedinělé barokní zámecké architektury v Praze - Troji, když předtím - společně s bývalým blízkým spolupracovníkem architekta Frágnera Jaroslavem Láchou úspěšně vyzkoušel svůj tvůrčí potenciál na složitějším organismu Chotkova paláce v Praze I - Michalské ulici. Z dalších realizací arch. Pavlíka nelze opomenout renovační zásahy v barokním konventu v Plasech -v kraji svého stále navštěvovaného a obdivovaného rodiště, renovace zámku v Písečné u Slavonic, Vávrova mlýna v lokalitě Nových mlýnů na vltavském nábřeží v Praze či tzv. Richterova domu čp. 459 na Starém Městě, dílčí úpravy břevnovského kláštera až po citlivé výtvarné a technické zásahy do mimořádně architektonický a památkově hodnotného organismu Staroměstské radnice. Staroměstská radnice se mimochodem stala i předmětem soutěže na dostavbu její části zničené v závěru 2. světové války. Této soutěže se arch. Pavlík spolu s úzkým kolektivem spolupracovníků zúčastnil v roce 1964 a úspěšně umístil. V další soutěži na dostavbu Staroměstské radnice (s arch. F. Kašičkou) se za nových výchozích podmínek v roce 1987 přední pořadí výsledků soutěže opakovalo.

Výčet vědeckých a tvůrčích aktivit prof. Pavlíka by byl zdaleka neúplný bez připomenutí jeho činnosti publikační a přednáškové v širokém záběrovém okruhu, přirozeně opět s převahou zájmu o architekturu barokní. Knižní podobu získalo jeho oceněné společné dílo s fotografem Vladimírem Uhrem, nazvané Dialog tvarů, vydané i v zahraničí, které se dokonce stalo inspirací pro scénické uplatnění námětu poklidného kontaktu či naopak vášnivého sporu mezi barokními architektonickými články a detaily.

V období postupného kříšení demokratických principů po listopadu 1989 zaujal arch. Pavlík právem místo svého někdejšího učitele prof. Stefana. Stal se poté až do roku 1998 jako nově jmenovaný profesor nástupcem prof. Stefana nejen jako vedoucí velkého Ústavu dějin architektury a ochrany a renovace památek, ale také jeho plnoprávným pokračovatelem v organizační, vědecké a pedagogické činnosti. Tato činnost hlouběji orientovaná na problematiku barokních tvůrčích principů, zvláště pak barokních klenebních konstrukcí, pokračuje úspěšně nadále, stejně jako jeho neúnavná činnost vědecko-literární. Rozhodným přínosem pro aktivní ochranu památkového dědictví je jeho vysoce kvalifikovaná aktivní účast na jednání domácí rady Klubu Za starou Prahu. Jeho zásluhou jsou formulovány mnohé úspěšné zásahy Klubu do řady sporných aktivit v historické Praze.

Neúplnou připomínkou dosavadní práce a činnosti prof. Pavlíka a jeho postavení v kulturní sféře společnosti nelze uzavřít bez zmínky o jeho vztahu k hudbě - dalo by se říci k této odhmotněné architektuře, kterou souběžně desetiletí zaníceně provozuje v proslulém kvartetu "HO PA KA JU", a kterou má velice rád i v podobě ohnivých slováckých verbuňků.

Přejeme prof. Pavlíkovi, aby mu stále dobré zdraví umožňovalo ještě dlouhá léta v nasazeném tempu úspěšně pokračovat.

František Kašička