IN MEMORIAM

Doc. ing. Jiří Pauli, CSc.

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 1-2/2001)

Zpráva o úmrtí pana docenta vyvolala mezi členy Klubu Za starou Prahu nejen tíživý pocit ztráty odborného spolupracovníka, ale také upřímného přítele, člena Domácí rady. Jeho milý obdařující úsměv nám však zůstává trvale v paměti.

Jiří Pauli se narodil 16. 7. 1929 v tehdejším Turčianském Sv. Martině v Československé republice, jejímuž demokratickému a křesťanskému duchu přes všechny potíže zůstal celý život věrný. Po nuceném přesídlení rodiny ze Slovenska maturoval roku 1948 na reálném gymnáziu v Praze a v roce 1953 absolvoval konstruktivně dopravní směr Fakulty inženýrského stavitelství ČVUT v Praze.

Po desetileté praktické projekční činnosti přešel v roce 1964 na nově zřízenou katedru geotechniky F Sv jako vedoucí katedrové laboratoře, kde se osvědčil jako uznávaný odborník v oboru stavební mechaniky a pružnosti, organizátor a praktický řešitel mnoha závažných úkolů na území celého tehdejšího státu.

Počátkem devadesátých let vstoupil do Klubu, aby zde spolu s rovněž již zemřelým Ing. Z. Fukou, CSc. a později již sám, v technické komisi vedli oponenturu proti připravované radikální "novorekonstrukci" Karlova mostu.

Vedení Klubu si bylo vědomo, že každým zásahem stavební činnosti, v tomto případě ještě těžké inženýrské mechanizované výroby, i při největší pečlivosti každá historická stavba nezadržitelně ztrácí ze své památkové identity. Proto by měl být takový zásah zvažován s nejvyšší možnou zodpovědností jako nezbytně úsporný a dlouhodobě účinný a odpovědnost péče o památku by měla být opětně přenesena na soustavnou a průběžnou údržbu.

Další ideou, kterou se Klub snažil vyvrátit, byl tehdy selektivně chápaný názor Rieglovy památkové teorie, že technické prostředky uplatňované v sanační inženýrsko stabilizační činnosti, tj. ocel a železobeton, lze mnohde a dokonce sebevědomě opticky přiznávat a vytvářet tak nový kontext s estetickou stránkou památky. Tak tomu bylo v případě projektu a realizace stabilizačních prací na korytu Čertovky, kde tak byly z velké míry potlačeny původně navržené betonové plochy. Nejúčinněji však tyto zásady doc. Jiří Pauli uplatnil při rekonstrukci starého mostu v Písku, městě, které se stalo rodině Pauliů po Praze druhým domovem.

Jiří Pauli nebyl však jen racionálně založeným a exaktním technikem, dovedl rozvinout i druhou stránku lidství, humanitu. Byl výborný pedagog, mimořádně vzdělaný v historii, umění, byl hudebníkem a řadu let např. působil v symfonickém orchestru ČVUT.

Tyto názory a životní postoje přivedly doc. Jiřího Pauliho do Klubu a do jeho Domácí rady, jejíž členy si získal nejen šíří svého vzdělání, ale i jemným. nevtíravým taktem, s nímž dával Klubu své kvality k dispozici. Na život a osobnost tak vzácného člověka lze v dnešní době všudypřítomné bezohlednosti a sobectví jen těžko zapomenout.

Ještě jednou, pane docente, naše díky za Váš život mezi námi.

Josef Hyzler