Po pravdě řečeno do soutěže jsme šli s myšlenkou umístit do středu náměstí plastiky Johna Heyduka, které tento americký architekt vytvořil v letech 1968-1971 na památku Palachova činu. Po otevření podmínek soutěže jsme s údivem zjistili, že střed náměstí má zůstat navždy obsazen vzduchotechnickým zařízením. Při hledání nového tématu a úvahách o historii náměstí jsme došli k poznání, že Palachovo náměstí postupně a přirozeně převzalo úlohu, která byla původně určena pro Náměstí republiky. Je to úloha býti urbánním symbolem demokratické státní moci v protiváze moci monarchistické či později moci prezidentské symbolizované Hradem na druhém břehu Vltavy.

Do středu náměstí umístěný stožár pro státní vlajku se nám zdá být přirozeným akcentem tohoto poslání. Kupodivu piedestal takového stožáru může pojmout i požadovaný objem nádechu vzduchotechniky. Plochu náměstí v souvislém pásu mezi fasádou Rudolfina a Umělecko-průmyslovou školou navrhujeme vydláždit velkoplošnou kamennou dlažbou. Jde o to vytlačit z náměstí (alespoň kompozičně) parazitní dopady automobilové dopravy.

Pomník Antonína Dvořáka má podle našeho názoru přirozené místo na nábřežní promenádě před vstupem do Galerie Rudolfinum a tím poblíž Hudební konservatoře, kde Dvořák vyučoval. Posunutím významového těžiště i do této části nábřežního parku se zcela přirozeně posílí význam vstupu do obrazárny, který je dnes vnímán jako vstup vedlejší.

Pomník Josefa Mánesa by určitě měl zůstat na svém místě a to nejen s ohledem na obecný genius loci ale i s ohledem na fakt, že tento pomník je společným dílem sochaře Bohumila Kafky a architekta Josefa Havlíčka a byl pro toto místo od počátku komponován.

Sochařská nábřežní galerie by měla být doplněna ve své jižní části zmíněnými plastikami Johna Heyduka. I když sem byly jaksi násilím vytlačeny ze středu náměstí, jsou zde na správném místě. Kontemplativní charakter parku nad řekou je pro pietní sochu nepochybně příznivější prostředí než střed rušného náměstí.