Domácí rada Klubu Za starou Prahu se podrobně seznámila s projektem architekta Josefa Pleskota na zastřešení druhého nádvoří Nostického paláce pro vytvoření velké centrální informační haly Ministerstva kultury.

Při hodnocení návrhu je třeba vzít v úvahu několik různých a částečně protichůdných aspektů. Na jedné straně stojí chvályhodná snaha ministra kultury otevřít svůj úřad veřejnosti, a to nejen v symbolickém, ale dokonce i praktickém smyslu slova. Záměr je podpořen výběrem architekta, jehož realizace v historickém kontextu dávají poměrně velkou záruku citlivého řešení problému. Na straně druhé je pak architektura Nostického paláce, který patří mezi nejvýznamnější a nejlépe dochované barokní palácové stavby v Praze. Reprezentativní architektonická kompozice této stavby je dána nejen monumentálním průčelím, ale také dvojicí vnitřních nádvoří propojených arkádami, která celým palácem prostupují a dávají mu další, nečekaný rozměr. Zastřešení jednoho ze dvou vzájemně propojených nádvoří v tomto kontextu bohužel znamená výrazné oslabení a znejasnění celé barokní kompozice.

Jsme přesvědčeni, že symbolické „otevření“ ministerstva kultury by nemělo být realizováno na úkor architektury paláce, ve kterém instituce sídlí. V žádném případě nechceme zpochybnit architektonické kvality tvůrce návrhu nebo skutečnost, že navržené řešení je snadno reverzibilní. Domníváme se však, že dobře míněná snaha otevřít palác veřejnosti zde přináší nepříliš šťastné kompromisní řešení, které ve výsledku neuspokojí nikoho.

Je zjevné, že kompozice paláce i jeho výsostně reprezentativní podoba daná nedávnou zdařilou obnovou je již v principu odlišná od představy ministerstva jako otevřené instituce, jež se by se měla vyznačovat vstřícnou účelností a neokázalou skromností. Očividný rozpor mezi monumentální koncepcí barokního paláce a zcela protichůdným zadáním přetvořit jej v jednoduše účelný celek nás vede k logickému závěru, že stávající sídlo ministerstva není pro tyto účely vhodné a že je tedy třeba nalézt pro instituci nové a z hlediska provozu vhodnější sídlo, které by všechny nároky „moderního úřadu“ splnilo. Nostický palác by se pak mohl stát jedním z mála veřejně přístupných barokních paláců v Praze, přičemž by bylo možno uvažovat například i o vystavení podstatné části unikátní Nostické obrazárny, která je dnes ve sbírkách Národní galerie.

Praha, 17. června 2008

PhDr. Kateřina Bečková, v.r., předsedkyně Klubu Za starou Prahu
Mgr. Richard Biegel, v.r., jednatel Klubu Za starou Prahu