Muzeum hlavního města Prahy slaví 120. výročí otevření první expozice pro veřejnost

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2003)

Motto:
Museum města Prahy má býti institucí na ochranu domácích památek a zároveň sbírkou, v kteréž jako v křišťálovém zrcadle mohli bychom zříti minulost svou. Národní listy, 30. května 1884

Budova bývalého kavárenského pavilonu a poté Městského musea pražského v městských sadech Na Poříčí, dobový tisk

Věda a umění v bývalém kavárenském pavilonu

V sobotu 12. května roku 1883 za přítomnosti pražského starosty a představitelů města, karlínského starosty a jeho doprovodu, novinářů a dalších hostí byla v bývalém kavárenském pavilonu na rozraní Nového Města a Karlína pro veřejnost otevřena první expozice Městského musea pražského. Expozice to byla nevelká, zabírala pouze čtyři místnosti pavilonu a čítala v první chvíli na 2.350 až 3.000 předmětů rozdílné historické i umělecké kvality.

Samotný pavilon vyrostl na místě volného prostranství vzniklého po zboření hradeb, nebyl ovšem původně určen pro muzeum. Postavila jej pražská obec v roce 1875. Staviteli nové kavárenské budovy byli F. Saller a J. Benninger. Pavilon již v říjnu roku 1876 pronajala obec hostinskému E. Poncovi. Pro malou návštěvnost provoz kavárny nájemci příliš nevynášel, a proto neustále žádal pražskou obec o úlevy plateb nájemného. I to byl jeden z důvodů, pro který obec nakonec souhlasila se změnou účelu stavby. O více než padesát let později mohl pak tehdejší ředitel muzea Antonín Novotný při vzpomínce na založení muzea napsat ve svých pamětech vícekrát citovanou větu: A tak usadily se v hospodě, kam Pražané málo chodili, věda a umění. Od roku 1900, kdy byly otevřeny expozice v dnešní výstavní budově, sloužil kavárenský pavilon jako zázemí muzea; byly zde umístěny kanceláře a další provozní místnosti. Budovu muselo muzeum opustit v roce 1972, po téměř devadesáti letech vzájemného spolužití. Za dva roky pak bývalé muzeum ustoupilo nově budované tzv. severojižní magistrále.

Budova bývalého kavárenského pavilonu a poté Městského musea pražského v městských sadech Na Poříčí, foto F. Fridrich.

Instituce na ochranu domácích památek

První myšlenky na založení pražského městského muzea můžeme vztáhnout již do 50. let 19. století. Jen vzdáleně se této myšlence přiblížil pokus Maxmiliána, rytíře z Obentrautu o založení Muzea Pražského kraje. V roce 1856 byla pak v Prager Zeitung uveřejněna krátká zpráva o tom, že purkmistr JUDr. Václav Vaňka chtěl jednu místnost radnice věnovat muzejním účelům. Další, tentokrát účinnější snahy o založení muzea města Prahy sahají do druhé poloviny sedmdesátých let 19. století. 26. října 1877 upozornil náměstek starosty profesor O. A. Zeithammer městskou radu, že mnozí jednotlivci i společenstva vlastní starožitnosti dokumentující dějiny Prahy, prodávají je ovšem agentům vyvážejícím je do ciziny. Doporučil tyto předměty shromáždit na jednom místě. Profesor Zeithammer si svůj projev ovšem nevymyslel sám, iniciovali jej dva přátelé - milovníci a sběratelé starožitností dr. Š. Berger a B. Jelínek. Ideu záhy vzkřísil pamětní spis domácí rady "Českého klubu" z 28. prosince 1879, koncipovaný architekty J. Mockerem a A. Baumem a advokátem a sběratelem dr. H. Tomanem. Spis popisuje slavné doby českého umění a opět poté upozorňuje na neomezovaný vývoz českých a městských památek a nakonec žádá opět městskou radu, aby uskutečnila projekt městského muzea. Rada tentokrát reagovala konkrétněji než jenom pouhým souhlasem: jmenovala zvláštní komisi a postoupila jí spis k posouzení.

Předsedou komise se stal historik V. V. Tomek, členy architekt A. Baum, konzervátor F. X. J. Beneš, městský archivář Dr. J. Emler, advokát a městský radní dr. R. Nittinger a právník dr. H. Toman, později byl jmenován ještě malíř F. Sequens. Komise diskutovala o možném umístění budoucího muzea a v prvé řadě jeho sbírek. Debaty o muzeu probíhaly i v městské radě samotné, kde se pro muzejní věc velmi angažoval V. Náprstek.Ve hře byla Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, letohrádek Amerika, letohrádek královny Anny. Uprostřed těchto debat inicioval dr. Toman zakoupení prvních sbírkových předmětů pro muzeum, konvolut prací Josefa Mánesa z výstavy uskutečněné v uměleckém závodě M. Lehmanna.

Budova bývalého kavárenského pavilonu a poté Městského musea pražského v městských sadech Na Poříčí, foto ateliér Reach

Komise vypracovala Pravidla stálého komitétu městského musea Pražského, který byl schválen sborem obecních starších 3. října roku 1881. V prvních čtyřech paragrafech tu byl poprvé deklarován účel pražského městského muzea, jeho cíle a prostředky k nim vedoucí:

Par. 1 Účelem městského musea Pražského jest, sbírkou památek historických ku Praze se vztahujících a jmenovitě památek výtvarného umění a uměleckých řemesel poskytovati obraz vzdělání a vkusu Pražanů v dobách minulých.

Par. 2 Stálý komitét musejní má vyhledávati, před zkázou a zcizováním zachovávati, získati a vystavovati, památky druhů v §. 1. vyslovených. Pokud památek samých získati nelze, mají býti mezery vyplňovány odlitky a vůbec reprodukcemi druhu všelikého.

Par. 3 K dosažení cíle tohoto mají sloužiti:
    a) dotace od obce Pražské,
    b) dary a odkazy jakékoli, především pak na uměleckých památkách přáteli muzea Pražského poskytované,
    c) vypůjčování památek uměleckých a historických, opatrování a vystavování jich v místnostech musea dle dorozumění s majiteli pro každý jednotlivý případ, konečně pak i
    d) vstupné, jakého se po případě docílí.

Par. 4 Veškeré sbírky městského musea, pokud nebyly jen zapůjčeny jakož i inventář jsou vlastnictvím obce Pražské.

První schůze Stálého komitétu Městského muzea pražského se uskutečnila v primátorské síni Staroměstské radnice dne 23. listopadu 1881 za účasti dr. R. Nittingera (předseda), advokáta dr. E. Š. Bergera, architekta a obecního staršího J. S. Doubka, podnikatele a zakladatele průmyslového muzea V. Náprstka, sochaře B. Schnircha, dr. H. Tomana, estetika, kunsthistorika a spoluzakladatele pražského Sokola dr. M. Tyrše, malíře a architekta B. Wachsmanna a malíře F. Ženíška, omluven byl další člen komitétu, architekt A. Baum, jehož v komitétu záhy nahradil architekt A. Wiehl.

V polovině roku 1882 komitét získal od magistrátu k využití kavárenský pavilon, do něhož se muzeum mohlo nastěhovat na počátku listopadu téhož roku. Začalo se s úpravami, vybavením a konečně instalací muzejních předmětů a poměrně záhy, již 12. května 1883 bylo muzeum slavnostně otevřeno veřejnosti.

Kavárenský pavilon spolu s novostavbou muzea dokončenou roku 1898, pohled z čelní strany.

Břetislav Jelínek, první kustos a ředitel muzea (1883-1913)

1. března 1883 byl jmenován placeným kustodem Městského musea pražského Břetislav Jelínek (16. března 1843 - 22. května 1926), který stál od počátků při jednáních o založení, umístění a podobě muzea. Sluší se na tomto místě vzpomenout tohoto prvního muže v muzeu nejen proto, že stál v jeho čele plných třicet let, tedy celou čtvrtinu doby jeho existence (tuto dobu se zatím v tomto postavení nepodařilo nikomu v muzeu překonat), ale i proto, že jsme letos vzpomněli 160. výročí jeho narození.

Břetislav Jelínek byl synem pražského obchodníka a ředitele lochovické přádelny bavlny. Zběhl ze studií na pražské polytechnice a poté tři roky docházel na mimořádné studium na filosofickou fakultu, kde navštěvoval přednášky z archeologie, dějin umění, staročeského práva a slovanské filologie. Jeho aktivita, zájmy a iniciativy jej přivedli až do čela pražského městského muzea. Významným způsobem ovlivnil podobu nejen jeho první, ale i druhé expozice, kterou znali návštěvníci v letech 1900-1938. Zasadil se i o úspěch expozic města Prahy na výstavách v letech 1891, 1895 a 1908. I přes jeho tolikrát kritizovaný romantismus při tvorbě a prezentaci sbírek jej můžeme s úctou označit za zakladatele těch nejhodnotnějších z nich. Dejme teď na chvíli slovo V.V. Štechovi, někdejšímu volontérovi muzea, který vtělil své vzpomínky na působení v muzeu do knihy V zamlženém zrcadle (Praha 1967): “Starý pán psal brkovým perem, měl starosvětskou měšťanskou zdvořilost i archaickou češtinu, pracoval však kladně a obětavě ve výborech archeologických kolekcí výstav roku 1891 a 1897 a vyvedl městské muzeum při nevelkých finančních možnostech v bohatý a nečekaný obraz minulosti hlavního města, dokládaný parádními kusy i neefektními, ale závažnými doklady někdejšího života, takže přesahoval značně svoji prvotní archeologickou specializaci..... Břetislav Jelínek nemiloval obrazy ani sochy, pokud nebyly historickými dokumenty. Jen trpně snášel díla, jež občas - jako se stalo s Mánesovým Orlojem - vnikala mezi "předměty přepyšné" a "šarapatky", a jak označoval všechny ty kusy sbírek, jež shledával s romantickým nadšením i s věcností, což obojí charakterizovalo naše obrozenecké úsilí. Řinčela rrr v jeho řeči, řinčela brnění a starožitnosti v duchu ušlechtilého muže, jenž ztotožnil svůj život s ústavem, který postavil a vybavil podle svých názorů....”.

Kavárenský pavilon spolu s novostavbou muzea dokončenou roku 1898, pohled na zadní vstup do muzea.

Minulost v křišťálovém zrcadle

Přípravy na otevření expozice vrcholily v prvních měsících roku 1883. Ovšem poslední úpravy se odehrávaly ještě v první dekádě května. První expozice muzea se nacházela pouze ve čtyřech místnostech pavilonu, dále zde byla místnost pro kustoda a sluhu a v přízemí pavilonu sloužily nejpozději od června roku 1883 některé prostory jako depozitář nevystavených předmětů, přičemž o tom, které předměty budou vystaveny a které uloženy v místnostech k tomu určených, rozhodovalo kuratorium.

V Českých novinách z 6. června roku 1883 čteme popis podoby nejstarší expozice: “Městské museum, které návštěvě obecenstva přístupným učiněno jest, sestává ze čtyř skupin, z nichž každá zvláštní síně zabírá, a sice: Z oddělení historického, archaelogického, skulpturního a z obrazárny. Každé z těchto oddělení, v němž se moderní směr všech nejnovějších a znovu uspořádaných museí jeví, čímž tudíž časovým požadavkům úplně vyhověno, poskytuje systematickým svým uspořádáním jak laikům, tak odborníkům příležitosti jednak k poučení a jinak k študiu zábavné látky, neboť všechno jest na vědeckém základě uspořádáno.”

Břetislav Jelínek, první ředitel muzea (1883-1913)

Z výsledků posledního zkoumání původních inventářů zcela jasně vyplývá, že důležitou součástí sbírkového fondu, resp. prezentovaného sbírkového fondu, byly předměty zapůjčené od jiných majitelů. Předměty ze sbírek soukromých sběratelů tvořily téměř jednu třetinu vystavených exponátů, a to exponátů nejcennějších. Největšími zapůjčovateli byli kustos B. Jelínek a člen kuratoria dr. Š. Berger. Většina předmětů z jejich sbírky byla do muzea průběžně zakoupena nebo darována. Umělecky nejcennější byly vystavené předměty ze sbírky dr. Hugo Tomana, většinou později darované Národní galerii. Jednalo se o obrazy od K. Škréty, V.V. Reinera, N. Grunda, K. Hirschelyho, původní model pro sousoší sv. Luitgardy, zhotovený pro Karlův most, a řadu drobných předmětů uměleckého řemesla. Součást muzejní expozice tehdy tvořila i sbírka listin, zapůjčená muzeu M. Donebauerem, později muzeem zakoupená a ještě později předaná Archivu hlavního města Prahy. K dominantám z majetku muzea patřilo mj. kalendárium ze Staroměstského orloje, dva Škrétovy obrazy ze Staroměstské radnice, gotický rám z pozůstalosti malíře Hellicha, dnes uložený v Národní galerii, čtyři obrazy K. Škréty s vyobrazením Kristova Utrpení z kostela sv. Mikuláše, uložené v muzeu pouze dočasně. Podobu a obsah první expozice, i význam úsilí předních osobností o vznik i podobu pražského muzea pregnantně definoval v rukopisu své práce o dějinách muzea A. Novotný: “Početně bylo tehdy museum velmi chudičké, než i v těch nemnohých kusech zračila se péče a prozíravost mužů, spravujících tehdy nejmladší kulturní ústav český. Vždyť všechno, co snesli a s čím se veřejnosti představili, neslo na sobě pečeť kvality.” (Strojopis pamětí z roku 1937 se nachází v knihovně Muzea hlavního města Prahy).

Břetislav Jelínek (uprostřed) spolu s V.V. Štechem (vlevo, v muzeu působil v letech 1910-1918 nejprve jako bezplatný volontér, poté jako asistent a za první světové války jako zastupující ředitel) a F. X. Harlasem (vpravo, ředitel muzea v letech 1913-1930). Fotografie zachycuje vážené muže již v dnešní budově muzea Na Poříčí někdy v roce nebo kolem roku 1913 a muzeu ji věnoval už po druhé světové válce V.V. Štech.

Praha muzeu - muzeum Praze

120. výročí otevření první muzejní expozice je v letošním roce hlavní náplní muzejních akcí pro veřejnost. Nejvýznamnější událostí letošního roku bude podzimní výstava Praha muzeu – muzeum Praze, na níž se návštěvníci seznámí s tím nejlepším z muzejních sbírek.

Výstava se uskuteční ve dvou sálech, v prvním bude reflektována nejstarší expozice z roku 1883 i expozice z let 1900 až 1938, mnohokrát vzpomínaná pamětníky zejména v částech věnovaných právu útrpnému (proslulá mučírna) a historii válek a vojenství (zbrojnice). Ozdobou této části instalace budou například předměty pražských cechů, předměty běžné potřeby, mříže a domovní znamení z pražských domů, vzpomenuto bude umění pražských kostelů a veřejných prostranství, podobu staré již neexistující Prahy připomenou akvarely V. Jansy. Druhý sál bude věnován instalaci některých nejvýznamnějších akvizic za 120 let existence muzea. Návštěvníky mezi nimi zcela určitě zaujmou např. pozůstatky pohřebního oděvu astronoma Tycha Brahe, oděvy a ozdoby velké pěvkyně Emy Destinové, původní výzdoba staroměstského orloje či návrhy předních umělců na výzdobu Národního divadla.Výstava je zároveň koncipována i jako poděkování všem, kteří se o muzeum zasloužili, zejména jeho zakladatelům, zřizovateli, dárcům a mecenášům.

Pavla Státníková