Müllerova vila pietně obnovena

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2000)

Ve středu 24. května roku 2000 otevřel pan primátor hl. m. Prahy Jan Kasl za přítomnosti pana prezidenta Václava Havla pro širokou naši i zahraniční veřejnost vilu Dr. Müllera v Praze 6- Střešovicích. Tento dům, včetně navráceného původního mobiliáře a uměleckých děl, je jednou z nejvýznamnějších památek první poloviny 20. století v dějinách světové architektury, a proto nechybí v žádné architektonické učebnici.

Vilu si nechal postavit v letech 1928 až 1930 stavební podnikatel Dr. ing. František Müller, spolumajitel tří významných československých stavebních firem: Müller - Kapsa se sídlem v Plzni, Kapsa -Müller se sídlem v Praze a Kapsa - Müller se sídlem v Bratislavě. Tyto firmy se soustředily především na stavbu železobetonových konstrukcí a na nové metody ve stavebnictví, jako je například kesonové zakládání mostních pilířů. Vila proto neměla být jen příjemným obydlím pro rodinu, ale také důstojnou reprezentací majitelových firem. Na doporučení architekta Karla Lhoty proto přizval Müller k vypracování projektu domu i jednoho z nejuznávanějších architektů té doby, Adolfa Loose. Po dokončení vily Loos s Lhotou uzavřeli mezi sebou písemnou smlouvu o vyjasnění spoluautorství, ve které je uvedeno, že vila je včetně interiéru dílem Adolfa Loose a pouze na prostorovém řešení spolupracoval Karel Lhota. Takto by mělo být autorství vily vždy uváděno.

Adolf Loos spolu s Karlem Lhotou v tomto domě zhmotnil ideu RAUMPLANU, tzn. vnitřního kontinuálního prostoru koncipovaného v různých výškových úrovních. Toto prostorové řešení umožňuje obyvatelům domu přicházet a odcházet z jednotlivých místností, aniž by byli zpozorováni. Adolf Loos zastával názor, že kuchyně nepotřebuje stejnou výšku jako obytný pokoj. Díky tomuto geniálnímu vkládání jednotlivých místností do kubického prostoru se povedlo architektům Müllerovy vily vytvořit daleko více užitné plochy, než by se očekávalo ve hmotě obestavěného prostoru domu.

Müllerova vila má především nespornou hodnotu architektonicko-památkovou, ačkoliv od doby jejího vzniku uplynulo teprve necelých sedmdesát let. Tato vila je zároveň vývojovým vrcholem tvorby Adolfa Loose a jeho pohledu na bydlení. Je však zároveň i významným dokladem vývoje architektury v Evropě. Mimořádným a prvořadým významem této stavby v dějinách světové architektury je i přes nepřízeň osudu neobvyklá míra zachování původního stavu nejen interiérů a exteriéru, ale také vnitřního vybavení, včetně nábytku a uměleckých děl. Proto byl objekt nejprve v roce 1968 prohlášen za kulturní památku a v roce 1995 byla jeho ochrana zvýrazněna prohlášením vládou České republiky za národní kulturní památku. V současné době se připravuje návrh na prohlášení vily za památku světového kulturního dědictví UNESCO.

Obrovský zájem naší i světové, odborné i laické veřejnosti během celých sedmdesáti let existence Müllerovy vily jednoznačně prokázal, že tato stavba je již dávno významnou světovou architektonickou památkou. Proto byla Müllerova vila zakoupena hlavním městem Prahou a svěřena do péče Muzea hlavního města Prahy. Město Praha zároveň uvolnilo nemalé finanční prostředky na památkovou obnovu tohoto domu, který je prezentován formou instalované památky, zobrazující plně autenticitu hodnotného architektonického díla, reflektující zároveň význam stavby jako důležitého mezníku uměleckých a filozofických posunů v první polovině dvacátého století.

Obnova Mülerovy vily se intenzivně připravovala od roku 1996, kdy se začaly zpracovávat dva stavebně - historické průzkumy objektu (Karel Ksandr a kol; Petr Urlich a kol.), a to za spolupráce Muzea hlavního města Prahy, Státního ústavu památkové péče, fakulty architektury ČVUT a také Magistrátu hl. m. Prahy. Koncepční řešení, studie restaurování vily a realizační projekt byl zpracován ateliérem GIRSA AT, s.r.o. (Doc.ing.akad.arch. Václav Girsa, autoriz. arch. Miloslav Hanzl a kolektiv). Podrobný realizační projekt byl posuzován řadou našich i zahraničních odborníků (Lukeš, Zatloukal, Rukschcio, van Duzer atd.). Veškerá dokumentace byla nejen podrobně posouzena Odbornou komisí, svolanou ředitelem Státního ústavu památkové péče, ale byla i prezentována v Pražském gremiu, v Památkové radě primátora hl. m. Prahy a Klubu Za starou Prahu.

Po schválení zpracované koncepce obnovy této novodobé architektonické památky, jež spočívá v restaurování s důrazem na zachování autenticity všech původních materiálů a detailů a to i takových, které bývají u jiných staveb vyměňovány za nové, vyhlásilo Muzeum hl. m. Prahy výběrové řízení k získání nejvhodnější realizační specializované restaurátorské firmy. Při vypsání tohoto výběrového řízení byl kladen důraz právě na podmínku, že generálním dodavatelem musí být restaurátorská firma se subdodávkami stavebních prací, neboť v případě Müllerovy vily se jedná ze tří čtvrtin o restaurování a z jedné čtvrtiny o rekonstrukci. Tento princip je v podmínkách České republiky uplatněn vůbec poprvé, ačkoliv ve světě je již toto běžné (například restaurování Looshausu ve Vídni). Na základě výběrového řízení byla uzavřena smlouva se sdružením restaurátorů THALIA-CONSULT. Na místě je konstatování, že se k restaurování tohoto domu, jako vzácného uměleckého díla, přistoupilo stejným způsobem, jako bychom restaurovali Rembrandtův obraz či Michelangelovu sochu.

Realizace obnovy této Loosovy stavby byla zahájena 23. 11. 1998 přípravou zateplení objektu (vybudování nové plynové kotelny při zachování staré a její napojení na stávající oběhový systém ústředního vytápění -toto byl největší stavební zásah během celé obnovy vily). Vlastní oběhový systém ústředního vytápění, včetně zachovalých radiátorů, byl také podroben důslednému restaurování a to i za předpokladu, že se jedná o funkční zařízení.

Víla a její jednotlivé součásti se dochovaly v relativně velmi uspokojivém stavebně - technickém stavu, bez dodatečných zničujících přestaveb a adaptací. Stavba je staticky stabilizovaná a celkově nevykazuje zásadních stavebně - technických poruch. Pro přiblížení základních principů restaurování vily je použito zprávy z realizačního projektu Girsa AT. Stav konstrukcí a materiálů odpovídá časové dimenzi existence domu. Vnitřní prostorová skladba domu zůstala téměř zcela zakonzervována v původní podobě, přičemž zůstala zachována nejen podstata stavební (včetně praktický celého souboru základních autentických stavebních prvků a materiálů), ale ve velkém rozsahu i podstatné součásti původního vnitřního vybavení (podlahy, vestavěný nábytek, obložení, tapety, svítidla, sanitární zařízení, včetně souboru detailů kování, ovládacích prvků a pod.). Zůstala zachována i podstata původního, dnes již unikátního technického vybavení a zázemí domu (kuchyně, výtahy, ústřední vytápění s originálním zařízením kotelny a pod.), stejně tak jako celá řada prvků souboru volného mobiliáře z původního vybavení interiéru domu.

Obnova tohoto cenného díla byla podmíněna důslednou ochranou veškerých původních detailů a podle situace citlivým doplněním těch nedochovaných součástí, které jsou pro výtvarnou či dokumentární celistvost objektu podstatné, přičemž podmínkou je reálnost jejich spolehlivé identifikace. Hodnota, vysoká míra dochovanosti i daný fyzický stav objektu a jeho součástí jednoznačně předjímaly přístup k obnově, metodiku přípravy i způsob restaurátorské obnovy.

Při obnově Müllerovy vily jako takové, součástí jejích exteriérů i komponentů bezprostředně navazujícího okolí, šlo především o stavební konsolidaci a konzervaci původních materiálů, přičemž v přiměřeném rozsahu (na základě exaktního vyhodnocení přírodovědných průzkumů) bylo ve specifických případech nezbytné přistoupit k zásahům rekonstrukční povahy (rekonstrukce lícní omítkové vrstvy fasády, výměna části vnějších konstrukcí z režného zdiva, obnova části hydroizolací a horních pochozích ploch teras domu z litých asfaltů a pod.). Rozsah rekonstrukční činnosti byl velmi pečlivě zvažován a konzultován s památkovým garantem, neboť byla plně vnímána nejen hodnota formy díla, ale i zásadní důležitost respektu k dochovanému originálnímu materiálu. Usilovat o uplatňování kritérií, charakteristických pro metodu "restaurování architektury", znamená v tomto případě chránit a restaurátorským přístupem ošetřovat i ty stavební výrobky a materiály, které jsou v jiných případech posuzovány jako běžné a tudíž nahraditelné stejným typem materiálu (například režné zdivo z vápenopískových cihel). Specialisté restaurátoři na porcelán a keramiku například restaurovali i historické klozetové mísy, které se v domě zachovaly. S tímto přístupem také souviselo i dohledávání shodných dobových prvků a materiálů, jako jsou například bělnivé obkladačky, vodovodní kohoutky a baterie, nebo ostře pálená dlažba, které se nedochovaly. Podařilo se dosáhnout skutečnosti, že v domě byl doplněn původní dobový materiál ze třicátých let a to od stejných výrobců, jako je materiál v domě dochovaný. Jednotlivé prvky a materiály se dohledávaly na různých místech jako jsou sběrné suroviny, bazary či objekty vstupující do rekonstrukcí. Například historické litinové radiátory typu SEDLEC byly získány výměnou za nové radiátory z Vysoké školy chemicko - technologické. Elektrický sporák vyrobený ve třicátých letech firmou Brown - Boveri byl objeven v Liskově vile ve Slezské Ostravě. Protože byl i po necelých 70 - ti letech provozu funkční, byl s majiteli vyměněn za soudobý moderní sporák. Chceme-li památku moderní architektury obnovit pietním památkovým způsobem, je nezbytné zahájit několik let před tím dohledávání původních prvků a materiálů. U těchto památek je tento způsob ještě dnes v podmínkách České republiky možný.

Restaurování a obnova Müllerovy vily probíhala na základě detailně zpracovaného realizačního projektu, jehož nedílnou součástí byla podrobná inventarizace veškerých komponentů objektu a jeho vybavení, včetně stanovení detailní specifikace veškerých prací podle druhu výrobku a to od ryze restaurátorských prací, až po výrobu replik chybějících elementů vybavení včetně technických detailů. Dům byl "rozebrán" na necelé čtyři tisíce jednotlivých prvků a součástí, které byly formou tabulky přesně inventarizovány a popsány, včetně specifikace restaurátorského zásahu.

Restaurování vnitřní prostorové skladby a obnova jednotlivých interiérů vyžadovala vzhledem k výchozímu stavu a charakteru prostorového uspořádání domu koordinovanou a ohleduplnou součinnost realizátorů. V limitovaných prostorových podmínkách bylo nezbytné zajistit důslednou ochranu veškerých dochovaných součástí stavby i vnitřního vybavení, neboť převážný rozsah restaurátorské a konzervační činnosti bylo nezbytné realizovat na místě s omezením nadměrného odstrojování stavby.

Velká pozornost byla věnována obnově inženýrských sítí v domě, jež podmiňuje zprovoznění domu. Obnova inženýrských sítí mnohdy představuje vážné riziko zásahů do intaktního, v řadě případů minimálně poškozeného prostředí. Běžně realizovaná rekonstrukce vnitřních rozvodů a technického zařízení, které podmiňuje provoz, by se neobešla bez drastických zásahů do originální situace, přičemž v mnoha případech by šlo o zásahy nevratné, nebo velmi obtížně napravitelné. Koncepce řešení speciálních profesí byla proto řešena jednak s využitím existujících tras a poloh původních rozvodů a jednak se navrhly rozvody vedené novými trasami především v rámci exteriéru stavby pod povrchem omítek. V některých místnostech, jako je například rodinná koupelna, se vedení vody neobnovovalo vzhledem k míře zachování původních obkladů stěn a také vzhledem k tomu, že se tato koupelna v rámci expozice nebude již používat.

Objekt Müllerovy vily je v současnosti prezentován formou instalované památky, zobrazující plně autenticitu hodnotného architektonického díla, reflektující zároveň význam stavby jako důležitého mezníku uměleckých a filozofických posunů v počátcích dvacátého století.

Hlavní společenské prostory, většina obytných místností, komunikací i pomocných prostorů, včetně podstatné části původního provozně - technického zázemí domu, jsou restaurovány a obnoveny do původní podoby a dovybaveny původním mobiliářem s uplatněním originálů, eventuelně věrohodných kopií v případě ztráty originálních prvků. Rozvržení souboru instalovaných prostorů umožnilo zpřístupnění památky pro návštěvníky ve dvou prohlídkových trasách (hlavní expozice a provozně - technické zázemí domu) s pokladnou v místnosti bývalé hovorny při vstupu do objektu.

Expozice vily je také doplněna komorní výstavou o díle architekta A. Loose v Československu a studijním a dokumentačním centrem (badatelnou).

Nedílnou součástí restaurování a rekonstrukce Müllerovy vily je rehabilitace původní zahradní úpravy, teras a oplocení, a to včetně obnovy vegetace podle původních plánů. Na původní realizaci zahrady se vedle A. Loose a K. Lhoty podíleli i dva slavní zahradní architekti Karl Förster z Postupimi a Camillo Schneider (zahradník hraběte Sylva - Tarouccy z Průhonic). Jejich osazovací plány se zachovaly v archivu UMPRUM, a proto byla i zahrada rekonstruována do své historické podoby z roku 1932, kdy byla dokončena.

Výše uvedené restaurování architektonické památky je v podmínkách České republiky zatím ojedinělou akcí, neboť je zde na základě výběrového řízení vybráno generálním dodavatelem prací sdružení restaurátorů, kteří mají stavební práce jako subdodávku. Samozřejmě, že nelze takovýto způsob obnovy použít u každé nemovité kulturní památky, ale u takto významných staveb, které jsou národními kulturními památkami (celkem 131 objektů) by tato obnova měla být samozřejmostí.

Závěrem je třeba vysoce ocenit velkorysý přístup Zastupitelstva hl. m. Prahy, které nejenže uvolnilo finanční prostředky na vykoupení této významné světové památky, ale také věnovalo 47 miliónů korun na její pietní obnovu. Jedná se bezesporu o jeden z nejvýznamnějších příspěvků Hlavního města Prahy světové kulturní veřejnosti při příležitosti prohlášení Prahy Evropským městem kultury v roce 2000.

Karel Ksandr