Reprezentativní budova bývalého sídla Pražské městské pojišťovny, čp. 932/I, Staroměstské náměstí 6, postavená v letech 1899–1901 podle projektu Osvalda Polívky, Poznámka 1 nabízí jeden z příkladů ikonograficky i výtvarně pozoruhodného výzdobného programu pražské architektury přelomu 19. a 20. století. Součástí komplexu je také někdejší obytný dům s průčelím do Salvátorské ulice, postavený podle návrhu z roku 1909, vytvořeného rovněž Osvaldem Polívkou. Poznámka 2 Tento text se vztahuje k výzdobě starší části budovy s hlavní fasádou do Staroměstského náměstí.

Průčelí budovy na Staroměstském náměstí.

Původní zástavba v místech současného objektu je často zmiňována v souvislosti se snahami o zachování staré Prahy v době pražské asanace. Stály zde celkem tři budovy – dům Goltzovský s raně barokním portálem, dům U Zlaté (stříbrné) hvězdy s barokním průčelím, s bohatou štukovou a další sochařskou výzdobou a dvěma renesančními portály a dále dům U Tří mouřenínů s poprsími tří mouřenínů v parapetních výplních. Poznámka 3 Tyto domy byly stejně jako původní objekty v místech Schierových domů již roku 1886 zahrnuty do asanačního obvodu jakožto součást zátopového území. Otázka jejich zboření se v roce 1898 stala předmětem sporu mezi Městskou radou, která pozemky již o dva roky dříve slíbila Městské pojišťovně, a Zemským výborem, jenž Městkou radu vyzval, aby pozastavila usnesení o zboření domů, neboť je považoval za umělecky cenné. Tato výzva byla u obránců pražských památek přijata s nadšením, avšak pravomoc Městské rady nakonec zvítězila a na jaře roku 1899 došlo ke zboření všech tří domů Poznámka 4 (demoliční práce byly zadány staviteli Ferdinandu Korbovi). Poznámka 5 Nebylo vyhověno ani kompromisnímu návrhu Zemského výboru, aby byl zachován pouze dům U Stříbrné hvězdy, případně alespoň jeho přední část. Takřka jediným výsledkem těchto snah se stal návrh starosty Jana Podlipného, aby byl do nové fasády Městské pojišťovny architektem zakomponován ráz a motivy z průčelí zmíněného domu, který byl považován za architektonicky nejcennější. Poznámka 6 V květnu 1899, tedy v průběhu bourání původních staveb, se rozhodla dozorčí rada Pražské městské pojišťovny pro Osvalda Polívku coby architekta nové budovy. Polívkou předložené plány byly městskou radou schváleny 18. září téhož roku. Důležitým východiskem pro formu stavby byl požadavek, aby pojetí fasády vycházelo z rázu původního domu čp. 932. Osvald Polívka situaci řešil rozdělením průčelí do dvou celků: levá, užší část přímo vychází ze vzhledu původního domu čp. 932, a to jak základním rozvrhem, tak dekorativními prvky. Nejvýraznější změnou oproti původnímu domu je jiné rozložení říms, které nově navazuje na úroveň říms sousedního Schierova domu, a také redukované použití korintských pilastrů. Širší, pravá část průčelí je již vlastním Polívkovým dílem, spojujícím neobarokní a secesní prvky. Realizace stavby byla svěřena staviteli Františku Schlafferovi, který ji provedl do roku 1901. Odhalením malířské výzdoby 2. října 1901 byla budova definitivně dokončena. Poznámka 7 Na bohaté výzdobě průčelí a interiérů se podílela celá řada umělců a uměleckých řemeslníků. Přízemní část levého průčelí, sloužící původně jako vstup do lékárny, je vytvořena z červeného leštěného mramoru, částečně obkládaného. V nikách jsou umístěny drobné alegorické reliéfní figury, představující jednotlivé fakulty pražské univerzity, vytvořené podle modelů Ladislava Šalouna (obr. 1).

1. Alegorie univerzitních fakult v přízemí: zleva filozofická, lékařská, teologická, právnická. – Ladislav Šaloun (figury) – František Kraumann (dekor). V mramoru provedla dílna Ludvíka Šaldy.

Struktura fasády v přízemí a její výzdoba byla ovlivněna někdejšími vstupy původního domu U Zlaté hvězdy, tvořenými dvěma portály – pravý byl renesanční a levý, který jej napodoboval, pocházel z pozdější doby. Při demolici domu byl renesanční portál zachován a druhotně osazen do dvorního prostranství Pražské městské pojišťovny; jeho nové umístění a vzhled zachycuje dobová fotografie (obr. 2), která navíc ukazuje sochu neznámého původu, umístěnou před portálem, představující sv. Floriána a ikonograficky tedy související s pojišťovnictvím. Portál bohužel zanikl při pozdějších úpravách v druhé polovině 20. století; na jeho místě je dnes dvorní přístavek.

2. Renesanční portál z domu U Zlaté hvězdy, druhotně umístěný spolu se sochou sv. Floriána ve dvoře budovy Pražské městské pojišťovny. Stav z počátku 20. století.

Současné přízemí navazuje na původní použití dvou otvorů zaklenutých segmentovými oblouky a umístěním sochařské výzdoby v úzkých nikách po stranách. Návaznost je tu i v materiálu – renesanční portál byl vytvořen také ze sliveneckého mramoru. Z původní renesanční výzdoby vycházejí i dekorativní prvky v nikách, které byly takřka totožné. Samotné figury jsou již novodobou invencí, ale zdá se, že byly v jistém smyslu původními reliéfy ovlivněny. Na základě fotografie i dobového popisu si můžeme vytvořit představu o tom, jak vypadaly figury na pravém portálu. Levá měla dvojitou tvář a v ruce hady, druhá měla za atribut kotvu. Šlo tedy bezesporu o alegorie obezřetnosti a naděje, tj. jedné kardinální a jedné teologické ctnosti. Popis reliéfů, uvedený v pamětní knize Pražské městské spořitelny a pocházející z doby krátce po výstavbě budovy, však levou z alegorií mylně považoval spíše za lékařství, jistě kvůli atributu hada. Poznámka 8 Je možné, že právě tato představa byla východiskem pro rozhodnutí o vytvoření řady alegorií jednotlivých univerzitních fakult, jejichž umístění na průčelí pojišťovacího ústavu by jinak nemělo samo o sobě významového opodstatnění.

3. Socha sv. Václava v nice štítu, pocházející z barokního průčelí původní stavby.

Veškerou sochařskou ornamentální výzdobu parteru (včetně lvích hlav umístěných při zemi, rovněž vycházejících z původní výzdoby) modeloval sochař František Kraumann. Kompletní práce v kameni, včetně sochařské výzdoby, vytvořila kamenická dílna Ludvíka Šaldy.

4. Kovaná hvězda na ose štítu, odkazující na název původního domu U Zlaté hvězdy. Firma Faltus a Koutník.

Štuková výzdoba s motivy puttů, maskaronů a orlů, která následuje v patrech, má veskrze dekorativní charakter a volně vychází z motivů štuků na průčelí původního domu. Provedena byla trojicí sochařů Bedřichem Šimonovským, Eduardem Pikardem a Františkem Kraumannem. V nice štítu byla jako pozůstatek původní výzdoby druhotně umístěna dřevěná socha sv. Václava, opravená pozlacovačem Vendelínem Kostečkou (obr. 3). Po stranách štítu jsou dvě štukové figury lvů vycházející ze stejného motivu na původním průčelí a ikonograficky se vážící k postavě sv. Václava jako typicky barokní symbol Čechie. Sochy lvů pocházejí rovněž od zmíněné trojice sochařů. Na ose štítu byla umístěna další upomínka na původní stavbu – kovaná pozlacená hvězda, vytvořená ve firmě Faltus a Koutník, která připomíná název starého domu (obr. 4). Od těchto uměleckých zámečníků také pocházejí dvě kované a částečně zlacené kytice, vyrůstající z váz na atice nad postraními pilastry.

5. Znak Prahy na ose portálu (realizace v kameni, dílna Josefa Víška).

Pravá část průčelí se otevírá rozložitým portálem o třech osách, jehož výzdobě dominuje pražský městský znak, provedený v polychromovaném reliéfu (obr. 5). Výzdoba celé pravé části průčelí je prostoupena ikonografií, vycházející z funkce pojišťovny, a je výlučně založena na motivech přírodních živlů a následně boje proti nim. Tato ikonografie začíná ve světlících postraních vchodů portálu, kde jsou umístěny alegorické busty od Ladislava Šalouna, představující oheň a vodu. Vlevo alegorie ohně – mužské poprsí v plamenech, s přilbou ve formě kohouta (obr. 6) – a vpravo alegorie vody – ženské poprsí ve vlnách a leknínu (obr. 7).

6. Alegorie ohně ve světlíku nad bočním vchodem portálu. Ladislav Šaloun (realizace v kameni, dílna Josefa Víška).

7. Alegorie vody ve světlíku nad bočním vchodem portálu. Ladislav Šaloun (realizace v kameni, dílna Josefa Víška).

8. Putti na sloupcích balkonu portálu, snad alegorie vody a ohně. Antonín Procházka (realizace v kameni, dílna Josefa Víška).

Na sloupcích balkonu portálu stojí dvě dětské postavy od Antonína Procházky, podle dobové literatury znázorňující světlonoše (obr. 8). Poznámka 9 Zřejmě ale také vyjadřují představu ohně a vody, popřípadě hašení, zejména s ohledem na pravou postavu, která má u nohou atributy hořícího dřeva a navíc stočenou hasičskou hadici. Celý portál, včetně sochařské výzdoby podle dodaných modelů, vytvořila z hořického pískovce kamenická firma Josefa Víška. Ve vstupu je osazena dekorativní mříž, jejíž podoba měla původně také významový obsah. Střední sloupek původně nesl drobnou figuru sv. Floriána, tradičního ochránce proti požáru. Tematiku ohně vyjadřovala i dvojice kohoutů, umístěná na vrcholech postranních částí. Dalším doplňkem byly figury lišek nad dvěma středními díly. Poznámka 10 Kovanou mříž portálu (obr. 9) dodala umělecko-zámečnická firma Karla Sakaře. Stejná dílna vytvořila i ostatní práce uměleckého kovářství, jako jsou například mříže s motivem Fénixe, povstávajícího z ohně (obr. 10). Také tento motiv může mít alegorický význam – bájný pták povstávající z popela vyjadřuje znovuzrození a v souvislosti s pojiš ovnictvím nejspíše představuje obnovu a možnost nového začátku, které pojišťovna poskytuje svými službami. V pozici klenáků nad okny prvního patra jsou štukové maskarony rozvíjející tematiku živlů (obr. 11). Jako autor celé štukové výzdoby na pravém průčelí je uváděn Alois Folkmann, jeho prací jsou tedy asi i tyto prvky. Nad levým oknem vidíme ženskou tvář, obklopenou květy a listy, zřejmě alegorii země. Následuje hlava Neptuna, který tradičně představuje vodu; reliéf vpravo od střední osy by odpovídal alegorii vzduchu, která bývá znázorňována bohyní Juno – vavřínový věnec a její majestátnost by tomu odpovídaly. Zcela vpravo by řada končila alegorií ohně, a to zřejmě v tradiční podobě Vulkána. Nad středním oknem tyto maskarony doprovází motiv Gorgoneionu, hlavy medúzy, který je zde použit nejspíše s ohledem na tradiční představu o jeho ochranné funkci (obr. 12).

9. Mříž portálu, původně nesoucí figuru sv. Floriána spolu s motivy kohouta a lišky. Dílna Karla Sakaře.

10. Motiv Fénixe na mříži balkónu portálu. Dílna Karla Sakaře.

11. Maskarony představují čtyři živly. Zleva země, voda, vzduch, oheň. Alois Folkmann.

12. Maskaron představující Gorgoneion, doprovázený gryfy. Alois Folkmann.

V suprafenestrách druhého patra jsou reliéfy představující přírodní pohromy nebo nebezpečné jevy (obr. 13) – tedy pro člověka nežádoucí výsledek působení živlů, znázorněných pod nimi. V další úrovni, nad třetím patrem, drží dvojice puttů další polychromovaný městský znak.

13. Alegorie přírodních pohrom. Zleva povodeň, bouřka, krupobití, požár. Alois Folkmann.

Ústředním prvkem výzdoby je pak mozaika v lunetě štítu (obr. 14). Podle dobového popisu znázorňuje význam budovy coby sídla Pražské městské pojišťovny; ženská postava přijímá pod ochranu dívku a poskytuje podporu mladíkovi, na pozadí jsou zobrazeny pražské siluety s motivem požáru. Poznámka 11 Alegorie tak vyjadřuje podstatu pojišťovny jako instituce, která chrání a poskytuje pomoc. V seznamu dodaných prací pro budovu, uveřejněném v Architektonickém obzoru, figurují jako dodavatelé návrhu pro mozaiku dva malíři – Max Švabinský a František Urban. Poznámka 12 Vyšší částka odměny, uvedená u jména Maxe Švabinského může vzbuzovat dojem, že jeho návrh byl také nakonec vybrán k realizaci. Jako autor kartonu je však v dobové literatuře uváděn výhradně František Urban. Poznámka 13 Také z výtvarného hlediska dílo odpovídá dobové tvorbě tohoto malíře. Samotné provedení mozaiky bylo svěřeno mozaikáři Luigi Solertimu, působícímu kolem roku 1900 v Innsbrucku a Mnichově.

14. Alegorie pojišťovny. František Urban (realizace mozaiky Luigi Solerti).

Po pravé a levé straně štít vrcholí dvojicí sousoší. Postava vlevo představuje hasiče zachraňujícího obě z plamenů (v dobové literatuře označováno jako Hasič), a je jedním z posledních děl Bohuslava Schnircha před jeho smrtí v roce 1901 (obr. 15). Tentýž sochař pracoval také na pravém sousoší, označovaném jako Volání na poplach (obr. 16); práce však byla přerušena jeho smrtí v roce 1901; dokončení modelu se ujal Schnirchův žák Ladislav Šaloun. Obě sousoší v zinku odlil A. Kosík.

15. Hasič. Bohuslav Schnirch (v zinku odlil A. Kosík).

16. Volání na poplach. Bohuslav Schnirch – Ladislav Šaloun (v zinku odlil A. Kosík).

Ikonografii boje proti požáru podporuje ještě skupina hasičských atributů na vrcholu štítu. Součástí průčelí je také na pilastrech upevněná dvojice praporových žerdí, jejichž ukončení nese secesně ztvárněný motiv ženské tváře s květinou (obr. 17).

17. Ukončení praporové žerdi s figurálním motivem.

Budova někdejšího sídla Pražské městské pojišťovny ukazuje na dobově typickou oblibu v rozvíjení významové složky architektonické výzdoby, s níž se setkáváme na stavbách jak veřejného, tak i soukromého charakteru.

Petr Šámal,
Alexandr Rymarev