Postoj ke kulturnímu dědictví je měřítkem civilizovanosti a kulturní vyspělosti každé země. Zajistit ochranu hodnot zodpovědnou péčí o kulturní dědictví, které je společným duchovním majetkem nejen národním, ale i nadnárodním, je úkolem, který přebírá každá generace po svých předchůdcích. I my musíme předat svým potomkům památky nezdevastované a v neztečném rozsahu a bohatství rozmanitosti.

Jestliže není v dnešní době dostatečně zajištěna ochrana památek, je to způsobeno kromě jiného také tím, že po změně společenských poměrů zůstala v platnosti zákonná norma z roku 1987, byť opakovaně novelizovaná. Pro účinnější ochranu památek by jistě bylo vhodné památkový zákon aktualizovat. Avšak obsah žádoucí úpravy nelze redukovat pouze na zjednodušení mechanismu administrativního procesu výkonu státní památkové péče. Zákon naopak musí zajistit komplexní řešení, jehož jednoznačně deklarovaným účelem je ochrana památek a zodpovědná péče o ně. Legitimitu tohoto nároku zakládá celospolečenský zájem na ochraně kulturního dědictví, které je základním zdrojem naší kulturní identity. Nástroje k uskutečnění tohoto úkolu nepochybně mají být voleny se zřetelem na maximální účinnost a efektivnost. Nelze však připustit, aby prostředek byl zaměňován za cíl.

V průběhu roku 2008 předložilo MK ČR bez potřebné veřejné a odborné diskuze ukvapeně zpracovaný „Návrh věcného záměru zákona o nakládání s památkovým fondem“. Tento materiál očekávání nenaplnil, a proto byl kulturní a odbornou veřejností přijat s velmi vážnými výhradami, či zcela odmítnut. Nejenže negarantuje účinnější ochranu našeho kulturního dědictví, ale obsahuje navíc celou řadu nezřídka velmi problematických a veřejný zájem nedostatečně bránících ustanovení. Věcně nevyvážený záměr bez skrupulí usiluje o jednostranně pojaté zjednodušení úředního procesu tím, že rezignuje na odbornou úroveň, což se projevuje vyloučením dosud povinné součinnosti odborné složky státní památkové péče z rozhodovacího procesu. Je evidentní, že narušení logické vazby mezi odbornou a výkonnou složkou představuje nesystémový zásah s mimořádně negativními důsledky. Také záměr zrušit platnost dosud platných aktů, kterými byl konstituován v minulých padesáti letech soubor státem chráněných kulturních památek, není provázen žádným recipročním opatřením, zajišťujícím respekt k hodnotě památky v procesu přeregistrace. V návrhu tohoto postupu, jehož smysl je sám o sobě sporný, chybí jasně deklarovaný zájem státu účinně chránit dochovaný památkový fond v celé jeho šíři. Kombinace nerealisticky koncipovaného administrativního mechanizmu se zjevnou absencí vůle k posílení ochrany památek zřetelně otevírá prostor voluntarizmu, účelovým manipulacím a k likvidaci hodnot.

Svůj kategorický nesouhlas s návrhem věcného záměru zákona vyjádřila řada vysokých škol, institucí, občanských sdružení i jednotlivců. Existuje široká shoda, že předložený návrh představuje riziko vážného oslabení ochrany kulturních památek a tedy zásadní ohrožení historického dědictví České republiky.

Přes četnost a závažnost připomínek, uplatněných v rámci mezirezortního připomínkového řízení a přes masivní veřejnou kritiku s požadavkem na stažení zcestně pojatého konceptu nové normy, pokračuje MK ČR v dalším rozpracování návrhu. V rozporu s MK ČR konstatujeme, že v rámci vyhodnocení připomínkového řízení nedošlo k adekvátnímu vypořádání celé řady relevantních podnětů. Zásadní výhrady a námitky byly ze strany MK ČR buď zcela ignorovány, nebo přezíravě zlehčeny.

Zástupci vysokých škol, institucí a občanských iniciativ proto vyjadřují vážné znepokojení nad postupem MK ČR při přípravě nové zákonné normy pro ochranu památek. Zástupci vysokých škol a institucí a občanských iniciativ:

• se znovu obrací na ministra kultury ČR s důrazným požadavkem, aby byl neprodleně stažen návrh věcného záměru zákona a bezodkladně zastaveny práce na jeho dalším propracování, neboť je zřejmé, že návrh není perspektivním základem pro novou moderní normu o ochraně památek.
• se obrací na vládu ČR a Parlament ČR s naléhavou žádostí o podporu zastavení přípravy normy, která nevytváří záruku spolehlivé a účinné ochrany národního kulturního bohatství.
• vyzývají zákonodárce, aby zahájili přípravné práce na takové nové zákonné normě, jejíž koncepční základ bude odbornou veřejností akceptovatelný s tím, že uvážlivé kroky přípravy nového zákona budou předmětem transparentní veřejné diskuze.

V Praze dne 12. listopadu – 1. prosince 2008