Národní třída v Praze s budovou obchodního domu Máj v roce 1987.

Vážení přátelé,

dovoluji si obrátit se na Vás z výzvou, abyste prohlásili za kulturní památku budovu obchodního domu Máj/Tesco v Praze 1-Novém Městě, čp. 63-II, Národní 26, Spálená 22.

Obchodní dům Máj/Tesco z let 1972–1975 patří nepochybně k nejvýznamnějším příkladům české architektury 70. let 20. století. Navrhli ho architekti John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš z libereckého ateliéru SIAL, který v roce 1968 založil autor televizní věže na Ještědu Karel Hubáček a který se stal ojedinělým centrem nezávislé a nekonformní české architektonické tvorby v těžkých letech normalizace po sovětské invazi. Plány týmu Eisler-Masák-Rajniš provedly švédské stavební firmy SIAB a ABV Stockholm. Pokud vím, Máj/Tesco v tuto chvíli vlastní firma Tesco Stores ČR, a. s., Národní 63/26, Praha 1.

Uměleckohistorická cena obchodního domu Máj/ Tesco spočívá především ve schopnosti jeho autorů vyrovnat se pohotově a samostatně s podněty, které na přelomu 60. a 70. let 20. století přinášely nejprogresivnější směry současné západní architektury, a to zejména hnutí high tech a neofunkcionalismus.

K architektuře high tech, která se v době stavby Máje teprve začínala rozvíjet, se pražské dílo hlásí zvláštnostmi své stavební technologie v čele s metodou suché montáže, způsobem, jakým dům stavěl na odiv složky své infrastruktury, zejména barevně natřená potrubí na stropech obchodních místností (dnes zakrytá podhledy z roku 1992), i důrazem na své mechanické prvky, zejména eskalátory v prosklené schodišťové hale, které měly návštěvníkům domu i divákům na ulici přinést radost z pohybu. Jde tu o rysy, jaké se výrazně uplatnily v nejvýznamnější stavbě raného údobí high tech, v Centre Georges Pompidou v Paříži (1972–1977) od architektů Renza Piana a Richarda Rogerse. Je však nutno vzít v úvahu, že Máj byl dokončen o dva roky dříve než jeho slavnější pařížský protějšek, což mu v kontextu evropské architektury tohoto období dává nepominutelný význam.

Neofunkcionalistické složky Máje spočívají hlavně v důrazu na tenkost jeho pláště, prolamovaného pásovými okny a velkými skleněnými plochami, a v asymetrických prvcích jeho kompozice. Také zde musíme vzít v úvahu, že neofunkcionalistický směr se začal ve světové architektuře hlásit ke slovu až koncem 60. let, s nástupem skupiny New York Five, a že Máj ve své době patřil k nejmonumentálnějším novostavbám tohoto hnutí ve světovém měřítku.

Do prostředí zástavby Nového Města pražského vstoupilo dílo architektů Eislera, Masáka a Rajniše s razancí, jaká byla pro světovou architekturu 70. let 20. století typická. Stavbě však nelze upřít kontextuální rysy, spočívající v respektu k odlišným hladinám zástavby Národní a Spálené ulice. Cenné historické domy v sousedství Máje ve Spálené ulici nepadly za oběť jeho novostavbě, nýbrž výstavbě stanice metra Národní třída v druhé polovině 70. let.

Vysokou kvalitu architektonického ztvárnění Máje si brzy po jeho dokončení uvědomili západní kritici a historici moderní architektury. Publikoval ho Udo Kultermann ve svých knihách Architecture in the Seventies (London 1980) a Zeitgenössische Architektur in Osteuropa (Köln 1985), projekt či realizaci otiskly časopisy Baumeister (1973, č. 6), Bauforum (1981, č. 88) a zejména prestižní Casabella (1985, č. 4 a 9, s komentářem Sebastiana Brandoliniho). Takového ohlasu se ve světě dočkala jen málokterá jiná česká stavba z celého 20. století.

Ohlas Máje v českém prostředí limitoval fakt, že členové ateliéru SIAL nepatřili k režimním oblíbencům a nesměli publikovat v oficiálních architektonických časopisech. Miroslav Masák tak byl ztrestán za to, že se v roce 1968 angažoval v nezávislém svazu českých architektů jako jeho místopředseda a John Eisler emigroval na Západ. Na Západ odešel i první historik architektury, který se odvážil Máj zhodnotit v neineditní publikaci – byl to Jan Michl se svou knihou Realizace a projekty v současné architektuře (Odeon, Praha 1978). Až do roku 1989 se tak Máj objevil v jediné další knize vydané u nás, v publikaci Jaroslava Vebra Soudobá architektura v ČSR (Panorama, Praha 1980). Náležitou a oprávněnou pozornost stavbě věnovaly až práce vydané po roce 1989: Česká architektura/Czech Architecture, 1945–1995 (Obec architektů, Praha 1995), Veletržní palác v Praze (Národní galerie, Praha 1995), Mašinisti (Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 1996), Umělecké památky Prahy: Nové Město a Vyšehrad (Academia, Praha 1998). K nim připočtěme další knihy vydané po roce 1989 na Západě, například práci Léona de Costera Prague (Paris 1990), knihu Architecture in the Czech Republic (Chicago 1993) nebo obsáhlou a velmi reprezentativní publikaci nakladatelství Citadelle + Mazenod Prague (Paris 2005).

Již z tohoto ohlasu budovy Máj/Tesco lze vyvodit, že jde o stavbu mimořádného historického významu. Právem jí proto patří i statut kulturní památky.

S úctou
Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.
V Praze 20. března 2006

Poznámka redakce Věstníku:

Mediálně sledovaný záměr demolice obchodního domu Máj/Tesco a avantgardní návrh prof. Šváchy na jeho prohlášení kulturní památkou podnítil nebývalý zájem o otázku památkové ochrany významných děl architektury posledních desetiletí. Zájemcům doporučujeme tyto články v tištěných médiích:

Magdalena Nová, Jan Ziegler: Změní se Tesco i stanice metra, MF DNES, 18. 2. 2006, pražská příloha, s. B 3 (soubor článků včetně rozhovoru se Zdeňkem Lukešem); Robert Oppelt: Máj jako památka? Proč ne., MF DNES, 8. 4. 2006, pražská příloha, s. B 4 (soubor článků včetně rozhovoru s Richardem Bieglem); Kamila Klausová: Pomníky socialismu, Týden, č. 15/2006, 10. 4. 2006 (obsahuje srovnávací hodnocení R. Šváchy a Z. Lukeše věnované stavbám 70. a 80. let 20. století z hlediska jejich kvality a potenciální možnosti stát se kulturní památkou); David Nesnídal: Bojuji za české sklo, týdeník MF PLUS, č. 16/2006 (rozhovor s R. Šváchou o stavbách z poválečné doby nejen se skleněnou fasádou).