Klub Za starou Prahu pokládá obchodní dům Tesco/Máj na Národní třídě v Praze za velmi hodnotné architektonické dílo, které se už stalo součástí historie české architektury 20. století a získalo tak nárok na ochranu státní památkové péče.

Zastáváme názor, že vytýkat stavbě po třiceti letech určitá pochybení v ohledu k historickému stavebnímu kontextu je nyní již zcela bezpředmětné. Jednoznačně se přikláníme k hledisku, že v současnosti by prioritou hodnocení měla být výhradně kvalita architektury, která je v tomto případě nesporná.

Daleko více než jiné české stavby ze sedmdesátých let 20. století Máj udržel krok s dobovými architektonickými tendencemi v západním světě a v některých ohledech tyto tendence předběhl. Tomu odpovídá i mimořádný ohlas této pražské stavby v zahraničních publikacích o soudobé architektuře. Námitky, že jde o stavbu pro památkovou ochranu příliš mladou, vyvrací fakt, že věž na Ještědu – národní kulturní památka, která bude aspirovat na statut památky UNESCO –, byla dokončena pouhé dva roky před dokončením Máje a že v Praze byla právem prohlášena za památku stavba ještě mladší – bývalý dům ČKD na Můstku.

Pokládáme za nepřijatelné, aby se při rozhodování o památkovém statutu Máje, či jakéhokoliv jiného hodnotného objektu, braly v úvahu pouze ekonomické zájmy jeho dnešního vlastníka. Přestože chápeme, že provoz komerčně využívaných památek nemůže být pro jejich vlastníky nevýhodný, jsme přesvědčeni, že dobrá vůle na obou stranách, tedy jak u vlastníka tak u garanta státní památkové péče, dokáže najít oboustranně přijatelné řešení, které ekonomické a památkové hledisko nebude stavět proti sobě do konfrontační pozice, ale dokáže naopak umocnit jedno druhým.

Rozumíme tomu, že část spíše negativního ohlasu vůči zapsání budovy Máje do seznamu památek, vycházející z laické a částečně i odborné veřejnosti, je výrazně ovlivněna prostým a často jen podvědomě cítěným významem slova památka, jako čehosi, co již musí mnoho pamatovat a být tudíž pamětihodné. Mladá stavba, již velká část veřejnosti viděla dokonce vznikat, jakoby hodnoty a vážnosti takto chápané památky mohla dosáhnout až po mnoha desítkách let. Domníváme se však, že jde jen o významové nedorozumění. Stavba, která byla objektivně uznána kvalitním architektonickým dílem jako nepostradatelná součást kulturního dědictví si státní ochranu zaslouží, ať ji budeme nazývat ochranou památkovou, jak jsme dosud zvyklí, či jinak.

Praha, 14. listopadu 2006

Mgr. Richard Biegel, jednatel Klubu Za starou Prahu
PhDr. Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu

Na vědomí:
Martin Štěpánek, ministr kultury ČR
Ing. Zdeněk Novák, náměstek ministra kultury ČR
Pavel Jerie, generální ředitel Národního památkové ústavu
PhDr. Michael Zachař, ředitel Národního památkové ústavu, územního odborného pracoviště v hlavním městě Praze
Mgr. Jan Kněžínek, ředitel Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hlav. města Prahy
Vybrané redakce deníků a dalších médií