|
Praha musí žít (článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2002) Touha věnovat se systematickému úkolu řešit revitalizaci historické zástavby Prahy dostala velkou posilu, když jsem byl seznámen Oldřichem Stefanem s Dobroslavem Líbalem. Ten tehdy provedl dokonalou klasifikaci vývoje zástavby území kláštera bl. Anežky České. Zvěčnělý profesor University Karlovy JUDr. et PhDr. Dobroslav Líbal, DrSc. nebyl jen vynikající historik umění a znalec vývoje architektury a výstavby sídlišť. Měl totiž dáno vnější poslání oživit historická sídliště české kotliny v čele s Prahou. Praga caput regni v přírodní pevnosti musí opět získat úlohu danou jí v poslední čtvrtině prvního tisíciletí a vrcholící po polovině dalšího tisíciletí. Líbal si proto předsevzal nejprve zevrubně poznat původní ztvárnění základové půdy a jeho vlivu na výstavbu kolem Vltavy mezi oběma hradními návršími. Zvolil nové postupy, umožňující poznání z mnoha úhlů pohledu. Rozhodující pro stáří a původ kostelů a svatyň bylo jejich zasvěcení. V prvním tisíciletí a na počátku druhého věku byla totiž přísná pravidla pro udělení patrocinia. Že tato metoda byla správná, potvrdily výsledky pozdějších archeologických výzkumů. Autoři zhodnocení těchto akcí ovšem neuvedli publikace z padesátých let a ignorovali nadále tuto metodu vročení církevních staveb. Podobný osud stihl i způsob určení původní tváře staveniště kolem Vltavy. Publikace z doby použití nearcheologických metod zavedených Líbalem a jeho žáky nejsou dosud brány v úvahu. Vzkříšení areálu kláštera bl. Anežky České, jehož počátky nás svedly s Dobroslavem Líbalem dohromady, bylo ukázkou činorodé úzké spolupráce nadšených jedinců, stmelených tvůrčími postupy Dobroslava Líbala, osobnosti vyzařující vyšší poslání. Zprvu beznadějná nemožnost vystěhovat nájemníky se zvrátila rozhodnutím bytové referentky NVP, že úmrtím nebo přestěhováním uvolněné byty nebudou znovu obsazovány, ale dány nám k postupnému vylupování jádra klášterních budov. Dosavadní vůdčí osobnosti získaly Josefa Hyzlera, asistenta Stefanova, který jako magister fabricae nejen řídil, ale i vlastníma rukama vybourával a pak klášterní jádro zajišťoval, a to jen za naběhlé stavební náklady, bez obvyklých papírů a úřadování. Hyzler se doslova stal Líbalovým dvojníkem. Vzpomínám si, jak se postavil do cesty vozu, přivážejícímu cihly, protože rozpoznal jejich špatnou jakost. Dodnes nemohu pochopit jak málo, resp. vůbec nebyla doceněna Líbalova a Hyzlerova práce pro obnovu pomníku českého ducha a stavitelství. Vavříny byli ověnčeni “investoři” z doby, kdy se obnova kláštera stala “omašličkovanou” akcí, mnohonásobně dražší než mravenčí dílo Líbalovo, Hyzlerovo, Stefanovo i podobně zaujatých řemeslníků všech oborů. Jako příklad neúcty pozdější investiční akce k prvotní práci uvádím: bezdůvodné odstranění původního spojení ostění arkád ambitu romantickým obnažováním lomových kamenů ostění, pracné vyškrabání původního trojhranného spárování cihel u schodiště do patra a nahrazení novým spárováním. To vše za asistence “odborného dozoru” orgánu památkové péče. Zde se jednalo o ničení památky za vysoký náklad - v případě “zapomenutí” původní Líbalovy publikace objevu či užití nové metody šlo jen o absenci dobrých mravů a právního vědomí. To vše zkusili na své kůži nadšenci kolem Dobroslava Líbala, skuteční autoři obnovy klášterních budov. Seznámit veřejnost s výsledky Líbalovy činnosti nejen v Praze a v zemích Koruny české, ale i v Evropě by znamenalo sepsat velmi vysoký sloupec knih. Bylo by to poučné pro dnešní střední generace, pokud by vůbec pochopily, oč tu šlo. V té době se totiž vědělo, co je to vědecká akribie, mravní vědomí, právní cit a vyšší poslání na této zemi. Dnes je však běžné překračovat všechny normy pro dosažení vlastních sobeckých cílů. Zmínil jsem se jen o dvou zdárně splněných úkolech. Přiblížit některé další Líbalovy práce a zasvěcení mladých historiků a hlavně architektů do nových metod poznávání a revitalizace by zabralo stránky několika sešitů tohoto Věstníku. Připomenu proto jen Líbalův výzkum Karolina před jeho dostavbou, když jsme se spolu ještě neznali. Jeho výsledky mně ale později posloužily jako podklad k vydání zákazu zbořit dvorní křídla gotických budov při Celetné ulici. Drahý Dobroslave Líbale, mohu jen konstatovat, že v mých i lidských očích jsi odvedl práci, kterou nelze porovnat s ničím, co vykonaly generace od dvacátých let minulého století. Tvoje akribie, mravní a právní vědomí byly samozřejmým podkladem Tvé poznávací práce a rozhodujícího odborného díla. Lidským pohledem měřeno, jsi nebyl překonán. Absolutorium Tvého vyššího poslání může dát jen Ten, kdo Tě pověřil: Vesmírný řád - Bůh - Constructor Mundi !? V tomto smyslu nebudeš nikdy zapomenut.
|