Útvar rozvoje hlavního města Prahy jako specializovaná organizace, jejímž posláním je péče o urbanismus města, připravuje ideovou urbanistickou soutěž pro letenskou pláň. Soutěž v den uzávěrky tohoto Věstníku dosud veřejně vyhlášena nebyla, byly však již známy, v různých fórech prezentovány a diskutovány podklady připravované pro její zadání. A zde je třeba velmi zpozornět!

Idylický snímek Match Slavie na Letné přibližně z roku 1907.
(Foto ze soukromé sbírky)

Letná a letenská pláň mají svoji zajímavou historii, která byla poutavě vylíčena na výstavě pořádané již zmíněným Útvarem rozvoje hlavního města Prahy v Sále architektů na Staroměstské radnici v dubnu až červnu loňského roku. Naštěstí byl materiál shromážděný pro výstavu zveřejněn v doprovodné publikaci „Letná. Historie a vývoj prostoru“, takže i po skončení akce je pro zájemce o tuto lokalitu v přehledném výběru k dispozici. Z hlediska Klubu Za starou Prahu a jeho názoru na stav a budoucí možné proměny Letné jsou nejcennějšími kapitolami ty, které pojednávají o historii zamýšlených, avšak nerealizovaných projektů a vizí. Fascinující a všeobecně známý je projekt průkopu Letnou od Jana Kouly z roku 1907, často publikovaný a vystavovaný v několika výtvarně dokonalých zpracováních. Již méně známé jsou soudobé návrhy stavby areálu českých vysokých škol (A. Wiehl, J. Koula – 1905, A. Balšánek – 1915), rovněž tak velkorysé vize stavebních souborů, které vznikly v souvislosti se soutěží na regulaci Letné v roce 1920 a řešily potřebu úředních budov pro administrativu nového státu (A. Engel, B. Hypšman, J. Štěpánek, B. Fuchs a další). V roce 1928 pak byla vypsána soutěž na budovu parlamentu, který měl být umístěn na osu buď Čechova, či Štefánikova mostu (I. cena J. Štěpánek, 2. cena J. Krejcar, dalšími odměněnými soutěžícími byli K. Roškot, P. Janák, V. Hofman). Snad jedinou z meziválečných vizí, která byla skutečně realizována, byl vítězný návrh M. Babušky z veřejné soutěže v roce 1935 na areál budov Technického muzea, který byl vystavěn v letech 1938–1941. V prostoru letenské pláně, nejprve ve východní, později v západní části (přibližně v místech, kde je dnes plánována novostavba Národní knihovny), se v meziválečné době též projektovala budova Státní galerie (Josef Gočár), proti jejímuž dříve plánovanému umístění na Kampě horečně bojoval i Klub Za starou Prahu. Tato vize realizována nebyla, avšak ještě před válkou se suverénně definitivního ohraničení dostalo severozápadnímu nároží pláně. Na severní straně byl podél Belcrediho třídy (dnes Milady Horákové) vystavěn v letech 1937–1938 obytný deskový dům Molochov (Josef Havlíček) a západní stranu pohledově uzavřela rovněž v roce 1938 boční stěna úřední budovy (Kamil Roškot), dnešního ministerstva vnitra.

Lákavá možnost vystavět na vizuálně nejprestižnějším dosud nezastavěném místě v Praze monumentální státní budovu nebyla zapomenuta ani po válce. V roce 1947 proběhla soutěž na umístění budovy Národního shromáždění, kterou většina soutěžících situovala právě na Letnou, avšak politické události odvedly brzy pozornost jiným směrem. Letná svou polohou lákala dál i v novém politickém zřízení, o čemž svědčí jak umístění megalomanského pomníku J. V. Stalina, tak dosud poslední soutěž na urbanistické řešení letenské pláně z roku 1964.

Průhled prázdnou plání od západu k východu. Severovýchodní ohraničení prostoru tvoří obytný blok Molochov (vlevo) a boční stěna Ministerstva vnitra ČR.

Nyní, v roce 2008, máme tedy před sebou soutěž novou. Zopakujme si proto, co pro nás Pražany letenská pláň spolu s přilehlými Letenskými sady dnes znamená: obrovský volný prostor vhodný k rekreačním aktivitám – procházce, sportu, posezení v trávě, klábosení u piva v zahradní restauraci u Letenského zámečku; tradiční stanoviště cirkusových stanů a přechodných atrakcí podobného typu; místo shromáždění k účelu manifestace, demonstrace, ba i revoluce. letná je „vzduchovou kapsou“, kde si může kamenné město volně vydechnout, neboť jeho obyvatelé i chodci blízkost tohoto životodárného výdechu i zrak osvěžujícího pohledu do zelené v hustě zastavěných ulicích Starého Města i Holešovic vnímají přinejmenším podvědomě. Všechny zmařené a již dávno zapomenuté architektonické návrhy na monumentální zástavbu nad Prahou, jak je vyprodukovaly předchozí soutěže, jako by naznačovaly, že Letná se zástavbě úporně brání, že její přirozenou podobou je prázdnota a volnost. Tak vnímáme letenskou pláň v Klubu Za starou Prahu. Místa, která zůstala dosud nezastavěna a v územním plánu města statut stavební parcely nemají, považujeme za nezastavitelná a úsilí o jejich stavební exploataci za útok na prostorový komfort města.

Vzhledem k výše řečenému nás nemile překvapilo, že město vůbec pocítilo potřebu vypsat na řešení Letné soutěž „ideovou“. Tedy soutěž, jejímž účelem je hledat pro Letnou novou náplň a s ní pochopitelně i případné zastavění. Taková soutěž nechť je teoretickým úkolem studentů urbanismu architektonických škol, z níž mohou vyjít pozoruhodné návrhy. Ale oficiální soutěž vypisovaná městem, která bezradně žadoní: „Nevíme si s Letnou rady… stavět? nestavět? Když stavět, tak co?“, je krokem do slepé uličky, plýtváním sil i finančních prostředků. Že nekritizuji záměr soutěže zbůhdarma, dokládá již její prezentované, i když předběžné zadání, které jako inspiraci fantazie soutěžících předkládá mimo jiné i tato neuvěřitelná témata: novou muzejní čtvrť – Letenskou akropoli, státní nebo městskou budovu na místě schodiště k podestě pod bývalým Stalinovým pomníkem, propojení nové muzejní čtvrti se Starým Městem přímou pěší lávkou.

Stadion Sparty – byl sportovní stavbou přiměřenou prostoru Letné a jejím možnostem. Vyroste na jeho místě sportovní národní fotbalová akropole?

Když procházím zablácenou letenskou cestou podél ohrady staveniště tunelu Blanka, z níž ční hory hlíny do výšky dvou až třípatrového domu a před níž na posledních zbytcích travnaté plochy dojemně osamělý čutálista honí merunu, a přemítám o smysluplnosti uvedených námětů na urbanistické zásahy do stavu Letné, napadá mne, a přiznávám, že s neskrývanou podezřívavostí, zda všechno to vzrušivé dění kolem připravované ideové soutěže s fantasmagorickým zadáním nemá jen odvést pozornost od výstavby okázalé akropole, avšak nikoli kulturní, nýbrž fotbalové (a možná i olympijské) na místě stadionu Sparty a s touto stavbou souvisejícího VIP hotelu na jediné letenské stavební parcele, o jejíž odejmutí Národní knihovně čR, které byla předtím městem neprozřetelně přislíbena, magistrát tak zarputile a pod zástupnými záminkami usiluje…

Kateřina Bečková

Poznámka: Sympatickou občanskou aktivitu proti nesmyslným záměrům v oblasti Letné a jejich dopadu na životní prostředí vyvinuli a dále vyvíjejí obyvatelé Prahy 7. Všem zájemcům o uvedené téma proto doporučuji sledovat stránky www.zachranmeletnou.cz.

Severozápadní zakončení letenské pláně s řadou nízkých vil při ulici U Vorlíků se již brzy promění v oblouky tunelových vjezdů a výjezdů. Foto - kde není uvedeno jinak - Jan Bečka, 2006.