Květiny a zdravý rozum

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 1-2/2001)

Příběh, o kterém bude nyní řeč, se klasickým památkovým kauzám poněkud vymyká, přesto je třeba o něm hovořit. Přihodilo se to okolo Apríla letošního roku, ale apríl to nebyl. Na počátku všeho byl snad bohulibý, snad naivní, ale možná též vychytralý nápad sdružení obchodníků z ulice Na Příkopě vyzdobit zdejší pěší zónu květinami, jednak zavěšenými z kandelábrů a jednak zasazenými v truhlících na chodníku. Jako začátek dramatického příběhu to není skutečně nic moc, ale vyčkejte věcí příštích.

Ve středu 28. března byl v pražské příloze deníku Mladá fronta DNES zveřejněn redakční článek informující zdánlivě objektivně o pochybnostech památkářů nad uvedeným nápadem vyzdobit ulici Na Příkopě "velkou květinovou výzdobou", kdyby ovšem text nebyl nazván tak výrazně tendenčně: Památkáři nechtějí mít z Prahy květinové město. Otázky vztahující se k tomuto tématu pak byly položeny čtenářům elektronické podoby deníku a vybraným odpovědím další den věnován prostor v deníku tištěném ve sloupku čtenářů a to spolu s další výzvou tentokrát k telefonování názorů na horký telefon. Výzva byla uvozena několika sugestivními otázkami, které zcela zřetelně podsouvaly čtenářům určitý názor a snažily se je vyprovokovat k reakci. Tak se také stalo! Odezva byla natolik bouřlivá, že se opět další den, tj. v pátek 30. 3., promítla hned do tří článků s těmito titulky: Památkářům nerozumí nikdo, Květiny Na Příkopě versus památkáři a Pražané: Do ulic květiny nepatří. Publikované názory pak inspirovaly dramatika Karla Steigerwalda, pravidelného glosátora deníku Mladá fronta DNES, k napsání sloupku, kterým do této květinové kauzy, balancující prozatím na hranici bulváru, vstoupil způsobem tak hřmotně neomaleným, že se z toho musel zatajit dech i náhodnému čtenáři, který se o památkářské záležitosti nezajímá. Zvláště když byl Steigerwaldův sloupek publikován v celostátním (!) vydání deníku. Co si po jeho přečtení pomysleli mimopražští čtenáři bez souvislosti s vývojem případu v pražské příloze, se nepochybně autor ani odpovědní redaktoři nezabývali.

Sloupek hodný zkušeného dramatika, který více než kdo jiný ví, jak zaujmout již první větou, má akční spád, je plný emotivních výkřiků a doslova zvedá svým rozhořčením čtenáře ze židlí. Posuďte sami, přinášíme zde jeho plné znění (MfD, 4. 4. 2001): Památkáři: Šup na Východ Památkáře sespendujte. Sesaďte je! Vyžeňte je z města. Tak by bylo možno reagovat na nejnovější akci památkářů: květiny do ulic nepatří. Odborné argumenty proti zeleni zní: "Uchovejme autenticitu pražské památkové rezervace. Rozkvetlé centrum Prahy - germanizace! Přirozená zeleň je ta, která tu už je!" Možná, že čistý záchod je také germanizace. Památkáři mají pravdu - špína a zatuchlá zákoutí - to je skutečně autenticita Prahy. Ale je třeba ji držet dál? Jděte Evropou: od Západu k Východu ubývá květin, stromů, zeleně a narůstá udupaných plácků, uschlých pahýlů, smradu a bejlí. My Češi jsme asi tak uprostřed té truchlivé cesty na ze zeleně do suchopáru. Památkáři nařizují Šup na Východ - tam je naše autenticita. A ještě tomu říkají - odborný dozor. Květiny mění image ulic, ale jak je mění? Komu taková změna image vadí? Tomu, kdo přirostl k zatuchlosti podle hesla: plivej na zem, nejsme ve Švýcarsku? Vidět v květinách spár germánstva je směšné. Němci se myjí - tak do boje proti umyvadlům? Co nás strká na ten Východ není boj proti květině - nýbrž to velkopanské " my odborníci úředně rozumíme a poroučíme". Co je památkářům vůbec do toho, jaké kytky kde rostou? Je snad kytka stavba? Vymýšlet "památkářské teorie" o kytkách, ulici a image může jen nějaký stepní byrokrat, strašlivý ctitel úřadu a nepřítel života. Kytka roste, pak uschne. Památkáři tu však budou stále. Jednoho dne nařídí, jaké oblečení se smí nosit v té či tamté ulici. Budou na to mít teorii! Dokud je čas, žeňme je z města.

Na tento článek okamžitě reagovala kratičkým vysvětlujícím textem PhDr. Olga Ambrožová ze Státního ústavu památkové péče v hlav. městě Praze, který však vedoucí redaktor pražské přílohy odmítl otisknout se zdůvodněním, že nepřináší v případu žádnou novou informaci. Protože tato skutečnost nebyla evidentně pravdivá, napsala jsem níže uvedený osobní otevřený dopis šéfredaktorovi deníku Mladá fronta DNES Pavlu Šafrovi:

Vážený pane šéfredaktore,

Váš list se v týdnu od 28. března do 4. dubna 2001 vyznamenal skutečně mimořádně! Kusými a neúplnými informacemi totiž v pražské regionální příloze rozpoutal iracionální kauzu nazvanou "květinová výzdoba Na Příkopě", jejímž výsledkem je nenávistné, i když věřím a doufám, že předem neplánované, tažení proti památkářům a památkové péči vůbec. Korunu však celé věci nasadil v celostátním vydání MF DNES (3.4.) dramatik Karel Steigerwald svou glosou "Památkáři: šup na východ", když po velmi příkré obžalobě památkářů jako ctitelů špíny, zatuchlosti, suchopáru a brzdě naší cesty do Evropy vyslovuje svůj nekompromisní ortel : " Dokud je čas, žeňme je z města." Článek naplněný doslova po okraj burcujícími výkřiky a hrubými obviněními mi svým nenávistným tónem, a to říkám jen s malou nadsázkou, připadá skoro jako výzva k lynčování. Jak to má chápat mimopražský čtenář, který nemá souvislost s články v pražské příloze?

Jestliže si prohlédnete a pročtete všechny příspěvky publikované k uvedené kauze, nepochybně zjistíte stejně jako já, že: v článcích není uvedeno nic konkrétního o podobě navržené výzdoby (počet, umístění, velikost truhlíků či kontejnerů s květinami, reklamní plochy na jejich bocích, druh květin apod.). Hovoří se tedy obecně o "květinách, květinové výzdobě, rozkvetlém městě...", ale pod těmito pojmy si každý představuje něco jiného, převážně ovšem něco krásného a velmi nevinného. Pak skutečně památkáři, kteří tomu květinovému půvabu brání, vypadají jako škůdci města. Ale co když jim daleko víc než nevinné kvítky vadí, že vedle restauračních zahrádek, reklamních stojanů, pouličních stánků přibude chodcům na pěší zóně další bariéra ? Že záplava všudypřítomných reklamních ploch se rozroste o nové, maskované jako boky truhlíků na květiny? Proč se tohle všechno v článcích nedozvíme? Proč místo seriózní prezentace "květinového" záměru sdružení obchodníků a konkrétně formulovaných námitek památkářů jsou publikovány z kontextu vytržené věty zaznamenané z telefonického hovoru s památkářkou Olgou Ambrožovou a emotivní názory čtenářů, vytvořené na podkladě neúplných informací?

Proč vedoucí redaktor pražské přílohy Petr Bušta odmítl 3. 4., tedy v době, kdy negativní čtenářská reakce vrcholila zníněným štvavým článkem K. Steigerwalda, uveřejnit docela krátké, jen desetiřádkové, vysvětlení jmenované památkářky a odůvodnil to tím, že vše, co je v textu řečeno, již bylo publikováno? Tento text i všechny výtisky novin nyní leží přede mnou a tak mohu s čistým svědomím prohlásit, že pan Bušta neměl pravdu. Zřejmě své noviny nečte! Tři krátké odstavce vyjádření Dr. Ambrožové na celou kauzu totiž naopak vrhají nové světlo a v něm se pražská příloha s nepochopitelnou honbou za čtivým materiálem nejeví nejlépe. Cituji:

"Především je nutno konstatovat, že žádný návrh na květinovou výzdobu předložen nebyl a tudíž také žádný návrh nebyl zamítnut.

Památkáři by naopak uvítali, kdyby květinami byla vyzdobena všechna okna a balkony. Nemohou však souhlasit s tím, aby pod záminkou květinové výzdoby byla instalována reklamní zařízení jako trvalá součást uličního mobiliáře. Instalace reklamních zařízení na území Pražské památkové rezervace, chráněné UNESCO, podléhá schvalovacímu řízení podle památkového a stavebního zákona.

Podařilo se vytvořit aféru, která má charakter manipulace s veřejným míněním, nemá však žádnou skutkovou podstatu."

Vážený pane šéfredaktore, jsem přesvědčena, že Váš deník prosperuje a udržuje si velmi dobré jméno, proto nepochybně tuto nedůstojnou honbu za senzací a ji provázející bulvární odér nemáte zapotřebí.

Na závěr si neodpustím uvést příklad toho, jak články v pražské příloze MfD veřejnost nesmyslně, i když snad nezáměrně zmátly. Poté, co i několik mých slov z chaotického telefonického rozhovoru s redaktorkou MfD bylo otištěno v jednom ze článků zmíněné kauzy, mi byl doručen osobní dopis paní PhDr. Evy Boháčové z Prahy 5, který je plný vyčítavých otázek a nedorozumění plynoucích z neúplných a zkreslených informací publikovaných zmíněným deníkem. Bohužel pisatelka neuvedla svoji adresu, takže jí nemohu odpovědět přímým dopisem, a činím to alespoň takto:

Milá paní doktorko,

z Vašeho dopisu cítím, jak Vám historický vzhled Prahy leží na srdci, proto věřte, že bychom si velmi dobře porozumněly, kdyby nám prostředníka v našich názorech nečinil někdo, kdo je nešikovně vytrhává z kontextu a vytržené kousky skládá do mozaiky s novým a bohužel pozměněným významem. Jinak byste totiž nemohla dojít k názoru, že mi nevadí velkoplošné, hloupé a agresivní reklamy na fasádách nebo že bychom snad chtěli do ulice Na Příkopě vrátit v rámci záchrany pražské autenticity hradební příkop se zahnívajícími odpadky a stojatou vodou atd.

Přijďte si s námi podiskutovat do Klubu Za starou Prahu (např. na nejbližší Hovory o Praze dne 18. června), uvidíte, že se naše názory tak dramaticky neliší, jak se domníváte.

Co dodat? Přejme Praze květiny v míře a formě, v jaké jí budou slušet, a novinám, aby v nich nekvetla hloupost. Howgh, domluvil jsem.

Kateřina Bečková