Vzpomínka na architekta Bohumíra Kozáka

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2006)

Konfiguraci města vytváří nejen podoba krajiny, případně vodní tok, ale především lidé. V tom smyslu v Praze zanechal svoji hlubokou stopu přední český funkcionalistický architekt prof. Ing. dr. Bohumír Kozák (1885–1978).

Architekt Bohumír Kozák v mladém věku.

Vzpomeňme především jeho projekt areálu lékařských a sociálních ústavů v Praze-Horní Krči, dnes známých jako Thomayerova fakultní nemocnice. Slavnostní výkop základů provedl 10. července 1926 úřadující pražský primátor JUDr. Karel Baxa. Rozsáhlá stavba byla realizována především ve druhé polovině dvacátých let minulého století. Ke slavnostnímu předání městu došlo již 26. října 1928. Ústav byl pojmenován k poctě prezidenta republiky Masarykovými domovy. Ten se sice slavnostního zahájení nemohl zúčastnit, ale zanedlouho ústav nesoucí jeho jméno navštívil a měl pro něj pouze slova chvály. V další stavební činnosti se pokračovalo až do roku 1940. Vznikl Ústav mateřství a Dětská karanténa. Na jejich projektu se podílel Ing. arch. Ladislav Kozák, mladší bratr prof. Bohumíra Kozáka. Toto výjimečné architektonické, urbanistické, ale též sociální dílo patří u nás k nejzdařilejším svého druhu.

Význačnou architekturou je rovněž budova Církve českobratrské evangelické čp. 1169 v ulici Žateckých 11 v Nuslích. Projekt vypracoval rovněž prof. Bohumír Kozák spolu se svým mladším bratrem Ladislavem. Prvně jmenovaný poté navrhl interiér modlitebny. Ten byl netradičně řešený na diagonální osu, s dynamickými křivkami stěn a lavic. Objekt byl svému účelu slavnostně odevzdán 13. ledna 1935. K dispozici byla rovněž pietně a důstojně upravená místnost se zvláštním vchodem přiléhající ke sborovému domu – kolumbárium. Obsahovala 302 urnových schránek různých velikostí, krytých vkusnými mramorovými deskami. Schránky se zájemcům pronajímaly na 10, 20, 30 nebo 50 let.

Prof. Bohumír Kozák vypracoval v rámci vypsaných soutěží též několik projektů na přemostění nuselského údolí. Na jednom z nich spolupracoval s prof. Stanislavem Bechyně (1887–1973). Další jeho projekt, z roku 1938, příliš se nelišící od dnešní reality, byl doporučen k realizaci. Tehdy však uskutečnění snu několika generací projektantů a stavitelů o výstavbě Nuselského mostu ukončila druhá světová válka.

Když ve třicátých letech minulého století vyvstal v Praze velice aktuální problém, výstavba sociálních bytů pro chudé a nebydlící, nabídl pomocnou ruku i prof. Bohumír Kozák. Zvítězil ve vypsané urbanistické a architektonické soutěži a podle jeho projektu byly postaveny bytové domy Za Zelenou liškou.

Prof. Bohumír (Božimír) Kozák se narodil 4. prosince 1885 ve Velké Lhotě u Dačic v rodině evangelického faráře a kazatele. Po dosažení základního vzdělání studoval na pražské technice u profesorů Josefa Schulze a Jana Kouly, architektonickou praxi získal u dalšího skvělého architekta, Osvalda Polívky. Zpočátku působil u renomované karlínské stavební firmy Václava Nekvasila, kde realizoval své první návrhy, později se stal společníkem stavební firmy Dušek – Kozák – Máca v Praze.

Za svého plodného života projektoval bezpočet veřejných i soukromých staveb. Uved’me například telefonní ústřednu na Žižkově, administrativní komplex budov Avion, dnes spíše známý jako Luxor na Václavském náměstí, administrativní palác Broadway s pasáží spojující Příkopy s Celetnou ulicí, ve kterém později působilo dlouhá léta kino Sevastopol. Zde byl spoluautorem Ing. arch. Antonín Černý (1896-1976). Složitost stavby si vyžádala ještě spolupráci dvou statiků: pro klenby pasáže to byl František Dašek a klenbu prostoru kinosálu František Svatoš.

V Jungmannově ulici proměnil prof. Bohumír Kozák někdejší dům plaských cisterciáků v Husův dům, kulturní a společenské středisko českobratrské církve. Objekt vyniká architektonickou členitostí průčelí, je vidět snaha monumentalizovat dům stavebním článkováním. Podle jeho plánů vzniklo po celé Praze mnoho činžovních domů a vil včetně těch luxusních na Vinohradech, Smíchově a Holešovicích.

Soutěžní návrh B. Kozáka a S. Bechyně na přemostění Nuselského údolí, 1938–1939.

Četné Kozákovy realizace se uskutečnily i mimo hlavní město. Především objekty sborů československé a českobratrské církve pro Poděbrady, Čáslav, Prostějov, Zruč nad Sázavou a další místa.

Prof. Bohumír Kozák se zabýval i urbanismem stověžatého města nad Vltavou a některé jeho názory předběhly svou dobu. V řešení pražské dopravy byl zastáncem metra a v rámci projektu přemostění Nuselského údolí vytvořil v roce 1938–1939 i architektonickou studii stanice metra, v podstatě ideově totožnou s dnešní stanicí Vyšehrad. Je třeba se zmínit i o skutečnosti, že prof. Bohumír Kozák byl jedním ze zakládajících členů Československé strany socialistické.

K jeho velkým zálibám patřilo cestování. Jako bravurní kreslíř při cestách do ciziny i po českém venkově pořizoval tužkové kresby s až neuvěřitelnou autentičností. Již v roce 1941 vydal publikaci Architekt na cestách.

Nejvíce kreseb však pořídil ve své milované Praze. Ty postupně vyšly od roku 1950 v několika tematických celcích. Ať již to bylo Menší Město pražské, Mluva pražské architektury nebo Praha kamenný sen. Zmíněné publikace jsou dnes ozdobou knihovny každého milovníka pražské historie.

S postupujícím věkem opustil prof. Bohumír Kozák projekční aktivity a stále více se věnoval svým zálibám, především tužkové kresbě a ochraně kulturních nemovitých památek. Mimo jiné se stal členem Domácí rady Klubu Za starou Prahu a posléze i předsedou Klubu. Právě v době předsednictví prof. Kozáka vstoupil do Klubu autor tohoto článku, a tak ve svém archivu opatruje svou první legitimaci, právě s originálním podpisem pana profesora.

Prof. Ing. arch. dr. Bohumír Kozák zemřel ve vysokém věku 1. dubna 1978. Byl pohřben na hřbitově v Praze 6 Vokovicích na IX. oddělení.

Josef Hrubeš

Nové zámecké schody. Kresba tužkou publikovaná v knize B. Kozák, E. Poche, Z. Wirth: Hradčany a Malá Strana, Orbis 1962.