Dům na samém začátku Pařížské ulice, navazující na severní stěnu kostela sv. Mikuláše, nechal postavit architekt Jan Koula, tehdejší profesor na pražské technice, pro sebe a svou ženu Annu Koulovou. V roce 1901 Jan Koula vytvořil pro svůj dům projekt, podle kterého byl v roce 1902 realizován stavitelem Rudolfem Koukolou pozn. 1. Neobarokní forma fasády tvoří urbanistický kontext jak se sousedním chrámem, tak s protějšími Schierovými domy, které byly postaveny již v roce 1897 a určily tak základní charakter vstupu do nové asanační třídy – dnešní Pařížské, tehdejší Mikulášské ulice. Jan Koula se na realizaci svého domu podílel také svými návrhy na umělecké kovářské práce. Tato činnost odpovídala jeho teoretickému zájmu o dějiny uměleckého řemesla, což dokládají například stati o českých mřížích barokní doby pozn. 2.

1. Portál domu. Mříž světlíku podle návrhu Jana Kouly provedla umělecko-zámečnická firma Karla Sakaře.

Koulovým návrhem je mříž světlíku nad vchodovými dveřmi (obr. 1). Kromě toho architekt vytvořil návrh pro balkónovou mříž pozn. 3. Veškeré umělecké kovářské práce na domě provedla firma Karla Sakaře. Průčelí domu obsahuje bohatou štukovou výzdobu, provedenou sochaři Bedřichem Šimonovským, Eduardem Pikardem a Františkem Kraumannem. Štuková výzdoba začíná figurami orlů nad portálem, kteří na způsob atlantů podpírají arkýř. Tento motiv byl zřejmě inspirován známým příkladem obdobných soch orlic od Matyáše Bernarda Brauna na průčelí Kolovratského paláce na Malé Straně a koresponduje tak s neobarokním charakterem stavby.

2. Alegorie ročních období. Zleva Jaro, Léto, Podzim, Zima. Sochařská firma Šimonovský, Pikard, Kraumann.

Výzdoba pokračuje nad okny druhého patra, kde je umístěna řada oválných medailónů. V nich jednotlivé postavy putti drží atributy: květy, obilné klasy, hrozen a stromeček a představují tak jednotlivá roční období, jeden z nejoblíbenějších námětů architektonického sochařství (obr. 2).

3. Kartuš s monogramem, označujícím majitele domu: J (Jan), A (Anna), K (Koulovi). Sochařská firma Šimonovský, Pikard, Kraumann.

Součástí výzdoby v této úrovni je také štuková kartuš, obsahující monogram. Je složen z písmen J A K, která jsou iniciálami majitelů domu – Jana Kouly a Anny Koulové (obr. 3).

4. Sv. Anna, patronka spolumajitelky domu, s Pannou Marií a Ježíškem. Sochařská firma Šimonovský, Pikard, Kraumann.

Figurální štuková výzdoba pokračuje ve třetím patře. Zde je na čele arkýře umístěn medailon s motivem sv. Anny Samétřetí, provedený ve vysokém reliéfu (obr. 4). Tento tradiční motiv zde nejspíše představuje sv. Annu jako svatou patronku Anny Koulové. Po stranách arkýře jsou štukové medailony s anděly, kteří sv. Annu Samoutřetí adorují.

5. Maskaron v oblouku římsy, pravděpodobně stylizovaný portrét Jana Kouly. Sochařská firma Šimonovský, Pikard, Kraumann.

Oblouk římsy nad střední osou čtvrtého patra zdobí štukový klenák s motivem vousaté hlavy, který nahoře přechází do kartuše s rokem výstavby domu 1902 (obr. 5). Hlava zřejmě nemá pouze výzdobný charakter, ale doplňuje ikonografii rodiny Koulů, která byla vyjádřena již reliéfem se sv. Annou . Tvář je totiž pravděpodobně stylizovaným portrétem Jana Kouly; při srovnání s dobovou fotografií pozn. 4 (obr. 6) je znatelná podobnost ve výrazu, plnovousu, typu nosu i v dalších rysech. Pozice tváře pod kartuší s datem vzniku domu a nad patronkou manželky jenom potvrzuje předpoklad, že se jedná o skrytý portrét, představující majitele a architekta domu. Sochařská výzdoba pokračuje a končí na atice, kde jsou osazeny dvě pískovcové figury putti od Antonína Poppa (obr. 7). Vzhledem k atributům zřejmě představují alegorie architektury a malířství. Ty mohou charakterizovat osobnost Jana Kouly, který kromě profese architekta působil i jako kreslíř a tvůrce návrhů sgrafit.

Petr Šámal
Alexandr Rymarev

6. Jan Koula na fotografii z doby těsně před rokem 1900.

7. Putti na atice, představující alegorii architektury (vlevo) a malířství (vpravo). Antonín Popp.