1) Směrovku větrné korouhve nad kopulí střechy vodočetné stanice na nábřeží Vltavy na Výtoni tvoří větrné křídlo tvaru psí hlavy s vyplazeným jazykem a protizávažím, výrazná je větrná růžice

Další větrná korouhev, prokazatelně od roku 1920 sloužící meteorologické potřebě určení směru větru, je dodnes na společné věži vodárny a leteckého majáku na vojenském letišti ve Kbelích.

Původně patrně také určená pro potřeby meteorologů je originální větrná korouhev, upevněná nad plechovou kopulí střechy vodočetné stanice na nábřeží Vltavy v Praze 4, Na Výtoni (obr. 1). Větrné křídlo této korouhve má méně obvyklý tvar psí hlavy s obvykle vyplazeným jazykem; protizávaží tvoří tři koule propojené kovovým prutem tvaru poloviny kola. Větrná růžice je provedena téměř klasickým způsobem, na koncích čtyř vodorovných tyček upevněných pod větrným křídlem jsou velká svislá plechová písmena V-J-Z-S.

2) Směrovka větrné korouhve na věži katedrály sv. Víta má podobu vztyčeného královského českého lva

Zvířecí podoby větrných křídel korouhví jsou nad pražskými věžemi značně rozšířeny. Na hlavní věži Svatovítské katedrály je upevněna skvostná pozlacená větrná korouhev, vysoká tři metry. Větrné křídlo tvoří tělo českého královského dvouocasého lva, vztyčeného na zadních tlapách, protizávažím jsou jeho přední nohy (obr. 2). Celá směrovka pevně spojená s nosnou tyčí se otáčí v železné točně na kruzích a koulích – tedy na konstrukčně jednoduchém velkém kuličkovém ložisku – uloženém v obvyklé ozdobě věží, makovici. Korouhev nad sv. Vítem není opatřena větrnou růžicí. Skutečnost, že nad hlavní věží sakrální stavby – Svatovítské katedrály – není upevněn dominantní kříž, ale větrná korouhev se symbolem státu lze označit za určitou symboliku historicky složitých vztahů státu a církve v Čechách. Autoři větrné korouhve nad věží katedrály vyřešily zjevně tuto otázku ke spokojenosti obou stran. Symbol státu, vztyčený královský lev, drží symbol církve kříž, ve svých předních tlapách; kříž ovšem o něco přečnívá korunu na hlavě lva.

3) V průhledu mezi věžemi Svatovítského dómu je na této fotografii vidět dvě ozdoby střech katedrály – kohouta a korouhvičku nad jednou ze čtyř nárožních věžiček hlavní věže

Na obrázku 3 je jeden ze zajímavých pohledů na věže dómu sv. Víta odhalující další dvě jejich pěkné ozdoby. Mezi věžemi, za kohoutem, je vidět jednu za čtyř nárožních věžic hlavní věže katedrály. Na nárožních věžích jsou vztyčeny pozlacené otočné korouhvičky jejichž vlaječky mají dvě části. Část vlaječek u nosné tyče zdobí český královský lev vztyčený na zadních tlapách; částí druhou jsou čtyři vodorovně zvlněné fábory. Všechny čtyři korouhvičky nad nárožními věžičkami se při změně směru větru otáčejí (stav 2005).

4) Na konci severního křídla dómu sv. Víta se pěkně vyjímá korouhev ve tvaru měděného plastického kokrhajícího kohouta

Vpředu na obrázku 3 stojí na štítu severního křídla Svatovítského dómu již vzpomínaný, realisticky vypracovaný, plastický (trojrozměrný) a kokrhající měděný kohout. Ten zpívá skvělým gotickým fiálám zdobící systém opěrných pilířů stavby. Detail téhož kohouta a větrné růžice stylizované do tvaru květů obdobných jako na fiálách, je na obrázku 4. Kohout stejného provedení stojí nad štítem jižního traktu, viditelný je ze třetího nádvoří, vpravo od hlavní věže katedrály. Kohout je u větrných korouhví nejčastěji používaným motivem ze zvířecí říše. Masivní exemplář ze Svatovítském dómu však zjevně nedodržuje konstrukční zásady meteorologických větrných korouhví, nad jeho přesností určení směru větru lze proto poněkud pochybovat. Na obrázku 3 je patrný lišící se směr otočení kohouta a korouhvičky nad nárožní věží, z čehož lze soudit, že kohout se již asi neotáčí. Ovšem jako ozdoba štítu střechy ukončující soustavu opěrných pilířů s jehlami fiál, je nepřekonatelný.

Nepřekonal ho – i když se o to pokouší – obdobný trojrozměrný kohout sedící ve funkci větrné korouhve nad průčelím budovy na Velkopřevorském náměstí 3. Pod tímto kohoutem, který jako větrná korouhev má stejné nedostatky jako kohout dómu sv. Víta, je ovšem upevněna i větrná růžice, na Hradčanech chybějící. Kohout na Svatovítské katedrále přehlíží poupata fiál, kohout na Velkopřevorském náměstí hřebeny prejzových střech.

Plechový kohout je usazen ještě nad věžemi tří dalších sakrálních staveb v Praze. Kostel sv. Salvátora ze třináctého století je v areálu Anežského kláštera. Na jeho věži je místo obvyklého kříže větrná korouhev s plechovým větrným křídlem v podobě kohouta. Pod kohoutem, který zde nahradil původní kříž patrně při rekonstrukci objektů kláštera, je na svislém čepu osazena zjednodušená větrná růžice – vodorovná tyč – na jejíchž koncích jsou šipky směřující k severu a jihu.

Další věž sakrální stavby ukončená plechovým kohoutem a nikoliv předpokládaným křížem je u kostela sv. Štěpána ve Štěpánské ulici v Praze 2. Třetí kohout hlídá také v Praze 2, v ulici Apolinářské, kde stojí kostel sv. Apolináře. Nad jeho hlavní věží je kříž; nad menší věží je kříž též, ale nad křížem je ještě usazen pozlacený kohout. Kohout nad křížem je ovšem sestava stejně neobvyklá, jako lev držící v předních tlapách kříž.

Kohoutem nad nižší ze dvou věží kostela sv. Apolináře opustíme zvířata na větrných korouhvích v Praze a v dalších odstavcích se zaměříme na několik větrných korouhví zajímavé konstrukce a s pěkným řemeslnickým provedením, které mají zejména větrné růžice stylizované a pro jejich původní určení tak již těžko uplatnitelné.

5) Pod větrným křídlem korouhve nad Faustovým domem je větrná růžice, která se růžicím na původních meteorologickým větrných korouhvích mnoho nepodobá

První z korouhví tohoto typu (obr. 5) se tyčí nad polygonní lucernou nárožního známého Faustova domu na Karlově náměstí. Nejvýše je na svislé nosné tyči korouhve ozdoba představující pravděpodobně květ; pod tímto stylizovaným květem se nachází směrovka korouhve tvořená pouze větrným křídlem bez protizávaží, tedy jen vlaječkou se dvěma různě dlouhými cípy; pod větrným křídlem je čtyřramenná ozdobná větrná růžice. Celá sestava je ukončena malou makovicí.

6) Nad dvěma věžemi maltézského kostela Panny Marie pod řetězem je nejvýše maltézský kříž a pod ním větrné křídlo korouhve zajímavého tvaru

Zajímavé větrné korouhve jsou na dvou věžích maltézského kostela Panny Marie pod řetězem (poblíž Velkopřevorského náměstí). Nejvyššími díly dvojice stejných korouhví jsou maltézské kříže; pod kříži se otáčejí větrná křídla. Ty tvoří vlaječky se dvěmi poměrně dlouhými cípy na koncích, spojenými do tvaru poněkud připomínajícího siluetu hlavy zvířete se zdviženým rypákem (obr. 6). Větrná ornamentální růžice pod vlaječkou směřuje pouze na sever a jih. Celé zařízení končí většími makovicemi.

7) Pěkná je sestava větrné korouhve a dalších prvků nad věží velvyslanectvím Velké Britanie

Ozdobná větrná korouhev, podobná dvěma popsaným, je osazena na Malé Straně nad věží Thunovského paláce v ulici stejného názvu. V objektu nyní sídlí velvyslanectví Velké Britanie. Palácová věž má oplechovanou cibulovitou střechu s lucernou, taktéž ukončenou cibulovitou střechou. Zde se tyčí k obloze větrná korouhev vytvořená z několika dílů (obr. 7). Nejvýše vévodí koule s dlouhými trny (patrně symbolizující slunce s paprsky); pod ní se na nosné tyči otáčí směrovka sestávající z vlaječky se dvěmi zvlněnými cípy a drátěného protizávaží, do plochy vlaječky je vyřezán letopočet 1850; pod směrovkou je stylizovaná větrná růžice a ještě níže větší makovice. Se stavbou paláce začal v roce 1659 arcibiskup salcburský Quidobald Thun, dostavba byla ukončena v letech 1716 – 1727. Pozlacená větrná korouhev byla na věž paláce umístěna patrně při opravě střechy v roce 1850.

8) Sochař Stanislav Sucharda nechal na své vile vztyčit větrnou korouhev s málo obvyklým tvarem větrného křídla i větrné růžice

V Praze 7 – Bubenči, Slavíčkově ulici 7 stojí secesní vila. Budova má stejné štíty průčelí i zadní části, na fasádě jsou kolem vily napsána jména významných českých umělců, na obou štítech pak nápisy, na průčelí s tímto textem:

VYZDVIŽENO L. P. MDCCCXCV
NÁKLADEM STAN. SUCHARDY
SOCHAŘE A MANŽELKY ANNY

Na obou štítech jsou vztyčena zařízení (obr. 8), která ve své době plnila funkci větrných korouhví. Plochy větrných křídel mají výřezy srpku měsíce s nosem, spodní tyčky protizávaží jsou ukončeny koulemi. Složitě členěné větrné růžice mají tvar stylizovaných květin, do směru světových stran směřují čtyři květy.

Do dalšího odstavce je zařazena podstatně jednoduší větrá korouhev nad věží zámku v Praze 6 – Veleslavíně, jenž vznikl kolem roku 1730. Korouhev ovšem byla nad věž osazena až při dostavbě zámku v roce 1912. Konstrukce veleslavínské korouhve neodpovídá standardnímu provedení. Větrné křídlo má tvar vlající dvoucípé vlaječky, poněkud podobné vlaječce korouhve nad Faustovým domem, nemá však protizávaží; korouhev není vybavena větrnou růžicí. Větrné křídlo se při změně směru větru v roce 2005 ještě otáčelo, jeho pohyb je doprovázen hlasitým vrzáním a skřípáním.

Několik větrných křídel i s protizávažím, ale také bez větrných růžic, bylo osazeno nad štíty budovy fakultní nemocnice na rohu ulic Na Bojišti a Ke Karlovu v Praze 2. Směrovky všech korouhví mají stejný tvar, větrná křídla tvoří vlaječky se dvěma cípy, které prodlužují nahoře i dole tyčky nestejné délky ukončené šipkami; protizávaží tvoří též dvě různě dlouhé vodorovné tyčky se šipkami na koncích. Směrovky větrných korouhví nad střechou objektu fakultní nemocnice však neukazují na stejnou světovou stranu. Zřejmě koroze a nedostatek údržby znemožnily větru natáčet křídla do stejného směru.

9) Střecha Matyášova pavilonu v Rajské zahradě Pražského hradu je opatřena působivou ozdobou s otočnou korouhvičkou

Na obrázku 9 je zajímavé ukončení plechové hyperbolické střechy Matyášova pavilónu v Rajské zahradě Pražského hradu. Válcovitá budova pavilónu byla postavena v roce 1514 na počest císaře Matyáše. Nad střechou jsou dvě ozdoby: otočná korouhvička s císařskou rakouskou orlicí se třemi rozevlátými cípy a velký kruhový terč, v jehož středu je pod císařskou korunou iniciála M A. Ozdoba nad střechou Matyášova pavilónu je zde uvedena jako předěl k další části tohoto příspěvku, k textu o korouhvičkách.

Korouhvičky pražských věží

Když meteorologové přešli na používání nových, modernějších přístrojů pro měření rychlosti a směru větru, význam větrných korouhví upadal. Nad věžemi, věžičkami a štíty se začaly uplatňovat, s funkcí ozdoby, různě tvarované plechové korouhvičky, otočné i pevné. Kromě vlaječek s tvary geometrickými (obdélníky, čtverce, trojúhelníky), to obdobně jako u větrných křídel korouhví jsou siluety lva a zejména kohouta. V ploše vlaječek korouhviček byly vyřezávány nebo vypalovány iniciály majitelů objektů a letopočty stavby vlastních budov. S příchodem krátkého období secese byly nad věže a věžičky vztyčovány korouhvičky s praporky značně členitými, tvarově složitými, až s cizelérským provedením. V některých případech vlaječky korouhviček získaly tvary až neobvyklé. Takže konkrétněji:

Kohouti hlídají před ohněm na více pražských objektech, na většině z nich sedí kohout osamělý. Na Novém Městě, v Odborářské ulici nad věžičkami bočních arkýřů rohového domu č. 3 však sedí kohouti dva.

Do daleka viditelný kohout zírá do okolí v Praze 7, Bubenči na rohu ulic Pelléova a Slavíčkova ze střechy vily z roku 1914, zvané u Vorlíků. Vila dostala svůj název podle pěkné, velké a realisticky vypracované plastiky tří orlů, upevněné na stěnu obrácenou do Peelléovi ulice.

V Praze 6 na vile v ulici Pod Bořislavkou 22 sedí kohout na vodorovné tyči, jejíž konce směřují k severu a jihu. Na rozdíl od předchozích není tento kohout jen z tenkého plechu, ale je naznačen i jeho třetí rozměr. Je to ovšem kur, v porovnání s kohoutem na Hradčanech, značně „hubený“. Kohouti z Prahy 6 a 7 jsou asi pozůstatky větrných korouhví.

Zajímavým motivem na plechových korouhvičkách jsou iniciály majitelů domů. Nejpěknější z tohoto druhu jsou patrně v Pařížské ulici, kde po asanaci části starého Josefova byly postaveny převážně secesní měšťanské domy. Nad většinou z nich jsou korouhvičky členité, tvarově složité. Jako příklad může posloužit dům „U PRVNÍ JEDNOTY“, Pařížská 19, obrácený průčelím k parčíku u Staré synagógy. Nad jeho pravým i levým nárožím jsou věžičky s kovovou střechou a nad nimi korouhvičky. Mají složitě členěné tvary s ornamenty do kterých jsou vsazeny iniciály „C V“.

10) Historizující slohy devatenáctého století přinesly nad pražské střechy korouhvičky složitých tvarů – příkladem je tato ze střechy domu v Červené ulici 6

V Červené ulici 6, naproti domu „U PRVNÍ JEDNOTY“, stojí dům, který má na střeše tři věžičky s korouhvičkami ještě složitěji tvarovanými něž dům předchozí (obr. 10). Mají v podstatě charakteristický tvar směrovky větrné korouhve, složené z větrného křídla i s protizávažím a hlavním motivem písmene „W“ na plochách křídel. Korouhvičky byly původně konstruovány jako otočné.

Na Starém Městě stojí dům postavený „LÉTA PÁNĚ MDCCCXCVII“ nazývaný „U ČESKÉ ORLICE“. Dům má dvě průčelí orientované do Celetné ulice a na Ovocný trh. Nad štíty obou průčelí jsou dvě korouhvičky s písmenem „K“.

Iniciála „J S“ – patřící patrně majiteli domu – je na korouhvičce věže rohového domu „U SLÁDKU“, z roku 1912 v Břevnově; postaveném na křižovatce ulic Bělohorská a Břevnovská.

Pěkně je ozdobena věžička s dlátkovou střechou domu na Strossmaierově náměstí 10 v Praze 7. Rohový dům, stojící proti novogotickému kostelu sv. Antonína, zdobí na vrcholu střechy věže krátké zábradlí, na jehož koncích jsou vztyčeny dvě korouhvičky. Do jejich členitých vlaječek je zapracováno písmeno „H“.

Nad střechami pražských domů lze též vidět korouhvičky s letopočtem, tuto kategorii je možno s určitou nadsázkou označit za rodný list budovy. Letopočet 1894 na korouhvičce je však skutečně údajem o vzniku karuselu v Letenských sadech. Tento (snad) nejstarší podlahový kolotoč Střední Evropy, s koníky potaženými pravou koňskou kůží, postupuje v roce 2005 generální opravu, při které má být nahrazen i orchestrion odcizený v závěru dvacátého století.

Také rok 1910, vyřezaný v ploše vlaječky korouhvičky na vile v ulici Nad Bořislavkou 20 v Praze 6, je datem její stavby.

V několika exemplářích byly nad střechy pražských objektů osazeny korouhvičky málo obvyklých tvarů. Na jedné z věží Klementina je na nosné tyči upevněno cosi, co při pohledu z chodníku Studentského nádvoří připomíná prapor či částečně svinutou plachtu na stěžni. Až skla dalekohledu prozradí, že je to z plechu vytvořená silueta postavy světce se svatozáří. Svatý je barvami opatřen pouze na přední straně; strana zadní je zdobena produkty koroze.

Palác Smiřických, Malostranské náměstí 20 má průčelí ukončeno na obou stranách arkýři, vysokými od prvního patra po střechu. Nad arkýři jsou věžičky, na věžičkách pozlacené korouhvičky tvaru měsíce v týdnu před novem.

Pěkným dojmem působí vícečetné použití mnohdy pozlacených korouhviček a dalších ozdob na některých z pražských věží. Pozlacené plechové vlajkoslávy z korouhviček jsou nad Novoměstskou radnicí, Jindřišskou věží a Prašnou branou.

Novoměstská radnice byla postavena v druhé polovině čtrnáctého a první polovině patnáctého století, její věž v letech 1452–1456. V té době, jak lze vidět na dobových kresbách a pozdějších fotografiích byla věž bez korouhviček. Při některé z oprav či rekonstrukci objektu byl nad hlavní dlátkovou věž s lucernou umístěn neotáčivý český královský vztyčený lev, plošně orientovaný do prostoru Karlova náměstí. Nad hlavou vztyčeného lva je malá makovička (jablko ?) s křížem. Čtyři nárožní věžičky hlavní věže mají korouhvičky s vlaječkami členěnými do dvou tvarově složitějších cípů.

11) Pět plechových korouhviček tvoří vlajkoslávu nad věží bývalé Staroměstské vodárny

Jindřišská věž; kampanila kostela sv. Jindřicha, křížem nad lucernou, ukončující dlátkovou hlavní věž přiznává svůj sakrální původ. Pod věží s lucernou jsou ve dvou výškových hladinách další věžičky a nad nimi šest otočných korouhviček. Plochy vlaječek korouhviček mají čtvercový základ a s jedním zvlněným cípem protaženým vzhůru.

Prašná brána se svou dlátkovou hlavní věží má také osazeny korouhvičky ve dvou výškových úrovních. Nejvýše ukončují dvě vztyčené korouhvičky zábradlí nad hřebenem hlavní věže. Zajímavé a ojedinělé jsou různé obsahy ploch vlaječek korouhviček, na jedné je pražský znak – brána se třemi věžemi; na druhé vztyčený český dvouocasý lev. Čtyři korouhvičky nad nárožními věžičkami mají také mezi rámečky vlaječek vyřezány střídavě znak Prahy a českého lva.

Dalším příkladem hromadného použití korouhviček je pět vlaječek nad plechovými střechami hranolové věže Staroměstské vodárny na Novotného lávce (obr. 11). Vodárenské věže náležely k významným i výrazným stavbám staré Prahy, ta Staroměstská je vzpomínaná již v roce 1489. Dnešní novogotickou podobu získala věž po jednom z četných požárů v roce 1870. Bez zajímavosti není, že cílem stavebníků věže vodárny bylo předstihnout vzhledem známější mostecké věže Karlova mostu.

12) Střechy objektu Obchodní akademie v Bubenči hýří plechovými korouhvičkami

Na věžích a věžičkách některých rozsáhlejších objektů s několika budovami jsou korouhvičky „ze všech stran“. Takto je tomu i na věžičkách budov Obchodní akademie na Krupkově náměstí v Bubenči. Objekt Obchodní akademie má poněkud asymetrické řešení; průčelí má dva vchody rozdílného provedení, liší se také štíty nad nimi. Také velikost a konstrukce korouhviček nad střechami objektů akademie se liší. Nejvíce – pět – je jich nad průčelím (obr. 12); další, odlišné tvarem a velikostí, jsou nad bočními štíty budovy. V ulici Františka Křižíka v Praze 7 stojí od roku 1886 objekt školy, jenž byl na konci dvacátého století renovovaný. Objekt má čtyřhranné nárožní věže a nad jejich střechami korouhvičky. Malá plocha vlaječek je síťovaná jako listy stromů, pod vlaječkami jsou stylizované větrné růžice.

Větrné korouhve a korouhvičky zaniklé i nové

Větrné korouhve a korouhvičky pražských věží byly za starých časů ohrožovány především požáry. I přes svou nebezpečnost nenadělaly ovšem požáry těmto nebetyčným zařízením tolik škod jako trvalý a nepřetržitý vliv klimatu a ve dvacátém století přidružené působení kyselých dešťů a smogových stavů ovzduší. Mnohé z korouhviček takto zlikvidovala koroze.

Celá desítka plechových korouhviček byla kdysi upevněna nad věžičky školy v Praze 4 za Podolskou vodárnou. Protože koroze již zcela zničila plech některých z nich, zůstaly na svislých tyčích pouze zesílené rámečky a příslušná protizávaží.

Korozí zničené korouhvičky jsou také na věžičkách rohového činžáku ulic Vodičkova a Řeznická.

Též plech křídla větrné korouhve na vile ve Slavíčkově ulici, sousedící s vilou sochaře Suchardy, koroze zlikvidovala.

Nová doba již větrným korouhvím a korouhvičkám na věžích a střechách mnoho nepřeje. Sem tam se však něco nad střechami rekonstruovaných a modernizovaných objektů objeví.

Neúplná větrná korouhev – jen větrné křídlo s protizávažím – byla osazena na věžičku rohového arkýře renesančního domu čp. 518 na rohu Malostranského náměstí a Tomášské ulice. Pozlacená vlaječka větrného křídla a protizávaží z prutu ukončené koulí byly nad střechu domu osazeny až při jeho novodobé rekonstrukci provedené pro potřebu Parlamentu ČR. Na dobových starých fotografiích Malostranského náměstí nad domem čp. 518 korouhev není.