O kráse starých komínů

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2-3/2007)

První vzpřímení tvorové poznali patrně oheň jako následek úderů blesků a vulkanické činnosti. Než se naučili oheň využívat ke svému prospěchu, zcela jistě se mnohokrát popálili a občas jim také něco shořelo. Mnohokrát opouštěli své jeskyně, když je dým štípal do očí nebo jim znemožňoval dýchání, než poznali, že v jeskyni s rozdělaným ohněm musí být průvan. Nebo že jeskyně musí být dostatečně vysoká, aby dým mohl s teplým vzduchem z jeskyně odcházet přirozeným větráním.

Když začali stavět přístřešky z větví, chýše a chatrče, již chápali, že někde nahoře musí být otvor, kterým dým z uzavřeného prostoru může unikat. Ovšem ani v dalších stálých lidských obydlích komíny ještě nebyly, kouř z ohniště se neodváděl. Rozptyloval se po prostoru, jako šedivý oblak stoupal pod strop a unikal dveřmi. Zlepšením bylo odvádění kouře otvorem nad dveřmi, později pak na půdu a odtud otvory ve střeše. To již byly v obecnějším pojetí předchůdci dymníků, jejichž následné používání znamenalo výrazný pokrok v odvodu kouře z obytných prostorů. Ovšem nedokonalé dymníky se staly příčinou četných požárů. O tom se ostatně mohli přesvědčit i zřizovatelé středověké vesnice ŘEPORA v Praze, kde v roce 2005 jednu z dřevěnic zachvátil od dymníku požár. Je zajímavé, že jeden z dymníků se zachoval na domě v Kožné uličce 3 pražského Starého Města až do současnosti.

Tak se přes průvan, díry ve stropech a dymníky naši předchůdci dostali k zařízení, které dostalo název komín. První komíny byly zpravidla spojeny s černými kuchyněmi, nad jejichž ohništi byly vyzdívány otvory nad střechu, vzhůru se zužující. Další středověké komíny byly zděné, přistavěné zvenčí po straně domů; dole široce rozložité a odtud nahoru opět se zužující. Stavby komínů byly spojeny s mnoha pověrami. Stavbu bylo nutno zahájit s přibývajícím měsícem, ale ne v pondělí, a komín se nesměl stavět ani v pátek. Komínům se přinášely oběti; do staveb se zazdívaly kočky, psi, peníze, potraviny, vejce, talíře a jiné nádobí.

Konstrukce komínů i stavební materiály byly značně rozličné, mnoho záleželo na lokálních podmínkách a možnostech. Tělesa komínů měla a mají různé průřezy, od kruhových, čtvercových, obdélníkových až po osmiúhelníkové. Pláště komínů a jejich hlavy dostávaly časem zajímavá ztvárnění použitím říms, vlysů i dalších ozdob. Hlavy komínů mají zaklenutí půlkruhové, trojúhelníkové a dalších tvarů; různý počet i tvary doznávají též vymetací otvory.

Možnost volby rozličných, zajímavých tvarů hlav komínů umožnila architektům a projektantům dostat nad střechy pražských objektů komíny neobyčejného vzhledu, půvabu i krásy.

Komíny některých pražských renesančních staveb

K zajímavým komínům budov postavených v renesančním slohu náleží komíny Schwarzenberského paláce, stojícího na Hradčanském náměstí a označeného čp. 185. Jde o stavbu impozantního vzhledu, zejména při pohledu z horní části Nerudovy ulice. Palác byl postaven Augustinem Vlachem v letech 1545–1563 pro Lobkovice. Je to jeden z posledních velkých pražských paláců, který odolal novodobé rekonstrukci. Ta byla zahájena až v roce 2005. Před rekonstrukcí sídlil v paláci Vojenský historický ústav s rozsáhlými sbírkami.

Obr. 1: Na tomto komínu Schwarzenberského paláce na Hradčanském náměstí jsou nejstarší pražské sluneční hodiny.

Nad střechami paláce se tyčí masivní zajímavé komíny, právě z Nerudovy ulice je vidět velký komín obdélníkového průřezu zdobený v horní části hlavy členěnou vzhůru se rozšiřující římsou. Na celé hladké ploše hlavy je sgrafito slunečních hodin, nejstarších v Praze. Výjev obsahuje málo obvyklý motiv: kohouta na jitřní a sovu na soumrakové straně číselníku (obr. 1). Komín se slunečními hodinami nad střechou Schwarzenberského paláce byl už se záměrem jejich umístění na stěně obrácené k jihu nepochybně konstruován, neboť další komíny paláce jsou opatřeny větším počtem říms na tvarovaných hlavách. Komíny nemají boční vymetací otvory, na celé ploše jsou opatřeny pěknými dvoubarevnými sgrafitovými ornamenty (obr. 2).

Obr. 2: Ostatní komíny Schwarzenberského paláce na Hradčanském náměstí jsou zdobeny ornamenty.

Na rohu ulic Jelení a Prašného mostu stojí Lví dvůr, dříve též nazývaný Medvědí. Objekt nechal zřídit s určením pro chov medvědů a lvů císař Ferdinand I. (vládl v letech 1526–1564). Největšího rozmachu a věhlasu dosáhl Lví dvůr chovem exotické zvěře v době vlády císaře Rudolfa II.

Na jednopodlažní budově, ve které v současnosti sídlí restaurace Lví dvůr, jsou tři komíny obdélníkového průřezu. Poměrně vysoké hlavy komínů se v horní části rozšiřují a jsou zde zdobeny svislým rýhováním (obr. 3).

Obr. 3: Zajímavé komíny nad střechou Lvího dvora na Hradčanech.

Barokní komíny

Valdštejnská jízdárna tvoří součást komplexu Valdštejnského paláce a ukončuje jeho východní část. Palác byl budován postupně a při jeho stavbě se do původně renesančního slohu již počalo uplatňovat rané baroko. Jízdárna byla stavěna stavitelem Zachariášem Kampionem asi v roce 1630, v roce 1850 prodělala pronikavou rekonstrukci. Byla zvětšena okna, vyměněn krov, zvýšena podlaha. Po dokončení rekonstrukce byl v jízdárně před plnou tribunou uspořádán velký šlechtický karusel (slavností jízda na koních), o kterém se v Praze mnoho hovořilo a psalo. Novodobá rekonstrukce jízdárny, po níž byl objekt předán Národní galerii, proběhla v roce 1995. V roce 2006 se opravovala střecha, na niž byla opět použita prejzová krytina.

Obr. 4: Nad střechou Valdštejnské jízdárny jsou komíny s půlkruhovým zaklenutím hlav.

A nad novou střechou z pohledu od náměstí pěkně vynikají dva bíle omítnuté komíny s obdélníkovými průřezy. Nad hlavami komínů je dvojité půlkruhové zaklenutí, v otvorech zaklenutí je na obr. 4 patrná ochranná síť proti pražskému zlu – holubům.

Jízdárnu Pražského hradu v ulici U Prašného mostu postavil pro jezdecký sport šlechty Jan Křtitel Mathey okolo roku 1694. V letech 1946–1948 došlo k úpravě jízdárny na výstavní síň, ve které jsou uskutečňovány výstavy významné rozsahem i obsahem.

Obr. 5: Jediný mohutný komín jízdárny Pražského hradu.

Na konci pravé stěny jízdárny stojí mohutný omítnutý komín, mající půdorysný rozměr 3,5 x 1,5 m a výšku kolem deseti metrů. Komín se svislými stěnami pláště je z větší části zapuštěn do budovy jízdárny (obr. 5), přední část komínu přečnívá budovu o dvacet pět centimetrů. Od dvou třetin výšky se nad střechou všechny čtyři stěny pláště komína mírně rozšiřují, a tím se poněkud podobá komínům nad Lvím dvorem.

Obr. 6: Stylově jednotné komíny nad Trojským zámkem.

Trojský zámek je krásný raně barokní objekt, který postavil Jan Křtitel Mathey v letech 1630–1696 ve slohu římského klasicismu. Nad rozsáhlým objektem, postaveným původně pro Šternberky, i nad bývalými hospodářskými budovami se tyčí bíle omítnuté komíny efektního zjevu, s čtvercovým a obdélníkovým průřezem (obr. 6), jejichž hlavy jsou ukončeny červeně zbarvenými vysokými římsami ve tvaru vzhůru se rozšiřujících komolých hranolů. Část komínů hospodářských budov má nižší výšku, než komíny nad hlavním objektem.

Obr. 7: Nad Toskánským palácem jsou komíny odlišných tvarů.

Západní část Hradčanského náměstí ovládá od roku 1718 Toskánský palác, čp. 182. Tuto raně barokní stavbu postavil v římském slohu rovněž již dvakrát zmíněný Jan Křtitel Mathey. Nad střechami paláce se tyčí skutečně nepřehlédnutelné komíny. Nejlépe jsou viditelné ty nad jižním křídlem paláce z Loretánské ulice, z prostoru nad bývalou Hradčanskou radnicí (obr. 7). Zde je současně možno si na rohu paláce prohlédnout plastiku sv. Michala od Ottavia Mosta asi z roku 1693.

Palác má komínů větší počet, všechny jsou bíle omítnuty, a protože se nepoužívají, zůstávají stále čisté. První komín zleva na obr. 7 je největší, má obdélníkový průřez s poměrem stran dvě ku pěti. Jeho hlava je v horní polovině osazena pěti římsami a vzhůru se rozšiřuje. Obdélníkový průřez, s poměrem stran dvě ku jedné, má druhý komín zleva, který rovněž zdobí římsy; hlava je osazena dvojitým kruhovým zaklenutím s vymetacími otvory do dvou stran. Provedení je podobné komínům z Valdštejnské jízdárny. Třetí z komínů na fotografii má průřez čtvercový a zajímavou štukovou výzdobu všech čtyř stěn hlavy. Nad širokou římsou, podepřenou na všech stranách malými konzolami, jsou ve štuku vymodelovány architektonicky rámované výklenky – edikuly. Ozdoby kryje římsa na vrchní hraně hlavy komína. Poslední komín sestavy nad Toskánským palácem, opět se čtvercovým průřezem, má hlavu se třemi římsami a čtyřcestné kruhové zaklenutí s vymetacími otvory na všech stranách.

Obr. 8: Zámeček Amerika má jediný mohutný centrální komín.

Zhruba ve stejné době (1717–1720) jako Toskánský palác na Hradčanech vznikl na Novém Městě pražském snad nejkrásnější barokní letohrádek v Praze. Navrhl jen nejslavnější architekt vrcholného baroka Kilián Ignác Dientzenhofer (1690–1752), syn Kryštofa Dientzenhofera, pro Jana Václava Michnu z Vacínova. Proto byla půvabná stavba nazývána Michnův letohrádek. Drželo ho postupně několik majitelů. Dnes se stavba v ulici Ke Karlovu čp. 462 nazývá letohrádek Amerika, náleží státu a sídlí zde Muzeum Antonína Dvořáka.

Nad střechou letohrádku Amerika je jediný centrální komín (obr. 8). Má polygonní tvar s průřezem osmiúhelníku, je omítnutý a jeho hlava má v polovině výšky mělké vodorovné vlysy a v horní části mohutné římsy. Komín je bez bočních vymetacích otvorů.

Obr. 9: Na obrázku jsou komíny zámečku Hanspaulka podobné komínům z Valdštejnské jízdárny.

K barokním objektům s pěknými komíny lze řadit také zámeček Hanspaulka nacházející se v Praze 6 v Šárecké ulici. Původně stávalo v prostoru současného zámečku něco mezi venkovským statkem a viniční usedlostí. Když vinice získal po roce 1773 jako dědictví inspektor arcibiskupských statků Hans Paul Hippmann, dal objekt postavit do současné podoby.

Střechu zámečku zdobí dva poměrně nízké komíny, situované podélnou osou rovnoběžně s průčelím. Levý komín má obdélníkový a pravý čtvercový průřez (obr. 9). Vrchní část hlav obou komínů je opatřena masivní členěnou římsou. Nad hlavou levého komínu je trojité, nad hlavou pravého pak dvojité půlkruhové zaklenutí sloužící jako vymetací otvory.

Novodobé budovy se zajímavými komíny

Již od šestnáctého století existuje na území Městské části Praha 6 v sousedství Evropské ulice bývalá viniční usedlost Hadovka. Obytná budova usedlosti prodělala několikerou přestavbu a při té poslední získala v polovině devatenáctého století současnou podobu romantického zámečku v duchu anglické novogotiky. Budova využívající výzdobného motivu červených neomítnutých cihel má členitou dispozici i fasádu s mnoha štíty a věžičkami.

Obr. 10: Na tomto snímku kanadského velvyslanectví je komín uprostřed střechy, nad štíty jsou věžičky podobné komínům.

Komínů postavených rovněž z neomítnutých červených cihel je nad střechami budovy celá desítka, mají průřez čtverců a obdélníků a jsou umístěny rovnoběžně s podélnými osami střech i napříč. Na stranách hlav komínů se nacházejí dva až čtyři vymetací otvory obdélníkových průřezů se svislou delší osou. U nejdelšího štíhlého komínu čtvercového průřezu (obr. 10), uprostřed střechy nad levou částí objektu, lze podle různých odstínů červené barvy cihel předpokládat, že byl podroben rekonstrukci, která přinesla jeho prodloužení. Věžičky nad členěnými štíty budovy se samy trochu komínům podobají.

Zámeček na Hadovce je již delší dobu sídlem kanadského velvyslanectví. V roce 2005 byla na fasádě budovy provedena zdařilá renovace s přesným dodržením předchozích tvarů.

Obr. 11: Střechy porodnice v Apolinářské ulici se „ježí“ komíny různého provedení.

V Praze 2 v Apolinářské ulici nalezneme rozsáhlý areál Zemské porodnice. Projekt stavby byl vypracován architektem Josefem Hlávkou (1831–1908) s použitím prvků severoněmecké gotické architektury. Na stavbě s výrazným členěním fasády, štítů i střech byly patrně poprvé v Čechách použity neomítnuté červené cihly – odtud plynul další staropražský název stavby Červený dům. Porodnice byla stavěna v období let 1867–1875, Josef Hlávka vedl stavbu do doby svého vážného onemocnění v roce 1870; poté řízení stavby převzal architekt Čeněk Gregor (1848–1917).

Budovy náležící do areálu porodnice v Apolinářské ulici mají značný počet komínů. Společnými stavebními prvky všem jsou červené neomítnuté cihly a jejich stejná výška; dále použití dvou říms na hlavě komínů, z nichž jedna je nad vymetacími a druhá pod vymetacími otvory; stejné jsou také obdélníkové rozměry vymetacích otvorů s jejich větší svislou délkou. Komíny se liší průřezem o tvaru čtverců nebo obdélníků s různou delší stranou, počtem vymetacích otvorů a jejich asymetrickým umístěním na stěnách plášťů komínů. Všechny uvedené typy komínů lze vyhledat na obr. 11.

Obr. 12: Zastřešený komín je vidět v ulici Ke Karlovu.

Komín, nad nímž je pěkná střecha, lze vidět nad budovou Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (Fyzikálním ústavem) v ulici Ke Karlovu 5, čp. 2026. Stavba Fyzikálního ústavu, který má dvě budovy, začala v roce 1905 a skončila o dva roky později. Podle projektu architekta Ing. Gerstla postavil objekt Ing. Zvěřina.

Nad střechou pravé části objektu, opatřenou prejzovou krytinou, je usazen velký komín s omítnutou hlavou, s obdélníkovým průřezem a poměrem stran dvě ku pěti. Na delších stranách komína jsou vymetací otvory stejných výšek. Větracích otvorů je šest, dva z nich po stranách komína jsou stejně široké, ale užší, než dva vymetací otvory střední. Nad komínem je nezvyklé, půvabné, sedlové zastřešení, vybavené stejně jako střecha pod komínem prejzovými taškami. Komín tak (obr. 12) má vzhled pěkného malého domečku.

Obr. 13: Ojedinělý komín terasovitého tvaru z Albertova.

Mohutná budova patřící též Univerzitě Karlově – přírodovědecké fakultě – zaujímá značný prostor v ulicích Albertov a Studničkova. Rozměrná leštěná deska ze sliveneckého mramoru na hlavním schodišti oznamuje velkými pozlacenými písmeny: „Karlova univerzita Praha. Věnováno přírodním vědám mineralogie, petrografie, geologie, paleontologie, antropologie, gemografie. Postaveno v letech 1911 –1913, 1924–1926“.

Na střeše budovy je též komín krytý prejzovými taškami. Ovšem hlavní originalitou tohoto cihlového komínu je jeho zcela neobvyklá třístupňová terasovitá konstrukce (obr. 13).

Obr. 14: Na Ořechovce v Dejvicích je vila s velikým komínem opatřeným ohřívárnami pro ptáky.

Na území Městské části Prahy 6 je ještě monstrózní a bizarní komín tyčící se na vile čp. 498 v Západní ulici 21 na Ořechovce (obr. 14). Vila je nazývána „tvrzí“ architekta Jaroslava Vondráka, „dvorního“ architekta Prahy 6 z období mezi světovými válkami, který vilu na Ořechovce postavil někdy v roce 1924 pro vlastní potřebu. Objekt byl upraven v roce 1930.

Komín z červených cihel je obdélníkového průřezu s poměrem stran asi jedna ku šesti, je tedy neobvykle plochý. Výška pláště komínu nad střechou má zhruba stejný rozměr jako šířka. Větší plochy pláště komína jsou několikanásobně vertikálně i horizontálně členěny. Je zde lávka pro kominíka s ozdobným kovovým zábradlím, vnějšími kovovými poličkami i vlysy v plášti a zaslepenými otvory ve stěně pláště komínu. Poličky, vlysy a otvory v plášti – použité i na odvrácené straně komína – měly sloužit jako ohřívárny ptáků (autor tohoto textu tam však ani v zimním období žádné ptáky sedět neviděl). Vrchní část hlavy komína je opatřena širokou římsou a vymetacími otvory.

Stanislav Srnský
Autorkou fotografií je Jitka Srnská.