Co prožívají sochy na Karlově mostě

(článek pro věstník Klubu Za starou Prahu 1/2006)

Osudy jednoho z nejvýznamnějších a tradičně nesledovanějších památkových souborů v Čechách, sochařské výzdoby Karlova mostu, provázely a provázejí rozmanité a pozoruhodné, ale také nelehké a komplikované okolnosti. Ať už se jedná o díla původní či jejich kopie, zaznamenaly tyto sochy v průběhu své existence nejrůznější drobné i větší změny, poškození a následné opravy. Následující příspěvek naznačuje prostřednictvím vzorku vybraných soch a sousoší, jaký je obraz sochařské výzdoby Karlova mostu z hlediska památkové péče ve 20. století a co vše se v tomto smyslu skrývá za její současnou podobou.

Sousoší Madony se sv. Bernardem
(Matěj Václav Jäckel, 1708–1709)

 

Sousoší před sto lety (Jan Herain, Karlův most v Praze, Praha 1908).

Současný pohled.
 

Označení detailů.
 

 

Současné sousoší je kopií z l. 1974–1979, provedenou ak. soch. Václavem Hlavatým a kol. (originál uložen v Lapidáriu Národního muzea v Gorlici na Vyšehradě). V r. 1983 bylo sousoší restaurováno v souvislosti s poškozením a znečištěním rozbitými vejci. Autory restaurátorských prací jsou ak. sochaři Miroslav Vajchr, Aloisie Viškovská, Václav Hlavatý, Petr Vitvar (u popisků uvedeni jako 1). V r. 1999 bylo sousoší očištěno a poškozené části restaurovány. Práci provedl ak. soch. Miroslav Kolář (u popisků uveden jako 2). Literatura a dokumentace: Václav Rybařík, Kámen v třistaleté historii sochařské výzdoby Karlova mostu, Zprávy památkové péče LVI, 1996, s. 115 a 117. – Karlův most. Galerie hlavního města Prahy. Restaurování. Restaurátorské zprávy.

 

I) Arma Christi. Jeden z hřebů byl po odlomení v r. 1983 rekonstruován v umělém kameni (1). V současné době chybí část rukojeti kladiva.

II) Na sloupu s nástroji Kristova utrpení bylo původně poprsí andílka, které dnes chybí. – Vpravo detail původního stavu.
 
 

 

 

 

III) Mitra v rukou andílka, jejíž horní část v současnosti chybí. Vpravo detail původního stavu.
 
 
 

IV) Ruka sv. Bernarda. V r. 1983 proběhla rekonstrukce v umělém kameni (1) poté, co byla ruka uražena. K opětovnému nahrazení po dalším ulomení došlo v r. 1999 (2).

 

 

 

V) Žezlo v ruce Madony. V r. 1983 bylo nahrazeno (1) po ulomení a odcizení. Dále se rekonstruovalo v r. 1999 (2) poté, co došlo k jeho ohnutí při pokusu jej vylomit.

 

Sousoší Madony se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským
(Matěj Václav Jäckel, 1708)

 

Sousoší před sto lety (Jan Herain, Karlův most v Praze, Praha 1908).

Současný pohled.
 

Označení detailů.
 

 

Současné sousoší je kopií z l. 1960–1961 (originál uložen v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti). Práci na kopii zahájil Vladimír Bartuněk, po jeho smrti sousoší dokončil Stanislav Hanzl. Následně bylo sousoší vícekrát restaurováno v důsledku různých poškození (rozsáhlejší restaurátorské práce proběhly v l. 1966–1967, 1969, 1974–1975, 1978, 1980 a 1991). K největšímu vandalskému poškození došlo v r. 1991, kdy bylo uraženo nebo odcizeno několik prvků sousoší; celé sousoší navíc vykazovalo různé stopy poškození od házených předmětů. Autory jednotlivých restaurátorských prací, na které poukazujeme, jsou ak. soch. Miloslav Smrkovský (u popisků uveden jako č. 1) a ak. soch. Jiří Kačer a Zdeněk Fučík (u popisků uvedeni jako č. 2). Literatura a dokumentace: Václav Rybařík, Kámen v třistaleté historii sochařské výzdoby Karlova mostu, Zprávy památkové péče LVI, 1996, s. 115 a 117. – Karlův most. Galerie hlavního města Prahy. Restaurování. Restaurátorské zprávy.

 

I) Mitra pod postavou sv. Dominika. V r. 1991 byla uražena a vhozena do Vltavy. Mitru nalezli potápěči, po očištění se vrátila na své místo (2).
 
 
 
 
 
 
 

II) Postava andílka s úlem. V l. 1966–1967 byly nahrazeny uražené ruce s úlem (1).
 
 
 
 
 
 
 
 

III) Pravá ruka sv. Dominika. Kříž, který původně držela, se již zřejmě sv. Dominikovi nevrátí – bývá největším lákadlem pro vandaly. V l. 1966–1967 byla rekonstruována ruka a zhotoven nový kříž z mosazi (1). V r. 1969 proběhla oprava ohnuté a nalomené hole kříže (1). V r. 1980 musely být znovu doplněny všechny prsty ruky (1). V r. 1991 došlo k nahrazení celé ruky (2) po jejím uražení a odcizení kříže.

 

 

 

IV) Levá ruka sv. Dominika. V l. 1966–1967 byly nahrazeny ulomené prsty (1). V r. 1969 musely být opět rekonstruovány prsty, které byly všechny ulámány (1). V r. 1974 byly znovu vytvořeny chybějící tři prsty (1). Další dva prsty ruky se doplňovaly v r. 1975 (1). V r. 1980 byly rekonstruovány dva prsty. V r. 1991 musely být nahrazeny opět všechny prsty, předtím uražené (2).

V) Madona původně držela v pravé ruce růženec, který předávala sv. Dominikovi; tento prvek se stával častou kořistí vandalů a tak přestal být restaurátory osazován.
 
 
 
 
 
 

VI) Postava Ježíška. V r. 1975 byla nahrazena uražená levá ruka (1). V r. 1991 byly rekonstruovány ulámané prsty pravé ruky (2). V současné době opět chybí levá ruka.
 
 
 
 
 
 

 

Socha sv. Antonína Paduánského
(Jan Oldřich Mayer, 1707)

 

Sousoší před sto lety (Jan Herain, Karlův most v Praze, Praha 1908).

Současný pohled.
 

Označení detailů.
 

 

Socha sv. Antonína Paduánského je jednou z barokních soch Karlova mostu, které doposud zůstaly na svém místě v originále. Původní kovové doplňky byly postupně nahrazovány, různé změny prodělaly postupem času také nápisy na soklu. Pohnuté osudy však provázely ve 20. století především obě postranní vázy, nesoucí původně reliéfy s výjevy ze života sv. Antonína. Již na počátku století byla jedna z váz, pravděpodobně pravá, shozena do Vltavy. Tato váza byla zřejmě mnohem později nahrazena kopií (prázdné místo ukazuje ještě fotografie z r. 1921). V prosinci r. 1979 byla levá (původní) váza svržena do Vltavy. Za dva měsíce poté došlo i ke svržení pravé vázy (již kopie). Jednu z váz s poškozením vyzvedli ještě v r. 1980 potápěči, ta ale na most již osazena nebyla. Vzhledem k nedostatku podkladů k rekonstrukci kompletních reliéfů (zejména směrem k řece) bylo rozhodnuto o vytvoření pískovcových kopií váz bez reliéfů. Na zhotovení těchto váz, osazených v r. 1982, se podíleli ak. sochaři Václav Hlavatý, Miloslav Vajchr, Aloisie Víškovská a Josef Vitvar. V současné době však hlavní část levé vázy opět chybí. Celkové restaurace sochy proběhly např. v r. 1966 (ak. sochaři Václav Hlavatý a Josef Vitvar, u popisků uvedeni jako č. 1), 1974 a 1980 (ak. sochaři Václav Hlavatý, Miloslav Vajchr, Aloisie Víškovská, Josef Vitvar, u popisků uvedeni jako č. 2). Literatura a dokumentace: Karel Boromejský Mádl, Sochy na Karlově mostě v Praze, Praha 1921, s. 29. – Zemědělské noviny, 8. 12. 1980. – Karlův most. Galerie hlavního města Prahy. Restaurování. Restaurátorské zprávy.

 

Ia) Pozůstatek kopie levé vázy z r. 1982 (2) (obr. vlevo). Pohled na původní vázu (obr. vpravo).

Ib) Kopie pravé vázy z r. 1982 (2) (obr. vlevo). Pohled na původní vázu (obr. vpravo).

 

 

 

II) Ruka sv. Antonína původně držela atribut lilie. V r. 1966 byly u lilie doplněny chybějící květy (1). V r. 1980 byla odcizená lilie nahrazena (2). Dnes lilie opět chybí.
 

III) Svatozář sv. Antonína byla v r. 1966 rekonstruována v mědi s pozlacením (1). Rekonstrukce nimbů u sv. Antonína i u Ježíška proběhla v r. 1974 (2). V r. 1980 byly opět doplněny obě chybějící svatozáře (2).

 

 

Alexandr Rymarev, Petr Šámal