Podle důvodové zprávy k zákonu č. 22 z roku 1958 - o kulturních památkách - je všeobecným pojmovým znakem každé památky její nenahraditelnost. V době, kdy byl tento zákon slavně definován, však trpěla lidová architektura nejvíce. Zvláště pak v našem městečku na úpatí Orlických hor, kudy odnepaměti procházela kupecká stezka, drtila silnice E11 dřevěné domečky stejně jako program modernizace bytového fondu páté pětiletky.

První zázrak v Jablonném se stal kolem roku 1975, kdy se městská rada rozhodla přestavět roubený dům Černý medvěd na hotel. Hotel dřevěný - nikoliv skleněný a betonový. V té době jsem působil jako elév ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody. Zdálo se mně, že jde skutečně o spojení nadpřirozených sil, neboť v té době stavební výroba i projektové organizace věnovaly pozornost větším a důstojnějším celkům, hradům a zámkům. Na základě výjimky ministerstva vnitra si Jabloňáci vytvořili svoji údržbářskou četu, nezávislou na centralizované stavební výrobě, a začali dělat divy, nebáli se riskovat.

Další zázrak v Jablonném se stal v roce 1980, kdy plánovaný dopravní průtah městem žádal nekompromisně demolici tří lidových domů (č.p.87 - Srdíčko, č.p. 79 a č.p. ?) z důvodů nedostatečné šíře vozovky.

V té normalizované době překotného budování panelových sídlišť se na mne obrátil Městský národní výbor s žádostí o pomoc při praktickém zachování lidové architektury dřevěných patrových domů. Domů, o které jevili zájem pouze chalupáři. Na mne, na soukromníka, akademického architekta, tehdy již svobodného povolání. Vypracoval jsem studii rekonstrukce náměstí, při které se mimo jiné podařilo zjistit, že nesmyslnou šíři vozovky požaduje armáda pro průjezd s vojenskou technikou, zejména s raketami krátkého a středního doletu, a to - v obou směrech najednou! Naše studie tento nesmyslný požadavek zpochybnila, až po bilaterálních jednáních dvou atomových supervelmocí v roce 1987 byly díky zázraku úplně odstraněny rakety z Čech i tím i požadavek armády. Pouze v dostavovaném Domu služeb zbyl z těch dob malý výklenek, rozšiřující vozovku na přijatelných 7 metrů.

Nicméně, přestavba hospodářského systému na velkovýrobní formy zasáhla radikálně do urbanistické skladby stavebního fondu města. Řada domů ztratila v tomto procesu své opodstatnění, zůstaly nevyužity, chátraly a nakonec byly určeny k demolici. Tímto procesem byly postiženy především celky usedlostních jednotek, které jsou základním jevem naší lidové architektury. Zároveň, bytový fond městských cechovních domů se stával nevyhovujícím, a to jak z hlediska hygienických požadavků moderního bydlení, tak i z hlediska společenské potřeby. Toto byl diktát praktické potřeby, změny mentality a vkusu obyvatel.

Vedle těchto společenských příčin byl hlavní kámen úrazu v povaze stavebního materiálu lidových staveb, který v té době již dožíval. Jeho obnova, nehledě k tomu, že i dnes jde o materiály úzkoprofilové, byla pak v podmínkách organizace stavební výroby více než obtížná. Objednávaná studie měla tyto právě zmíněné překážky odstranit tak, aby se nestaly brzdou urbanistickému rozvoji města. Měla najít nové využití těchto krásných domů v souladu s potřebami města, které by odpovídalo zároveň zásadám památkové péče a přitom by domy organicky začlenilo do současného života.

Šlo o úkol časově naléhavý, neboť jakékoliv prodlení by znamenalo naprosté odepsání prvořadých kulturních hodnot města. Rozšířili jsem proto atelier o nezbytné technické spolupracovníky, specialisty, ale i umělce. Společně jsme pomohli opravit č.p.87 - Srdíčko - cukrárnu, č.p. 4 - bývalou poštu - nyní Obecní úřad, č.p. 79 - Dům služeb, č.p. 30 - Muzeum a informační středisko včetně dalších fasád a dřevěných vývěsních štítů. Náměstí dostalo novou kašnu ve tvaru dřevěné lžíce, která po vzoru tradičních mlynářských mobilů předává vláhu okolní zeleni. Vějířková výdlažba a nezbytný dřevěný mobiliář ještě doplňují střed města.

Toto je pouze malá ukázka z velkého boje, podstoupeného pro záchranu jablonneckého náměstí. Vypracovaná studie odhalila pravdy, které však nejsou k času netečné. Lidé v Jablonném si sice začali více všímat všedních věcí kolem sebe, začali si vážit harmonie cítěné lidovými staviteli již mnoho desítek let před námi. Město sice efektivně vynaložilo finanční prostředky a občané odpracovali mnoho brigádnických hodin pro praktickou záchranu krásných domů. Zdůvodnila se tak rentabilita památkových úprav chráněných objektů, ale domy nyní žijí dál svým podivným (zázračným) způsobem. Srdíčko bylo vráceno v rámci restituce původním majitelům, mnohokrát dále prodáno a dnes slouží jako pizzařství, jehož interier je spíše ukázkou italského kýče, než pracně restaurovanou lidovou architekturou, včetně nových obkladů roubených stěn sádrokartonem. Malované dřevěné výplně již vzaly za své a v koncertním sále bydlí majitel.

Stejně tak Dům služeb je sice postaven dle původního projektu, avšak popová náplň diskotéky "Galaxy" je na hony vzdálena původnímu záměru sloužit.

Zůstává hotel Černý medvěd i s původními koberci z roku 1975 a to je snad poslední pamětník z dob nedávno minulých.

Á promiňte, skoro jsem zapomněl. Matyášovo muzeum, nedávno otevřené, stále dobře informuje o kulturnosti občanů tohoto podhorského městečka, stejně jako růžová radnice naproti.

Petr Fuchs, autor rekonstrukce náměstí
Foto: Daniela Sýkorová