Rekonstrukce domu čp. 1580 v Italské ulici 26 na Vinohradech

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2002)

Předmětem rekonstrukce domu čp. 1580 byla přeměna nájemního obytného objektu na administrativní budovu pro Hypovereinsbank, a.s. Na počátku rekonstrukce objektu bylo především nutno seznámit se s problematikou z hlediska stavebně historického. Pro první úvahy to byla historie urbanismu místa a podrobná inventarizace prvků v rámci architektonického záměru rekonstrukce, jakož i zájmu orgánů památkové péče v památkové zóně Vinohrady. Dále pak analýza jednotlivých celků na základě odborných průzkumů restaurátorských a stavebně-technických. Všechny poznatky bylo nutné vzájemně posuzovat ve smyslu zadání objednavatele tak, aby realizované dílo splňovalo národy provozní, reprezentativní a estetické.

Historické souvislosti

Historie místa samého vyplývá z rozvoje Královských Vinohrad na konci 19. století po odstranění barokních fortifikací při Kutnohorské silnici v místě promenádních zahrad Pštroska a Eichmannka. Pozemek pod domem čp. 1580 je součástí bloku nájemních domů, který byl postupně zastavěn až počátkem 20. století. Příčinou toho byla tzv. Německá aréna - letní divadlo obnovené na tomto místě roku 1882 a nalézající se na původní úrovni terénu údolí, tedy několik metrů pod dnešní nivelací Vinohradské třídy. Původně údolím protékal vinohradský potok z Kanálské zahrady, která ležela dále na východ od Pštrosky. Vinohradský potok byl v rámci rozsáhlých terénních úprav sveden do zděné stoky a odveden do městské kanalizační sítě. Tato stoka prochází v hloubce několika metrů pod úrovní sklepa Italské čp. 1580/26.

Dům čp. 1580/26 byl postaven dle návrhu Bohuslava Homoláče roku 1910. Stavební sloh objektu je pozdně secesní především v detailu šambrán oken, štukových maskaronů, festonů, helmic se štíty a vegetativních motivů v rámových mělkých i vysokých reliéfech.

Uliční průčelí domu je z hlediska tektonického řešeno jako pětiosé tak, že od bosáží parteru vyrůstají hmoty fasády z balkonů prvního patra středním arkýřem s lodžií, po stranách doplněným v krajních osách rizality. Hmota ustupuje až k balkonům čtvrtého patra, kde graduje atikovými zdmi ve střední hlavní ose.

Zásadním prvkem uličního průčelí domu jsou čtyři fresky provedené částečně all secco. Jedná se o variace motivů z kompozic Mikoláše Alše. Témata jednotlivých obrazů jsou v rekvizitách poněkud přizpůsobena stylu doby vzniku, což nám dokládá určitá určitý vlastenecký dobový módní trend, ale i vyšší estetické nároky původního stavebníka na vzhled průčelí domu. V souvislosti s realizací maleb vystupuje jako potenciální autor L. Novák (1865-1944), činorodý dekoratér domovních průčelí a interiérů. Z jeho četných realizací (přes sto fasád) lze uvést malby domu U Rotta, U Fleků, U Tomáše a radnice v Náchodě roku 1909 dle kartonů Mikoláše Alše. Bohužel se nepodařilo doložit autorství fresek jednoznačně.

Dispozičně byl dům řešen jako čtyřpatrový s obytným suterenem orientovaným do dvora domu. V hlavní ose domu bylo řešeno dvouramenné schodiště, přístupné přes vestibul zdobený secesním glazovaným keramickým obkladem a štuky. Keramický obklad se v prostoru schodiště, jakož i na podestách a mezipodestách, uplatňuje v jednoduchém soklu vetknutých žulových stupňů. Podlahy jsou v prostorách schodiště teracové s jednoduchými ornamentálními zdobnými prvky. Truhlářské prvky v prostoru schodiště byly ve stylu pozdně secesním, střídmé, jednoduché, v liniích štíhlé. Povrchová úprava dveří byla provedena fládrováním. Zábradlí schodiště bylo kovářsky provedeno z motivů spirál a listů s květy. Stěny byly provedeny jako hladké s uplatněním zdobných konzol pod nosnými prvky podest a mezipodest. Stropy v jednotlivých místnostech byly záklopové zdobené štukovými fabiony s rohovými reliéfy a centrální rozetou na lustr. Vnitřní dveře byly vesměs poloprosklené, výplňové s leptanými skly, s motivem rostlinným a figurou ženské postavy. Parapety oken byly obloženy ve stejném stylu dřevěným deštěním s výraznými nárožími. Okna i dveře byla opatřena dobovým mosazným kováním. Do dvora domu byly ze schodiště přístupny prosklené lodžie, které prosvětlovaly prostor schodiště. Prosvětlení interiérů přirozeným světlem nebylo na počátku století prvořadé, protože vlivem řešení zejména uliční fasády byly všechny interiéry počínaje třetím patrem a níže značně temné. Suterén domu jakož i sklepní prostory patřily k méně reprezentativním částem domu. Zde se projevovala značná spodní vlhkost.

Popis rekonstrukce

Filozofií rekonstrukce tohoto domu bylo především maximální zachování původních historicky cenných prvků, jejich zrestaurování, i znovuuplatnění na novém místě, popřípadě doplnění o citlivý novotvar, který doplní, ale nepotlačí původní kvalitní architekturu. Jednalo se především o původní dveře místností a dveře schodišťové, okna celého domu, kování dveří i oken, štukovou výzdobu stropů místností a přizpůsobení deštění podokenních nik ve vztahu k novým otopným tělesům.

Většina prvků domu byla před rekonstrukcí ve značně zchátralém stavu. jednalo se především o uliční i dvorní fasády včetně oken. Též stropy místností bylo nutno posílit tak, aby vyhověly novému provozu při zachování původní hmoty a především štukové výzdoby. Princip obnovy stropní konstrukce spočíval v tom, že stávající nosné trámy byly vzhledem k jejich zachovalosti pouze ošetřeny a nakonzervovány. V nové skladbě sloužily jako nosný prvek sebe sama a původního podhledu nesoucího secesní štukovou výzdobu. V prostoru mezi trámy původními byly osazeny ocelové I profily přenášející zatížení od nové podlahy místností.

Okna do ulice i do dvora bylo nutno nahradit novými tvarovými kopiemi. Na straně rušné ulice byla opatřena dvojskly z důvodu lepšího útlumu hluku, aniž byl viditelně změněn jejich proporční vzhled. Kování oken bylo použito z 90 % původní dochované, které bylo citlivě repasováno a z 10 % doplněno mosazným kováním firmy Schachermayer.

Secesní vnitřní dveře byly též repasovány. Původní kování těchto dveří byl repasováno ze 70%. Z 30% bylo doplněno tvarově vhodným kováním formy Schachmayer. Snahou bylo v co největší míře zachovat původní výraz hmot i povrchů. Nevýhoda použití původních dveří se projevuje praskáním některých výplní deštění (způsobené změnou teplot v interieréch po rekonstrukci) a nedoléhavostí některých dveřních křídel. Vstupní domovní dveře se bohužel nedochovaly. Byly navrženy nové v duchu zachování dojmu původního domovního vestibulu a především v přímé návaznosti na nejcennější prvek objektu - uliční průčelí. Tvarově jim byly předlohou vestibulové kyvné dveře. V kontextu řešení uličního parteru byly opatřeny kovovou stylovou mříží v msítě jejich prosklené výplně. Vzhledově souvisí jak s mřížemi oken suterénu, tak s téměř kubistickým prvkem fasetového prosklení kyvných dveří vestibulu. Povrchová úprava byla analogicky navržena fládrováním v podmalbě zlatého okru s letorostem z kaselské hnědi. Kování těchto dveří bylo navrženo v sádrovém modelu jako atypická, odlité z mosazi a patinované na tmavozlatý bronz.

V úvaze nad novým řešením barevnosti fasády se vycházelo z průzkumu akad. soch. J. Živného. Architektonický návrh chtěl barevně podtrhnout vyváženou tektoniku hmoty průčelí se současným vytvořením vhodného rámce pro nástěnné malby. Barevná škála pak byla určena na základě rozboru původních vrstev, tak i vlastní představy architekta mísením okru světlého a ultramarínu na akvarelovém barevném návrhu. Podařilo se navržené barevné tóny nelézt v barevné škále firmy Keim, která se zabývá výrobou fasádních barev. K dosažení patřičného účinu v plochách tektonicky těžších prvků bylo použito techniky melírování. restaurování jednotlivých štukových prvků bylo provedeno tak, aby tyto nabyly původního výrazu typického pro štukatérské práce na fasádě počátku tohoto století.

Malby uličního průčelí byly před započetím restaurátorských prací ve značně kritickém stavu. Bylo nutno provést jejich zpevnění, vyčištění, ale i doplnění podkladu a lokální napodobivé doplnění v místech, kde především vlivem povětrnosti byly patrny pouze rozkresby neboúplně chyběla omítka. Podrobný popis průběhu restaurátorských prací je popsán v samostatné restaurátorské zprávě.

Klempířské prvky obou průčelí byly navrženy a provedeny v mědi.

Nejrozsáhlejším novotvarem rekonstrukce domu čp. 1580 bylo vkomponování výtahu, jehož šachta byla umístěna s ohledem na požadavky objednatele tak, aby dispozičně neubrala prostoru. Bylo nutno výtah situovat do prostoru schodiště. S ohledem na schodiště domu byly využity lodžie do dvora domu, jehož prosklenými secesními stěnami bylo schodiště osvětlováno. Tuto podmínku bylo nutno za každou cenu zachovat. Architektonický názor byl veden směrem k vytvoření takového portálu výtahu, který by jak technicky, tak i esteticky doplňovat prostor schodiště a zároveň vytvořil nový prvek v hlavní ose dvorního průčelí. Ze strany schodiště byly s výhodou uplatněny původní ocelové mřížky zrušených větracích oken na podestách prvního a druhého patra. Tyto čtyři secesní mříže vytvořily detail v pohledově exponovanějších stanicích. Portály byly proskleny bezpečnostním sklem s pískovanou fólií, neboť původní prosklení lodžiových stěn bylo též provedeno pískovaným sklem. Ze strany dvora byla výtahová šachta provedena ve skle čirém, což podpořilo vzdušnost nosné ocelové konstrukce. Ta hmotově vyrůstá z parteru dvora, kde je jí základem markýza vstupu zásobování spolu s rampou. Vedle výtahové šachty byl využit zbytkový prostor původní lodžie především pro požární provětrávání schodiště. Portál výtahu je řešen jako sousosý vůči schodišti - provedením v oceli s nadpražím vytvořeným ve tvarové kopii původního portálu.

Nové dispozice jednotlivých pater byly řešeny s ohledem jak na novou funkci, tak s ohledem na co nejmenší porušení dispozice původní. V podstatě byly propojeny původní byty v místě hal a komor v prvním a druhém patře. ve třetím a čtvrtém patře pak v místě hal a hygienických prostor. Celý objekt byl propojen s domem sousedním ve čtvrtém patře až do přízemí. Řešení dispozice prvního suterénu přineslo zvýšení kvality jeho využitelnosti oproti původnímu stavu. Byly sem umístěny na stranu přilehlou k ulici dvě místnosti přístupné ze schodiště domu, které budou sloužit pro pořádání školení. Na straně do dvora byla umístěna poštovna a kancelář skladu provozního oddělení. Druhý suterén domu byl využit pro technické provozy domu - kotelnu a strojovnu vzduchotechniky. Zbývající prostor byl ponechán pro skladové účely. zdivo stěn bylo v tomto původním sklepě vyspraveno a vyspárováno včetně kleneb. Podlaha byla opatřena cihelnou dlažbou. V tomto suterénu byla provedena opatření proti vzlínání zemní vlhkosti a zabezpečena přirozená cirkulace vzduchu.

Z hlediska technických disciplín byly v objektu kompletně nově provedeny sítě rozvodů vody. odpadní kanalizace, rozvody silnoproudu, telefonní a datové sítě. Bylo provedeno nové ústřední topení napojené na navou plynovou kotelnu umístěnou v druhém suterénu.

Zvláštním případem bylo vkomponování počítačové centrály do stávající dispozice. Její provoz si vyžádal provedení klimatizace v tomto prostoru a v místnosti servrů. Akustické klima v počítačové centrále bylo nutno zlepšit pomocí akustického obkladu SONIT od firmy Soning. Částečně byly klimatizovány též prostory prvého suterénu. Místnost strojovny vzduchotechniky byla umístěna v druhém suterénu. pro klimatizaci byla použita technika Mitsubishi elektric.

Dvůr domu byl řešen především jako přístup zásobování objektu. Tomu slouží dvorní domovní vstup bezbariérově napojený na úroveň dvora rampou. Rampa je kryta markýzou. Oba tyto prvky tvoří základ hmotě výtahové šachty v hlavní ose dvorního průčelí. Vstup do dvora ve směru příjezdu byl nově opatřen kovářsky provedeným plotem s podezdívkou z betonových cihel navazující materiálově na zatravňovací dlažbu dvora a sokl domu. Původní plechová vrata přístupu byla nahrazena novou kovanou branou ve stylu mříží oken prvního suterénu a v patře dvorního průčelí. Na tento sokl zároveň symetricky vůči hlavní ose dvorního průčelí bylo umístěno vyústění anglických dvorků.

Závěrem lze říci, že provedená rekonstrukce objektu čp. 1580 v Italské ulici 26 na Vinohradech pomohla pro tuto památkovou zónu Prahy zachovat cenný dům. Objekt patří k důstojným reprezentantům architektury počátku tohoto století. Toho bylo dosaženo za přispění všech zúčastněných stran. Lze snad doufat, že v některých detailech řešení se podařilo objevit vodítko pro podobné rekonstrukce domů na Vinohradech.

Martin Hrdlička

(Autor článku je projektantem stavby v rámci architektonického ateliéru Jiroutek - Projekty)