Objev i ztráta nových podzemních prostor v Praze 14 - Hloubětíně
(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2006)
Bestia Triumphans opět vystrčila své nestoudné rohy v prosinci 2006 v Praze 14 - Hloubětíně v trati Hutě, v ulici Za Černým mostem na stavební akci Soubor rodinných domů Stropnická. Koncem listopadu zde byla odhalena unikátní podzemní pískovna. Ovšem záhy, dříve než byl nález řádně vyhodnocen, bylo podzemí zaplaveno sanačním betonem...
1. Pohled na parcelu 1389 k.ú. Hloubětín, pod níž se nacházela podzemní pískovna „Stropnická“, jihozápadním směrem od ulice Stropnické k ulici Nad Hutěmi. Skupina postav stojí u jedné z vyhloubených šachtic do podzemí. Novodurová trubka v popředí a kolíky označují místa sanačních vrtů. Na místě samotném se však dodnes stavět nezačalo (únor 2007). Před domem čp. 381 v pozadí bylo v roce 2001 a 2002 při výkopu kanalizace přímo pod vozovkou ulice Za Černým mostem nalezeno podzemí bývalé Felixovy pískovny.
Přibližně v roce 2004 se začalo s projektem řadové zástavby na parcele 1389 k. ú. Hloubětín, Praha 14, nedaleko místa zvaného V Hutích či Hutě v blízkosti hranic k. ú. Kyje. Jelikož bylo známo, že se v oblasti nacházejí podzemní pískovny a pozůstatek chodby po kutání na uhlí (viz plán), byl na dotčené parcele proveden geofyzikální mikrogravimetrický průzkum, který zde indikoval anomálie odpovídající možnému výskytu podzemních prostor. Ty zde skutečně byly záhy ověřeny maloprofilovým průzkumným vrtem.
S výstavbou a úpravou ploch budoucí kolonie se začalo v listopadu 2006. Archeologický dohled nad výstavbou získala firma Labrys. Koncem listopadu byly do podzemí vyhloubeny dvě kopané šachtice podobné studnám, kterými se měl in situ ověřit rozsah podzemí a to přesně zaměřit, tak aby jej bylo možno co nejlépe vyplnit sanační směsí. Podzemí zaměřila firma Inset trojrozměrným laserovým skenerem. Na základě tohoto přesného měření byla na povrchu vytyčena místa nejvyšších bodů podzemních prostor, kam se vyvrtala sít’ vrtů, jimiž se vzápětí do podzemí začala transportovat sanační popílko-cementová směs. Na případný záchranný průzkum podzemních prostor tak vybylo zhruba 14 dní, během kterých bylo podzemí přístupné. To by za normálních okolností snad i stačilo, kdyby však byl včas vyrozuměn někdo z řad odborných pracovníků, kteří se vyznají v této problematice. Jistý geotechnický průzkum zde prováděla firma K + K průzkum, ta ale byla placená investorem za zajištění stability území pro založení stavby. Tento případ je složitý tím, že o likvidaci podzemí bylo rozhodnuto předem, i když nikdo nevěděl, co se dole pod vrstvou zeminy skrývá, a ani zde nebyl nikdo, kdo by zaplatil průzkum - tj. vykopání nějaké šachtice. V listopadu vyhloubené šachtice posloužily hlavně ke kvalitní likvidaci podzemí, druhotně teprve k dokumentaci pro historické a další účely. Odbornou veřejnost na zrovna čerstvě odkrytou podzemní pískovnu a její historický význam upozornila jen náhodná souhra okolností, díky níž se podařilo pořídit alespoň ucelený soubor fotografií, mapku atp. (na plánu objekt č. 1).
P1. Plán se zakreslenými pískovnami.
1. objekt »Stropnická«
Tato podzemní pískovna zřejmě nějak souvisela s Fejkovou, Felixovou pískovnou či pískovnou nějakého jiného podnikatele na pozemcích v bezprostřední blízkosti. Podzemí bylo indikováno geofyzikálním průzkumem v roce 2004, chodby byly odkryty a částečně dokumentovány na podzim roku 2006, záhy bylo podzemí sanováno vylitím popílko-cementovou směsí (tj. hubeným betonem). Objekt byl pojmenován podle stavební akce Soubor rodinných domů Stropnická, který sice vedl k objevu tohoto podzemí, ale i k jeho konečné likvidaci.
2. Fejkova pískovna zvaná (nesprávně) »Bílý kůň«
Povrchová pískovna (jámový lom na písek) s rozsáhlým podzemím. V podzemí se prokazatelně těžilo ještě počátkem druhé světové války. Zahloubená povrchová část byla po válce zasypána struskou a troskami z vybombardovaného ČKD. Podzemí částečně zachováno, po válce se užívalo pro sklady zeleniny.
Od 2.poloviny 80. let postupně devastováno nezákonným skládkováním komunálního odpadu, který místní obyvatelé vhazovali do větracích otvorů a propadů. Označení pískovny mezi jeskyňáři názvem »Bílý kůň« pramení z topografického omylu.
3. Felixova pískovna
Torza podzemní pískovny přímo pod vozovkou ulice Nad Černým mostem byla odhalena výkopem kanalizace na podzim roku 2001 a jaře 2002. Chodby s největší pravděpodobností souvisely se sousední Felixovou pískovnou. Po zdokumentování bylo podzemí sanováno hubeným betonem. (Dva izolované objekty byly tehdy pracovně nazvány »Jitka 1 a 2« podle náhodné kolemjdoucí).
4. Chodba uhelného dolu
V podloží křídových pískovců se nachází jílovce s uhlonosnou vrstvou, která se zde v minulosti stala předmětem dobývání na uhlí a pyritické kyzy ze kterých se louhovalo oleum a vyráběl kamenec. Tato chodba byla pravděpodobně neúspěšným kutacím pokusem od dolu Sv. Antonína Paduánského, který se pravě zde kdysi nacházel. Chodba byla zastižena při hloubení studně na soukromém pozemku, chodba tč. zatopena.
5. Důl, kamencová a vitriolová huť Sv. Antonina Paduánského
Od roku 1767 zde byl přerušovaně v provozu uhelný a kyzový důl s hutí na oleum, vitriol a kamenec. Provoz nebyl příliš úspěšný, surovina byla záhy vydobyta, těžené uhlí příliš nehořelo, sloje měly proměnlivou mocnost i jakost. Provoz tedy trpěl stejnými neduhy jako známější doly na Petříně nacházející se ve velmi podobných úložných podmínkách. Název dolu a huti byl v roce 1767 »St. Antonii de Padua Allaun und Vitriol Berg- und Hüttenwerk«.
P2. Popisované podzemní objekty se nacházejí v trati zvané „V Hutích“ či „Hutě“ (v kroužku). V uvedené oblasti se nacházelo podobných dutin více, jednu z nich dokonce i znamenala mapa Hl. štábu 1:75000 (3. vojenské mapování). Na mapě je označena jako „jeskyně“. Toto podzemí se však nacházelo v nějaké pískovně ležící západně od míst popisovaných v textu. Na zajímavost „slují“ u Hloubětína upozorňoval již počátkem 20. století badatel Jaroslav Petrbok, který se zasazoval o jejich památkovou ochranu.
K historii těžby V hutích
Nález této podzemní pískovny v Hloubětíně byl významný už proto, že oblast zvaná V Hutích je již od 2. poloviny 18. století známá důlní činností. Těžba písku sice nespadá mezi klasické hornictví a podzemní pískovny ani dost dobře nelze nazývat doly Poznámka 1, ale málokde se v Praze dochovaly pozůstatky po podzemním dobývaní různých surovin na tak malém území.
V Hloubětíně V Hutích se původně dobývalo uhlí za účelem získávání pyritických kyzů na výrobu olea, vitriolu a kamence. V Hloubětíně se jednalo o tehdy běžnou výrobu české kyseliny sírové (dýmové) Poznámka 2, drobnou chemickou industrii, kterou prosluly hlavně minerální závody J. D. Starcka na Sokolovsku a Plzeňsku. V Hloubětíně byla v roce 1767 založena vitriolová a kamencová hut’ Sv. Antonína Paduánského s dolem Sv. Antonína »St. Antonii de Padua Allaun und Vitriol Berg- und Hüttenwerk« Poznámka 3. Nejednalo se zřejmě o příliš významnou činnost, snad jen lokálně, důl i huť měly problémy finanční i s dobývanou surovinou a provoz těžko mohl konkurovat Starckovým závodům (na plánu č. 5).
Těžba písku hlubinným, podzemním způsobem nijak s uhelnými doly ani starou těžbou kamene Poznámka 4 nesouvisí Poznámka 5, zdá se, že se jedná o nahodilý jev daný geologickými a majetkovými poměry a samozřejmě poptávkou. Zdejší podzemní pískovny jsou nezřídka chybně datovány směrem do minulosti, přitom se ale bude jednat o relativně nedávnou těžbu maximálně v letech 1880–1940 (1948), spíše v mladším rozmezí tohoto intervalu Poznámka 6. Je prokázáno, že se tu v podzemí těžilo ještě na začátku 2. světové války v dodnes částečně zachované, ale černou skládkou silně devastované Fejkově podzemní pískovně zvané Bílý kůň Poznámka 7 (na plánu č. 2).
Dobývanou horninou byl spodně křídový pískovec perucko-korycanského souvrství. Písek získávaný ze silně rozpadavého pískovce se používal ve stavebním průmyslu, cihlářství, jemnozrnná facie (tzv. „štrajtsand“) v cihlářství a pro sanitární účely (posyp podlah, mytí nádobí) či jako brusivo. Tento způsob podzemní těžby byl v minulosti v Hloubětíně natolik rozšířen, že zavdal i k (mylné) domněnce, že název obce Hloubětín (dříve ale Hlaupětín) pochází od toho, že se zde písek „hloubil“ – dobýval z hloubky. Již počátkem 20. století na tyto podzemní prostory upozorňoval badatel J. Petrbok a navrhoval jejich památkovou ochranu.
2. Síň ve východní části nově nalezené pískovny na parcele 1389 k.ú. Hloubětín, mezi ulicí Za Černým mostem a Stropnická, naproti křižovatce s ulicí Nad Hutěmi. Síně byly podepřeny řadou pilířů, díky nimž zůstalo podzemí zachováno po desítky let bez propadů na povrch. Foto 2006
Lokalita Stropnická
Podle stavební akce byla podzemní pískovna pojmenována Stropnická. Nově objevené prostory měly zhruba rozsah 100 metrů chodeb a byly tvořeny několika chodbami se sítí podpůrných pilířů. Tyto chodby vedly do dvou prostorných síní podepřených pilíři s maximální výškou až 6 metrů. Na stěnách chodeb se dochovaly i zajímavé detaily jako jsou (zřejmě) úkolové značky (1–3 svislé zářezy) či záseky na dřevěné louče Poznámka 8, kterými si v podzemí svítili dávní pískaři. Vše pěkně a zřetelně patrné. V podzemí bylo také možno studovat pracovní postup při výlomu vlastních chodeb a sálů. Je zjevné, že pískaři šli po přirozených puklinách, ale stejně se snažili vylomit co nejjednodušeji, pokud možno co největší blok a ten pak rozbít. Byly zde skvěle zachované různé drážky, zářezy, šramy, stupínky atp. Zajímavostí byly dvě již zmíněné velké síně až 6 m vysoké s hloubeným zálomem do podložního kompaktního „štrajtsandu“ (jemné štuky, nádobí) – vršek byl hrubozrnější písek vhodný na stavební účely. Není vyloučeno, že zmíněný kompaktní pískovec byla již svrchní lavice „peruckého kvádru“. Podzemí bylo úplně prázdné bez jakéhokoliv novodobého odpadu. Celá zastižená situace chodeb a sálů by se dala prohlásit za „archeologický nález“.
Lokalita Stropnická byla otevřena velmi krátkou dobu, zhruba 14 dní, to neumožnilo příliš detailní průzkum. Podzemí začalo být 6. 12. 2006 kvapně zaléváno hubeným betonem. Tak se stalo zřejmě ze strachu před případným zájmem odborné i laické veřejnosti, který by snad mohl (?) ohrozit plány investorů Poznámka 9.
Bohužel, až příliš často se stává, že podobné unikátní podzemní prostory jsou zničeny dříve, než je vyhodnocen jejich historický a kulturní význam. Tak se stalo i v tomto případě, byt’ paradoxně, na samotném místě dřívějšího podzemí se dosud (tj. počátkem února 2007) stavět nezačalo. Tento čas by se určitě dal využít k podrobnějšímu průzkumu podzemí. Přestože stavebník údajně měl všechna povolení a likvidace byla úředně v pořádku Poznámka 10, podzemí bylo zasypáno ihned co byly hotovy sanační vrty.
V souvislosti s podzemní těžbou stále existují v oblasti Hloubětína a Kyjí jistá rizika plynoucí z poddolování některých ploch. Lze předpokládat, že se podobná situace může při nové výstavbě znovu opakovat. Od místních úřadů by bylo přinejmenším zodpovědné s tím počítat a v případě dalšího podobného objevu alespoň uvažovat o nějakém alternativním využití těchto dutin, popř. zabránit kvapné likvidaci ze strany stavebníka a umožnit podrobnou dokumentaci podzemních prostor Poznámka 11.
Martin Přibil
KD – Důlně-historická a speleologická společnost, Praha
www.krasovadeprese.net
Další fotografie
3. Pískaři zjevně šli po přirozených puklinách a poruchách v jejichž okolí byl pískovec zřejmě měkčí, díky vnikající vodě. Podobné pukliny se také hodily pro přípravu zálomu, nebot’ pak je výlom mnohem jednodušší než v kompaktním neporušeném materiálu. Jedna z četných puklin je dobře patrná ve stropě chodby. Foto 2006.
4. Ve střední části téže pískovny jako na obr. 2. V podzemí se zachovalo mnoho různých zářezů, drážek, výklenků dokládajících způsob výlomu a transportu materiálu. Foto 2006.
5. Síň v podzemí Fejkovy pískovny dnes známé jako „Bílý kůň“. Zajímavé prostory jsou bohužel silně devastovány skládkováním komunálního odpadu z okolních domů a chat. Případné vyklizení a odvoz všeho smetí bude nepochyb-ně značně nákladný. Foto 2005.
6. Podzemí Fejkovy pískovny sloužilo po válce (možná již za války) jako sklad ovoce a zeleniny. Podle sdělení místních obyvatel zde měli trhovci z místních tržnicí uskladněny i své pojízdné stánky. Foto 2005.
Poznámky