U příležitosti 40. výročí svého vzniku uspořádalo ve dnech 11. až 14. listopadu 2004 sdružení pro záchranu památek Pro Fribourg ve švýcarském Fribourgu mezinárodní kongres pod názvem SAVOIR*RÉFLÉCHIR*FAIRE*TRANSMETTRE*INNOVER / UMĚT*PROMÝŠLET*DĚLAT*PŘETVÁŘET*INOVOVAT.

Panorama historického města Fribourg. Foto M. Krise, listopad 2004

Organizátoři kongresu však nechtěli, jak bývá u obdobných akcí obvyklé, pouze přemílat prázdná hesla a proklamace. Chtěli skutečně ukázat, jak je třeba při řešení obnovy památek PŘEMÝŠLET, jaké postupy je třeba UMĚT, do jaké míry je možné památky PŘETVÁŘET. Představit ty, kteří ještě umí DĚLAT staré řemeslné postupy i ty kteří se je pokouší INOVOVAT.

Program byl rozdělen do dvou bloků jdoucích za sebou. První byl věnován městské problematice a odehrával se ve Fribourgu, druhý byl věnován venkovu a probíhal následující den v nedalekém Charmey a jeho okolí. Jednotlivé bloky měly následující strukturu: dopoledne a po obědě probíhaly tzv. ateliéry (dle výběru témat), tj. prohlídky určitých památkových objektů prošlých renovací, následovaly komentované vycházky a v podvečer tradiční formou vedené kulaté stoly.

Protože jedním z hlavních cílů bylo vytvořit podmínky pro produktivní výměnu zkušeností a východisek, spoluorganizátorem kongresu byly také francouzská asociace památkově chráněných měst Civitas Nostra, frankofonní švýcarské sdružení Patrimoine Rhonalpin a také Klub Za starou Prahu. Kongresu se účastnili mimo švýcarských a francouzských architektů a památkářů také odborníci z Belgie, Ruska, Rumunska… Klub Za starou Prahu zastupovali Richard Biegel, Radmila Kreuzziegerová, Martin Krise a Jan Veselý.

V 1. kongresovém dnu byly nabízeny čtyři ateliéry s tématy: Projektování (architektura), Stavba (dřevo – krovy – parkety), Ochrana (kameny – omítky), Výzdoba (kovářské práce). Realizovány byly nakonec pouze tři. Autoři tohoto příspěvku absolvovali první dva, o nich tedy mohou referovat. Ateliér Projektování zahrnoval návštěvu městského muzea umění, které bylo v letech 1979 až 1982 rozšířeno o prostor bývalých jatek. Tento prostor slouží expozici staršího umění regionu. Adaptace pro muzeum vycházela z koncepce památkové obnovy 60. a 70. let, zdůrazňující (z dnešního hlediska až příliš) odlišnost nových částí a konstrukcí použitím betonu, železa a skla. Ostatně přestože byly prostory vytvářeny pro danou sbírku, ne vždy je umístění exponátů – převážně gotické plastiky – dostatečně citlivé. Následovala návštěva soukromého obytného domu, jehož nejstarší části pochází ze 12. století a který byl rovněž pro bytové účely rekonstruován v roce 2003. Do projektu obnovy domu, který nutně potřeboval statické zajištění a vyřešení řady technických a technologických problémů a v neposlední řadě též optimalizaci využití prostor zasvětili účastníky exkurse architekt Luc-Henri Clément (příslušník rodiny vlastnící objekt) a Gilles Bourgarel. Využití maxima původních prvků i aplikace pokud možno přírodních materiálů ukazovaly oproti předchozí návštěvě jednak změnu metody, jednak šťastné „naladění“ architektů, investora i památkových činitelů na jednu notu. Posledním bodem exkurse byly bývalé hlavní fribourgské mlýny, sloužící posléze jako továrna na těstoviny, adaptované v roce 2004 pro Multimediální a uměleckou školu EMAF.

Program atelieru Stavba, vedeného hlavním památkářem fribourgského kantonu Aloysem Raupertem, započal návštěvou dvou rehabilitovaných historických zemědělských usedlostí v okolí Fribourgu. Účelem exkurse byla prezentace zdařilých výsledků pokusu o nové využití zemědělských objektů. Historické hospodářské objekty byly úspěšně adaptovány na obytné domy s několika nadstandardními nájemnými byty. Kromě kultivovaného architektonického řešení byly hlavními rysy prezentovaných realizací respekt k historické matérii objektů a užití dřeva i pro nově vkládané konstrukce. Program atelieru pokračoval prezentací výsledků statického a stavebně-historického průzkumu dřevěné zvonové stolice ve zvonici fribourgské katedrály, s návaznou prezentací projektu statického zajištění, zpracovaného s absolutní úctou a důvěrou k historické konstrukci.

Po obědě následovala procházka po stopách počátků průmyslu a železnice v jihovýchodní části města, zakončená návštěvou továrny na čokoládu, poslední na světě, vyrábějící podle tradičních postupů, bez použití rostlinných tuků.

Z původních čtyř nabízených témat kulatých stolů se uskutečnily dva – Rehabilitace /Architektonický projekt versus obnova městského objektu/ a Inovace /Využití dřeva při restaurování a v konstrukci/. První kulatý stůl byl pro většinu účastníků jistým zklamáním. Většina příspěvků se značně míjela s tématem a vzhledem k omezenému času 10 – 15 min snad ani nebylo možné přinést závažnější informace. Témata navíc převážně nebyla dostatečně přesně vymezena. Obsah referátů proto často sklouzával na nic neříkající, příliš obecnou úroveň.

Naopak druhý kulatý stůl měl, mimo jiné díky lepší specifikaci tématu, vyšší úroveň. Svoji roli hrálo nepochybně též mezinárodní složení referujících. Struktura kolokvia byla navíc dobře promyšlená, neboť směřovala od obecnějších úvodních referátů, přes referáty se širším záběrem k tématům naprosto konkrétním. Francouzští kolegové z Troyes představili systematickou obnovu zchátralých bloků hrázděné zástavby v centru města (připomínající metodicky i rozsahem akce SÚRPMO v Čechách 60. let). Architektka Novakowschi z Rumunska a architekt Kavtanov z Moskvy představili soubory nových dřevěných staveb navazujících na tradiční stavitelství obou zemí. Závěrečným referátem byla presentace opravy dřevěných stropních konstrukcí hradu Karlštejna. Architekt Jan Veselý z Klubu Za starou Prahu zde představil unikátní statické řešení Ing. Víta Mlázovského, Ing. arch. Jana Adámka a tesaře Petra Růžičky. Příkladný přístup české památkové péče k obnově přední památky stejně jako odvaha projektantů a provádějící firmy vzbudily mezi zahraničními odborníky velký ohlas.

2. kongresový den. Ze čtyř připravených ateliérů v rámci bloků věnovanému venkovu se uskutečnily dva – Krajina (alpage – alpské horské domy a slatě) a Zdroje (dřevo). Klubovní sekce se účastnila druhého z ateliérů a měla tak příležitost vidět při práci šindeláře přímo v jeho venkovské dílně. Maître tavilloneur Joseph Doutaz „provedl“ přítomné celým procesem proměny vzrostlého smrku v hladký šindel a na vzorkových modelech předvedl rovněž různé způsoby pokrývání střech nejroztodivnějších tvarů.

Druhá návštěva představila, oproti předchozí ukázce tradičního řemesla, inovativní řešení využití dřevěného odpadu pro výtopnu dálkového rozvodu tepla.

Následovala exkurze mapující staré mosty v okolí Charmey, z nichž několik krytých dřevěných mostů pochází již ze 17. století. Pozoruhodné byly nejen způsoby rekonstrukce těchto mostů, ale i zvyk postavit vedle již nedostačujícího původního mostu most nový, aniž by byl starý odstraněn. Extrémním příkladem tohoto počínání je místo zvané Cinq ponts – Pětimostí. Na večerní kulatý stůl věnovaný turismu a památkám navazovala závěrečná přednáška následujícího dne dopoledne po obvyklé syntéze kongresu přednesená Bernardem Crettazem, sociologem a etnografem. V přednášce Krize, od venkovu k městu se zamýšlel nad problematikou „pravého“ švýcarského horského domu, nad jeho disneylandizací a navrhoval značně kontroverzní opatření pro „skutečné“ oživení švýcarského venkova. Jeho příspěvek vnesl do jinak poklidné atmosféry kongresu jistě rovněž žádoucí napětí a vzrušení.

Kongres SAVOIR*RÉFLECHIR*FAIRE*TRANSMETTRE* INNOVER nepochybně přinesl většině účastníků množství zajímavých poznatků a inspirativních nápadů, především však umožnil poznat podobně přemýšlející osobnosti z mnoha evropských zemí. Klub Za starou Prahu byl po všech stránkách jeho plnohodnotným účastníkem.

Na závěr je třeba poděkovat našim přátelům z Pro-Fribourg, díky jejichž laskavosti a velkorysosti jsme se mohli kongresu zúčastnit.

Radmila Kreuzziegerová, Jan Veselý