Dvě stanoviska Klubu Za starou Prahu

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2006)

V průběhu listopadu 2006 byla vydána Domácí radou Klubu Za starou Prahu dvě stanoviska, která uvádíme v doslovném znění v následujícím textu.

Stanovisko k výstavbě náplavky s pěší promenádou kolem Hergetovy cihelny

Domácí rada Klubu Za starou Prahu se seznámila s investičním záměrem Odboru městského investora Magistrátu hlav. města Prahy vybudovat v rámci protipovodňových opatření v Praze na Malé Straně podél břehu mezi Karlovým mostem a budovou čp. 111-III dlážděnou pěší cestu v šíři 1,8–2 m. Tento záměr byl nyní již potřetí předložen k vyjádření na pražské pracoviště Národního památkového ústavu. V obou předchozích případech byl však již ústavem odmítnut. K zápornému názoru se plně připojujeme, a to zejména z těchto důvodů:

1. Břeh, o který se jedná, je jediným neregulovaným úsekem ve středu města. Tato hodnota uchráněná zázrakem před výstavbou vysokých nábřežních zdí v 19. a počátkem 20. století a střežená nemalým úsilím našich předchůdců v Klubu a poté i kolegů ve státní památkové péči organicky patří k vizuálnímu obrazu pražského panoramatu. Jakákoliv dlážděná či kamenem obložená stavba, která tento úsek břehu opticky propojí, danou hodnotu přirozeně historicky formovaného břehu pohledově naruší.
2. Nesouhlasíme s dalšími stavebními zásahy do vzhledu malostranského břehu mezi Karlovým a Mánesovým mostem i proto, že již nyní svým předimenzovaným turistickým ruchem v souvislosti s provozem restauračně-obchodních objektů Kampa park a Hergetova cihelna budí nepříjemné zdání zábavního parku předměstské úrovně, jehož kolorit adekvátně tomuto hodnocení dotvářejí atrakce typu vyhlídkového balónu či průjezd Pražskými Benátkami na motorovém člunu. Současné zacházení s touto částí malostranského břehu, který v minulosti byl a dosud by mohl být velmi půvabným koutem staré Prahy, považujeme za nedůstojnou vulgarizaci a komerční zneužití.
3. Nechápeme, proč je tato pěší cesta – promenáda – podél břehu vydávána za součást protipovodňových opatření, když je její technický význam pro ochranu Malé Strany před povodní evidentně nulový.
4. Nechápeme, proč je město ochotno záměr nejen prosazovat, ale dokonce i financovat, když jediným smysluplným vysvětlením jeho realizace je přivedení zákazníků do restaurací podél břehu novou cestou.

Protože mimořádné hodnoty Prahy jako světově proslulého historického města by bylo velmi neetické jakkoliv modifikovat ve prospěch privátních komerčně-obchodních zájmů, žádáme všechny odpovědné orgány a zejména Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu MHMP, který bude o záměru z památkového hlediska v nejbližší době rozhodovat, aby respektovaly výše uvedené argumenty a sporný návrh bez váhání zamítly.

Praha, 6. listopadu 2006

(V denním tisku reagoval příslušný úředník magistrátu na toto stanovisko sdělením, že výstavba promenády bude levnější, než úprava břehu do původní podoby. Závazné rozhodnutí nebylo vydáno.)

Stanovisko k zapsání obchodního domu Tesco/Máj do seznamu kulturních památek

Klub Za starou Prahu pokládá obchodní dům Tesco/Máj na Národní třídě v Praze za velmi hodnotné architektonické dílo, které se už stalo součástí historie české architektury 20. století, a získalo tak nárok na ochranu státní památkové péče.

Zastáváme názor, že vytýkat stavbě po třiceti letech určitá pochybení v ohledu k historickému stavebnímu kontextu je nyní již zcela bezpředmětné. Jednoznačně se přikláníme k hledisku, že v současnosti by prioritou hodnocení měla být výhradně kvalita architektury, která je v tomto případě nesporná.

Daleko více než jiné české stavby ze sedmdesátých let 20. století Máj udržel krok s dobovými architektonickými tendencemi v západním světě a v některých ohledech tyto tendence předběhl. Tomu odpovídá i mimořádný ohlas této pražské stavby v zahraničních publikacích o soudobé architektuře. Námitky, že jde o stavbu pro památkovou ochranu příliš mladou, vyvrací fakt, že věž na Ještědu – národní kulturní památka, která bude aspirovat na statut památky UNESCO –, byla dokončena pouhé dva roky před dokončením Máje a že v Praze byla právem prohlášena za památku stavba ještě mladší – bývalý dům ČKD na Můstku.

Pokládáme za nepřijatelné, aby se při rozhodování o památkovém statutu Máje či jakéhokoliv jiného hodnotného objektu, braly v úvahu pouze ekonomické zájmy jeho dnešního vlastníka. Přestože chápeme, že provoz komerčně využívaných památek nesmí být pro jejich vlastníky nevýhodný, jsme přesvědčeni, že dobrá vůle na obou stranách, tedy jak u vlastníka, tak u garanta státní památkové péče, dokáže najít oboustranně přijatelné řešení, které ekonomické a památkové hledisko nebude stavět proti sobě do konfrontační pozice, ale dokáže naopak umocnit jedno druhým.

Rozumíme tomu, že část spíše negativního ohlasu vůči zapsání budovy Máje do seznamu památek, vycházející z laické a částečně i odborné veřejnosti, je výrazně ovlivněna prostým a často jen podvědomě cítěným významem slova památka, jako čehosi, co již musí mnoho „pamatovat“ a být tudíž pamětihodné. Mladá stavba, již velká část veřejnosti viděla dokonce vznikat, jakoby hodnoty a vážnosti takto chápané památky mohla dosáhnout až po mnoha desítkách let. Domníváme se však, že jde jen o významové nedorozumění. Stavba, která byla objektivně uznána kvalitním architektonickým dílem a nepostradatelnou součástí kulturního dědictví si státní ochranu zaslouží, ať ji budeme nazývat ochranou památkovou, jak jsme dosud zvyklí, či jinak.

Praha, 14. listopadu 2006

(Jak je pravděpodobně všeobecně známo, Ministerstvo kultury ČR budovu obchodního domu Tesco/Máj za kulturní památku již prohlásilo.)

-kb-