Sešitová brožůrka o Karlově mostě vydaná Sportovním turistickým nakladatelstvím v roce 1958 (autoři Zoroslava Drobná a Václav Hlavsa) uvádí na str. 12 krátkou, ale zajímavou informaci k Staroměstské mostecké věži: „Původně byla mohutná věž podepřena uprostřed jízdní dráhy masivním pilířem. Byl odstraněn při opravách po velké povodni 1784, aniž tím byla rovnováha a stabilita věže jakkoli dotčena.“ Byl tento pilíř osazen již při stavbě věže z obavy, zda vysoká klenba unese obrovskou tíhu vyšších pater? Zdá se být nepravděpodobné, že by sám stavitel mostu Petr Parléř chtěl takto znehodnotit své dílo. Zvládnutí velkých prostorů odvážnou klenbou bylo ve středověku pýchou každého stavitele, zejména když Staroměstská mostecká věž měla základy přímo v mělkém řečišti Vltavy. Na svoji dobu byla pozoruhodným technickým dílem a současně i důležitou součástí obranného systému města. Tuto roli sehrála několikráte, od husitských válek až po rok 1848. Můžeme se domnívat, že zmíněný sloup, jak jen nazývají výše zmínění autoři, byl osazen dodatečně k snadnější obraně přístupové cesty a lepší možnosti zatarasení širokého průjezdu.

Výřez mědirytu J. J. Dietzlera s korunovačním průvodem Marie Terezie v roce 1743. (Reprodukce z brožury Z. Drobné a V. Hlavsy: Karlův most, vydané v roce 1958)

Dietzlerův mědiryt z roku 1743, zobrazující slavnostní korunovační průvod Marie Terezie, nabízí ovšem poněkud odlišnou situaci. Je to asi metr silná stěna procházející středem klenby, prolomená dvěma poměrně úzkými průchody s obloukovým zaklenutím. Je samozřejmě otázkou, do jaké míry je zobrazený stav hodnověrný. Staré rytiny nebývají v detailu věrným zobrazením skutečnosti a velmi často zkreslují výškové poměry, které si umělec upravuje tak, aby dodal celému dílu vyváženost vyhovující spíše estetickým požadavkům vnímání, než realitě zachyceného místa.

Korunovační průvod na Dietzlerově rytině vstupuje do brány věže po dvojicích jezdců levým průchodem a vpravo míjí viniční sloup se sochou svatého Václava, jehož mohutnost a výška už vůbec neodpovídá skutečné velikosti. Pravděpodobně byl už v té době značnou překážkou zvýšené frekvence povozů a chodců, a proto byl v roce 1778 odstraněn ze středu mostovky a osazen na východní roh jednopatrového domku celnice stojící při pravé straně prvního mostního pilíře v těsné blízkosti věže. Ani na novém místě dlouho nepobyl.

V rámci chystaných oslav pětistého výročí založení pražské univerzity bylo hledáno důstojné místo k umístění pomníku císaře Karla IV. V letech 1846-1847 bylo rozhodnuto překlenout mlýnské rameno a na rozšířeném prostoru Křižovnického náměstí vybudovat vyhlídkovou terasu. práce byly zadány renomované firmě bratří Kleinů, která měla velké zkušenosti se stavbou železničních tratí a mostů v první polovině 19. století. Univerzita neměla na tak nákladnou stavbu tehdy dostatek prostředků, avšak, jak se zmiňuje autor knihy Čtení o roce osmačtyřicátém Eduard Bass, šéf firmy Vojtěch Klein velkoryse tuto krásnou stavbu městu k univerzitnímu jubileu daroval. Křižovnické náměstí je dodnes, jak mnozí říkají, nejkrásnějším náměstím Starého Města. Zmizel domek celnice a viniční sloup se znovu přestěhoval, tentokrát již definitivně. Je nenápadně přilepen k rohu křižovnického kostela, bohužel na rušné křižovatce zůstává téměř nepovšimnut.

Za povšimnutí však též stojí mramorová deska na severní straně mostecké věže, přenesená sem z šestého pilíře mostu, kde je nyní socha sv. Kryštofa od Emanuela Maxe. Deštěm omšelý latinský nápis špatně krytý poškozenou měděnou stříškou dokumentuje opravu mostu po povodni v roce 1784. V českém překladu znamená: „Císař Karel IV. postavil most roku 1357. Stářím chatrný a návalem ledů ničivé řeky roku 1784 vnitřně narušený most přikázal císař Josef II. obnovit a novými základy zabezpečit. LP 1857 zde byla osazena tato deska.“

Zdeněk Dušek