Po této krásně graficky upravené knize sáhne jistě každý bibliofil, ale zvláště ti čtenáři a badatelé usilující o souhrnné poznání počátků kulturní historie v našich zemích. Autor svůj badatelský zájem soustřeďuje sice pouze na oblast Prahy a její zázemí, ale je to území, kde se doklady románských a raně gotických stavebních a uměleckých aktivit dochovaly ve značném počtu, a jde o případy nejvyšších kvalit dosažených u nás. Současně je toto rané období velice skromné na písemné prameny, takže nové poznatky lze v největší míře těžit z dochovaných staveb nebo jejich reliktů a lokalit in situ. Zde má archeologie, která je profesí autora knihy, své velké možnosti a úměrně jim si může klást své badatelské cíle. Tyto jistě bude i v budoucnu stimulovat společenská kulturní zvídavost poznat tuto velikou kulturní etapu agrárně-řemeslné revoluce 11. až 12. století, která z rozvíjejících se oblastí západní Evropy zasáhla naše i sousední země. Z karolínské a postkarolínské dejinné formace se dále rozvíjí nový životní styl antického křesťanství, který střídá barbarskou kulturu Keltů, Germánů i Slovanů v našich zemích, jehož nejcharakterističtějším a nejdochovalejším projevem se stává románská architektura. Ale není to jen kamenná zeď v struktuře zděné stavby, která střídá dřevěný chatový dům a hliněno-dřevěný val hradiště, ale souběžně se mění dosavadní krajinná lesostep v účelově organizovaný extenzívní zemědělský systém umožňující větší výrobu potravin a tím i zvětšení počtu obyvatel. Počíná urbanizace i naší krajiny. Větším podílem lidské tvůrčí práce se mění i její estetický charakter.

Období románské kultury a s ní inherentní rané gotiky se těší velkému vědeckému zájmu západní mediavelistiky, která novými poznatky překonává místy až deklasující pohled vědy 19. a 20. století a objevuje zde – jistě i mezi četnými nedostatky – veliká vzepětí lidského ducha, doklady podivuhodné tvůrčí práce a duchovního vypětí.

Je potěšující, že naši konstituující se vědeckou archeologií a uměnovědu již od svých raných počátků v první polovině 19. století jaksi instinktivně nejvíce přitahovaly právě románské památky.

Domnívám se, že tímto kulturním proudem se cítí být nesen i autor hodnotného díla, pak dr. Zdeněk Dragoun, kterým obohatil naši odbornou literaturu o záslužné dílo, ve kterém shrnul dosavadní poznatky v pražském regionu a současně i nástin budoucího vědeckého bádání.

Josef Hyzler