Katolické gymnázium v Třebíči uspořádalo ve dnech 26. května až 30. června 2006 v historických prostorách křížové chodby kapucínského kláštera, nazvaných Galerie Chodba, výstavu Doteky s výtvarnou a pracovní minulostí Ing. arch. Josefa Hyzlera, činného v profesi ochrany historických staveb. Budova kláštera v Třebíči, v Otmarově ulici číslo 30/22, slouží nyní Katolickému gymnáziu, a proto jsou výstavní prostory přístupné veřejnosti pouze ve dnech školního vyučování.

Iniciátorem a organizátorem výstavy i vernisáže byl Ing. Mgr. Václav Dosbaba, zasloužilý člen tamního profesorského sboru. Slavnostní zahájení se konalo v pátek 26. 5. ve 13 hodin v bývalém refektáři. Po úvodu Ing. Mgr. Václava Dosbaby promluvila autorka tohoto článku o kořenech a motivaci díla emeritního předsedy Klubu Za starou Prahu, Ing. arch. Josefa Hyzlera. Poté přednášel Hyzlerův dlouholetý spolupracovník Ing. Jan Woletz o problematice záchrany památkových staveb. Studentka gymnázia účastníky vernisáže potěšila hrou na kytaru. Nakonec poděkoval autor výstavy vedení Katolického gymnázia i organizátorům a pozval k diskuzi nad vystavenými pracemi v křížové chodbě. Zahájení se vedle třebíčských studentů a občanů zúčastnili autorovi přátelé – příbuzní z rodiny jeho bratra Jaroslava, předseda Panevropské unie Čech a Moravy dr. Rudolf Kučera s chotí, občané z blízkého Budišova a Hodova, delegace z Mníšku pod Brdy v čele s rodinou emeritního starosty pana Stanislava Jiroty. Paní Jiřina Jirotová zachytila průběh vernisáže na zdařilých fotografiích. Dobrou náladu přítomných pomohlo navodit i přátelské pohoštění, sklenka vína nebo džusu a výborné moravské koláčky paní Marie Vítové.

Na začátku výstavy byly uvedeny informativní údaje o životě a díle Ing. arch. Josefa Hyzlera, dále projekty i fotografie jeho některých realizovaných památkových rekonstrukcí. Následovaly zapaspartované kresby a akvarely. Autor jich po dlouhém uvažování vybral ze svého bohatého archivu asi 37. Ovšem vzhledem k místu jich bylo nakonec vystaveno pouze 26.

Z vernisáže výstavy. Vlevo v první řadě PhDr. Helga Turková, vpravo Ing. arch. Josef Hyzler.

Mezi kresbami byla nejstarší studentská studie interiéru kostela sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně z roku 1947. Vybrané akvarely zachycovaly místa v rodných Čechách – např. hrady Bezděz a Krasíkov, Podještědí, vísku Dehtáry na Českodubsku, Zahrádky a Křenovičky na Sedlčansku, na Moravě – např. hrady Bítov a Cornštejn v Podyjí, minoritský klášterní kostel v Jihlavě, Vysočinu i na Slovensku – např. Lendak, Ždiar, Spišskou Belou a Červený Klášter pod Pieninami. Časově práce pocházely zvláště z padesátých, sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Nejmladší dva akvarely ze Španělska byly z roku 1992.

K představě uvádím některé z názvů akvarelů: Nostalgická krajina přítele básníka Antonína Bartůška (1978), Nárameč u Budišova – dosud nenarušený stav krajiny (1972), Žalující krajina u Hodova. Motto filozofa M. Heideggera „Aby nám – lidstvu – zbyl alespoň kousek polní cesty“ (1978), Soumrak nad opuštěnou krajinou u Náramče (1984), Červnové ráno ve vísce Vápno u Českého Dubu (1984), Samoty v Podještědí (1986), Osamělý dvorec ve Ždiaru s pohledem na ždiarskou Vidlu (1987), Zraněná krajina v pohraničí – severní Čechy (1987).

V autorově díle můžeme vystopovat motivaci a celoživotní inspiraci jeho výtvarného díla. Od dětství v rodném Mukařově, v krásné krajině na prahu Českého ráje, kde mu maminka vyprávěla pověsti o místních hradech, kde u trosek cisterciáckého Kláštera nad Jizerou pocítil sympatie ke gotice a katolicismu. Vliv školy, kde mu pan učitel vštípil celoživotní lásku ke Slovensku. Zvláštnosti národnostního rozhraní, ve kterém vyrůstal a které ho vedly k jedinému strachu dětství, k hrůze z války. A k následnému navazování kontaktů počátkem 90. let 20. století s Němci, přátelsky smýšlejícími s Čechy. Výtvarná tradice v jeho rodině se datuje od praprapředka malíře Georga Hieslera, původem z Lotrinska, který maloval ve službách Valdštejnů v Mnichově Hradišti. Potomci však zchudli a žili jako sedláci a řemeslníci. Bratr Jaroslav je kolářem v Mukařově již v páté generaci. Dcera Johanka (nar. 1970), provdaná Křepelová, také zdědila malířský talent.

Vystavená dokumentace architektonické tvorby architekta Josefa Hyzlera.

V odvaze a tvůrčí činnosti arch. Josefu Hyzlerovi pomáhali jeho hlavní tvůrčí přátelé – akademický malíř a grafik Vladimír Tesař, PhDr. Antonín Bartůšek, básník a ředitel Západomoravského muzea v Třebíči, prof. Stanislav Libenský a akademická sochařka Jaroslava Brychtová, světově uznávaní sklářští umělci, doc. Petr Baran, umělecký fotograf, a sochař Jan Šimek, se kterými počátkem 90. let 20. století uspořádal několik výstav u nás i v zahraničí. A samozřejmě nikoliv v poslední řadě Ing. Jan Woletz, obětavý spolupracovník a idealista z Moravy.

Výstava Ing. arch. Josefa Hyzlera se těšila zaslouženému zájmu, ale ne všichni se mohli vydat do Třebíče. Věříme proto, že Hyzlerovy kresby a akvarely budou mít někdy v budoucnu možnost shlédnout i jeho spoluobčané v Praze.

Na závěr je třeba pro informaci uvést životopisné údaje autora a úvod k výstavě.

Za důležitý životní úkol pokládá již z vlastní profesní zkušenosti obnovu regionální kultury a občanských aktivit. Tam, kde byli místní lidé lhostejní k ohrožení historické a umělecké stavby neb sousoší ve vlastním prostředí, byla neúčinná i státní památková správa při jejich záchraně.

V tomto směru prokázali záslužné služby v Budišově, bohatém na vynikající umělecké památky, místní duchovní správce prof. Jan Slabý a ušlechtilý MUDr. Vladimír Němeček. V jejich tradici úspěšně pokračuje pan Karel Pavlíček se svými spolupracovníky vydáváním záslužného Budišovského zpravodaje.

Hlavní životní náplní Ing. arch. Josefa Hyzlera byla ovšem profesní činnost architekta, projektanta obnovy historických staveb. Jeho malířská a kreslířská činnost, ač pro něho velmi přitažlivá, byla spíše doplňkovou aktivitou.

Již jako svědomitý student architektury poznal po vzoru velkých stavebních mistrů, že předpokladem budoucího profesního rozvoje architekta je nezbytné optimální zvládnutí kresby a principu malby, jak v kompozici, barevné harmonii, tak i v symbolice.

Výuce v tomto směru se mu dostalo na Ústavu kreslení a malby, založeném prof. akad. mal. Oldřichem Blažíčkem při Vysoké škole architektury, který byl po válce veden jeho nástupci, hlavně akad. mal. Josefem Lieslerem.

Hyzlerovou životní motivací v malířství se stalo nadšení nad krásou Podyjí a jeho hradů a zámků, jejichž zaměřování bylo jednou z jeho prvních činností po ukončeném studiu. Zde prohloubil své přátelství s uměleckým historikem a básníkem PhDr. Antonínem Bartůškem, který literárně zpracovával historii a umělecké hodnocení těchto objektů.

Další přátelský kontakt nalezl s malířem krajinářem Josefem Růžičkou ze Znojma, který byl v době válečného uzavření Akademie výtvarných umění soukromým žákem proslulého krajináře Podyjí, akad. malíře Romana Havelky. V této příznivé době to byl hrad Cornštejn, který svými romantickými motivy inspiroval arch. Hyzlera k hledání vlastní výtvarné cesty.

Zde postupně objevoval přednosti akvarelu – aniž se nechal ovlivnit obtížností jeho techniky – v jeho možné lehkosti a bezprostřednosti v zachycení hlavní výtvarné idey ztvárňovaného motivu. Později došel i poznání možnosti osobního tvůrčího zaujetí akcentací hlavního motivu a emotivní barevné modelace. Čili objevovat a zobrazovat skryté výtvarné kvality objektu, které jinak nejsou zachytitelné, ani kresbou na rýsovacím prkně, ani fotosnímkem.

Vystavené exponáty přestavují v zúženém výběru vývoj profesní a výtvarné činnosti architekta Josefa Hyzlera.

Helga Turková