PhDr. Vladimír Denkstein, DrSc.

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2-3/2007)

V. Denkstein v roce 1983

Druhá část vzpomínek s názvem Malá Strana v mém mládí pokračuje v roce 1918 a končí roku 1923, kdy bylo malostranské gymnázium v Josefské ulici zrušeno. Vzpomínky byly napsány, podle zmínky v textu, roku 1989. Tehdy byl již jejich autor devatenáct let v důchodu, ale stále pilně vědecky pracoval. Nicméně byl již ve věku, kdy vzpomínky častěji zalétají do dob dětství a mládí. A jeho pracovní sepětí s památkovými aktivitami Klubu Za starou Prahu mu přibližovalo historické ovzduší Malé Strany začátku 20. století.

Po ukončení gymnázia studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis, historii a dějiny umění. Při absolvování se věnoval studii „Ideál polského šlechtice v době Zikmunda II. Augusta“. V letech 1930–1932 byl asistentem prof. Vojtěcha Birnbauma a doktorát obhájil roku 1932 disertací o gotické cihlové architektuře.

Jeho prvním působištěm bylo Městské muzeum v Českých Budějovicích, kde byl ředitelem historik umění dr. František Matouš a oba se věnovali fenoménu jihočeského umění. Jejich společným dílem je publikace „Jihočeská gotika“ (Praha, SNKL 1953).

Do Národního muzea, na národopisné pracoviště, nastoupil dne 1. 7. 1940 a po šesti letech se stal vedoucím oddělení historické archeologie. Zastupujícím ředitelem Národního muzea byl od roku 1948. Úřad muzejního ředitele zastával čtrnáct let, od roku 1956 do roku 1970. Vědeckou hodnost doktora věd získal za soubornou práci Pavézy českého typu (1962–1965).

Patřím mezi pamětníky jeho ředitelování a noblesního jednání. Vždyť při mém nástupu do Knihovny Národního muzea před 40 lety přijímal můj slavnostní slib, že se budu chovat tak, jak se sluší na pracovníka této starobylé instituce. Kolegové mně také vyprávěli o netradičních oslavách Mezinárodního dne žen, kdy ředitel Národního muzea jako dárek zahrál Smetanovu polku Českým děvám.

V roce 1968 ještě stihl oslavit 150. výročí založení Národního muzea, i se zahraniční účastí vzácných hostů. Ale dramatický 21. srpen 1968 ho zastihl v rohové ředitelně v přízemí, kdy se nad jeho pracovním stolem křižovaly výstřely sovětských vojáků. S následující změnou politické situace souvisel o dva roky později jeho odchod do výslužby.

Věnoval se i nadále muzeologické problematice, přednášel, recenzoval a do roku 1974 zůstal redaktorem Sborníku Národního muzea, řady A. V muzejních periodikách vyšlo mnoho jeho prací, např. o umělecké výzdobě muzejní budovy a koncepci Pantheonu.

Protože mu ubyly starosti o složitý chod velkého ústavu, měl nyní čas na dobrodružství při studiu historie, na rodinu – manželku Zdenku, která se věnovala knihovnictví a literatuře, i oba syny, přátele; navštěvoval koncerty a oceňoval kontakt s přírodou.

V Klubu Za starou Prahu přednášel na Hovorech o Praze a účastnil se zájezdů po českých a moravských památkách, organizovaných prof. Hugonem Rokytou.

A stačil vydávat vědecké práce, např. „Václav Hollar – kresby“ (Praha, Odeon 1977), „K vývoji symbolů a k interpretacím děl středověkého umění“ (Praha, Academia 1987).

V roce 100. výročí jeho narození, byly také otištěny v Časopise Národního muzea, řada historická, 2006, ročník CLXXV., číslo 1-2, s. 1-4, dvě vzpomínky na emeritního ředitele, od prof. Jaroslava Čechury a dr. Aleny Šubrtové.

Denksteinovy právě uveřejněné paměti byly ze strojopisu přepsány do počítače bez jazykových úprav. Klub Za starou Prahu děkuje synům autora – Ing. Ondřeji a prof. Tomáši Denksteinovým – za zapůjčení vzpomínek a rodinných fotografií i za laskavý souhlas s publikováním.

Helga Turková