Jako zástupce Klubu Za starou Prahu jsem se dne 17. října 2006 účastnil veřejné rozpravy senátního petičního výboru o rozšíření ústřední čistírny odpadních vod v Praze-Troji. Občanská sdružení z Troje podala petici a zdejší úřad městské části se jako účastník řízení odvolal proti územnímu rozhodnutí Prahy 7 k odboru výstavby Magistrátu hl. m. Prahy. Je to odvolání právně zapeklité. Jako by chalupník žaloval u kozla, že právě on se mu chystá skrmit zahrádku.

Pohled z návrší na Babě na Císařský ostrov s areálem současné čističky odpadních vod. Foto M. Krise, listopad 2006

V pozvánce se slibovala účast pana primátora, ale ten poslal místo sebe Ing. Boučka z odboru městského investora. Bylo to ke škodě věci, protože to je muž, který je pověřený realizací této konkrétní stavby. Debata ze strany stěžovatelů byla svrchovaně politická a věcná. Pan Bouček však vykládal zástupcům petentů technické báchorky, jako že se stavba začíná projektovat až po územním řízení (co nakresleno ke změně územního plánu prý neplatí, že vlastně neplatí ani projekt k územnímu řízení a že budou změny), že vhodné pozemky mimo Prahu jsou soukromé, že odpad který Pražané vyprodukují, musí někam téci...

Proto byla jeho argumentace mimo dané téma. Ani z Prahy 7 od zástupkyně odboru výstavby se zúčastněným zástupcům veřejnosti nedostalo vysvětlení, snad kromě toho, že územní rozhodnutí je přece v souladu s nedávnou líbezně dokumentovanou změnou územního plánu. Obrázkem k této změně byla situace plná zeleně, nenápadných domků a parkových stezek.

Naneštěstí jsou takové lžiplány velice často předkládány „v dobré víře investory“, ted’ již i magistrátem. Proto musela městská část Praha-Troja zakreslit skutečnost sama z jiných technických výkresů a z kót na nich, k hanbě projektantů z Hydroprojektu.

Petenti diskutovali o těchto bodech:

1. Legalita procesu změny územního plánu, kvalita dokumentace a rozdíly v přiložených dokumentacích pro změnu ÚP a pro územní řízení.
2. Koncepce umístění čističky odpadních vod na ostrově a drtivý dopad rozšiřování jejího území na prostředí Troje. Vliv mobilních protipovodňových stěn na rozšíření průtokového profilu řeky v úseku peřejí a nemožnost udržovat vysokou zeleň.

Zákres nové čističky na Císařském ostrově, pohled od Stromovky.

Zákres nové čističky na Císařském ostrově, pohled ke Stromovce.

Tyto problémy a bezradnost projektu ohledně kalového hospodářství jsou však pouze lapálie předvídané již před půlstoletím, kdy město Praha přijalo chybné rozhodnutí o umístění ústřední čističky odpadních vod na Trojském ostrově. I přátelům této velké investice bylo jasné, že jednou nemůže plocha poloviny ostrova stačit, přestože byly do budoucnosti slibovány překvapivě účinnější technologie. Proto dokonce i územní plán Prahy před změnou z roku 2005 i rozpracovaný plán pražského regionu umísťovaly ústřední čističku mimo Prahu, o předchozích územně plánovacích dokumentacích ani nemluvě.

Trojská čistírna uprostřed vzácného přírodního a zároveň městského prostoru nejenže maří úsilí minulých generací, schopných pochopit kvalitu místa, ale i suspenduje možnosti a soudobé aktivity směřující k ochraně mizejících zelených ploch Prahy. Co to vlastně je, taky majetek města Prahy? Stromovka, Trojský zámek a zahrada, ZOO a Botanická zahrada, geniálně založené Dejvice a Bubeneč? Co vlastně znamenají zelené stráně Troji a světoznámá Baba? Magistrátní a páně Boučkova odpověď zní: prostředí pro čističku.

Je tragickou skutečností, že město Praha ani Středočeský kraj nemohou nalézt společné řešení takového společného problému. V diskusi se ukázalo, že vůbec není opodstatněný děs z pokut Evropské unie z titulu nedodržení zřejmě anonymních slibů českého státu. Nemusí se chvátat.

V tomto duchu poslal Klub Za starou Prahu panu primátorovi Pavlu Bémovi dopis se žádostí, aby jeho úřad věnoval pozornost odvolání MČ Praha-Troja proti územnímu rozhodnutí a aby se on sám přičinil o kulturní řešení odkanalizování Prahy. Je správné zastat se aktivních odvážných občanů a pomáhat jim vyhrát v období, kdy se jimi volení politici nesoustředí na nic kloudného, než na politické tahanice.

Martin Krise