Bytové a administrativní centrum na náměstí W. Churchilla v Praze 3

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2004)

Dne 24. 11. 2004 navštívili jednání Domácí rady Klubu Za starou Prahu autoři výše uvedené studie Ing. arch. Milan Urban a Ing. arch. Hynek Vlach, aby ji představili a zúčastnili se následné diskuse. Zde jsou stručné poznámky z tohoto jednání.

Úkolem studie, kromě praktického cíle nové výstavby, je také sladění nedokončeného a bezohledně revolučního záměru administrativního okrsku s Penzijním ústavem a výjimečně cenného prostoru Wilsonova nádraží a zahrad za ním. Myšlenka využít plochu kolejiště jako předělu na hranici historického města a uplatnit zbytek krajiny za ním byla skvěle dotvořena Fantovou nádražní budovou a halami.

Díky mezeře, sadům a vilám se Vinohrady a část Žižkova uplatnily svými pevně regulovanými bloky s jednotlivými domy jako nejvzdálenější pražský horizont a drobným měřítkem střech a věžic umocnily měřítko města.

Penzijní ústav ale předznamenal snahu moderny o ještě násilnější přestavbu města a stal se symbolem své doby nejen pohrdáním minulostí, ale i svým dokonalým tvarem a provedením. Stagnace výstavby v centru Prahy, i záměrné činy zachránily stále ještě viditelnou přítomnost krajiny za nádražím a také se dochoval i přes několik výstřelků nekonečný vinohradský a žižkovský horizont.

Autoři studie správně hledají možnost, jak využít výstavbu u severního zhlaví nádraží ke zmírnění role Penzijního ústavu v pražském panoramatu a zároveň respektovat co největší podíl zelené krajiny za kolejištěm, která se podle soudobých názorů stala senzací města na pravém břehu. Úkol se dělí na dvě odlišné úlohy:

• dostavbu náměstí W. Churchilla, kterou je možné ještě dlouho promýšlet, protože je na pozemku se stavební uzávěrou pro stanici metra
• jižní část u Italské ulice s obytnými domy. Tam jde je akce aktuálnější, protože garáže a provizorní budovy lze snadno odstranit.

Po diskusi doporučuje Domácí rada Klubu pravidla, která by mohla vést k úspěšnému řešení.

1. Domy na západní straně náměstí nesestavovat po vzoru Penzijního ústavu jako shluk geometrických kvádrů, ale vycházet z osvědčeného principu bloku se směrovanou a měkkou střešní linií. Takový blok by jako odlišný prvek alespoň částečně zmenšil exponované průčelí bílého domu (Penzijní ústav) a mohl by dosahovat výšku jeho příčného křídla, nebo jej i z části přesáhnout, protože nehraje v panoramatickém působení bílého domu významnou roli.
2. Správně umístěný další blok, tak aby byl z náměstí další průhled zajímavým směrem, tj. na Prahu, by měl být v obráceném klesání k výše oceňované krajině za nádražím. Tento blok by měl ukončit kompozici hnízda pro sličné a neurvalé kukaččí mládě avantgardy.
3. Směrem k jihu by pak měla převládat krajina, měl by vzniknout harmonizovaný park před viladomy (Italská ulice), které by neměly striktně a tupě končit na hraně svahu, naopak zbytečná mezera mezi domy ve druhém plánu by mohla být zastavěna. Autoři studie sice správně otáčejí užší čela domů ku Praze, ale ten záměr znehodnocují čtyřčaty nivelizovaných stejných hmot ve stejném rytmu. Takový „kolektivizovaný celek“ menších hmot jen potvrzuje nevhodnost použití obřího motivu na tomto citlivém místě. Čtyřčata si nevšímají stoupání terénu, ani nevyužívají možností nerovnoběžnosti stran pozemku, ani hry odstoupení průčelí a tvarových, perspektivních nebo materiálových rozlišení na náročné straně. Ne nadarmo upozornila Domácí rada na sofistikovanou zástavbu Na Babě. Studie však zde ke škodě opakuje mechanické funkcionalistické a hloupé schéma, použité v těžších dobách na Strahově.

Text a kresba Martin Krise