18. dubna 2006 se česká architektura dočkala čtvrtého laureáta Ceny Klubu Za starou Prahu za novostavbu v historickém prostředí. V přátelské atmosféře Literární kavárny v pražské Řetězové ulici obdrželi cenu Klubu autoři rodinného domu v historickém jádru pražské čtvrti Hlubočepy, Barbora Rossi, Jan Mrázek a Josef Šanda. K vítězům minulých ročníků klubovní soutěže, polyfunkční zámecké budově v Praze-Komořanech (autor Michal Sborwitz), kancelářskému centru Portheimka v Praze-Smíchově (Jakub Cigler-Vincent Marani) a dostavbě kláštera v Novém Dvoře u Teplé (John Pawson-Jan Soukup), se tak poprvé přiřadil zástupce stavebního typu, který vždy sloužil ryze privátní sféře – rodinný dům. Důležitému kritériu, podle nějž se Klub pokouší novostavby v historickém prostředí hodnotit – nároku, aby novostavba plnila v tomto prostředí integrující funkci a aby povznesla jeho architektonickou kulturu –, však tento dům vyhovuje stejně dobře jako budovy oceněné v prvních třech ročnících naší soutěže.

Čtvrtý ročník soutěže KSZP proběhl za situace, která více než kdy dříve dává za pravdu důvodům, proč se ji Klub rozhodl uvést do života. Napětí mezi milovníky památek a tvůrčími architekty, které se v posledních letech značně vystupňovalo, přivedlo skupinku architektů kolem ředitele České komory architektů Jiřího Plose k nápadu využít chaos, vzniklý nešťastnými kroky ministra Jandáka, k prosazení extrémistických názorů na praxi památkové péče. Své cíle tito architekti dosud jasně nedefinovali a nepublikovali v tisku. Neustále však obviňují památkáře, že svým staromilstvím zabraňují „rozvoji“ Prahy i jiných historických měst, a neustále též ochránce památek napadají za snahu vtisknout našim historickým sídlům charakter skanzenu či muzea. Na praxi české památkové péče nenacházejí tito architekti – extrémisté nic dobrého. Rozumí se samo sebou, že propast mezi milovníky památek a tvůrčími architekty se touto kampaní pouze prohlubuje.

Barbara Rossi - Jan Mrázek - Josef Šanda, rodinný dům v ulici Ke hřbitovu v Praze-Hlubočepích, 2005. Laureát Ceny Klubu Za starou Prahu pro rok 2006

Členové Klubu vědí, že mezi zájmy ochránců památek a zájmy tvůrčích architektů bude vždy existovat rozpor. Od soutěže o cenu KSZP za novostavbu v historickém prostředí si proto Klub sliboval a slibuje, že tato akce pomůže vést kultivovaný dialog mezi oběma stranami. Jedině dialogem, který ctí názory toho druhého, lze totiž utlumit nepřijatelné extrémismy na obou pólech tohoto sporu a dospět k obecně přijatelným řešením. Klub si samozřejmě uvědomuje, že přehnaně vyhrocené postoje existují i na straně památkářů. Pramení často z nechuti vyznat se aspoň trochu v soudobé architektuře, z neschopnosti posoudit, jaké její projevy se do historického prostředí hodí a jaké už nikoliv. Kromě toho, že chce pěstovat kulturu dialogu mezi milovníky starého a milovníky nového, si proto soutěž Klubu klade za cíl i jakousi osvětu mezi těmi památkáři a ochránci památek, kteří se soudobé architektury bojí a předem ji odmítají.

Roman Gale - Michal Palasňák, skupina rodinných domků v Kamenné ulici v Brně, 2005. Stavba nominována na Cenu.

Kandidáty na Cenu KSZP za rok 2006 se staly čtyři stavby či stavební celky. Skupinu rodinných domků v Kamenné ulici v Brně od Romana Galeho a Michala Palaščáka Klub ocenil za správně zvolené měřítko a neokázalý výraz, s nimiž tento nevelký stavební soubor vstoupil do malebného prostředí staré dělnické čtvrti. Podobnými kvalitami porotu Klubu oslovila dostavba Krajské knihovny v Pardubicích od Aleše Pappa, Milana Víta a Magdaleny Pappové, dílo, které svým nevtíravým, a přece moderním projevem obohatilo architekturu pardubické památkové rezervace a zpevnilo jeden z jejích roztřepených okrajů. Značnou pozornost členů Klubu k sobě upoutal soubor domů Encon v památkové zóně Prahy-Žižkova od brněnského architekta Zdeňka Fránka. Respekt k typickému zjevu starých žižkovských „domů s okny“ i k historické parcelaci se tu pozoruhodně snoubí s architektovým smyslem pro jemný moderní detail okenních rámů či zakulaceného obchodního výkladce. Nejvíce bodů v tajném hlasování poroty přesto získal rodinný dům v Praze-Hlubočepích od týmu Rossi-Mrázek-Šanda. Zasloužilo se o to výrazné rozložení jeho objemů, které souzní s dramatickým rázem okolní skalnaté krajiny a samo krajinu připomíná. Dům však zaujme i vtipnou prací svých autorů s motivy moderní italské regionalistické architektury, které kupodivu dovedou důvěrně souznít i s prostředím staré české vesnice.

Aleš Papp - Milan Vít - Magdalena Pappová, dostavba Krajské knihovny na Perštýnském náměstí v Pardubicích, 2005. Stavba nominována na Cenu.

Uchazeče o cenu předkládá Domácí radě Klubu (v tomto případě porotě) přípravný výbor, vedený autorem této stati. O tom, zda posuzovaná stavba dosáhne statutu kandidáta na cenu, Domácí rada ohnivě diskutuje a hlasuje o jejím postupu aklamací. O vítězi, čili laureátovi soutěže, poté rozhoduje tajné hlasování. Přípravný výbor čerpá informace o hodnotných novostavbách v historickém prostředí z odborného architektonického tisku, sbírá o nich tipy od tvůrčích architektů i od památkářů. Soutěž se neomezuje jen na Prahu, protože Klub už od svých počátků projevoval starost o památky a o jejich soužití s novou architekturou na celém území českého státu a pokračuje v této tradici i dnes.

Zdeněk Fránek, domy Encon v Chlumově ulici v Praze-Žižkově, 2005. Stavba nominována na Cenu.

Domácí rada, čili porota, letos debatovala o pěti uchazečích. Jeden z nich nakonec mezi kandidáty nepostoupil. Šlo o polyfunkční palác Omega v Brně od architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře. Třebaže tato novostavba splnila regulační předpisy, to znamená nepřekročila ani uliční čáru, ani stanovenou výšku, a přestože přinesla centru Brna pěknou novou pasáž, většina členů Domácí rady (12 hlasů) se přiklonila k názoru, že členění fasády vyznívá u tohoto paláce příliš sebestředně a agresívně, a to na místě, kde se zdá být vhodnější respekt k urbanistickému celku než důraz na autonomní architektonickou hodnotu. Menšina rady (5 hlasů) naopak hájila přesvědčení, že soubor kandidátů na cenu Klubu by měl být co nejpestřejší, aby se tak ukázalo, že do historického prostředí může dobře vstoupit i architektura založená na velmi netradičních prostředcích.

Ladislav Kuba - Tomáš Pilař, palác Omega na náměstí Svobody v Brně, 2005. Stavba navržena na nominaci, po hlasování Domácí rady Klubu však nominována nebyla.

Pokud by většinový názor Klubu na pojetí paláce Omega měl obecnější dopad na praxi památkové péče, mohli bychom z něho vyvodit, že úspěšný vstup novostavby do historického kontextu nezaručuje pouhé splnění regulačních podmínek, ale i citlivá volba prostředků pro výraz fasády.

Diplomy kandidátům a cenu laureátovi předala předsedkyně Klubu Za starou Prahu Kateřina Bečková za pomoci jednatele Richarda Biegela a autora těchto řádek. Přítomnému obecenstvu se posuzované novostavby představily komentovaným promítáním diapozitivů. Sál Literární kavárny se přitom zaplnil milovníky památek i architekty v čele s profesorem pražské Akademie výtvarných umění Emilem Přikrylem a jeho žáky. Od přítomných jsme pak mohli vyslechnout kritiku i uznání za svůj výběr. Obsáhlé komentáře o soutěži Klubu přinesly druhý den Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, informoval o ní Český rozhlas i Česká televize, odborné recenze chystají časopisy Stavba a Era 21.

Rostislav Švácha