21. března 2005 udělil Klub Za starou Prahu potřetí svou Cenu za novou stavbu v historickém prostředí. Zprávu o tom přinesl první program České televize (redaktorka Bibiana Beňová), stručně o ceně referoval Časopis Architekt (č. 4/2005, s. 47) a obsáhleji s vlastním komentářem časopis Stavba (č. 2/2005, s. 4). Zdá se tedy, že se už tato aktivita Klubu začíná hlouběji zapisovat do povědomí české odborné i širší veřejnosti. Svědectví o významu ceny Klubu ostatně přinesla i přítomnost několika předních českých architektů, v čele s Vladem Miluničem a profesorem Akademie výtvarných umění Emilem Přikrylem, při slavnostním udílení ceny, které tradičně proběhlo v baru Tato kojkej v Huťském mlýně na Kampě.

Okruh kandidátů na cenu, z nichž pak Domácí rada Klubu stanovila vítěze tajným hlasováním, vybírala komise, ve které pod vedením autora této stati vykonali nejvíc práce Radmila Kreuzziegerová, Richard Biegel a Jan Veselý. Před závěrečným hlasováním Domácí rada debatovala o sedmi stavbách. V průběhu ostré diskuse o jejich kvalitách se rada rozhodla omezit jejich počet na pět. Uvedu je za sebou v abecedním pořadí obcí, kde posuzované novostavby stojí, a pokusím se vysvětlit, proč je Klub Za starou Prahu pokládá za hodné ocenění.

1.-2. Tomáš Beránek – Zdeněk Eichler – Rostislav Jakubec, polyfunkční dům v Boskovicích

Polyfunkční dům na náměstí v Boskovicích od brněnských architektů Beránka, Eichlera a Jakubce vyplnil proluku na citlivém místě městské památkové zóny, na dohled od gotického chrámu sv. Jakuba Většího i od místní synagogy, k níž novostavba dosahuje svými zadními křídly. Pro dům na náměstí autoři zvolili strohý a uměřený projev, který přijímá vžité znaky architektury malého města, a přece se hlásí do dnešní doby několika netradičními prvky a jemnými detaily.

3.–4. Jiří Poláček – Václav Škarda – Zdeněk Heřman, rodinný dům v Dobřejovicích

Podává-li dům v Boskovicích dobrý návod k tomu, jak dnes stavět v historicky cenném malém městě, pak rodinný dům v Dobřejovicích od pražských tvůrců Poláčka, Škardy a Heřmana by se mohl stát modelem kultivovaného vstupu soudobé architektury do relativně dochovaného vesnického prostředí. S prostředky moderního regionalismu, který ctí vžitý obraz vesnických stavení a jejich přístaveb a blíží se k nim také skladbou použitých technologií a materiálů, zde autoři doplnili areál usedlosti na okraji rozlehlé dobřejovické návsi.

5.–6. Marek Štěpán, věž kostela sv. Floriana v Kozmicích

Novostavba věže u kostela sv. Floriana v Kozmicích u Hlučína, nikoliv nezajímavého pokladu modernistické chrámové stavby z dvacátých let 20. století, předkládá důkaz, že při uvážlivé volbě tvarosloví si také dnešní architektura může dovolit změnu navyklého obrazu vesnického sídla, ba že ho dokáže obohatit o novou dominantu, se kterou se usedlíci ochotně identifikují. Brněnský architekt Marek Štěpán pojal svou úlohu jako skutečnou věž, která nepopírá své vazby ke starobylým předlohám, přesto se však svou střídmostí a smyslem pro geometricky přesnou formu zařazuje do dnešní doby.

7.–8. John Pawson – Jan Soukup, klášter Matky Boží s kostelem

Také čtvrtá kandidátka na cenu Klubu, novostavba klášterního kostela P. Marie a přístavba nových křídel k někdejšímu baroknímu dvoru tepelského kláštera v Novém Dvoře u Dobré Vody, se musela vyrovnat s tématem sakrální architektury. Za pomoci českého partnera, Jana Soukupa z Plzně, tu anglický tvůrce John Pawson vytvořil pozoruhodné dílo soudobého architektonického minimalismu, které dobře souzní s barokními částmi nového klášterního celku a výborně vystihuje svůj meditativní účel.

9.–10. Svatopluk Sládeček – Karel Havliš, polyfunkční dům ve Zlíně

Na náměstí Míru ve Zlíně se zachovalo tak málo starých objektů, že zprvu pochybujeme, zda je vůbec pokládat za památkově cenný prostor. Úzkou, obtížně zastavitelnou proluku však brněnsko-zlínský tým architektů Sládečka a Havliše zacelil způsobem, jaký stírá z dané fronty náměstí rysy provizoria. Neofunkcionalistický styl nového polyfunkčního domu s obchodní pasáží zároveň odkazuje k mnoha okolním objektům z třicátých let 20. století, aniž by kopíroval jejich vzhled.

Tajným hlasováním v Domácí radě se stal laureátem ceny Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí za rok 2005 klášter Matky Boží s kostelem P. Marie v Novém Dvoře, práce Johna Pawsona a Jana Soukupa.

Jak se to vžilo už od prvního ročníku, cenu tvoří diplom, láhev vynikajícího vína s vinětou soutěže a především archivní výtisk Věstníku Za starou Prahu z nejslavnějšího údobí historie našeho sdružení, to jest z let 1910–1914. Tento výtisk pečlivě vybrala a cenu vítězům předala předsedkyně Klubu Kateřina Bečková.

Když jsem se zamyslel nad otázkou, zda by se výsledky tří ročníků ceny Klubu nedaly nějak shrnout a vyvodit pak z toho univerzálnější ponaučení pro správný vstup nové stavby do historického prostředí, dospěl jsem k závěru, že takové zobecnění zatím představuje příliš těžký úkol. Je ostatně zjevné, že většina posuzovaných prací řešila problémy příliš individuální a nezaměnitelné, nikoliv takové, z jakých bychom mohli vytěžit nějaké obecně použitelné pravidlo. Nechci tím však protiřečit už vyslovenému názoru, že řada staveb, které prošly sítem Klubu do finále, může sloužit dnešním architektům za vzor.

Vítěze všech tří dosavadních ročníků ceny Klubu přesto pojí dohromady něco důležitého a obecněji aplikovatelného. Všechny tři dosud oceněné stavby totiž dokázaly povýšit své prostředí na vyšší architektonickou, urbanistickou, ba troufám si tvrdit i „památkářskou“ úroveň. Zvýšila se kulturní hodnota areálů, do nichž oceněné budovy vstoupily. Takovou proměnou prošel donedávna nepříliš vyhledávaný zámeček v Praze-Komořanech, do kterého vložil polyfunkční novostavbu Michal Sborwitz, prošel jím i historický prostor náměstí 14. října v Praze-Smíchově, u kterého nová kancelářská budova od týmu Cigler- -Marani zpevnila jeho narušenou frontu, podnítila kvalitní parkové úpravy v širším okolí a spojila se s obnovou zchátralé neorenesanční fary. Samozřejmě se pak k lepšímu změnil i polozřícený barokní dvůr v Novém Dvoře, který John Pawson spolu s Janem Soukupem přetvořili v architekturu evropského významu.

  Rostislav Švácha
Fotografie autor článku