Novostavby v historických jádrech měst jsou bedlivě sledovány veřejností laickou i odbornou. V posledních letech se stále vyostřují diskuse o tom, jak má taková architektura vypadat, nakolik má reagovat na své okolí nebo dokonce zda má vůbec současná architektura právo do historického prostředí vstupovat.

Klub Za starou Prahu se domnívá, že současná architektura do historického prostředí rozhodně patří. S podobným problémem se potýkali architekti všech staletí před námi. I tehdy jej vyřešili buď dobře či špatně. Architektura je nekonečný příběh, který nelze přerušit nebo dokonce uzavřít. Ovšem stejně jako je nesmyslné novou architekturu do historického města nevpouštět, nelze ani architekty zbavit odpovědnosti vůči němu. Nový zásah nesmí znamenat záměrné popření místa a jeho charakteru. Toto samozřejmě nevylučuje vznik nových dominant, stejně jako řadových domů, které se svým okolím splynou. Jde - jako vždy v historii architektury - o to, zda chceme prostředí umocnit či přetvořit. Obojí je možné; jsou však místa, jejichž přetvoření by bylo z dnešního pohledu ztrátou.

Praha posledních dvanácti let nám bohužel spíše ukazuje, kudy cesta nevede: se špatným zadáním udělá máloco i sebelepší architekt. Nelze však s několika stavbami odsoudit architekturu jako takovou. Je třeba hledat příklady pozitivní, neboť jen ty ukazují cestu dále.

Domácí rada Klubu se proto rozhodla každoročně udělovat Cenu Klubu Za starou Prahu pro současnou architekturu v historickém prostředí, která je určena pro novostavby, které tento problém zajímavě a zdárně vyřešily. Neomezujeme se přitom jen na Prahu - do okruhu našeho zájmu patří celé území České republiky.

V první fázi udělíme cenu za období let 1997-2001. Toto by se mělo odehrát na podzim tohoto roku (Domácí rada již má své kandidáty, ze kterých bude vybírat). Příští rok se udělí cena za rok 2002 a pak již pravidelně dále. Vyhlášení ceny by se mělo odehrávat vždy na počátku následujícího roku, v období kolem Valné hromady Klubu. Vítěze ceny, stejně jako všechny kandidáty představíme a další podrobnosti přineseme v příštím Věstníku.

Richard Biegel