Mizející památky Prahy 6 očima archeologa

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2003)

Stavební ruch devadesátých let se soustředil zejména na lukrativní pozemky v centru města, obytné činžovní domy byly v lepším případě přestavovány v horším demolovány a získaný prostor byl přeměňován na hotely a administrativní komplexy. Tak, jak se trh s komerčními objekty postupně saturuje, a jak jsou atraktivní pozemky v centru zaplňovány, přesouvá se - do značné míry ruku v ruce se zvyšováním poptávky po bydlení - stavební aktivita na periferie Prahy do takzvaných připojených obcí. V některých aspektech tak dochází v těchto obcích k jevům, které si dobře pamatujeme ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kdy celá historická jádra obcí byla nucena ustoupit velkoplošné výstavbě ohavných panelových sídlišť.

Archeolog přichází do těchto situací většinou v situaci, kdy demolice starých objektů již probíhá a nebo dokonce proběhla. V řadě případů nemá téměř žádnou možnost do tohoto procesu zasáhnout a z profesionálního hlediska pouze posuzuje vhodnost provedení archeologického výzkumu před demolicí, v jejím průběhu, či po jejím provedení. To neznamená, že ho nezajímá zanikající stavba, na jejímž místě proběhne archeologický výzkum. Naopak. Archeologickou situaci pod zemí je ve většině případech nutné propojit s doposud stojící historickou zástavbou, aby rekonstruovaný obraz historického vývoje zkoumané lokality byl kompletní. Při té příležitosti, kdy archeolog studuje nebo zpracovává historické zprávy o objektech, které jsou určeny k likvidaci, si často musí připadat tak trochu jako mrchožrout. V naprosté většině případů totiž právě nová výstavba v místě vyvolává, ale tudíž i umožňuje archeologický výzkum. To, že se musí profesionálně vyrovnat s tím, že ochrana stojících historických budov není součástí jeho odborné kompetence, nemění nic na skutečnosti, že je mu zanikajících objektů a jejich komplexů jednoduše líto.

Statek čp. 13 v Liboci již neexistuje

V místech, kde frekventovaná Libocká ulice kříží Litovický potok, stál ještě před několika týdny statek čp. 13, který byl jednou z posledních připomínek toho, že obec Liboc byla ještě nedávno zemědělskou vsí. Poslední podoba statku pocházela až z 19. století, ale v místech kde stál, bylo centrum Liboce již ve vrcholném středověku. Dnes po něm zůstala již jen brána s billboardem oznamujícím, že "nám" na tomto místě bude vystavěn luxusní obytný soubor a i ta patrně záhy zmizí. Ano, statek byl již drahnou dobu v nedobrém stavu a ani zpustlá zahrada okolo nepůsobila příliš vábně. Zjevně se o objekt již léta nikdo nestaral. Po té co v průběhu posledních třiceti let zmizely všechny ostatní historické usedlosti Liboce - jeden například již před lety nahradily nevábné paneláky při ulici U Prioru - nás na původní charakter této části Liboce upomíná již jen dosud pěkně dochovaný Šestákův statek čp. 18. Ale i ten za nedlouho pohltí výstavba moderního obytného souboru Nová Liboc, který vyroste nad severním břehem Libockého rybníka.

Kubrův statek čp. 15 v Ruzyni po rekonstrukci

V osmdesátých letech 20. století bylo zahájeno Muzeem hlavního města Prahy systematické předstihové zkoumání celého prostoru historického jádra Ruzyně. Tento archeologický výzkum byl vyvolán tehdejším záměrem celé historické jádro Ruzyně zlikvidovat a vystavět na jeho místě rozsáhlé panelové sídliště. Ve své poslední etapě by patrně tedy došlo k plošnému záchrannému výzkumu celého prostoru v bezprostřední souvislosti s výstavbou zamýšleného sídliště. Sídliště se sice nakonec naštěstí nestavělo, ale v průběhu osmdesátých let se stihlo zbavit památkové ochrany a následně zbourat celou řadu objektů. Některé parcely byly zastavěny utilitární nehodnotnou architekturou. To se dotklo i referovaného statku čp. 15 a sousední usedlosti čp. 14. V článku Škabrady, Dittricha a Zahradníka, publikovaného ve Staleté Praze v roce 1990 se statek čp. 15, zachycený již v pozemkové knize k roku 1568, uvádí ještě jako nejlépe dochovaný případ barokní výstavby v Ruzyni a je zde popisován jako usedlost, která se skládá ze čtyř samostatných budov a ohrazení. Dům s napojenou hospodářskou částí, velká stodola v zahradě za domem, hospodářské stavby přes dvůr proti domu a objekt nad sklepem, který uzavíral dvůr od jihu. Na jižní, západní a severní straně byla usedlost hrazena zdí. Patrně v těsné návaznosti na kompletní demolici sousedního čp. 14 byla zlikvidována i větší část Kubrova statku a dodnes zůstalo z celého areálu pouze torzo, navíc neorganicky funkčně rozdělené. Zachovala se pouze obytná budova, dnes rekonstruovaná na restauraci, stodola, která je funkčně a patrně i majetkově oddělená a části ohradní zdi. Na místě čp. 14 a hospodářských budov Kubrova statku čp. 15 vyrostla již v osmdesátých letech třípodlažní budova, která se v průběhu podzimu roku 2002 a jara 2003 změnila na hotel.

Soudobá rekonstrukce a modernizace sice dochované objekty respektovala a opravila, celý areál však nijak nerehabilitovala a památkové objekty spíše funkčně začlenila do koncepce ubytovacích a stravovacích služeb. Jakkoliv je současné řešení modernizace snad jediné možné, nic to nemění na faktu, že celý areál spíše připomíná někdejší existenci památky, spíš než by zachovával její autentickou podobu.

Co nového v kauze zničené archeologické lokality ve Vokovicích

Naprostou prioritou po objevení neohlášené stavby bylo zachránit a zdokumentovat to co zbylo. Byl tedy neprodleně zahájen záchranný archeologický výzkum, který proběhl mezi 9. - 31. říjnem loňského roku a zcela mimořádně naplňoval termín "záchranný". Dokumentace i vzorkování probíhalo těsně před zabetonováním, zaházením či zazděním zjištěných situací za nevraživých pohledů představitelů stavby, kteří se nezřídka neomezovali jen na pohledy. Dostat z někoho zodpovědného relevantní informaci o tom, jaký výkop bude následovat a zhruba kdy, bylo vždy nadlidským úkolem. A informace takto získané často stejně neplatily.

Záchranný výzkum zjistil, že objekty se nacházejí na západní a jižní straně stavební jámy a je tudíž nadmíru pravděpodobné, že další situace se nacházely v prostoru plochy trojúhelníka mezi těmito stranami. Kromě toho se další objekty mohly samozřejmě nacházet též kdekoliv v ploše stavební jámy, kde však po odbagrování po sobě nezanechaly žádných pozůstatků. Výzkum se snažil sledovat též ostatní zemní zásahy na rozsáhlé ploše staveništi a zjistil, že archeologické situace a nálezy se nacházejí po celé ploše staveniště v různých jednotlivých stavebních výkopech. Tyto situace, které již byly dle možností archeologicky dokumentovány, však tvoří co do rozsahu pouze zanedbatelné procento ze zjištěné archeologické lokality ve srovnání s tím, co bylo zničeno stavební jámou.

V průběhu krátkého výzkumu se sešla i odborná komise složená ze zástupců organizací oprávněných k provádění archeologických výzkumů na území Hlavního města Prahy, která ovšem nemohla konstatovat nic jiného než zničenou lokalitu. Účastníci se však stali důležitými svědky v dalším vyšetřování kauzy. Příslovečnou poslední kapkou byl vyhloubený a opět zasypaný výkop pro plynovod protínající celou stavební parcelu - a to opět bez ohlášení. Přesto, že se autor tohoto příspěvku a vedoucí výzkumu dohodl snad se třemi stavbyvedoucími (jejichž kompetence však - patrně záměrně - nebyly nikdy jasné), kdy asi tak výkop proběhne, a že stavba bude telefonicky informovat o přesném termínu zahájení výkopu, nestalo se tak. A odpovědní pracovníci stavby se ani nesnažili vyjádřit lítost nad svými činy.

V tomto bezprecedentním případě nezbylo nic jiného než nejen podat na Magistrát hlavního města Prahy oznámení o porušení památkového zákona, ale podat i trestní oznámení na neznámého pachatele. Podle prvého podání stavebník porušil §22 odstavec 2 zákona 20/87 Sbírky o památkové péči tím, že nesplnil oznamovací povinnost a neumožnil oprávněné organizaci provést na dotčeném území archeologický výzkum, v důsledku čehož byla zničena archeologická lokalita. Uvedené porušení povinností je podle § 35 odstavec 1 stejného zákona pod sankcí. Podle druhého podání se neznámý pachatel dopustil minimálně trestného činu poškozování cizí věci dle ustanovení § 257 odstavec2, písmeno d) trestního zákona tím, že zničil archeologickou lokalitu včetně archeologických nálezů, které se na lokalitě nacházely, a které jsou podle § 23 odstavec 6 zákona 20/87 Sbírky národním majetkem. Že tento trestný čin byl spáchán úmyslně lze vyvodit z toho, že stavebník byl opakovaně a různými institucemi včetně magistrátu upozorňován na skutečnost, že stavba se nachází na území s archeologickými nálezy, kde před zahájením stavby bude třeba umožnit archeologický výzkum. Místo toho se ale rovnou stavělo. Podle dostupných informací má Energie Kladno, stavební a báňská na náročnou rekonstrukci památkově chráněného zámečku a výstavbu nové rozlehlé administrativní budovy jen jeden rok.

Dnes již na místě zničené archeologické lokality ve Vokovicích stojí novostavba administrativní budovy.