Ochrana architektury dvacátého století je v kontextu památkové péče stále opomíjena a přes nesporné pokroky na poli jejího poznání lze říci, že skutečná záchrana i mimořádně kvalitních staveb bývá často složitá, ne-li zcela nemožná. Devastační přestavba pozoruhodného obchodního a kancelářského domu Habich ve Štěpánské ulici 33–35, Nové Město čp. 645, díla architektů Josefa Havlíčka a Jaroslava Polívky z let 1927–1928, ukázala, že statut Pražské památkové rezervace nedokáže ochránit ani cenné a kvalitativně nezpochybnitelné fasády, natož pak objem nebo vnitřní konstrukce jednotlivých budov.

Z tohoto důvodu se Domácí rada klubu rozhodla některé velmi kvalitní, avšak dosud nechráněné stavby z 20. století postupně navrhovat do seznamu nemovitých kulturních památek. Prvním navrženým domem se nyní stal obchodní dům Baťa v Celetné ulici, dílo architekta Josefa Gočára z let 1933–1934. Návrh, který za klub společně zpracovali prof. PhDr. Rostislav Švácha (historie, uměleckohistorické hodnocení) a Ing. Václav Jandáček (technické hodnocení), je v současné době projednáván Ministerstvem kultury ČR. Klub Za starou Prahu doufá, že vzhledem k nezpochybnitelné kvalitě domu bude přijat příznivě a že se tak stane příkladem pro další kvalitní a dosud neprávem opomíjené stavby z 20. století.

-rb-

Návrh na zapsání domu čp. 596-I (Celetná 15/Štupartská 10, Praha 1– Staré Město)
do Seznamu nemovitých kulturních památek

Číslo popisné: 596-I

Katastrální území: Praha 1, Staré Město

Adresa: Celetná 5, Štupartská 10

Architekt: Josef Gočár

Postaveno: 1933–1934, kolaudace 1937

Popis stavby:

Třípatrová budova se železobetonovým skeletem, postavená na historické parcele mezi ulicemi Celetnou a Štupartskou. Obchodní přízemí zaujímá celou dispozici domu, horní patra jsou seskupena kolem obdélného dvora. Hlavní průčelí je orientováno do Celetné ulice. nad otevřeným proskleným parterem jsou dvě řady úzkých oken francouzského typu, které svým členěním reagují na barokní fasády sousedních domů. kvalitně architektonicky jsou ztvárněny i fasády do Štupartské ulice a do dvora. V objektu jsou dochovány četné prvky původního vybavení (zábradlí, schodiště, výplně atd.).

Odůvodnění návrhu:

Baťův obchodní dům v Celetné ulici představuje neobyčejně důležitý příklad přechodu funkcionalistické architektury od vypjatě moderního projevu, který nedovedl dostatečně souznít s památkovým prostředím, k formám, které respektovaly historický kontext. První obchodní domy firmy Baťa na tento kontext nebraly ohled, a to ani svým velkým měřítkem, ani stylem, v němž se v duchu funkcionalismu uplatňovaly rozměrné okenní otvory a veliké plochy skla. Tuto etapu v projektování baťovských obchodních domů zastupují velké novostavby v historických centrech Karlových Varů, Mariánských Lázní, Liberce a zejména Kroměříže, vesměs z let 1930–1931. Architekt Josef Gočár, který pro Baťu pracoval od sklonku 20. let jako konzultant, navrhl ještě v roce 1929 pro historické centrum Brna Baťův obchodní dům pojatý jako patnáctipatrový mrakodrap se souvislým skleněným pláštěm. Šlo by tedy o nejvyšší stavbu tehdejšího československa, která by nicméně dnešní brněnské památkové rezervaci příliš neprospěla.

Když však v roce 1933 Gočár dostal stejnou zakázku pro Prahu (navrhnout Baťův obchodní dům v Celetné ulici při památné Královské cestě), jeho pojetí novostavby se zásadně změnilo. V pozadí tohoto nového postoje nepochybně stály přísné požadavky tehdejších památkových úřadů. Jistě se však do něho promítl i vývoj uvnitř funkcionalistického hnutí, jehož někteří vůdčí představitelé, například brněnští architekti Bohuslav Fuchs a Josef Polášek, začali ve svých projektech pro historická města projevovat větší citlivost k památkovému prostředí a přizpůsobovali mu svůj dříve dosti tuhý a agresívní styl. Gočárův obchodní dům v Celetné ulici se v dané chvíli ocitl v popředí těchto nových snah. V měřítku a v objemech své novostavby Gočár zcela respektoval rozměry okolních, převážně barokních domů, a to ještě důsledněji, než to v roce 1912 předvedl architektův vynikající kubistický dům U černé Matky Boží nedaleko odtud. Ve fasádách Baťova obchodního domu se pak architekt rozhodl respektovat starý rytmus domů v sousedství a namísto funkcionalistických pásových oken, které do té chvíle sám užíval, navrhl pro novou Baťovu budovu poměrně drobná okna s výškovými formáty, řazená vedle sebe v hustém sledu. Toliko široce rozevřený parter domu do Celetné ulice respektoval dobový funkcionalistický ideál volného otevřeného prostoru.

Některé pravověrné funkcionalisty Gočárův kontextuální projev zaskočil, jak to vyplývá z kritických statí absolventa Gočárovy školy na Akademii výtvarných umění v Praze Ladislava Žáka, otištěných v letech 1934–1935 v Magazínu Družstevní práce. Z dnešního hlediska se však Gočárovo řešení jeví jako správné a vysoce aktuální. Koneckonců jde o práci jednoho z nejvýznamnějších českých architektů 20. století, jehož tvorbu bychom měli chránit jako celek, se všemi jejími pozoruhodnými vývojovými změnami.

Budova, na jejímž projektu se s Gočárem podílela projekční kancelář firmy Baťa ve Zlíně, byla hotova již v roce 1934. oficiální kolaudace proběhla o tři roky později. Dům pak byl mezi lety 1940–1979 několikrát upravován. Teprve při nevhodné adaptaci v roce 1991 se vzhled Gočárova díla výrazněji změnil, a to v parteru do Celetné ulice a v prostorách přízemí. Tady nicméně nejde o změny nevratné, a nebude proto těžké tyto části domu dostat do souladu s původními Gočárovými představami.

Do obdélné parcely mezi Celetnou a Štupartskou ulicí Gočár vkomponoval železobetonový skelet o třech polích, s typizovaným baťovským rozponem 596 cm. Budova má tři patra, navýšená o původní podkroví, kryjí ji skleněné a ploché střechy. Prostor obchodního přízemí se rozkládá po celé ploše obdélné dispozice, dvě další patra obemykají obdélný dvůr. Strop parteru do Celetné ulice podpírá dvojice pilířů. Nad parterem se fasáda do Celetné ulice otvírá dvěma řadami úzkých francouzských oken s průběžným tyčovým zábradlím. Třetí patro, z pohledu chodce již obtížně viditelné, má tři nízká pásová okna. Fasáda do Štupartské ulice dostala podobné členění. Z dochovaných detailů interiéru vynikají fragmenty kovového zábradlí schodiště a rámy výkladců do Štupartské ulice.

Z hlediska vývoje stavební techniky je konstrukce důkazem přizpůsobení betonové konstrukce parcele v historickém prostoru města a vtipným užitím vyzkoušeného systému i v nepravidelném staveništi, omezeném štítovými stěnami sousedů. otevření dvora a přímé osvětlení schodišť je rovněž velmi dobrým dokladem ctění funkcionalistických zásad.

Hodnota domu spočívá i v jeho konfrontaci s historickým prostředím a je dokladem dobových názorů na vložení nové hmoty do historického města. objem konstrukce je pak i dokladem dodržení určitých dobových regulačních zásad a na svoji dobu rozumného zatížení prostoru hmotou stavby. nosnou konstrukci je možné považovat za zcela dochovanou a funkční.

LITERATURA:
Ladislav Žák, „Moderní architektura a stará Praha“. Magazín Družstevní práce II, 1934–1935, s. 125–126. – Ladislav Žák, „Baťův dům v Praze“. Magazín Družstevní práce II, 1934–1935, s. 158. – Rostislav Švácha, od moderny k funkcionalismu. Praha 1985 a 1995, s. 504. – Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. staré Město a Josefov. Praha 1996, s. 398.

Rostislav Švácha
Václav Jandáček