Postavy, odvozené z legendy o bájném obru Atlantovi (v 1. pádě Atlas) nesoucím nebeskou klenbu, použil patrně pro svislou podporu architektonických článků jako jeden z prvních italský malíř, sochař a architekt vrcholné renesance a začátku baroka Michelangelo Buonarroti (1475–1564) a následovali jej další italští renesanční a barokní umělci. Postupně se v této funkci objevovaly též jiné bytosti, přinášející do statiky staveb hybný prvek. V pražských ulicích, zejména pod vlivem vídeňských architektů, se po nahých či polonahých mužských postavách (obecně atlantech), a to nejen siláků, ale též vojáků, horníků, jinochů i chlapců, používaly také postavy žen (karyatidy), tj. bohyň, múz, dívek a dále bust mužů a žen (tzv. hermy či hermovky). Funkci podpor tympanonů, arkýřů, balkónů, rizalitů, říms a frontonů však architekti, sochaři a štukatéři svěřili i atlantům společně s mužskými hermovkami; párům atlantů a karyatid či mužským a ženským hermovkám; ale i jiným motivům, to již více ve funkci prvku dekorativního než nosného.

Atlantů a dalších typů svislých podpor architektonických článků je na pražských budovách překvapivě velký počet. Seznámení s některými z nich v dalších řádcích začíná osamělými atlanty, pokračuje atlanty ve dvojicích i počtech větších a dále následují karyatidy a karyatidy s atlanty. Pokračují pak informace o hermovkách mužských, ženských a smíšených i plastikách zvířat ve funkci podpor.

OSAMĚLÍ ATLANTI

Atlas nad Astronomickou věží Klementina

Plastika nad Astronomickou věží klementina vykazuje několik zvláštností. Předně tomuto dílu z roku 1722 skutečně náleží název Atlas, protože na svých bedrech nese celou sluneční soustavu. Přesněji řečeno armilarium, čili astrologický středověký přístroj znázorňující pomocí několika pohyblivých otočných prstenců pohyb planet kolem slunce, představovaného pozlacenou koulí uprostřed zařízení (obr. 1). Uvedené datum vzniku, rok 1722, je hodnověrné; při rekonstrukci kopule věže byla uvnitř plastiky objevena cínová destička, na které je vyryto sdělení, že Atlas s armilariem byl na Astronomickou věž umístěn na přání Františka Retze v roce 1723. (František Retz byl provinciál české jezuitské provincie v letech 1718–1730 a rektor Univerzity Karlo-Ferdinandovy v období 1723–1724).

Další originalitou Atlanta z Astronomické věže je jeho železná nosná vnitřní konstrukce obalená olověným pláštěm. Skulptura je vysoká dvě stě čtyřicet centimetrů a má hmotnost šest set kilogramů. Sluneční soustava na bedrech sochy má průměr sto šedesát centimetrů a hmotnost asi sto padesát kilogramů.

1. Olověný Atlas nad Astronomickou věží Klementina.

Atlas nad bránou Vrtbovské zahrady

Na vrcholu monumentální brány do Vrtbovské zahrady, založené v roce 1720 na místě vinic, nese svůj věčný náklad, mezi mytologickou postavou bohyně Flory a další neurčené bohyně další z osamělých Atlantů. Původní mohutná pískovcová plastika Matyáše Bernarda Brauna (1684-1728) vznikla okolo roku 1725 (někdy je uváděn termín na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století). Braunův Atlas nesl na bedrech velikou a těžkou pískovcovou zeměkouli, není divu, že si pomáhal oběma pažemi i usednutím na kámen nebo pařez. A není divu, že těžké břemeno zřejmě narušovalo statiku sochy, a proto bylo po dvou stovkách let, v roce 1903, nahrazeno podstatně lehčí zeměkoulí ze směsi vápna, cementu a písku, zhotovenou kameníkem Jiřím Ducháčkem.

Barokní Vrtbovská zahrada včetně svého okolí v druhé polovině dvacátého století pustla a bylo přistoupeno k její rekonstrukci. Před opětovným zpřístupněním zdařile upravené zahrady byla nad její bránu postavena kopie Atlanta se zeměkoulí o celkové hmotnosti tří tun. Originál je vystavován na exkluzivním místě za vchodem do Lapidária Národního muzea. K originálu se váže následující pověst: V době, kdy ještě stál nad branou Vrtbovské zahrady původní Atlas a dopravu v Praze zabezpečovaly koňské povozy a potahy, řítil se Karmelitskou ulicí povoz tažený splašenými koňmi. Uprostřed ulice si právě hrálo nic netušící děvčátko. Když se již zdálo, že bude povozem sraženo, seskočil Atlas z brány Vrtbovské zahrady a dívenku zachránil.

Porovnáme-li hmotnost Atlanta nad Astronomickou věží Klementina (sedm set padesát kilogramů) s Atlantem z brány Vrtbovské zahrady (tři tisíce kilogramů) vychází železo-olověná skulptura z Klementina na jednu čtvrtinu hmotnosti pískovcové sochy z Vrtbovské zahrady.

Osamělý ozbrojenec pod arkýřem

Na rohu Staroměstského náměstí a Dlouhé ulice se nachází dům o čtyřech patrech, čp. 609. Od druhého patra až po střechu je arkýř kruhového průřezu ukončený věžičkou s cibulovitou střechou a nad ní korouhvičkou. Arkýř podpírá další z osamělých pražských atlantů, zbrojnoš s přilbou na hlavě a krátkou bodnou zbraní na levém boku (obr. 2). Stojí na konzole v úrovni spodní části oken prvního patra křídla budovy do Dlouhé ulice a je na něho pěkný pohled.

2. Osamocený zbrojnoš pod arkýřem na rohu Staroměstského náměstí a Dlouhé ulice.

ATLANTI V PÁRECH

Atlanti pod arkýřem Schierova domu

Čtyřpatrový Schierův dům, čp. 934, stojí na rohu Staroměstského náměstí a Pařížské ulice. Na balkonu prvního poschodí nesou dva atlanti, oděni spoře, leč dostatečně, arkýř vysoký až po střechu. Nesou tu tíhu na bedrech v silném předklonu, nejhlubším z pražských atlantů a pomáhají si i oběma pažemi. Jejich náklon a paže sledují oblouk okna na balkonu. Mezi jejich hlavami se jim posmívá šklebící se tvář maskarona.

Horník a uhlíř na Uhelném trhu

Na Uhelný trh Starého Města pražského se v jeho západní části napojuje ulice zvaná Skořepka, na rohu stojí dům U Šturmů čp. 423. Čtyřpatrový rohový historizující nájemní dům s věží a věžními hodinami postavil v letech 1890–1891 František Schlaffer. Před jeho průčelím na Uhelný trh stojí původní klasicistní tzv. Wimmerova kašna sochaře Františka Xavera Lederera, vytvořená v roce 1797. Zákoutí s kašnou, několika stromy a lavičkami je častým místem odpočinku unavených návštěvníků Prahy.

Rohový dům byl opatřen ve výšce druhého patra dvojicí mohutných neobarokních atlantů podpírající arkýř vyvedený až pod věžní hodiny. Pravý z atlantů symbolizuje horníka s perlíkem, čepicí se zkříženými kladivy a s kusem horniny nad hlavou; levá postava má sochor, čapku s pírkem a na zádech nese otep dříví, potřeby uhlíře. Uprostřed, mezi hlavami atlantů je veliká rokoková mušle (obr. 3). Atlanti, zřejmě vyjadřující historii Uhelného trhu – prodej kamenného i dřevěného uhlí, byli restaurováni v roce 2000.

3. Uhlíř a horník pod arkýřem domu U Šturmů.

Atlanti Na Příkopě

Budova Na Příkopě 8, čp. 850, má čtyři patra s bohatě zdobenou fasádou z roku 1894. Z úrovně prvního patra drží dva svalnatí muži konzoly pod balkonem druhého poschodí. Atlanti jsou si silně podobní, ale skupina není přesným zrcadlovým obrazem. Hluboce skloněné hlavy nosičů mají obličeje pootočeny k sobě. Na hlavách a plecích jim leží již vzpomínané konzoly pod balkonem, jehož tíhu pomáhají nést také vnější paže. Vnitřní ruce postav podpírají loket paží vnějších. Postavy jsou oděny rouškou kolem pasu.

Atlanti z Národní třídy

Činžovní neobarokní čtyřpatrový dům čp. 362 na Národní třídě při nároží Perštýna postavil architekt O. Bureš v letech 1895–1900. Bohatou štukovou výzdobu obou průčelí navrženou architektem vytvořili štukatéři Jindřich a Jaroslav Jindřich Čapkovi spolu s firmou Attl a Prokop. Dominantu výzdoby budovy tvoří dva atlanti stojící na levé a pravé strany balkonu prvního poschodí. Svalnaté postavy podpírají vnitřní rukou arkýř vysoký dvě patra, vnější paže mají opřeny o bok, tváře otočeny příčně do ulice. Za šat jim posloužil pás spletený z listí a celková kompozice skupiny vytváří zrcadlový obraz. Postavy nosičů jsou natřeny světle šedým odstínem barvy, stejným jako celá budova.

Atlanti z Lazarské ulice

Činžovní dům čp. 1718 v Lazarské ulici, původně spolkový dům „Domácnost“, vznikl, jak je zřejmé z letopočtu na štítu, v roce 1899. Dům má čtyři patra; pět okenních os v prvním patře, a osm v patrech ostatních.

Atlanti, každý jiný, stojí na soklech v prvním poschodí nad vchodem do budovy. Drží prosklený arkýř s balustrádou, který dosahuje třetího poschodí. I nad střechou arkýře je balustráda. Sokly pod atlanty jsou úzké, chodidla postav je přesahují. Statné postavy halí rouška kolem pasu a klína. Levá plastika drží vnitřní rukou arkýř, druhá ruka je opřena v bok; dopředu schýlená hlava se otáčí k vnitřní paži. Pravá postava vztyčenou vnitřní rukou podpírá arkýř, druhá ruka ohnutá v lokti podpírá ruku vnitřní; hlava pravé postavy je obrácená k postavě levé.

Atlanti z Masarykova nábřeží

Dům čp. 239 tvoří nároží Masarykova nábřeží a Šítkovy ulice. Na rohu budovy nesou dvě mužské svalnaté postavy arkýř. Postava stojící blíže Šítkovy ulice je jinoch, jeho protějšek na nábřeží je kmet.

Věhlasnému pěveckému sdružení Hlahol věnoval činžovní dům čp. 248 na masarykově nábřeží stavitel čeněk gregor v letech 1904–1905. Projekt stavby vypracovali stavitel František schlaffer a architekt Josef Fouka. Plastiky bohatě zdobeného průčelí domu obráceného k Vltavě jsou od sochaře Josefa Pekárka. Podpory dvou balkonů třetího patra budovy zcela odpovídají secesnímu slohu – žádní giganti či herkulové. Na průčelí domu se nacházejí dva balkony. Balkon pravý podpírají s pomocí vavřínového věnce dva jinoši stojící v obvyklé poloze zády ke stěně. Levá postava drží v pravé ruce pikolu, pravá v ruce levé housle (obr. 4).

Je zajímavé, že atlanti a další podpory na pravém břehu Vltavy jsou pouze na nábřeží Masarykově. Na nábřežích Rašínově a Smetanově nejsou budovy atlanty vybaveny.

4. Atlanti z Masarykova nábřeží.

Atlanti s delfíny u portálu banky

Překvapení pro chodce jdoucí po proudu vody po Janáčkově nábřeží čeká za rohem na Vítězné ulici. Zde po stranách vchodu do budovy čp. 126 z let 1876-1877, kde je v současnosti sídlo zahraniční banky, stojí dva atlanti z pískovce, kteří náležejí v Praze k největším. Monumentalita postav prozrazuje ruku mistra, však jde také o rané dílo Josefa Václava Myslbeka. Postavy atlantů jsou „klasické“ – svalnatí muži v téměř zrcadlovém provedení (obr. 5). Jejich skloněné hlavy jsou cloněny plachetkou, brada skrytá pod plnovousem. Plachetka splývá po zádech přes boky až pod pás a pod ní se vynořují kolena vnitřních nohou postav. Vnější ruce atlantů jsou opřeny v bok, vnitřní nad temenem hlavy drží tíhu rizalitu nad vchodem do banky. Na obou podstavcích u nohou postav leží delfíni, prohnutí tak, že jejich hlavy i ocasy zasahují až do výše kolen svalovců, tlamy mají natočeny vně vchodu do budovy.

5. Atlanti s delfíny u portálu banky.

Mauři z Morzinského paláce

Morzinský palác, Nerudova ulice čp. 256, je dílem architekta Jana Santiniho-Aichla z let 1713–1714. Budova paláce, v současnosti sídlo rumunského velvyslanectví, je označována za jednu z nejušlechtilejších staveb pražského světského baroka. Balkon nad portálem paláce nesou dva Mauři, což má patrně připomínat heraldický motiv stavebníka paláce hraběte Morzina. Plastiky nesoucí balkon s kamennou balustrádou ovšem dostaly od Pražanů přezdívku Mouřeníni. Ze všech uvedených atlantů jsou nejníže, blízko k chodníku a přesto jsou v dobrém stavu. Mezi plastikami je přízemní okno budovy, vlevo od nich hlavní vchod, vpravo pak další široké přízemní okno. Autorem Mouřenínů z Nerudovy ulice je sochař Ferdinand Maxmilián Brokof (1699–1731), který sochy v roce 1714 vypracoval pečlivě s kudrnatými vlasy, řetězy kolem krku, s pštrosími pery i vzorkováním draperie, kterou siláci přidržují svou volnou rukou. Ačkoliv jsou si plastiky Maurů velmi podobné nejsou přesným zrcadlovým odrazem.

Na svorníku mezi mouřeníny je výrazný podpis autora: HOS MAURUS A(nn)o 1714 FECIT BROKOF.

Atlanti hlavního nádraží

Celkem čtrnáct atlantů a karyatid osídlilo péčí významných českých sochařů Stanislava Suchardy (1866–1916), Ladislava Šalouna (1870–1946) a Čeňka Vosmíka budovy komplexně přestavěného Hlavního nádraží. Na místě stržené původní nádražní stavby z let 1870–1871 byla v letech 1901–1909 postavena podle návrhu Josefa Fanty (1856–1954) stavba v secesním slohu, která byla považována za důstojnou vstupní bránu do města pro návštěvníky cestující železnicí a za nedílnou součást moderní architektury počátku dvacátého století. Žel po postavení a zprovoznění linky C pražského metra cestující průčelí nádražní budovy nevidí, neboť prostor nádraží opouštějí podzemními prostorami. Funkci atlantů u portálu vchodu do provozní budovy nádražního komplexu vykonávají dva jinoši s kápí (nebo plachetkou) česající hrozny vinné révy. Keře révy jsou zároveň součástí podpory břemena nosičů. Kápě chránicí hlavy česačů je jediná část jejich oděvů. Snad příznivci kritiků nahoty, nebo zub času se postarali o to, že hlavní znaky pohlaví jinochů jsou poněkud otlučeny.

Atlanti z Italské ulice

Na Vinohradech v Italské ulici u portálu domu čp. 1219 na soklech kolem jednoho a půl metru vysokých stojí dva atlanti statných mužských postav. Jejich posláním je podpírat mohutné voluty završující bohatě plasticky zdobený portál. Tíha břemena leží na hlavách mužů, ty chrání vždy jedna paže a plachetka splývající na hýždě a klín. Takže postava siláků je i lehce přioděna. Zajímavým motivem doplňující plastiku jsou bohaté pletence ovoce a zeleniny (festony) za postavami (obr. 6).

6. Atlanti z Italské ulice.

Statní atlanti na Janáčkově nábřeží

U vjezdu do domu čp. 447 na Janáčkově nábřeží na Smíchově stojí pár svalnatců, jejichž svalovina na rukách a břiše silně připomíná svaly současných kulturistů. Sochy jsou vysoké od spodního okraje oken prvního patra po podlahu úzkého balkonu patra druhého, který podpírají. Na skloněných hlavách mají bohatou hřívu vlasů; na bradách plnovousy. Plastiky se od sebe liší pouze v detailech látky přehozené kolem pasů a zakrývající jejich klíny; pravá postava má šat za zády až po paty.

Pod svalnatci, od chodníku k oknům prvního patra, jsou mohutné zděné omítnuté sokly. Svým tvarem připomínají velké ohlazené symetrické balvany postavené na sebe.

Giganti Trojského zámku

Kdyby Trojský zámek mohl, patrně by protestoval, že je v některých publikacích označován za zámeček. Snad to způsobuje vcelku prosté průčelí s hlavním vjezdem do zámku, který v letech 1679–1685 postavil architekt J. B. Mathey pro hraběte Václava Vojtěcha ze Šternberka.

Ovšem průčelí zámku do zahrady je vpravdě monumentálně zámecké. Je před ním rozlehlé dvouramenné kamenné schodiště, v jehož středu svádí bozi z Olympu vítězný boj se čtyřmi giganty. Dva z gigantů oděni pouze rouškou kolem pasu přidržují na ramenech a pažemi uvolňující se balvany z horního plata. Druzí dva giganti leží na dně propasti a jsou již balvany zavaleni.

Schodiště navrhl a sochy vytvořil sochař Jan Jiří Heermann (asi 1650–1710), německý architekt a sochař, který na souboru gigantomachie spolupracoval se svým synovcem Pavlem Heermannem v letech 1685–1703. Balustrády schodiště jsou ozdobeny kamennými bustami s dílny Jana Brokofa (1652–1719).

Barokní sedící atlanti z portálu prosklené budovy

Na rohu Vodičkovy a Navrátilovy ulice čp. 674 stával dům u Hopfenštoků, který byl ve dvacátém století zbořen a nahrazen moderní stavbou, určenou pro biograf Loyd (v současnosti je zde sídlo divadla Minor). Z původního domu byl do nové stavby zakomponován barokní portál s dřevěnými dvoukřídlými dveřmi a pěkným tympanonem. Dále portál vytváří zvlněná římsa, na jejíž koncích jsou umístěny busty mladíků s vavřínovými věnci na hlavách a pod římsou atlanti tyto busty nesoucí. Stářím zčernalý pískovec portálu působí u světlé budovy nezvykle. Ovšem zachování portálu bylo počinem chvályhodným. Atlanti při svém nekonečném poslání sedí na konzolách. Obě paže atlantů portálu z Navrátilovy ulice podpírají ve výši hlav uvedenou římsu. Postavy jsou neoděny, každá z nich sedí s pokrčenýma nohama v jiné poloze (obr. 7). Autorem díla je Michal Jan Josef Brokof, zkráceně Josef (1686–1721), syn Jana Brokofa a bratr F. M. Brokofa.

„Pohodlím“ sedět disponují při svém poslání podpory břemene také dva bronzoví světlonoši na balkonu u Obecního domu, které jsou dílem sochaře Karla Nováka (obr. 8), a atlanti ze štuku na domě v Revoluční ulici 6.

7. Sedící atlas z Navrátilovy ulice.

8. Světlonoši Obecního domu také sedí.

Novodobí atlanti Na Příkopě

V roce 1908 proběhla v Praze Na Příkopě kolaudace domu čp. 390 navrženého Josefem Zaschem a realizovaného firmou V. Nekvasil. Budova byla určena pro bankovní ústav bývalé Vídeňské bankovní jednoty, která pražskou pobočku otevřela v roce 1900.

Na fasádě budovy do ulice Na Příkopě byl poprvé v Praze použit obklad deskami z přírodního kamene – konkrétně z leštěné italské žuly. Obložení provedla firma Cingroš z Plzně. Figurální výzdoba je dílem vídeňského sochaře českého původu Franze Metzanece. U dvou žulových portálů budovy podpírají kladí pod balkony dva páry kubicky pojatých, nezvykle štíhlých a neobvykle působících atlantů. U nohou atlantů jsou ztvárněny symboly habsburské monarchie a českého království, orel a lev.

VÍCE ATLANTŮ POD BŘEMENY

Balkony Clam-Gallasova paláce podpírají Herkulové

Clam-Gallasův palác, čp. 158, stojí v Husově ulici Starého Města od roku 1719. Rozsáhlý palác byl postaven pro neapolského místokrále, hraběte Jana Václava Gallase, podle plánů vídeňského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Palác náleží k nejkrásnějším barokním šlechtickým sídlům v Praze. Jeho rozsáhlost a krása však v úzkých uličkách Starého Města pražského bez možnosti odstupu poněkud zaniká.

V krajních rizalitech průčelí paláce s vynikající plastickou výzdobou jsou dva monumentální portály. Každý z portálů má dva páry atlantů. Svalnaté mužské postavy stojí na podstavcích, v jejichž čelních stěnách jsou vytesány reliéfy s hrdinskými činy Herkula, a drží balkony prvního patra paláce, na nichž stojí mohutné kamenné vázy. Portál na obr. 9 je u používaného hlavního vjezdu do paláce. Osm statných spoře oděných mužských postav vypracovala z pískovce kolem roku 1714 huť Matyáše Bernanda Brauna (1684–1738).

9. Herkulové na portálu hlavního vjezdu do Clam-Gallasova paláce.

Atlanti na průčelí Staroměstské tržnice

Rozsáhlá čtyřpatrová novorenesanční budova Staroměstské tržnice v Rytířské ulici, čp. 406 byla postavena v letech 1893–1897 podle plánů architekta Fialky. Průčelí budovy má tři portály, nad sloupy prostředního ve výšce prvního patra jsou kolem oblouku nadsvětlíku postaveny dvě identické dvojice atlantů – svalnatých mužských postav podpírajících balkon druhého poschodí. Mají bederní roušku, mírně nakloněnou hlavu; vnitřní ruce jsou zdviženy a pomáhají ramenům nést hmotu balkonů (obr. 10).

10. Atlanti na průčelí Staroměstské tržnice.

Alegorie asijských národů ve funkci atlantů na Karlově mostě

Z jedinečné galerie třiceti převážně barokních soch a sousoší stojících na Karlově mostě bylo devět vytvořeno v letech 1707–1724 sochařem a řezbářem Františkem Maxmiliánem Brokofem. Na mostu jich dodnes zůstalo sedm – socha Františka Serafinského byla přemístěna k ohradní zdi kostela sv. Josefa na náměstí Republiky a velké sousoší Ignáce z Loyoly se v roce 1890 při povodni zřítilo do Vltavy. Jeho torzo je vystaveno v Lapidáriu Národního muzea. Motiv atlantů použil F. M. Brokof na Karlově mostě v roce 1711 u sousoší sv. Františka Xaverského, druhého generála řádu jezuitů. Proslulý křesťanský misionář v Orientu, právě křtí indického knížete. Toto Brokofovo dílo je v pořadí páté na levé straně mostu ve směru od Starého Města na Malou Stranu. Spodní část sousoší stojí mimo vozovku mostu a stejně jako ostatní sochy a sousoší na mostě je vysunuta nad pilíř. V horní části podstavce je do pískovce vyryt již obtížně čitelný český nápis oznamující, že původní sousoší F. M. Brokofa z roku 1711 bylo v roce 1913 nahrazeno kopií vypracovanou sochařem Čeňkem Vosmíkem (1860–1944). Na podstavci se nacházejí čtyři mužské postavy, představující alegorie asijských národů a podpírající desku na které stojí světec se svým doprovodem. Páže s knihou je údajně autoportrétem F. M. Brokofa. Přední atlant na levé straně, s copánkem na hlavě a šavlí po boku, je alegorií Číňana; za ním s turbanem na hlavě je Ind; na pravé straně vpředu stojí Tatar, a postava za ním, opásaná pštrosím peřím, je Mouřenín.

Věže Hlavního nádraží nese osm atlantů

Každou korunu dvou věží nad vchodem do Hlavního nádraží drží vzpaženýma rukama čtyři atlanti. Jsou symetricky rozmístěni v kruhu po devadesáti stupních (obr. 11). Patrně po celé století se jich nedotkla lidská ruka. Zvolna na ně usedaly saze a popel z komínů parních lokomotiv, prach z ulic a chodníků, trus holubů, mastné zplodiny z výfuků spalovacích motorů. Sochy jsou černé stejně jako koruny věží, v oné černi při pohledu prostým zrakem z chodníku splývají se svým okolím a tyto mimikry neumožňují určit, zda jsou těla atlantů oděna, či zcela bez oděvů. Mravokárci z řad pražských občanů totiž při uvádění nové nádražní budovy do provozu kritizovali, že sochy jsou bez oděvů a požadovali pro ně nejnutnější zahalení. Na fotografii lze rozeznat, že mravokárcům se patrně částečně podařilo dosáhnout cíle, neboť klíny mužských postav jsou zakryty tmavší částí, která mohla být na plastiky dodatečně přidána.

11. Podpory korun věží Hlavního nádraží byly dodatečně zahaleny.

ATLANTI S MUŽSKÝMI HERMOVKAMI

Atlanti a mužské hermy ze staré mincovny

Dům v Celetné ulici čp. 587 ze čtrnáctého století byl známý tím, že zde byla mincovna. V roce 1759 dům přestavěl pravděpodobně architekt J. J. Wirch pro mincmistra hraběte Františka Josefa Pachtu z Rájova, odtud vznikl další název objektu – Pachtův dům. Při přestavbě, po které z původního domu mnoho nezůstalo, vzniklo zajímavé průčelí paláce s pěkným portálem. Od roku 1938 však portál neslouží ke vchodu do staré mincovny, ale do podloubí, které vzniklo prolomením přízemí domu. Vznikla tak komunikace pro pěší a celá šířka v tomto prostoru zúžené Celetné ulice byla uvolněna pro provoz automobilů. U portálu podpírají dlouhý balkon prvního patra dvě dvojice podpor (obr. 12), jde o dílo sochaře Ignáce Františka Platzera (1711–1787). Plastiky z portálu staré mincovny mají koncepci odlišnou od atlantů předchozích. Jsou zde v podobě alegorií dvou horníků (vnější postavy) a dvou římských vojáků (vnitřní postavy). Celé postavy vojáků, symbolizující vládu císařské moci, stojí na soklu a jednou rukou pomáhají bedrům nést tíhu balkonu. Alegorie horníků sochař vypracoval jako hermy, náznak kamenné stěny pod balkonem pomáhají držet jednou rukou, druhá je opřena o bok. Sokl pod horníky je dvoudílný, spodní tvoří kvádr, horním je komolý čtyřstranný hranol špicí směřující k zemi. Hranol i kvádr jsou na předních stěnách vyzdobeny penízkovým ornamentem, který se shodou okolností k náplni budovy výborně hodí.

12. U portálu Staré mincovny drží stráž postavy vojáků a hermovky kovkopů.

Stanislav Srnský
Autorkou fotografií je Jitka Srnská