Archeologické nálezy v Praze prezentované na místě (in situ).
III. část - procházka částí Starého Města, Novým Městem a Vyšehradem

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2-3/2007)

Samostatnou skupinu prezentovaných nálezů torzální architektury v prostoru Starého Města, zjištěných kombinovaným archeologickým výzkumem a stavebně-historickým průzkumem, tvoří soubor románských obytných domů. Vystavěné byly z pečlivě opracovaných opukových kvádříků převážně ve 2. polovině 12. století až 1. polovině 13. století. Z počtu evidovaných cca 66 objektů část zanikla během vlny asanací na přelomu 19. a 20. století. Část však přečkala nástrahy času až do současnosti. Z těchto dochovaných románských domů je možné spatřit celkem dvacet. Mezi nimi jsou zastoupeny příklady všech tří doposud rozpoznaných základních stavebních typů. Jejich prohlídka, přesněji prohlídka částí jejich přízemí, případně i prvních poschodí, je možná „zcela běžně“, pokud je románský prostor součástí muzea, galerie, restaurace, vinárny, vinotéky, archivu vína a veřejných prostor peněžního ústavu, nebo po předchozí domluvě, či během mimořádných kulturních akcí, např. během Dne Evropského kulturního dědictví.

Přízemí románského domu je součástí dnes už sklepních prostor Staroměstské radnice na Staroměstském náměstí (čp. 1). Prohlídka místnosti s rozměry 7,5 x 11 m, rozdělené pásem na dvě symetrické poloviny zaklenuté křížovými klenbami, jako i dalších gotických sklepů, je možná v rámci běžných prohlídek radnice, i s výkladem průvodce.

Málokdo z těch, kdo procházejí kolem budovy Nové radnice, náměstím F. Kafky a Kaprovou ulici, si uvědomí, že částečně pod budovou, částečně pod chodníkem se nacházejí spodní patra hned dvou románských domů. Dům čp. 16, jenž se až do počátku 20. století dochoval ve výši tří podlaží, byl v roce 1911 z větší části zbořen. Dochováno zůstalo spodní patro složené ze tří částí a nevysoká část středního patra, dispozičně shodná. V původně nepodsklepeném přístavku (sklep byl dodatečně vyhlouben v gotice) se zachovala dlouho jediná dochovaná latrínová šachta románské Prahy. Rovněž z domu čp. 31 bylo zachováno pouze jeho spodní patro. Prohlídka obou domů je možná pouze ve dnech Evropského kulturního dědictví nebo po předchozí domluvě. Oba románské domy čp. 16 a čp. 31 se měly stát součástí druhého vestibulu stanice metra Staroměstská: v návrhu východu ústícího do náměstí F. Kafky mělo jít o „sondu“ do života Prahy 12. století. V místnostech měla být umístěna prodejna replik historického skla. K realizaci tohoto záměru naštěstí, vzhledem k ochraně těchto vzácných románských torz, nedošlo.

Obr. 1: Staroměstský románský dům čp. 24/I na náměstí F. Kafky – v 16. století příležitostné vězení studentů.

Součástí restaurace Franze Kafky se staly dvě spodní místnosti jednoho z dvojice románských domů objevených v objektu čp. 24 na náměstí F. Kafky. K jejch nalezení došlo během terénních úprav budovy v 80. letech 20. století. Dochovány jsou větší místnost, téměř čtvercová, zaklenutá původně jedním polem křížové klenby (obr. 1) a menší, široká 2 m, zaklenutá nedochovanou valenou klenbou. Ryté nápisy na románských kvádřících, datované do 16. století, dokládají, že menší z dvojice místností sloužila jako příležitostný studentský karcer. Součástí prezentace je rovněž informační tabule přibližující historii domu.

Rozsáhlý románský objekt (11 x 12,5 m) je dochován v suterénech Rottova domu (čp. 142) na Malém náměstí. Dnes je zde umístěna restaurace U Rotta, nabízející pro své hosty také „pravou románskou hostinu“. Původní podlaha v románské místnosti byla asi o 80 cm výše. Změnu její úrovně způsobilo dodatečné podsklepení původně románského polosuterénu v gotice. Také gotický sklep s dochovanou valounovou dlažbou je zpřístupněný coby součást restaurace. Dnes již zrušena je expozice archeologických nálezů, získaných zde během archeologického výzkumu, umístěná původně v přízemi domu U Rotta. Její existenci ukončila výměna nájemce objektu, jenž zde zahájil prodej šperků a bižuterie.

Spodní patro dvouprostorového domu se zbytky vstupní šije se dochoval v objektu Polského kulturního střediska, v domě U Anděla (V Ráji, čp. 144), na rohu Malého náměstí a Karlovy ulice. Místnost s rozměry 5,9 x 7,4 m byla sklenuta patrně největší, žel nedochovanou křížovou klenbou známou z dnešních románských domů. Prohlídka románských místností, dnes již sklepů domu, je možná na základě předcházející domluvy nebo v den Evropského kulturního dědictví, pokud je románský dům začleněn mezi zpřístupněné objekty.

Jeden z nejlépe dochovaných románských domů Starého Města, dílo huti Strahovského kláštera, je součástí domu U Kočků (čp. 147) na rohu Karlovy a Jilské ulice. Dům vznikal ve dvou fázích, původně jako dvouprostorový se vstupní šíjí na západní straně, později doplněný o další místnosti na západní straně. Dnes ve svých místnostech hostí muzeum loutek.

České muzeum výtvarného umění našlo jedno ze svých sídel v domě U Klíčů, později U Černého hada (čp. 156) v Husově ulici. V jeho zpřístupněných suterénech se dochovalo spodní podlaží románského domu s dvojicí místností: s větší, zaklenutou čtyřmi křížovými klenbami na středový sloup, a menší, jež byla původně chodbou. Později, po zazdění původního a proražení nového vstupního otvoru, ještě v románské době, se i tato chodba stala samostatnou místností. Místnost ležící západně od ní je mladším gotickým sklepem. Jeho výstavba znamenala likvidaci románské vstupní šíje, umístěné právě v těchto místech. Vstup do románské místnosti, jenž je vidět oknem výlohy z Husovy ulice, byl vybourán druhotně. Kolemjdoucím se nabízí rovněž původní úroveň Husovy ulice, ve srovnání se současností o hodně nižší. V prodejně publikací Českého muzea výtvarného umění je dostupná brožura „Domy Středočeské galerie v Praze“. O historii celého objektu poskytuje četné informace také internetová stránka Českého muzea výtvarných umění.

Nejznámějším a nejlépe dochovaným Staroměstským románským domem je dvoupatrový palác pánů z Kunštátu a Poděbrad v Řetězově ulici (čp. 222). V spodním patře jsou zachovány tři místnosti, původně plochostropé, později sklenuté na jeden střední pilíř, hlavní sál uprostřed pak na dva. Dochovaly se zde jak torza krbů, tak i část původní podlahy. V místnostech patra byly v podlaze ponechány analytickým způsobem odhalené rub klenby dymníku spodního podlaží a čtvrtkruh vymezující původně snad topeniště. Zda zůstanou románské místnosti zpřístupněny coby galerie a prodejna značkových vín, jejichž součástí byla informační tabule o historii paláce, se upřesní až po ukončení v současné době probíhající generální obnovy domu.

Větší z dvojice románských prostor, čtvercová místnost se čtveřicí křížových kleneb sklenutých na střední podporu, je přístupna v Domě kazatelů (čp. 238) v Husově ulici, společně s dalšími gotickými sklepy, coby součást restaurace Klub architektů. Dům samotný je ve své dnešní stavební podobě novotvarem vzniklým v souvislosti s obnovou Betlémské kaple ležící západně od něho. Informace o domě jsou součástí expozice věnované historii Betlémské kaple a osobě Mistra Jana Husa.

Dům U Zeleného stromu (čp. 351) na Betlémském náměstí vybudovaný v letech 1841 a 1846 ukrývá ve svých suterénech části románského domu, vybudovaného ve dvou stavebních etapách, z něhož se dochovala dvouprostorová spodní část doplněná později další místností. K poznání objektu přispěl archeologický výzkum vyvolaný obnovou domu v roce 2000. V jeho průběhu byly zjištěny jak další románské místnosti, tak původní opukové podlahy v jejich interiérech. Nejlépe dochované části románského kvádříkového zdiva jsou prezentovány v odhaleném stavu v místnostech, jež jsou dnes součástí restaurace U Zeleného stromu. Její součástí je rovněž informační tabule s historií tohoto domu.

Dům Míčovna (čp. 445) ve Vejvodově ulici hostí ve svých gotických sklepních prostorech restauraci Le terroir. Její návštěva umožňuje shlédnout také jednoprostorové podlaží románského domu, zhruba čtvercové místnosti zaklenuté čtyřmi křížovými klenbami na střední osmiboký sloupek. Místnost je v současné době archivem značkových vín. Informace o historii domu prozatím schází.

Obr. 2: Richtrův dům čp. 459 na Malém náměstí. Východní zeď s trezorovou skřínkou (zcela vlevo) a dvojicí odkládacích nik.

Nejstarší částí Richtrova domu (čp. 459) na Malém náměstí je dvojprostorové spodní podlaží románského domu, větší a menší místnost, obě klenuté valenou klenbou. Původní románský portál byl při gotickém prohlubování nahrazen gotickým. V jižní části menší místnosti byla během rekonstrukce zjištěna vstupní šíje. Prohlídka románských místností je možná v rámci návštěvy zdejší prodejny křišťálového skla Moser. Pro prezentaci výrobků byly využity i výklenky určené původně pro světlo a trezorová nika ve východní zdi z opukových kvádříků (obr. 2). Dendrochronologický průzkum stavebního dřeva dochovaného v klenbě umožnil datování do doby krátce po roce 1213. Písemná informace přibližující románské místnosti i historii celého Richtrova domu prozatím schází.

Suterény domu Na Kamenci (čp. 478) a domu U Modré husy (čp. 479) na Staroměstském náměstí, součást vinárny a restaurace U Zlaté konvice, ukrývají pozůstatky dvou románských domů, obdélného kvádříkového prostoru s náběžky původní klenby (čp. 478) a obdélného kvádříkového prostoru zaklenutého jedním polem křížové klenby (čp. 479). Archeologickým výzkumem vyvolaným obnovou vinárny v roce 2003 došlo v domě čp. 478 k odhalení raně gotické vstupní šíje, jejíž funkci ukončila výstavba gotického podloubí. Součástí nově rehabilitované vstupní šíje je také informační tabule přibližující v českém a anglickém jazyce jak konkrétní archeologickou situaci, tak dějiny objektu. V domě čp. 479 byly v tom samém roce ve dvou místnostech v severní straně půdorysu v linii stěny na vnitřní straně podloubí zjištěny části kvádříkové stěny a severovýchodního nároží románského domu postaveného při jižní linii dnešního Staroměstského náměstí. Část odhaleného zdiva zůstala v místnosti využívané jako vinotéka zpřístupněna pohledům hostů zdejší restaurace a vinárny.

Výstavba rozsáhlých a hlubokých sklepů gotického domu U Červené lišky (čp. 480) na Staroměstském náměstí, odstranila větší část románského domu, z něhož se dochovala pouhá torza v severní průčelní stěně. Největší plocha zdi stavěné z románských kvádříků je zřetelná v západním rohu sklepa, v prostoru vloženého schodiště. Uvidět je ho možno jak z prostor zdejší Komerční banky, od bankomatu, tak oknem vedeným z domu čp. 480 do podloubí Staroměstského náměstí.

V suterénech domu U Zlatého jednorožce (čp. 548) na rohu Staroměstského náměstí a Železné ulice je dochován jednoprostorový obdélný dům, klenutý čtyřmi poli křížové klenby na střední pilíř. I tento, spolu s dalšími gotickými sklepními prostory, je možné prohlédnout během návštěvy zdejší restaurace a vinárny Bílý koníček. Hosté si kromě požitku z jídla mohou odnést též informační leták upozorňující na historii domu, ve kterém strávili příjemnou chvíli.

Kompletně dochovaná obdélná kvádříková místnost, přiléhající svojí kratší stranou ke Staroměstskému náměstí, se dochovala v domě U Bílého jednorožce (čp. 603) na rohu Staroměstského náměstí a Celetné ulice. Jeho prohlídka i prohlídka druhotně umístěného románského vstupního portálu a gotického sklepa vyhloubeného v gotice pod románskou místností je možná v rámci návštěvy zdejší galerie U Bílého koníčka. Její součástí je také informační tabule o historii domu v češtině a angličtině.

Pozůstatkem starší zástavby, na jejímž místě byl v letech 1755–1756 podle projektu A. Luraga vybudován palác Goltz-Kinských (čp. 606, 607) na Staroměstském náměstí, jsou zbytky románského domu tvořeného obdélnou místností s kratší stranou blíže náměstí a zaklenutého valenou klenbou s torzálně dochovanými klenebními čely a s užší prostorou na jihu (čp. 606) a též kompletně dochovaná obdélná kvádříková místnost zaklenutá dvěma obdélnými poli křížové klenby oddělenými pasem, která přiléhá k náměstí svoji kratší stranou (čp. 607). Tento objekt se svojí hloubkou výrazně liší od okolních gotických sklepů, a tím prozrazuje svůj původ v částečně zahloubeném spodním podlaží románské stavby. Obě románské místnosti, dnes součást gotických sklepů, jsou přístupné pouze během konání krátkodobých výstav Národní galerie, která palác Goltz-Kinských spravuje.

Zcela nečekaný nález, jehož „prezentace na místě“ je v přípravě, vydal dům čp. 604 na Staroměstském náměstí, zvaný Týnská škola. Průzkumem prostor za zazděným vstupním hrotitým portálem ze 13. století v jižní sklepní místnosti byl východním směrem od ní objeven doposud neznámý zasypaný sklep z doby po polovině 13. století, žel bez dochované klenby, i s druhým půlkruhovitě ukončeným portálem z doby rovněž po polovině 13. století. K zasypání sklepů muselo dojít, na základě nálezů keramiky v zásypů, na přelomu 16. a 17. století. Dovolí-li to statická situace, bude zasypaný sklep vyklizen a jako součást zdejší vinárny prezentován jejím hostům, i s podrobnou informací o historii a snad i s výběrem movitých archeologických nálezů.

Obr. 3: Dům U Zlatého anděla v Celetné ulici. Pivovar a sladovna během archeologického výzkumu.

Základy a části nadzemního zdiva neveliké soukromé sladovny a pivovaru (obr. 3) a studen vynesl na světlo archeologický výzkum v domě U Zlatého anděla v Celetné ulici (čp. 588). Barokní dům byl vystavěn krátce před rokem 1752 na místě pěti středověkých domů. Objevená sladovna z 15. století byla součástí jednoho z nich. Zda se spolu s dalšími nálezy starších středověkých architektur dočkají sladovna a pivovar prezentace, bude známo až po dokončení adaptace domu. Vlastník objektu, jenž si uvědomil hodnotu nálezů, přislíbil zveřejnit informaci o nálezech na informačním panelu a jejich vyznačení v dlažbě nádvoří.

Přestavbou a úpravou domů mincmistra Jana Rotleva získala v roce 1383 Univerzita Karlova objekt, jenž se stal spolu se sousedními domy základem dnešního Karolina (čp. 541). Dokladem původní obytné funkce jednoho z domů tvořících dnes areál Karolina je ve zdejším podloubí dochované torzo původního vstupního portálu s dochovanou kapsou pro umístění závory. Původní úroveň terénu je rozpoznatelná v otevřené stabilizované sondě s prezentovaným odhaleným odrazníkem. V suterénu budovy, kde našla své stálé místo expozice věnovaná historii Univerzity Karlovy, jsou rovněž vystaveny archeologické nálezy získané během výzkumu v objektu. Je to keramika 13. a 14. století, renesanční kachel otopného zařízení ze 16. století a kompletně dochovaný dřevěný talíř ze 17. století. Soubor archeologických nálezů doplňuje expozice lapidária kamenných architektonických článků, některých i s bohatou polychromní výzdobou. Prezentovány jsou také torza omítek s gotickými malbami a nápisy, rovněž torza omítek s barokní výmalbou, přenesené sem z různých míst prostoru auly. Ve zdejším suterénu se rovněž nachází mohutná zděná historická studna. V celém objektu Karolina jsou analytickým způsobem zdůrazněna starší gotická kamenná ostění, výklenky pro světlo a jak trezorové, tak i do zdi vestavěné kamenné odkládací skřínky, připomínající skutečný věk opakovaně přestavovaného a modernizovaného objektu. Suterénní prostory Karolina jsou pravidelně přístupné v průběhu konání krátkodobých výstav umísťovaných do prostor jižního a západního podloubí.

Studna nebo cisterna na vodu byla součástí zařízení většiny pražských gotických domů, jak dokládá i výše zmíněná studna ve sklepeních Karolina, nebo historická studna v interiéru Betlémské kaple. Historická studna v domě čp. 238 u Betlémské kaple byla součástí gotických sklepů Domu kazatelů, dnes Klubu architektů. Další historická studna je součástí dnes nepřístupných prostor galerie U Bílého jednorožce na Staroměstském náměstí. Kamenná studna ze 13. století je součástí domu U Zlatého prstenu (čp. 630), dnes Galerie hlavního města Prahy. Historickou studnou je možné najít i na nádvoří domu U Kamenného zvonu (čp. 605). Ve zdejší kavárně je rovněž vystavena gotická kružba okna domu, nalezená během stavebně-historického průzkumu, doplněná informačním textem v češtině a angličtině. Gotická, renesančně upravená studna prezentovaná v celé své hloubce v podlaze pod sklem se nachází v gotickém, renesančně upraveném domě U Zelené lípy (U Zlaté svině, čp. 472) v Melantrichově ulici. Za pozornost v prodejně luxusního skla, v níž se studna nachází, stojí také gotická křížová žebrová klenba ze 14. století se svorníkem s motivem laločnatých listů, a renesanční klenby. Písemná informace o domě a studni prozatím schází.

Obnova Pinkasovy synagogy v 70. a 80. letech 20. století, jež si vyžádala hloubkovou izolaci objektu, umožnila objev rozsáhlých podzemních prostor s historickými studnami a rituální lázní, mikví. V roce 1492 zakoupil Ješaj Horowitz křesťanský dům U Erbů a zřídil si zde soukromou modlitebnu. Jeden z jeho synů, Aron Mešullam Horovitz, dal mezi svým domem a Starým židovským hřbitovem postavit synagogu dokončenou v roce 1535 a nazývanou Pinkasova škola. U ní byla rovněž zřízena rituální koupel. Není však vyloučeno, že objevená mikve je pozůstatkem starší stavby již z 15. století, která by tak ve zdejší oblasti patřila k nejstarším dokladům židovského osídlení. Suterénní prostory s mikví, s jedním architektonickým článkem získaným během výzkumu, ležící mimo běžnou prohlídkovou trasu, zůstávají prozatím nepřístupné. Informace o nálezu je dostupná jak v expozici Židovského muzea, tak na jeho internetových stránkách.

Nejen pro obyvatele Prahy je nejznámějším archeologickým nálezem prezentovaným na místě můstek přes příkop staroměstského opevnění v prostoru vestibulu stanice metra Můstek, v němž někteří badatelé vidí pouze zpevněný základ domu U Bílků (čp. 379/1), který stojí na nestabilním terénu zásypů příkopu. Součástí prezentace je také dochovaná část kamenné obruby studny nebo cisterny. Přesto, že je zpřístupnění těchto architektur poplatné své době, jež je zabalila do betonových zdí, nechybí zde to základní: informační mramorová tabule, součást obložení stanice, s textem v českém jazyce.

Snad jenom ti, kdo chodí Prahou s otevřenýma očima a beze spěchu, si povšimli nenápadného detailu na zdi budovy bývalého jezuitského konviktu u kostela sv. Bartoloměje v Konvitské ulici. Je ním pozůstatek vřetenovitého schodiště s nepatrnými zlomky jednotlivých stupňů pískovcových schodů ve zdi. V dlažbě, jejíž různá strukturace má naznačit původní rozsah dnes z části asanované budovy konventu, je schodiště vyznačeno rovněž zcela nenápadně. Informační tabule zde chybí.

Vstupme do prostoru Nového Města. S jistým napětím se očekává, jakým způsobem a v jaké podobě budou zpřístupněny pozůstatky románských staveb odkrytých v areálu bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad (obchodní centrum Palladium) na Náměstí Republiky, v předpolí staroměstského opevnění. Zbytek románského paláce členěného ve spodním podlaží do dvou prostor, z nichž jedna je unikátním dvojlodním sálem zaklenutým na 4 sloupy (význam paláce mimochodem podtrhuje i dochování kvádříkové záchodové jímky, druhé v románském Starém a Novém Městě), by měl být prezentován v kombinaci se sklem. To umožňí jak vytvoření prostorové představy části paláce, tak jeho vlastní podoby formou rekonstrukce klenebních čel a zdiva kresbou na tomto skle. Kromě paláce se zpřístupnění dočkají i torza dalších dvou románských staveb a torzo pece na vápno ze 13. století, jež vznikla v souvislosti se vztyčováním zdejšího úseku staroměstského opevnění. I jejich prezentace, počítající s použitím modelů umožňujících nejširšímu okruhu návštěvníků začlenit originální partie staveb do celkové podoby objektů, bude opět doplněna výběrem movitých archeologických nálezů. Ty jediné budou připomínat nenahraditelné ztráty na kulturním – archeologickém – dědictví, jež výstavba centra Palladium způsobila. Stavitelé Palladia, po vzoru komunistických stavitelů obchodního domu Kotva, podzemními garážovými prostory zcela nekompromisně a definitivně odstranili veškeré další doklady vývoje tohoto místa od doby gotiky až po 19. století. Právě plošný rozsah archeologického výzkumu a s ním spojená exploatace (sice odborná, ale přesto likvidace veškerých archeologických terénů), byl jedním z důvodů pro možné vyloučení Prahy z prestižního seznamu UNESCO.

Obr. 4: Torzo domu lékaře císařů Rudolfa II. a Matyáše M. Borbonia na Václavském náměstí v objektu Darexu.

V současné době znepřístupněnou prezentací na místě je „muzeum“ v objektu Darex na Václavském náměstí. Hlavním exponátem „muzea“ byly části gotického domu, v němž žil lékař císařů Rudofa II. a Matyáše Matyáš Borbonius (obr. 4) a předměty z vybavení jeho lékárny objevené v zásypu studen. Po uzavření expozice a odvozu archeologických nálezů zde kromě stabilizovaného a konzervovaného zdiva domu včetně valounové dlažby zůstávají vitríny s textovou a obrazovou dokumentací historie domu, jeho obyvatel a rovněž informace o průběhu archeologického výzkumu a výstavby objektu Darex, jenž je kompletní novostavbou konce 20. století.

Jednou z dominant dolní části Václavského náměstí je kostel Panny Marie Sněžné stojící u kláštera františkánů, jenž měl být největší gotickou stavbou Prahy. Archeologickým výzkumem pod dnešním Jungmannovým náměstím bylo zjištěno, že západní nedostavěné průčelí ležící v místech pomníku J. Jungmanna s dochovaným opěrákem na jihozápadní straně bylo budované pravděpodobně současně s východní, dostavěnou částí chrámu. V dlažbě nádvoří kláštera františkánů, v ambitu vzniklém na místě nedostavěného trojlodí, jsou dnes pomocí vzrostlých stromů naznačeny sloupy nedostavěné lodi, od nichž se odvíjejí v dlažbě symbolicky vyznačená žebra nedostavěné klenby. Písemná informace o vyznačené prezentaci chybí. Půdorys původně uprostřed nádvoří stojící vzácné františkánské kaple Porziunculy zbořené v roce 1878, jenž je často mylně označovaná jako Loretánská, nebyl z důvodu přehlednosti prezentace vyznačen.

Součástí expozice Muzea policie ČR umístěného v areálu kláštera augustiniánů kanovníků sv. Augustina s kostelem sv. Karla Velikého (čp. 453) v ulici Ke Karlovu, založeného Karlem IV., je i prezentace starších částí několikrát stavebně upravovaného a přestavovaného areálu. V bývalém konventu, v prostoru chodbičky původně přístupné ze severu (z prostor bývalé kuchyně) spojující jihozápadní nároží ambitu s hospodářským dvorem před západním průčelím kanonie, je ve zdi prezentován gotický portál s prahem a původní dlažbou ležící dnes 60 cm pod úrovní stávající podlahy. Prezentovaný nález, spadající do období výstavby kláštera v roce 1351, je opatřen informační tabulí.

Jak Malá Strana a Staré Město, tak i Nové Město nabízejí pohled na historické studny a lednice prezentované na místě. Historická studna, donedávna doplněna informační tabulí, je k vidění mezi sloupy arkád nádvoří Novoměstské radnice (čp. 2) na Karlově náměstí. Historická ledovna je zase v nejspodnější ze sklepních místností restaurace Controverse, v domě Hrdibor (čp. 539) ve Štěpánské ulici, označeném v roce v roce 1725 jako pivovárečný.

Samostatným movitým archeologickým nálezem prezentovaným na Novém Městě „na místě“ je kamenný reliéf s dvojicí lvů a znaků, umístěný ve stanici metra I. P. Pavlova. Doplňuje ho mramorová informační tabule s českým textem. Kamenný reliéf byl součástí barokního opevnění Nového Města. Objeven byl během výstavby trasy C metra v Jugoslávské ulici. Bastion, jehož součástí reliéf byl, je dodnes dochován pod dlažbou ulice. Kdo chce vědět, jak plastika původně umístěná na nároží bašty při tzv. Slepé bráně vyhlížela, se může podívat na totožnou, dosud zachovanou plastiku při nároží Vyšehradské bašty nad hřišti při Lumírově ulici u Ostrčilova náměstí v Nuslích. Heraldická zvířata, lvi i dvouhlavý císařský orel s výhružně předkloněnými hlavami, i zde symbolicky chrání město.

Návštěva areálu národní kulturní památky, zříceniny Vyšehradu, přináší možnost shlédnout hned několik objektů odhalených v průběhu archeologických výzkumů, probíhajících zde od sklonku 19. století. Jednou z nejstarších a nejzajímavějších staveb je kostel sv. Vavřince. Základy starší stavby s nepříliš v Čechách obvyklým křížovým půdorysem, nahrazené mladší trojlodní bazilikou sv. Vavřince, zničenou pravděpodobně husity v roce 1420, byly odkryty v roce 1903. Dnes jsou přístupné pod ochranným betonovým přístřeškem v zahradě tzv. starého děkanství. Pouze severní část zůstala dochována přímo v budově děkanství. Kromě základů obou kostelů, zpřístupněných veřejnosti, má zde návštěvník možnost vidět několik podlahových dlaždic tzv. vyšehradského typu „v původním uložení“ i výběr architektonických článků a náhrobních kamenů nalezených v sutinách nad kostely.

Obr. 5: Zřícenina Vyšehradu základy románského můstku spojujícího knížecí okrsek s kostelem sv. Petra a Pavla.

Na první pohled „neviditelná“ jsou torza románského můstku (obr. 5) spojujícího kostel sv. Petra a Pavla s palácovým areálem. K torzu můstku se sestupuje po několika schodech v severní části parku s monumentálními plastikami J. V. Myslbeka. Prezentaci naleznete pod betonovou deskou a je doplněna informační tabulí. Rovněž „stranou“, ve zdivu barokní Loretánské kaple poblíž románské rotundy sv. Martina, v násypu severovýchodní kurtiny barokní citadely, mezi bastiony sv. Rocha a sv. Leopolda, jsou ukryta torza gotického kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Archeologicky byla zkoumána v letech 1924–1935 a 1974–1975. Informace o kostele jsou prezentovány pomocí informační tabule na zdi barokní kaple, na níž byly analytickým způsobem vyznačeny fragmenty staršího gotického zdiva.

V prostoru palácového okrsku jsou v trávníku vyznačeny půdorysy zaniklých palácových staveb. Část z nich, kolem historické studny, je pouze zdůrazněna nepatrně zvednutým půdorysem pokrytým travnatým drnem. Další část je „vystavěna“ v přiznané výši dochování nad zatravněným povrchem, opět s korunou ukrytou do drnu suchomilných rostlin. Základní informaci o prezentovaných torzech staveb přináší informační tabule. Část gotického opevnění z doby Karla IV., ukrytá původně pod zásypem mladšího barokního opevnění, byla odhalena a zpřístupněna v prostoru novostavby, za prosklenou zdí za Starým purkrabstvím. Prohlídku zde je možné spojit s návštěvou kavárny nebo dětského divadelního představení ve zdejším Komorním sále.

Kromě torzální architektury je obdivovatelům zpřístupněna část bohatství archeologických nálezů odkrytých v průběhu archeologických výzkumů, jednak v klenotnici kostela sv. Petra a Pavla, především však ve stálé expozici „Historické podoby Vyšehradu“ věnované historii Vyšehradu, umístěné v tzv. gotickém sklepu mezi Starým purkrabstvím a galerii Vyšehrad. Expozici doplňují kvalitní informační materiály, jež jsou rovněž k dostání v informačním středisku v prostoru gotické brány Špička. Množství zajímavých informací poskytuje rovněž internetová stránka Národní kulturní památky Vyšehrad.

Prohlídkou zříceniny královského Vyšehradu jsme se dostali na samý okraj Pražské památkové rezervace. Kochajíce se z vyhlídky u Galerie Vyšehrad nad tzv. lázní kněžny Libuše pohledem na Smíchov, Petřín, Malou Stranu s Pražským hradem a Staré Město se zde zastavíme. Další archeologické nálezy prezentované na místě vně historického centra Prahy si přiblížíme ve čtvrté, závěrečné části naší cesty za torzální architekturou Prahy, objevenou během archeologických výzkumů a prezentovanou in situ.

Milan Jančo
Autorem fotografií, pokud není uvedeno jinak, je autor textu