Hudební úvod:

Pěvecký sbor ACANT zpívá modifikovanou Pražskou Javu, píseň, kterou Klub Za starou Prahu považuje za svoji hymnu, a navazuje africkými duchovními písněmi.

Předsedkyně Klubu Kateřina Bečková zahajuje shromáždění a vítá členstvo. Pokračuje seznamem zemřelých členů, které Valné shromáždění uctívá minutou ticha. Dále předčítá plánovaný program schůze a vzápětí předává slovo jednateli Klubu, Mgr. Richardu Biegelovi, aby přečetl jednatelskou zprávu za rok 2006.

Jednatelská zpráva:

Před rokem jsme vás na tomto místě informovali o krizi, která během velmi krátké doby vážně ohrozila nezávislost a fungování státní památkové péče v České republice. Jednatelská zpráva tehdy konstatovala, že Národní památkový ústav se stal obětí politických a osobních zájmů ministra kultury Jandáka, po jehož personálních čistkách se ústav postupně dostával do stále většího područí developersko-architektonické lobby. Bylo jasné, že rok 2006 bude pro památkovou péči rozhodující, a to nejen ve smyslu symbolickém, ale i ryze existenčním, nebot’ plány na její postupnou pacifikaci a rozmělnění byly v této době zcela reálnou hrozbou. Čtenáři klubovního věstníku vědí, že politický pád ministra Jandáka přivodil i následné odvolání jím dosazeného ředitele Tomáše Hájka a že nový ministr kultury Martin Štěpánek pak konečně vyslyšel hlas odborné veřejnosti a jmenoval na místo generálního ředitele jednoho z nejzkušenějších památkových odborníků Pavla Jerieho.

Po období systematického rozvratu tak konečně přišla doba konsolidace, která v první fázi znamenala zejména stabilizaci poměrů a pomyslné sčítání ztrát. Mezi ty vážnější lze vedle nezodpovědné hájkovské personální loterie zařadit zejména těžké poškození již tak dosti pošramocené pověsti památkové péče ve společnosti. Nutnost vnitřní konsolidace a vnějšího otevření památkové péče byla zřejmá již před Jandákovými zásahy. Po nich je tato potřeba ještě viditelnější, avšak její uskutečnění o poznání složitější, nebot’ obor se ještě více propadl do vnitřních problémů, které jsou pro nezasvěcenou veřejnost jen málo srozumitelné. Před novým generálním ředitelem tak stojí olbřímí úkol památkovou péči v co nejkratší době zkonsolidovat tak, aby byla mimo jiné připravena odolat příštím politicko-lobbystickým útokům, které dříve nebo později určitě přijdou. Je třeba zdůraznit, že na rozdíl od situace před rokem je Národní památkový ústav v rukou odborníků a nikoli dosazených loutek. Předpoklady úspěchu jeho smysluplné reformy jsou tedy rozhodně vysoké. Klub Za starou Prahu bude pochopitelně i tentokrát stát na straně památkové péče a podpoří všemi silami nezávislou pozici i reformní snahy nového generálního ředitele.

Konsolidace a posílení nezávislosti Národního památkového ústavu je v tuto chvíli mimořádně důležité i proto, že situace v pražské památkové péči je zdaleka nejvážnější za posledních patnáct let. Zásadní systémové problémy, jakými jsou neexistence závazných regulativů a velmi sporné rozhodování odboru kultury a památkové péče Magistrátu, na něž jsme se pokusili upozornit zejména v bilančním věstníku na konci roku 2005, nebyly nejen vyřešeny, ale naopak se dále prohlubují a v současné době je můžeme označit za hlavní příčinu všech sporných přestaveb a novostaveb v historickém centru Prahy. Hlavní garant státní památkové péče, tedy pražská pobočka Národního památkového ústavu, se zároveň bohužel postupně dostává do názorového vlivu magistrátního odboru a její ředitel Michael Zachař dokonce čeká v některých obzvlášť sporných případech s rozhodnutím na názor ředitele magistrátního odboru Jana Kněžínka. Neblahý princip dvojkolejnosti památkové péče je zde doveden do absurdního stavu, kdy ředitel teoreticky nezávislé odborné státní instituce čeká na názor svého výkonného městského protějšku, čímž rezignovaně přiznává, že tento bude mít tak jako tak rozhodující slovo.

Lze tak říci, že z magistrátního památkového odboru se již stala zcela paralelní a sebevědomá památková instituce, která dává jasně najevo, že názory památkového ústavu jsou pro ni jen velmi nezávazným doporučením, které je v kuloárech často použito jen jako zábavný příklad rigidnosti památkářů a důkaz osvícené moderní liberálnosti městských úředníků. Vrcholem tohoto absurdního stavu je pak tzv. Sbor expertů odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu, který nejspornější rozhodnutí magistrátu posvěcuje. Ten je účelově sestaven tak, aby v něm převažovali právě tzv. „moderně cítící“ teoretici a architekti, jejichž jména se ovšem zároveň velmi často objevují na developerských projektech, jež získávají od magistrátu zelenou. Umělá hranice mezi „konzervativními památkáři“ a „moderními architekty“ je ve filozofii magistrátu demagogicky vedena tak, aby byli za „konzervativní“ považováni ti, kteří upozorňují na absurdní objemy komerčních staveb nebo ryze účelové přestavby historických domů na kanceláře či hotely. Uzavřený obchodně-politický kruh developerů, jimi preferovaných architektů a rozhodujících městských úředníků, který je v tuto chvíli hlavním motorem přestavby centra města, pak samozřejmě z principu vylučuje stanovení nějakých závazných pravidel nebo dokonce vytvoření předem promyšlených regulačních plánů. Je přitom zjevné, že síla investic i sebevědomí všech aktérů výrazně stoupá a že ty skutečně bezohledné komerční projekty teprve přijdou. Konsolidace Národního památkového ústavu a zejména jeho pražského střediska je proto životně důležitým předpokladem k účinné obraně před definitivní komercionalizací a nevratným poškozením historického centra Prahy, která je v tuto chvíli reálnější než kdykoli dříve.

Případy, kterými se Klub v roce 2006 zabýval, vyplývaly ve většině případů právě z neradostné situace systému a provádění památkové péče v Praze. Čítankovým příkladem nevhodné účelové přestavby historického objektu je přestavba malostranského kláštera a pivovaru u sv. Tomáše, která má obdobně jako v případě staroměstského hotelu U Sixtů propojit několik samostatných domů do luxusního hotelového areálu. Dceřinné občanské sdružení Za krásnou Prahu se jako účastník řízení pokusilo alespoň zmírnit razanci některých stavebních úprav, které z požadavků zakázky logicky vyplývají. Po měsících dosti složitého jednání s projekatntem a investorem se mu nakonec podařilo dosáhnout některých ústupků a zachránit tak například renesanční klenbu, jež měla být zbytečně proražena výtahem, nebo celistvost souboru barokních dveří v konventu, který měl být nelogicky rozptýlen po celém areálu. I přes tyto dílčí úspěchy lze záměr přestavby hodnotit jako velice nešt’astný a pro Malou Stranu naprosto nepřiměřený. Je bohužel velmi pravděpodobné, že podobné projekty budou stále častější.

Za pozitivní a svého druhu přelomovou událost lze považovat zapsání obchodního domu Máj do seznamu kulturních památek. Obchodní dům navrhl na zapsání do seznamu člen Domácí rady prof. Rostislav Švácha, jehož přičiněním se podařilo veřejnosti dobře vysvětlit jeho vysokou architektonickou kvalitu i mimořádnou důležitost v období společenské i architektonické stagnace v těžké normalizační době. Památková ochrana Máje může být pobídkou k vyhledávání dalších kvalitních a důležitých staveb z období 70. a 80. let, které mohou být často neprávem vnímány jako pouhé pomníky totalitní doby a jako takové určeny a priori k demolici nebo přestavbě.

Volná parcela vedle obchodního domu Máj pak byla dějištěm jednoho z nejzávažnějších případů loňského roku, návrhu novostavby COPA Center ve Spálené ulici. Od zbytečného zboření historických domů nad vstupem do stanice bylo zřejmé, že tento urbanisticky nešt’astný volný prostor má být opět zastavěn. Pro nalezení nejvhodnějšího objemu novostavby byla v roce 2001 dokonce vypsána soutěž, jejíž výsledky se staly podkladem po závazné zastavovací podmínky vydané odborem územního rozhodování magistrátu. Volnou parcelu posléze od města koupil švýcarský podnikatel Sebastian Pawlowski, který je členům Klubu znám například jako nájemce Slovanského domu nebo Hergetovy cihelny. Projekt, který pro něj vypracoval ateliér Cigler—Marani, stanovené regulační podmínky nerespektoval a výrazně navýšil velikost i objem novostavby. Národní památkový ústav projekt třikrát odmítl a magistrát jej nakonec povolil bez jeho souhlasu. Velmi pikantní je na tomto případě skutečnost, že stavebník administrativního centra je zároveň majitelem sousedního Škodova paláce, který si prostřednictvím pronájmu zvolil za své sídlo právě pražský magistrát. Vstřícnost magistrátu vůči svému „panu domácímu“ se v tomto světle jeví jako velmi zvláštní a zároveň bohužel pro dnešní pražskou realitu velmi příznačná. Odvolání občanských iniciativ bylo v tomto případě bezvýsledné a realizaci projektu už nestojí nic v cestě.

Velkým tématem loňského roku byl záměr přesunutí nebo zrušení Masarykova nádraží. Je zřejmé, že v tomto případě nebylo zrušení motivováno zlepšením dopravní situace v Praze, ale spíše vysokou cenou potenciálních stavebních parcel pod dnešním nádražím. Odmítavý postoj Českých drah zatím nádraží před zrušením uchránil, avšak je jisté, že tlak na jeho komerční využití bude neustále silnější. Ze stejného důvodu je ohrožena i idea zřízení železničního muzea v památkově chráněných historických provozních budovách před branami nádraží. Klub bude nadále usilovat o zachování nejstaršího pražského nádraží, stejně jako o zřízení muzea v jeho cenných historických budovách. Jsme přesvědčeni, že volné pozemky v sousedství nádraží i kolejiště poskytují dostatečný prostor pro rozvoj nádraží i další výstavbu bez toho, že by bylo nutno toto historicky i dopravně mimořádně důležité nádraží rušit.

Tématem, které výrazně rozčeřilo okurkovou sezonu loňského léta, bylo zřícení vnitřních konstrukcí torza tzv. Myšáka ve Vodičkově ulici. Z historické budovy zde zbyla pouze rondokubistická fasáda, která bude jako kulisa zapojena do administrativní novostavby, jež vyplní celý prostor mezi ulicí a Františkánskou zahradou. Zřícení historických konstrukcí bylo prezentováno jako nehoda a toto vysvětlení bylo úřady akceptováno. At’ již je pozadí případu jakékoli, výsledkem je další příklad ryzího fasádismu, při kterém historická kulisa zakrývá novodobý naddimenzovaný administrativní objem. Neméně sporná je i výška křídla směrem do Františkánské zahrady, které výrazně přesahuje stávající zástavbu i nedávno realizované stavby, jako je například zdařilý dům Langhans. Právě na srovnání těchto dvou příkladů – tedy Langhanse a Myšáka – nejlépe vynikne rozdíl mezi promyšleným a odpovědným architektonickým přístupem a ryze komerční spekulací. Lze bohužel říci, že komerční projekty typu Myšáka mají v Praze početně výraznou převahu.

Mezi účelové komerční stavby lze zařadit také projekt hotelu na poslední volné pražské proluce na nároží Národní třídy a Mikulandské ulice. Město se rozhodlo nevelký pozemek prodat soukromému investorovi, a to bez stanovení promyšlené regulace, která by určila rozumný objem na urbanisticky mimořádně citlivé parcele lemované z jedné strany nízkými barokními domy a z druhé velkým meziválečný palácem Dunaj. Vzhledem k absurdně vysoké ceně parcely zde byl posléze vyprojektován velkokapacitní hotel, který má převýšit nejen sousední barokní domy, ale i již tak dosti vysoký palác Dunaj. Do hotelového komplexu má být zapojen i sousední historický dům, jehož klasicistní dvorní křídla i část uličního barokního paláce mají být demolovány ve prospěch hotelové novostavby. Absurdní záměr naddimenzované stavby na zcela nevhodné malé parcele přiměl Klub k medializaci celého případu. Projekt zatím nebyl oficiálně schválen a Klub udělá vše pro to, aby v navržené kapacitě realizován nebyl.

Neméně závažným a zatím rovněž nerozhodnutým případem je projekt hotelu ve dvoře domů na nároží Vítězné a Újezdu, návrh architekta Petra Malinského z ateliéru DaM. Podle představ architekta má být hotel vestavěn do dvora v pomyslné „druhé řadě“ domů, která zaplní velkou část historického dvora a zdvojí nebo zastíní domy stávající. Klub Za starou Prahu považuje tento projekt za jeden z nejvážnějších útoků na podstatu a charakter Malé Strany. Ta je jako unikátní historický celek složena nejen z ulic a náměstí, ale i zahrad a volných dvorů, které zásadním způsobem ovlivňují mimořádnou urbanistickou i historickou kvalitu celé čtvrti. Jakékoli zahušt’ování malostranské zástavby proto znamená likvidaci Malé Strany jako takové. Sdružení Za krásnou Prahu podalo proti povolení stavby odvolání i podnět ministerstvu kultury na přezkoumání souhlasného rozhodnutí magistrátu. Bohužel, v obou případech nebylo námitkám Klubu vyhověno a nesmyslný projekt hotelu bude po nepodstatných kosmetických úpravách velmi pravděpodobně realizován.

Překvapivá naděje naopak svitla pro těžce zkoušený staroměstský chrám sv. Michaela Archanděla. Obdivuhodná iniciativa studentů dějin umění Karlovy Univerzity dokázala nejen přitáhnout k případu opět mediální zájem, ale i získat reálný příslib ministra Štěpánka na řešení celé kauzy. Rozhodující nyní bude postoj nového ministra Václava Jehličky a zejména jeho ochota jednat se současným majitelem zničeného kostela na výměně za jiný adekvátní náhradní objekt. Obdivuhodná iniciativa studentů dále intenzivně pokračuje a zdá se, že to bude právě jejich elán, který možná dokáže zvrátit dlouholetou a jen zdánlivě prohranou bitvu o jeden z nejcennějších pražských kostelů.

Důležitým tématem byla rovněž pokračující snaha o další výstavbu mrakodrapů na Pankráci. Hlavním aktérem boje proti poškození pražského panoramatu nebyl v tomto případě Klub, ale místní občanská sdružení, na jejichž stranu se postavil i Národní památkový ústav. Místo očekávané veřejné diskuse však odbor kultury a památkové péče magistrátu stavbu mrakodrapů svým rozhodnutím z počátku roku 2007 připustil. Současný projekt čtyřicetipatrových výškových domů v Holešovicích ukazuje, že zřejmě přišla rozhodující bitva o zachování nejen panoramatu, ale i charakteru historické Prahy. Vzhledem k minimálním pravomocím a snadné politické ovlivnitelnosti magistrátního útvaru rozvoje je velmi pravděpodobné, že to bude boj plný demagogie a neprůhledných zákulisních tahů. Klub Za starou Prahu si je v tomto případě zcela vědom závažnosti situace a hodlá stavbě výškových staveb v centru města zabránit všemi dostupnými i nedostupnými prostředky.

Posledním velkým případem minulého funkčního období Domácí rady bylo dlouho očekávané vyhlášení výsledků na novou budovu Národní knihovny na Letné. Návrh architekta Jana Kaplického okamžitě vzbudil vášnivou diskusi, ve které se zejména příznivci stavby rozhodli dělit ostatní diskutující na osoby moderně cítící nebo dogmaticky konzervativní, a to podle toho, jestli návrh schvalují, nebo ne. Domácí rada se rozhodla nepřistoupit na toto schematické a zavádějící dělení a pokusila se bez emocí posoudit projekt jak z památkového, tak z urbanistického hlediska. Po dlouhé diskusi se její členové shodli na stanovisku, že projekt knihovny rozhodně patří mezi kvalitní stavby, jejichž estetické posouzení závisí na individuálním vkusu každého diváka. Za problematickou zde Domácí rada nepovažuje formu, ale spíše rozměry navržené stavby, která se svou výškou 50 metrů razantně vstupuje nejen do drobného měřítka bezprostředního okolí, ale i do důležitých dálkových panoramatických pohledů na Pražský hrad a katedrálu sv. Víta. Ve svém stanovisku Domácí rada doporučuje objem stavby snížit tak, aby se stala výškově přiměřenou místní dominantou, jejíž organická architektura nalezne v letenské pláni svůj přirozený krajinný rámec.

Z dalších případů mimo pražské centrum se Klub zabýval například nepromyšleným záměrem umístění velké čističky odpadních vod do těsného sousedství Trojského zámku, snahou o poškození unikátní vinice v Modřanech, problematikou nevhodných novostaveb v Prokopském údolí či zbytečně naddimenzovaným projektem tramvaje na Suchdol.

Díky neúnavné iniciativě člena Domácí rady ing. Václava Jandáčka, vybraných členů DR a některých příznivců Klubu výrazně pokročily práce na obnově přízemí Juditiny věže a jejich proměně v informační centrum Klubu. Pokud půjde vše, jak má, bude centrum otevřeno na podzim tohoto roku. Členové Klubu i další zájemci zde naleznou informace o Klubu a památkové péči vůbec, pragensistické knihkupectví a bohatý program výstav, přednášek a diskuzí týkajících se Prahy, památkové péče, architektury, dějin umění a podobně. Výstavou, která Juditinu věž na podzim otevře, bude prezentace kandidátů na Cenu Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí pro rok 2006 spojené s ohlédnutím za uplynulými ročníky naší ceny. Z tohoto důvodu je v tomto roce předání ceny posunuto právě na podzim. Podrobnější informace o novém centru klubu naleznete v některém z příštích čísel Věstníku.

I v loňském roce se pravidelně konaly Hovory o Praze a v Juditině věži probíhaly přednášky pro studenty dějin umění. Stejně jako v minulých letech Klub spolupracoval s různými občanskými sdruženími v Čechách i v zahraničí. Z tuzemských jmenujme zejména Ateliér pro životní prostředí, Uměleckohistorickou společnost v českých zemích, Klub za krásné Karlovarsko, Sdružení pro stavebně-historický průzkum, Památkovou obec českokrumlovskou a další organizace. Tradičně dobré styky Klub udržoval se Společností přátel starožitností, Svatoborem, či spolkem Vltavan. V zahraničí pak byla nejdůležitější spolupráce s francouzským sdružením Paris historique, vídeňským Österreichische Gesellschaft für Ortsbildspflege či švýcarským sdružením Pro Fribourg.

Poté, co Mgr. Biegel dočetl jednatelskou zprávu, dr. Bečková předává slovo arch. Krisemu, aby doplnil informace o opravách v Juditině věži. Arch. Krise sděluje, že práce podstatně pokročily, hotové je nové WC Klubu, vstupní schodiště, část zakrytí a ošetření rytinek. Vyzdvihuje zejména roli Ing. Jandáčka a jeho osobní nasazení pro realizaci oprav.

Dr. Bečková vyzývá k diskusi o Jednatelské zprávě. Nikdo se nehlásí.

Hlasování o jednatelské zprávě: pro – většina, proti – nikdo, zdržel se – 1

Jednatelská zpráva byla Valným shromážděním schválena.

Dr. Bečková čte pokladní zprávu zpracovanou profesionální účetní firmou. Vyzývá plénum k dotazům. Nikdo se nehlásí. Vyzývá proto revizory účtů k přečtení revizní zprávy.

Revizní zprávu čte revizor Martin Micka. Dr. Bečková vyzývá opět k diskusi k oběma zprávám. Nikdo se nehlásí.

Hlasování o pokladní a revizní zprávě: pro – většina, proti – nikdo, zdržel se – 1

Pokladní a revizní zprávy byly Valným shromážděním schváleny.

Schválením tří povinných zpráv udělila valná hromada Domácí radě Klubu Za starou Prahu pro rok 2006 absolutorium.

Předsedkyně Dr. Bečková uvádí novou laureátku čestného členství Klubu, doc. PhDr. Marii Benešovou, DrSc. Laudatio této odbornice na historii a teorii architektury se ujímá místopředseda Klubu Bc. Karel Ksandr, který zároveň zdůvodňuje návrh udělit této mimořádné osobnosti čestné členství. Hlasování o návrhu udělit čestné členství Marii Benešové: Pro – většina, proti – nikdo, zdržel se – 1.

Dr. Bečková, Bc. Ksandr a Mgr. Biegel předávají paní docentce Benešové diplom a květiny. Doc. Benešová děkuje za prokázanou čest.

Volba předsednictva a Domácí rady pro rok 2007

Volba Volební a mandátové komise:

Dr. Bečková navrhuje za členy tradičně dr. Turkovou, Bc. Ksandra a Mgr. Kynčlovou. Z pléna se hlásí paní Zina Širůčková a Ing. Jiřina Muková.

Hlasování o navrženém složení Volební a mandátové komise: pro – většina, proti – nikdo, zdržel se – 5.

Volba Návrhové komise:

Dr. Bečková navrhuje za členy architekty Veselého a Solaře. Z pléna se hlásí dobrovolně pan Jan Černý.

Hlasování o navrženém složení Návrhové komise: pro – většina, proti – nikdo, zdržel se – 2.

Dr. Bečková předává slovo a vedení schůze předsedovi Volební a mandátové komise K. Ksandrovi. Ten děkuje Dr. Bečkové za nezištnou práci pro Klub i pro českou památkovou péči. Jednatel a 1. místopředseda předávají odstoupivší předsedkyni s díky kytici.

K. Ksandr předčítá ze stanov Klubu čl. 10 o volbě orgánů Klubu na valném shromáždění. Následně představuje návrh na složení předsednictva a nové Domácí rady pro rok 2007.

Bc. Ksandr připomíná pravidla tajného hlasování a vyzývá k rozpravě nad kandidátkou i nad způsobem volby. Hlásí se dva členové klubu, navrhující volbu aklamací a apelující na kandidáty, aby se nezdržovali hlasování.

Přítomno je 97 členů Klubu s hlasovacím právem.

Hlasování o postupu volby: Pro aklamaci hlasuje 95, proti – 2, zdržel se – 0. Odhlasována je volba aklamací.

Volba předsedy:

Navržena dr. Kateřina Bečková:

Hlasování: Pro – všichni (97), proti – nikdo, zdržel se – nikdo

Volba místopředsedů, navrženi: Ing. arch. Martin Krise, Bc. Karel Ksandr:

Hlasování: Pro – 97, proti – nikdo, zdržel se – nikdo

Volba členů Domácí rady. Navrženi Mgr. Biegel, Ing. Bureš, Dr. Dušek, Mgr. Holeš, Ing. arch. Hyzler, Ing. Jandáček, Ing. arch. Kašička, Dr. Kolajová, Mgr. Kynčlová, Bc. Minář, Mgr. Samojská, Ing. arch. Sborwitz, Ing. arch. Solař, Dr. Štulc, Dr. Švácha, Dr. Turková, Mgr. Veselá, Ing. arch. Veselý.

Hlasování: Pro – 95, proti – nikdo, zdržel se – 2

Volba revizorů účtů:

Navrženi Mgr. Martin Micka, Marek Foltýn.

Hlasování: Pro – 96, proti – nikdo, zdržel se – 1

Přestávka

V druhé části Valného shromáždění arch. Martin Krise informuje o konferenci o mrakodrapech na Pankráci, organizované Magistrátem hl. m. Prahy, informaci doplňuje doc. Josef Štulc.

Následuje diskuse.

Ing. arch. Solař předčítá návrh usnesení Valného shromáždění sestaveného Návrhovou komisí:

Návrh usnesení Valného shromáždění:

Valná hromada souhlasí s předloženou jednatelskou, pokladní a revizní zprávou a vyslovuje odstupující domácí radě absolutorium.

Valná hromada bere na vědomí informaci, že Klub má aktuálně 1130 členů.

Valná hromada je znepokojena rostoucím počtem a závažností případů, ve kterých pražské pracoviště Národního památkového ústavu rezignuje na poslání vymezené mu zákonem. Opakovaná selhání jsou spojena s osobou stávajícího ředitele PhDr. Michaela Zachaře, který je z titulu své funkce za činnost pražského pracoviště zodpovědný. Valná hromada zároveň protestuje proti zneužívání institutu tzv. Sboru expertů, v němž spatřuje nástroj pražského magistrátu na eliminaci odborné organizace státní památkové péče a způsob, jak dodat sporným rozhodnutím v neprospěch památek zdání odbornosti. V této souvislosti ukládá nově zvolené Domácí radě, aby na neutěšenost situace veřejně upozornila.

Valná hromada ukládá Domácí radě:

• aby vydávala Věstník Klubu Za starou Prahu;
• aby spolupracovala s Národním památkovým ústavem a dalšími odbornými institucemi a občanskými iniciativami zaměřenými na ochranu kulturního a přírodního dědictví;
• aby udržovala a rozvíjela kontakty se zahraničím, zejména pak se zahraničními partnerskými spolky;
• aby pořádala Hovory o Praze a další osvětové akce;
• aby pořádala tiskové konference;
• aby udílela Cenu za novostavbu v historickém prostředí;
• aby dokončila obnovu přízemí Juditiny věže a využi-la ji pro propagaci ideálů stojících v základech činnosti Klubu, tj. zřídila a provozovala Informační centrum s výstavním, přednáškovým a dalším společenským programem včetně doplňkového prodeje sortimentu odpovídajícího poslání Klubu;
• aby se obrátila na Ministerstvo kultury ČR a Parlament ČR s žádostí o legislativní řešení problému devastování hřbitovů zloději barevných kovů a jinými kriminálními živly. Za jedno z potřebných opatření přitom považuje efektivnější kontrolu výkupen sběrných surovin;
• aby zaujala stanovisko k možnosti pořádání Olympijských her v Praze;
• aby věnovala pozornost stavu Malostranského hřbitova v Košířích, osady Bud’ánka a usedlosti Cibulka a aby se pokusila přispět k odvrácení jejich zkázy.

Valná hromada se ztotožňuje s názorem o nepřijatelnosti nových výškových staveb v historickém centru Prahy a v územích, kde by se výšková zástavba projevila v horizontu historického jádra. V této souvislosti ukládá Domácí radě, aby dále aktivně proti takovým záměrům vystupovala a zároveň aby vysvětlovala důvody, které ji k nesouhlasu se stavbou nových výškových staveb v předmětných územích vedou.

Valná hromada zavazuje Domácí radu vstoupit do jednání s Ministerstvem kultury ČR o podobě nově zvažovaného památkového zákona.

Valná hromada zplnomocňuje Domácí radu, aby jménem Klubu jednala s Ministerstvem kultury ČR a dalšími státními a městskými orgány, rozporovala pochybná rozhodnutí, podávala podněty, vydávala stanoviska a činila další kroky v zájmu péče o zachování kulturního dědictví. Zároveň domácí radě ukládá, aby svá stanoviska zveřejňovala na internetových stránkách Klubu a zasílala je médiím.

Valná hromada jménem členů

• děkuje paní předsedkyni dr. Kateřině Bečkové za úspěšnou reprezentaci Klubu a jeho ideálů;
• děkuje paní dr. Helze Turkové za obětavou organizaci Hovorů o Praze.
• děkuje panu místopředsedovi ing. arch. Martinu Krisemu, panu Ing. Václavu Jandáčkovi a panu ing. arch. Janu Veselému za úsilí, které věnují dokumentaci a obnově přízemí Juditiny věže.
• děkuje pěveckému sboru AKANT za zdařilé vystoupení na valné hromadě.

Po zapracování několika dílčích připomínek je návrh usnesení předložen ke schválení.

Hlasování: Pro – většina, proti – nikdo, zdržel se – 1

Předsedkyně děkuje za účast, zve členy k účasti na jednotlivých akcích, na zasedáních Domácí rady apod.