Jednatelská zpráva Klubu Za starou Prahu za rok 2003

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2004)

Rok 2003 byl v činnosti Klubu Za starou Prahu stejně rozmanitý a bohatý jako roky předchozí. Hlavní náplň jeho aktivit tvořily samozřejmě aktuální památkové kauzy, jejichž scénáře se v mnohém podobaly. Po celý rok tak mohl Klub upozorňovat na nedodržování památkového zákona, na absenci regulačních podmínek pro výstavby v historickém centru města a zejména na sporné rozhodování odboru památkové péče Magistrátu, který s poukazem na takzvané nezávislé posudky opět několikrát rozhodl proti názoru památkového ústavu ve prospěch investora. Většina památkových kauz tak nutně skončila konstatováním, že současný stav, kdy není odbor památkové péče při svém rozhodování vázán názorem památkového ústavu, vede až příliš často k poškození památek či k prosazení sporných staveb a tím k podrývání již tak dosti pošramocené autority památkové péče v očích široké veřejnosti.

Prvním důležitým případem roku 2003 byla demolice klasicistních stájí v areálu staroměstského Obecního dvora. Stáje, které byly součástí památkově chráněného areálu, musely ustoupit novostavbě bytového domu, který má učinit rekonstrukci historického Obecního dvora rentabilní. Klub sice již dříve konstatoval, že rekonstrukci areálu lze jen přivítat a že navržená novostavba kultivovaně vyřeší architektonicky nešťastný střet nízkého historického dvora s převýšeným poasanačním činžovním domem, avšak nesjednotil se v odpovědi na otázku, zda nutná cena, tedy demolice klasicistních stájí, není přeci jen příliš vysoká. Doporučil v tomto směru dobře odůvodněné a odpovědné rozhodnutí památkových orgánů, které zváží všechna pro a proti. Namísto otevřeného jednání však byly stáje v lednu ztrženy, a to aniž by z nich byla sňata památková ochrana. K demolici navíc došlo v okamžiku, kdy se teprve rozbíhal stavebně-historický průzkum areálu a nedošlo tak ani k jejich kvalitní dokumentaci. Tento postup investora - kterým je zde Městská část Praha 1 - tak zbytečně zpochybňuje jinak vcelku dobře koncipovanou celkovou obnovu areálu.

Na začátku roku byl rovněž zbořen klasicistní dům v Novomlýnské ulici na Novém Městě. Dům, který patřil k ostrůvku předregulační zástavby Petrské čtvrti, má být v nejbližší době nahrazen novostavbou, která výškově i kompozičně naváže na sousední budovu nemocnice z období první republiky. Vzhledem k mizivému počtu předregulačních domů v této lokalitě považuje Klub Za starou Prahu rozhodnutí o demolici klasicistního domu za chybu, které může v důsledku vést až k celkové likvidaci této ojedinělé historické enklávy.

Demolice zmíněného klasicistního domu byla odůvodněna jeho údajným špatným stavem po povodních v roce 2002. Stejný argument měl prosadit demolici pozdně barokního domku vedle Velkopřevorského mlýna na Malé Straně. Vzhledem k tomu, že v tomto případě se zjevně jednalo o zneužití situace, majitel povolení k demolici nezískal. Jiná je situace v Karlíně, kde bylo několik památkově chráněných domů již zbořeno a kde se demolice historických staveb pomalu stávají osvědčeným postupem při takzvané obnově této těžce zkoušené čtvrti. V současné době zde Klub bojuje zejména proti zamýšlené demolici dvorních křídel domu čp. 88, který byl za kulturní památku prohlášen teprve na počátku roku 2003.

Vítězství Klub zaznamenal ve sporu o rekonstrukci Karlova mostu, ve kterém jeho zástupci v čele s Prof. Milanem Pavlíkem a zesnulým ing. Karlem Fantyšem uhájili citlivý přístup k této ojedinělé historické technické památce před snahami o nákladnou, razantní ale hlavně zbytečnou rekonstrukci. Názor expertní skupiny, že mostu schází zejména pravidelná údržba a masivnější práce se zde mají týkat jen zpevnění mostních pilířů, byl v těchto dnech potvrzen potápěčským průzkumem, který odhalil značné podemletí historických pilířů a snad tak urychlil správné nasměrování rekonstrukčních prací.

Do konečné fáze vstoupila jednání o rekonstrukci Císařského mlýna v Bubenči, z něhož po demolici části budov a následném patnáctiletém chátrání zůstala fakticky jen grotta, brána a torzo arkád s velice poškozenou klasicistní fasádou. Ve finálním návrhu se architekti dostavby areálu přiblížili původní manýristické koncepci a zachovali tak alespoň v náznaku historický stav tohoto evropsky unikátního manýristického komplexu. I přes tento relativně zdárný vývoj představuje faktický zánik Císařského mlýna jednu z největších tragédií současné památkové péče.

Jednou z nejdůležitějších kauz loňského roku byl záměr demolice tří vil na kraji vilové čtvrti na třídě Milady Horákové na Letné a jejich nahrazení deskovým sedmipodlažním administrativním objektem. Demolice vil z přelomu 19. a 20. století by znamenala nejen narušení této vilové čtvrti, která je jako celek prohlášena památkovou zónou, ale i zásadní výškovou a koncepční změnu této partie letenské pláně, která si přes všechny smělé meziválečné plány zachovala jednotný nízký horizont, nad nějž vystupují jen koruny stromů a věže katedrály svatého Víta. Díky spolupráci s Atelierem pro životní prostředí se podařilo docílit jak zrušení územního rozhodnutí, které novostavbu povolovalo, tak souhlasné rozhodnutí odboru památkové péče. Pokud se nakonec skutečně podaří demolici vil a výstavbě kancelářského kolosu na jejich místě zabránit, bude to znamenat jedno z nejdůležitějších klubovních vítězství v posledních letech.

V loňském roce se započala i rekonstrukce secesního hotelu Central od architekta Fridricha Ohmanna v Hybernské ulici na Novém Městě. Přes proklamace investora o citlivém restaurování secesního skvostu přinesla obnova hotelu demolici pater i dispozic všech pokojů v uličním i dvorním traktu, neboť jejich počet neodpovídal představám investora o rentabilitě celého záměru. Tato skutečnost je o to smutnější, že před započetím stavby byla v pokojích a na chodbách zachována valná většina uměleckohistorických prvků jako jsou dveře, zárubně, zrcadla, táflování a podobně. Po přestavbě, která dvojnásobně zvýší počet místností v hotelu, nebude vzhledem ke změněné dispozici možno tyto prvky osadit na původní místo a v lepším případě budou jako dekorace osazeny tam, kde to půjde. Negativní dojem z přestavby hotelu zde nevyváží restaurované schodiště ani vyšperkovaná fasáda: takzvaná rekonstrukce hotelu Central jde bohužel ve stopách těch přestaveb, které z historické památky zachovají jen nejdůležitější prvky a fasádu, za kterou vznikne účelově pojatá novostavba.

Mimořádně alarmující je případ záměru přestavby osmi výstavných domů v Celetné a Železné ulici na hotelový komplex Ritz-Carlton. Po zboření vnitřních konstrukcí goticko-renesančního Sixtova domu, které vedlo k jeho statickému narušení, hodlá nový investor přikoupit další domy, vzájemně je propojit a jejich vnitřní dispozice razantně uzpůsobit náročným požadavkům hotelového provozu. Klub Za starou Prahu proti tomuto záměru ostře vystoupil, neboť vzájemné propojování domů a demolice jejich vnitřních dispozic by přinesly nevratné poškození nejvýstavnějších pražských patricijských domů. Výsledek této kauzy zatím není znám.

Patrně nejdiskutovanější pražskou čtvrtí byla Malá Strana. Tato nejcennější část Pražské památkové rezervace je zároveň nejvíce vystavena tlaku investorů na co nejlukrativnější využití každého čtverečního metru parcely. Opět se tak vynořil návrh na zvýšení nízkého západního křídla Sovových mlýnů, jako bumerang se vrátil záměr půdní vestavby do známého domu s válečky na Kampě, ale zejména se řešil návrh novostavby bytového domu s podzemními garážemi na náplavce vedle Hergetovy cihelny. S touto novostavbou soukromého domu na místě, které patří k pohledově nejexponovanějším lokalitám v Praze a kde nikdy žádný dům nestál, nesouhlasil Národní památkový ústav ani žádná z komisí, ve kterých byl projekt projednáván. Odbor památkové péče Magistrátu však své rozhodnutí nevydal s odůvodněním, že investor svůj návrh stáhl. Tento případ tak bude bezpochyby patřit k ožehavým kauzám roku 2004.

Další výraznou malostranskou kauzou je záměr přestavby kina 64 U Hradeb na podzemní garáže. Odbor památkové péče jej i přes nesouhlas památkového ústavu schválil a namísto předpremiérového kina zde tak možná budou garáže pro 70 stání s výjezdem do dnešní vstupní pasáže mezi Mosteckou ulicí a nádvořím domu. S přestavbou kina na garáže nesouhlasí autor původního návrhu arch. František Trmač, jehož autorská práva představují po selhání památkové péče možná poslední možnost, jak nesmyslnému záměru zabránit. O dalších kauzách, které Klub během roku řešil, se můžete dočíst v loňských číslech klubovního Věstníku.

Velice aktivně Klub spolupracoval s různými občanskými sdruženími v Čechách i v zahraničí. V Praze byla mimořádně cenná zejména spolupráce s Atelierem pro životní prostředí. Při jednotlivých kauzách se dále spolupracovalo například s Uměleckohistorickou společností v českých zemích, Klubem za krásné Karlovarsko, Sdružením pro Stavebně-historický průzkum, Památkovou obcí českokrumlovskou a dalšími organizacemi. Tradičně dobré styky Klub udržoval se Společností přátel starožitností, Svatoborem, či spolkem Vltavan. Pro Klubovní činnost bylo velkou posilou dceřinné občanské sdružení Za krásnou Prahu, které díky možnosti účasti v řízeních mohlo účinněji ovlivňovat konkrétní podobu jednotlivých projektů.

Vedle památkových případů se Klub věnoval i dalším činnostem. Pokračovala veřejná sbírka na obnovu zničeného Archivu architektury, přičemž za dobu jejího trvání se podařilo shromáždit již 1.412 652 Kč. Zároveň započaly restaurátorské práce na prvních plánech a fotografiích. Pokud se podaří shromáždit dostatek finančních prostředků, lze zamražené dokumenty vysušit a restaurovat již během příštích pěti let.

V březnu byla poprvé udělena cena Klubu Za starou Prahu za novou architekturu v historickém prostředí za léta 1996-2001. Získal jí architekt Michal Sborwitz za citlivou dostavbu zámku v Komořanech. Výběr kandidáta a udílení další ceny, tentokrát za léta 2002-2003 se uskuteční v březnu tohoto roku.

Po celý rok pokračoval tradiční cyklus Hovorů o Praze a ve věži se odehrávaly přednášky pro studenty dějin umění. Zdárně pokračovalo restaurování Hypšmanova modelu Malé Strany a Hradčan, který byl poškozen povodní v roce 2002. Výrazně pokročily práce na projektu rekonstrukce přízemí věže a renesančního domu. Pokud půjde vše podle očekávání, je možné, že se rekonstrukce uskuteční ještě v tomto roce.

Richard Biegel