Jednatelská zpráva Klubu Za starou Prahu za rok 2000.
Jednotlivé kauzy, kterým se Klub věnoval
Do stého prvního roku své nepřetržité činnosti vstoupil Klub Za starou Prahu ve slavnostním duchu stoletou valnou hromadou, výstavou v Muzeu hl.m. Prahy a vydáním jubilejního sborníku. V rámci výstavy a sborníku byly pod vedením Dr. Kateřiny Bečkové poprvé podrobně zpracovány dějiny Klubu a přehled nejdůležitějších památkových případů, kterými se Klub během sta let zabýval. Nadšení, nevyčerpatelná energie a skvělá organizace naší paní předsedkyně doslova zmobilizovaly členy Domácí rady a přitáhly k těsné spolupráci i mnohé další spolupracovníky a příznivce Klubu.
Nastoupený trend byl ještě zdůrazněn výrazným posílením a omlazením Domácí rady, na jejíž práci se nyní podílejí odborníci různého zaměření a všech věkových kategorií od profesorů a docentů architektury či dějin umění a dalších zkušených, všeobecně respektovaných osobnosti, které jsou nejvyšší záštitou Klubu ve složitých památkových kauzách, přes střední generaci činných památkářů, architektů a historiků umění až po studenty dějin umění a architektury, kteří jsou doslova hnacím motorem klubovní činnosti.
Završením základní formulace nové strategie Klubu pak bylo vydání prvního dvojčísla obnoveného Věstníku, jehož vydávání v této podobě bylo přerušeno v padesátých letech. Hlavní důraz staronového časopisu je položen na aktuální památkové kauzy a jejich dopad na jedinečné kulturní a historické hodnoty Prahy. V jeho loňských číslech jsou podrobně rozebrány případy, o nichž se stručně zmíní tato jednatelská zpráva.
Popis případů v klubovním věstníku rovněž nejlépe ilustruje způsob, jakým Klub k aktuálním kauzám přistupuje. Každý případ má na starosti jeden člen domácí rady; jeho úkolem je shromáždit veškerou písemnou dokumentaci případu a zjistit, v jaké fázi je jeho projednávání na památkových orgánech. Současně kontaktuje projektanta stavby, který je požádán o předvedení návrhu Domácí radě (loni to byla např. novostavba ASTRA II, EXPO 58, či Josefská kasárna), nebo, je-li zapotřebí, k exkurzi na místo plánované stavby (Dominikánský klášter, hotel Juliš). Není-li kontakt s architektem či investorem úspěšný, pokusí se Domácí rada získat projekt jinou cestou (Sovovy mlýny, přestavba kláštera U Hybernů).
Důležitým momentem pro získávání včasných informací a vyjadřování názorů Klubu je zapojení členů Domácí rady do práce v různých památkových radách a komisích, mezi které patří zejména Český výbor ICOMOSu, Poradní sbor primátora či Vědecká rada ministra kultury (vše zastoupeno prvním místopředsedou Klubu prof. Milanem Pavlíkem), Památková rada ředitele PÚPP (zástupcem je předsedkyně Klubu PhDr. Kateřina Bečková) Komise územního rozvoje Prahy 1 (arch. Polívková) a Prahy 2 (arch. Polívka) či Regionální komise pro návrhy kulturních památek v hl.m. Praze (zástupcem je místopředseda Klubu Karel Ksandr).
Na základě získaných informací se Domácí rada rozhodne, zda a jak do případu zasáhne. Možnosti tohoto zásahu jsou různé od korespondence s příslušnými orgány přes jednání v různých památkových radách a komisích či osobní intervence členů Domácí rady až po pořádání protestních tiskových konferencí (jak tomu loni bylo v případech Dvořákova pomníku, EXPA 58, Sovových mlýnů a kostela sv. Kajetána). Vždy pochopitelně záleží na pokročilosti jednání a závažnosti toho kterého případu. Na závěr má pověřený člen Domácí rady za úkol zpracovat celou kauzu do klubovního věstníku; text je zároveň zařazen do archivu případů na klubovních internetových stránkách, jejichž nová verze byla v těchto dnech na síti vystavena.
Prvním velkým případem, který dosti rázně ukončil slavnostní náladu počátku roku, byla navržená a načerno již zčásti probíhající přestavba hotelu Juliš na administrativně obchodní centrum. V rámci této takzvané rekonstrukce by z jedinečné funkcionalistické stavby architekta Pavla Janáka zůstaly zachovány jen boční štítové zdi; vše ostatní by bylo odstraněno a nahrazeno v lepším případě volnou kopií (průčelní stěna), v horším zcela novým řešením (přesunutí pasáže, zánik cukrárny, obchodní dům s eskalátory v prostoru patrové kavárny a podobně). Bylo navrženo celou stavbu zvětšit, přistavět nové části a propojit celý komplex s Františkánskou zahradou vchodem proraženým v bývalé barokní kapli.
Nesmyslná rekonstrukce, která by byla faktickou demolicí chráněné kulturní památky, vyvolala nebývale silnou a jednotnou reakci odborné veřejnosti. Odborníci z Klubu Za starou Prahu a Ústavu dějin umění AV ČR zpracovali návrh regulačních podmínek, které by přesně stanovily možné hranice pro obnovu této památky. K tomuto stanovisku se postupně připojil i Poradní sbor primátora hl.m. Prahy a Státní ústav památkové péče, na základě jehož metodického pokynu byla přestavba hotelu v této podobě odborem památkové péče Magistrátu jednoznačně zamítnuta. Poslední varianta rekonstrukce je k památce neskonale ohleduplnější. Je nesporné, že tento pozitivní výsledek by byl zcela nemyslitelný bez včasného a jednotného zásahu odborné veřejnosti.
Případ zamýšlené přestavby Dominikánského kláštera na Malé Straně na hotel byl zmíněn již ve správě loňské. Klub se celým případem podrobně zabýval a Domácí rada se zúčastnila podrobného předvedení studie rekonstrukce zástupci projekčního atelieru Loxia s následnou exkurzí do zchátralého areálu zrušeného kláštera. Přístup architektů rekonstrukce k dochovaným budovám kláštera byl velice ohleduplný a projekt dokonce obnovoval dnes přepatrovaný prostor sálu a ambitu kláštera, včetně jeho dnes zastavěného nádvoří. Daní za tento památkový přístup byla výstavba nového čtyřpodlažního křídla hotelu na historickém pozemku zahrady kláštera v těsném sousedství Nostického paláce.
S tímto zásahem, který byl diktován obrovskou kapacitou hotelu, Klub pochopitelně zásadně nesouhlasil. Podobný názor vyjádřily i orgány státní památkové péče; projekt se tak dostal do slepé uličky, neboť vzhledem k návratnosti investic prý nebylo možno snížit kapacitu budoucího hotelu. Zakázka byla kanceláři Loxia odebrána a jejím zpracováním byl pověřen projektant, který hodlá problém nových pokojů řešit novostavbou budovy do prostoru nádvoří bývalého ambitu. Jeho projekt dosud nebyl památkovým institucím předložen.
Malá Strana je území s ukončeným stavebním vývojem a jakékoli zastavování volných zahrad a dvorků je zcela nepřípustné, neboť by znamenalo zánik jedinečného charakteru lokality. Novostavba, byť skrytá ve dvoře, je pochopitelně z tohoto principu nepřijatelná rovněž. Nicméně celkový stav bývalého dominikánského areálu je po dvoustech letech degradace natolik špatný, že případná rekonstrukce na hotel je v tuto chvíli zřejmě jediným způsobem jeho faktické záchrany. Klub se v této situaci domnívá, že jediným řešením je snížení navržené kapacity hotelu na míru, která by byla únosná pro nejcennější část historické Prahy.
Kauzou s nečekaně bouřlivým průběhem bylo umístění sochy Antonína Dvořáka na Palachovo náměstí. Schválený záměr počítal s umístěním sochy na schody Rudolfina a pro sokl této sochy byla dokonce rozebrána část historického schodiště hlavního vstupu do jedné z nejvýznamnějších neorenesančních staveb architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze. Výsledkem situování Dvořakovy sochy na zmíněné schodiště by byla nejen degradace osoby velkého skladatele, jehož by návštěvníci odcházející z koncertu viděli zcela nepatřičně seshora a zezadu, ale i poškození monumentálního komponovaného nástupu do Rudolfina.
Nešťastnému umístění sochy se na poslední chvíli podařilo zabránit protestní tiskovou konferencí, kterou společně uspořádaly Klub Za starou Prahu a Společnost Antonína Dvořáka. Tisková konference vyzněla jednoznačně proti tomuto umístění, což vedlo přítomného primátora arch. Jana Kasla ještě na místě ke změně stanoviska města. Tento otevřený přístup pana primátora je rozhodně nutno ocenit; svědčí mimo jiné o odpovědnosti a vůli k dialogu, která jeho nedávným předchůdcům dosti citelně chyběla. Schody pak byly opět zaceleny a pomník byl provizorně umístěn před Rudolfinum s tím, že v nejbližší době bude rozhodnuto o jeho konečném umístění v rámci celkové nové koncepce Palachova náměstí.
Tragickým případem je osud restaurace EXPO 58 v sadech na Letné. Po nepovedené privatizaci vyhlášené restaurace byla tato pod záminkou rekonstrukce uzavřena, aby z ní díky nezájmu majitelů po deseti letech zůstala jen hrubá kostra z betonu a oceli bez stopy vnitřních konstrukcí. Její osud nezměnily ani protesty odborné a kulturní veřejnosti, která se o případu dozvěděla díky široké publicitě v tisku. V současné době je torzo restaurantu přestavováno na kancelářskou budovu, což patrně znamená definitivní zánik poslední pražské památky tzv. bruselského stylu.
Město Praha v tomto případě promarnilo možnost exemplárního vyvlastnění památky, kterou přivedlo počínání majitele až na pokraj zániku a rozhodnutím svého památkového odboru posléze dokonalo dílo zkázy povolením přestavby na kancelářskou budovu. Toto rozhodnutí Ministerstvo kultury na protest Klubu zrušilo, avšak i přesto přestavba na kanceláře započala. Pokud se nyní nepodaří urychleně spornou stavbu přerušit a změnit budoucí využití na restauraci zařízenou dle původní dokumentace a fotografií, nezbude než konstatovat, že majitel, který zcela transparentně porušoval památkový zákon, dosáhl nakonec beztrestně svého zhodnotil cenný pozemek výstavbou výnosné kancelářské budovy. Netřeba dodávat, že tento výsledek by byl výsměchem celé památkové péči v Čechách.
Do finální fáze vstoupila příprava dostavby Lindtova paláce (či paláce ASTRA) na Můstku. Po vydání stavebního povolení se investor překvapivě zřekl dosavadního projektanta arch. Martina Kotíka a nový tým pod vedením arch. Malínského pověřil přepracování návrhu fasády objektu. Tento nový návrh byl architektem představen Domácí radě, která konstatovala, že byť je jeho architektonické řešení soudobé, kvalitní a mnohem přijatelnější než návrh původní, je podstata problému novostavby nezměněna nad úroveň domu vystupuje nečleněný hranol se dvěma patry kanceláří, který narušuje výškovou hladinu a kompozici celého prostoru Zlatého kříže. Návrh se bude patrně v nejbližší době realizovat.
Naopak stále nejasná je budoucí podoba mamutího komplexu v prostoru Josefských kasáren na Náměstí Republiky. Po zapsání nejcennějších budov areálu do seznamu kulturních památek byl investor nucen postupně snižovat celkový objem zástavby a ustoupit od plánovaných rozsáhlých demolic v jízdárně a hlavní budově kasáren. Pokud se bude projekt dále tímto směrem upravovat, dá se předpokládat, že novostavby nakonec výrazně nepoškodí prostor nešťastného Náměstí Republiky. Nicméně ve stávající podobě je projekt pro historické jádro Prahy stále nepřijatelný.
Mediálně nejrozšířenější kauzou byla nesporně přestavba Sovových mlýnů na galerii moderního umění pro sbírky paní Medy Mládkové. Problém je v podstatě prostý po vydání stavebního povolení, které dostal projekt, jež historické budovy citlivě opravoval bez výrazných zásahů do jejich struktury a vzhledu, vyměnila paní Mládková autorský tým rekonstrukce a požádala o povolení nových skleněných prvků vikýřů, lávky a zejména skleněné krychle, která má přesahovat přes hřeben střechy mlýnů jako upozornění na novou funkci areálu.
Proti tomuto zásahu do panoramatu Malé Strany a Hradčan se vyslovily všechny památkové orgány včetně Poradního sboru primátora a vědecké rady ministra kultury ČR. Nesouhlas vyslovil v otevřeném dopise ministru kultury i Klub Za starou Prahu. Pražský ústav památkové péče stanovil jako kompromisní řešení možnost moderního prvku, který nepřesáhne přes hřeben střechy a nebude se tudíž uplatňovat v dálkových pohledech na Malou Stranu. Toto řešení paní Mládková odmítá. Vzhledem k citlivosti případu bylo dokonce provedeno vytyčení krychle na místě laťovou konstrukcí; její fotografie přinesl ve třetím čísle klubovní Věstník.
Klub Za starou Prahu se domnívá, že povolení skleněného prvku v této podobě a zejména v tomto rozměru by bylo vážným precedentem, který by spustil lavinu podobných projektů v nejcennější části Pražské památkové rezervace. Konečný verdikt celého případu ještě nepadl, neboť paní Mládková se přes setrvale zamítavé stanovisko památkových orgánů proti jejich rozhodnutím znovu odvolává k ministru kultury. Doufejme, že v tomto případě neustoupí hodnota neopakovatelného panoramatu historické Prahy neuváženým a přelétavým zájmům jednotlivce. V sázce je totiž skutečně příliš mnoho.
Trochu netradiční kauzou byl spor o zamýšlený prodej kostela Panny Marie a sv. Kajetána v Nerudově ulici. Barokní chrám architektů Jeana Batisty Matheye a Jana Blažeje Santiniho Aichela byl Katolickou církví označen za pastoračně nadbytečný a jako takový určený k prodeji. Po silném tlaku kulturní veřejnosti bylo vydáno arcibiskupstvím stanovisko, ve kterém se církev zaručila za budoucí osud této památky a zároveň se ohradila proti mediální kampani, která proti ni prý byla vedena.
Skutečnost je však taková, že to bylo právě až mediální rozšíření problému, které církev přimělo veřejně se k zamýšlenému prodeji přiznat a poskytnou záruky, že se zařízený a fungující barokní chrám nestane dalším kamínkem do mozaiky pražských sekularizovaných staveb, z nichž je nejhorší případ nekulturní show v kostele sv. Michala na Starém Městě. Problém pastorační nadbytečnosti kostela však dále trvá a dle slov zástupců církve se týká i mnoha desítek dalších staveb v celé zemi. Je proto možné, že stojíme na počátku obrovského problému budoucího vhodného využití staveb, které naši předkové vybudovali k postě a slávě Boží.
Jedním z nejvážnějších případů posledních deseti let je přestavba domu U Hybernů, bývalého barokního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie na muzikálové divadlo. Původní záměr umístit divadlo do uvolněného a pietně opraveného barokního prostoru byl postupně v projektu a v následné změně stavebního povolení upraven tak, že byla až po základy zbořena čtvrtina dochované barokní stavby včetně kleneb. Celkem zaniklo jedno pole presbytáře, vítězný oblouk a celý transept kostela. Bourání bylo umožněno nepochopitelně laxním přístupem památkových orgánů, které v této kauze reprezentoval bývalý ředitel PÚPP arch. Pavel Pirkl a stávající vedoucí odboru památkové péče Magistrátu Mgr. Jiřina Knížková. Svůj díl viny má patrně i odbor výstavby MČ Praha 1, neboť se zdá, že text stavebního povolení ne zcela odpovídá razanci provedených zásahů.
Podle stanoviska Klubu Za starou Prahu je třeba ztržené části znovu vyzdít jako repliku původního stavu; zároveň je nezbytné vyvodit osobní zodpovědnost z pochybení pracovníků památkové péče, kteří zjevně jednali zcela proti jejím zásadám. Případ dále pokračuje; první místopředseda Klubu, prof. Pavlík, byl poradním sborem primátora pověřen spolu s právníkem Komory architektů JUDr. Plosem detailním prošetřením případu. O dalším vývoji budeme informovat v příštím Věstníku.
V loňském roce se snad konečně uzavřel případ návrhu výstavby rezidence kanadského velvyslanectví v historické zásobní zahradě Stromovky vedle Místodržitelského letohrádku. Sporná stavba byla nakonec zamítnuta Státním ústavem památkové péče, Ministerstvem životního prostředí a její realizaci znemožnil i nový územní plán. Vzhledem k negativním ohlasům pak od celé akce odstoupil i investor. Lze říci, že v tomto případě se jedná o jednoznačné vítězství Klubu a to zejména díky osobě místopředsedy Karla Ksandra, jehož neumdlévající aktivita na všech frontách měla lví podíl na zamítnutí tohoto nesmyslného návrhu.
Opět se vynořil problém postupně zanikajícího Císařského mlýna v Bubenči. Tato jedinečná památka rudolfinské architektury byla při přestavbě na přelomu 80. a 90. let z větší části zdemolována. Poslední studie, se kterou byla Domácí rada na počátku ledna t.r. seznámena, počítá s dostavbou areálu a jeho využitím na bydlení. Problémem tohoto návrhu však je přílišná kapacita novostaveb a zejména jeho architektonické řešení, které vědomě nenavazuje na urbanistickou situaci manýristického komplexu. V předložené podobě je projekt zcela nepřijatelný a znamenal by konečnou likvidaci charakteru této těžce zkoušené památky.
Mezi další problémy, kterými se Domácí rada v roce 2000 zabývala, patřila např. problematika půdních vestaveb, které postupně a nekontrolovaně mění vzhled střešní krajiny v PPR, tzv. Nové železniční spojení mezi Hlavním nádražím a východem Prahy, což je návrh naddimenzované stavby, která by ještě více poškodila východní okraj Pražské památkové rezervace, na Malé Straně pak zejména rekonstrukce Valdštejnského paláce se zahradou (kterou jako člen komise pro rekonstrukci paláce sledoval prof. Pavlík), protipovodňová ochrana Čertovky, rekonstrukce Hergetovy cihelny či záměr vybudování památníku a muzea v tzv. Werichově domě na Kampě, kvůli kterému by se museli vystěhovat jeho stávající nájemníci. Klub dále ostře protestoval proti devastačním přestavbám dvou domů v jedinečné funkcionalistické osadě Baba a Domácí rada se rovněž seznámila s aktualizovanou studí koncepce památkové ochrany PPR, která by mohla po dlouhé době opět stanovit tolik potřebné regulační podmínky centra města.
Zástupci Klubu se zúčastnili pražského zasedání organizace Europa Nostra, která v celé Evropě sdružuje nestátní organizace zabývající se ochranou památek a přírody. Na základě dojmů ze zasedání a značné důležitosti Europy Nostry v evropském kontextu ochrany kulturního dědictví se navrhuje Domácí rada usilovat o plné členství v této prestižní organizaci.
Z hlediska vnitřních záležitostí Klubu je patrně nejdůležitější opětné zahájení prací na projektu rekonstrukce přízemí Juditiny věže na výstavní síň. V současné době se celý projekt předběžně projednává s památkovými institucemi a s MČ Praha 1 jako majitelem věže. Budoucím hlavním exponátem výstavní síně by se měl stát Hypšmanův model Malé Strany a Hradčan, který byl naposledy vystaven na stoleté výstavě v Muzeu hlavního města Prahy.
Dále pokračovaly tradiční aktivity Klubu, jako jsou Hovory o Praze pod záštitou dr. Helgy Turkové či vycházky pod vedením zesnulého Dr. Cejpa, čestného člena Klubu Za starou Prahu. Upevňovaly se kontakty Klubu do zahraničí - za všechny jmenujme Paříž v osobě tamnějšího zástupce starosty, spřízněný Klub Za starý Brusel či nedávno vzniklou společnost Praha Cáchy. Tato jednatelská zpráva je pochopitelně pouze stručným přehledem hlavních témat a událostí klubovního života v roce 2000. Další podrobnosti o činnosti Klubu Za starou Prahu v uplynulém roce je možno nalézt v loňských číslech klubovního Věstníku.
Richard Biegel, jednatel Klubu Za starou Prahu