Obecně známý fakt, že podle tzv. asanačního zákona bylo zbořeno několik stovek domů historického jádra Prahy, je již devět desítek let interpretován z různých stránek a pohledů v závislosti na profesionálním zaměření i emocionálním založení autora. Žádná z dosud publikovaných prací o pražské asanaci nepřesáhla svým rozsahem formu dílčího článku v odborném sborníku či kapitoly v publikaci na příbuzné téma. I z tohoto důvodu se těšily pozornosti autorů především otázky příčin a důsledků asanace, jejího ohlasu na veřejnosti a jí vyprovokovaného hnutí na obranu památek staré Prahy, nikoliv však mechanismus a organizace jejího provádění, vlastní historie a chronologie jejího průběhu. Pohleďme nyní na pražskou asanaci právě takovým pohledem, vyhledejme z archivů a dobového tisku fakta, čísla a data vztahující se zejména k prvnímu období platnosti asanačního zákona v letech 1893-1903, tedy prubířskému období asanace, a nenechme se při tomto výkladu dnes, s výhodou stoletého časového odstupu, svést k emotivním soudům.

Úvodem: Úvaha o příčinách asanace

Žádný zevrubnější text o asanaci nemůže otázku jejích příčin opomenout. Ani tento článek pravidlo neporuší. Začtěme se nejprve do jedné z běžných glos v Denních zprávách Národních listů roku 1883: Pozn. 1 "Každá řádná hospodyně a tou chce býti zajisté také naše městská rada - v první řadě dbá o to, aby zavésti mohla hosty své do upraveného a pokud možná nádherného salonu, podivná to však hospodyně, která veškerou pozornost věnuje výhradně salonu a nepečuje o to, aby také ostatní části bytu vypadaly slušně, jež trpí v nich nepořádek a nečistotu. Nechceme raditi občanu, jenž má slabé nervy, aby odvážil se do labyrintu starých černých kanálů, pokrytých staletou špínou, domů polorozbořených aneb stlučených z pěti, šesti mnohdy až deseti dílů, z nichž každý téměř z jiného datuje se století - i varujem každého, jehož žaludek je poněkud netolerantní, pustiti se do uliček, v nichž těžký, olověný vzduch se dá krájet, pustiti se zkrátka do našeho ghetta." Článek, otištěný v době, kdy slovo "asanace" bylo ještě málo rozšířenou novinkou českého slovníku, takto komentuje sdělení, že pražský sbor obecních starších prosadil zřízení komise, která se bude zabývat neudržitelnými hygienickými poměry v Josefově. V citované části článku jsou mimoděk vyjádřeny i dva základní a domnívám se také prvotní motivy pražské asanace, jednak ostudná stavební a hygienická zanedbanost Josefova a jednak jeho mimořádná poloha v nejbližší blízkosti "salonu" Prahy - Staroměstského náměstí. Přitom je důležité zdůraznit, že vědomí "mimořádnosti" polohy Josefova v centru Prahy, nebylo tehdy pociťováno, jak článek i jiné dobové materiály výmluvně dokládají, z hlediska stavebně podnikatelského, ale z hlediska reprezentace města.

"Nač cestovati daleko na východ, když nejzanedbanější kout Stambulu nalézti lze uprostřed hlavního města království Českého!" zvolal vyčítavě autor článku ve Zlaté Praze roku 1887. Pozn. 2 Zanedbanost a bizarnost Josefova, která byla atrakcí pro cizince i romantiky z tuzemska, byla zároveň špatným svědomím tehdejších představitelů města. Studem se však rděli nejen za zchátralost a špínu Josefova, ale stejnou měrou i za křivolaký středověk, který již tehdy "vyšel z módy" a přesto vás provázel v centru Prahy na každém roku. Zatímco prvky módního stavebního stylu bylo možné zaznamenat na rychle se rozvíjejících pražských předměstích, vlastní Praha stále konzervovala svůj historický vzhled - středověký v půdorysu a barokně-klasicistní ve fasádách. Touha po kosmopolitních vzdušných bulvárech po vzoru Paříže a Vídně a sen o prostorných vysokých činžovních domech ve vyšperkovaných fasádách se světlými moderními byty hrály v době prvních úvah o pražské asanaci daleko větší roli, než kalkulace možných výnosů z prodeje výhodně položených stavebních parcel či z vysokých činží luxusních bytů. "Nynější židovské město a sousední část Starého mšsta jest směsice budov, v křivolakých čarách bez ladu a skladu, a odkryté hnízdo mravenčí se svými chodbami věru mnohem příznivější činí dojem, než dotyčná čtvrť, která i nyní ještě, přes moderní pozlátko, kterýmž semo tamo pokryta je plíseň z dávných dob, úplně má středověký ráz. Klikaté úzké uličky, jimiž nelze projeti pohodlně vozem, jsou pravým paskvilem na geometrickou pravdu, že nejkratší vzdálenost mezi dvěma body je přímka." Pozn. 3

Stavební spekulace a stavební ruch vůbec v první polovině 80.let v Praze stagnovaly. V materiálech pražského magistrátu vztahujících se k zdůvodnění asanačního zásahu v Praze je podpora zkomírajícího stavebního ruchu deklarována jako jeden z pádných důvodů vymožení asanačního zákona. Přesněji, byla to právě pražská radnice, která si zcela vědomě slibovala, že zamýšleného asanačního podniku se ujme "privátní stavební spekulace" a tím se celá akce rozběhne žádoucím směrem a očekávaným tempem. Pozn. 4 Jak bude z dalšího výkladu zřejmé, tento předpoklad se v počáteční fázi realizace asanačního podniku nenaplnil. Podnikatelské i finanční kruhy vstupovaly do asanačních dějů oproti očekávání velmi pozvolna a obezřetně, přestože byli tištěnými letáky na účel, možnosti a výhody asanačního podniku upozorňovány. Pozn. 5

Úvahy o příčinách asanace postavené opačně a ve starší literatuře nejčastěji tradované, tedy, že zdravotní důvody byly pouhou záminkou ke spuštění stavidel "spekulativního parcelářského kořistění" Pozn. 6 nejsou podle mého názoru se skutečností v úplném souladu. Ostatně sám vývoj názorů na asanaci a její hodnocení by vydal na obsáhlou studii, stejně tak jako řada dalších momentů dosud nezpracovaných a v tomto článku jen naznačených. Lze předpokládat, že by byla odhalena i jistá souvislost mezi závěry hodnocení a kulturně-politickým klimatem doby, v níž vzniklo. Není přeci náhodné, že v minulých desetiletích byla asanace nejčastěji spojována s pejorativně zabarveným termínem "stavební spekulace", zřejmým produktem buržoazní ekonomiky. S pohledem oproštěným od tendenční charakteristiky totiž vidíme, že stavebně-podnikatelská aktivita nebyla "zlem", které se asanace zákeřně zmocnilo či ji dokonce nějakými zákulisními intrikami tajně vyprovokovalo, ale byla naopak přirozenou a vítanou hybnou silou, bez níž by se asanační podnik nerealizoval. I zapřísáhlí nepřátelé pražské asanace, se musí smířit s objektivním faktem. že asanace nebyla vymyšlena a uvedena v život k uspokojení "nízkých choutek ziskuchtivých stavitelů a finančníků", ale vznikla jako produkt těch nejlépe myšlených snah o řešení palčivých problémů města a také o přiblížení jeho úrovně obdivovaným evropským metropolím v architektuře, urbanismu i aplikaci životního stylu. Že zdravotní problémy nebyly uměle vykonstruovány, dosvědčují mnohá dobová svědectví ao každý Pražan se o tom mohl tehdy přesvědčit, jak dokládá i citovaný článek z Národních listů, nejen pouhým okem ale i několika smysly najednou. Je zároveň přirozené, že možnosti řešení problémů se v historii vyvíjejí, a původně dobře zamýšlený čin se z nadhledu doby, která preferuje etické a estetické hodnoty v jiném pořadí a má k dispozici vyspělejší technické prostředky, může jevit z některých stránek jako nevydařený.

Okamžik, kdy do průběhu pražské asanace vstoupila podnikatelská spekulace a její působení nabylo záporných rysů, musíme hledat až v druhé polovině 90. let, zlou sudičkou u její kolébky však nebyla.

Vytyčení obvodu asanace, první formulace asanačních zákonů
1883-1886

Vzhledem k stagnaci stavebního ruchu v Praze v letech sedmdesátých, snažila se obec pražská podpořit soukromé stavební podnikání vymožením osvobození od činžovní daně pro stavby a přestavby nových domů na dobu delší než bylo dvanáct let, na které osvobození od daně garantoval platný stavební zákon. V žádosti Rady královského hlavního města Prahy ze dne 4.prosince 1883 adresované Presidiu c.k.místodržitelství v Praze Pozn. 7 jsou uvedeny konkrétní statistické údaje, nepochybně v daném směru varující: V období let 1869-1880 klesl v Praze počet obyvatel o 1,2% zatímco v nejbližších šesti předměstích (Vyšehrad, Holešovice-Bubny, Karlín, Smíchov, Vinohrady, Žižkov) za stejné období vzrostl o 121, 13%! V Praze bylo v téže době postaveno jen 136 novostaveb, kdežto na uvedených předměstích 1050, takže na 11 nových staveb v Praze připadá 87 na předměstích! Přitom je v Praze 531 volných stavebních parcel, na nichž lze provést "prostorné budovy i velkolepé stavby". Tento stav je způsoben nepříznivým poměrem činžovní daně, neboť dle platných zákonů je dům s výnosem činže 1000 zl. ročně zatížen daní 226 zl. v Praze a pouhých 140 zl. na předměstích. Proto by nezbytnému oživení stavebního ruchu v Praze pomohlo osvobození od činžovní daně pro novostavby na dobu delší, než je platným zákonem vyměřena. Dále se v přípisu městské rady uvádí, že část města leží v obvodu inundačním (zátopovém) a praktickým svízelům s povodněnmi nelze předejít jinak, než když se tyto nízké části města zasypou a vysuší. Mnoho domů obývaných chudinou právě v těchto místech (část Starého Města a Josefov) postrádá zdravé podmínky, nemají dvory, světlo ani vzduch, proto je jedinou možnou nápravou jejich zboření. Upravovací práce tak obrovských rozměrů nemůže pražská obec podniknout o své újmě, musí být podpořena privátní stavební spekulací, ta však musí dostat popud a výhodné podmínky. Proto na základě usnesení sboru obecních starších z 20.9.1882 městské rada žádá o osvobození od činžovní daně na 30 let pro novostavby a na 25 let pro přestavby.

Dosud nevyřízená žádost dostala nový podnět v závěrech jednání městské zdravotní rady 28.3.1885, v níž byl projednán návrh městského fyzika dr.Jindřicha Záhoře. Pozn. 8 Návrh, který vyšel z konkrétních číselných údajů o zdravotnách poměrech Josefova a dolní části Starého Města - ohnisko infekční nákazy, přelidněnost, vysoké procento zastavěné plochy, závadnost studniční pitné vody - směřuje k jednoznačnému závěru: "Zde pomůže jen prostředek radikální a ten zní: zboření těchto částí a vystavění nového města na základech moderní naší hygieny na útraty státní." Při jednání přítomný starosta dr.Tomáš Černý "podotýká, že sice každý instinktivně cítí potřebu odbourání a nového zbudování Josefova, jest ovšem jen otázka, jak opatřiti náklad s tím spojený... Obecní zastupitelstvo Pražské často touto otázkou se zabývalo a vysloven náhled, že provedení veledůležité otázky této státi by se mohlo spekulací soukromou, ovšem budou-li spekulaci té poskytnuty jakési výhody!"

Na základě uvedeného návrhu byla podána 6.března 1886 petice pražské městské rady císaři, podepsaná již novým starostou Ferdinandem Vališem. Pozn. 9 Její obsah úzce navazuje na žádost z roku 1883. Teprve 4.prosince 1886 rozhodlo Jeho Veličenstvo předat petici obce pražské k dalšímu řízení c.k.ministerstvu financí, které ve svém výnosu ze 6.prosince téhož roku vyslovilo ochotu c.k. vlády vymoci pro stavby, které budou provedeny z důvodů nápravy zdravotních poměrů v Praze, cestou zákonodárnou osvobození od činžovní daně na 2O let a to za podmínky, že budou tyto stavby do deseti let schopné užívání. Zároveň však musí být vydán zemský zákon, který umožní i osvobození staveb od přirážek zemských a obecních. Pozn. 10

Protokol o důvěrné schůzi starosty a jeho nejbližších zainteresovaných spolupracovníků, která se sešla na Staroměstské radnici 12.prosince 1886, aby stanovila další postup, uvádí, že je třeba především přesně určit území, na kterém zdravotní poměry vyžadují zlepšení. Pozn. 11 Přítomný obecní starší a bývalý starosta dr. Černý se přimlouvá na žádost novoměstských voličů, aby do tohoto obvodu bylo pojato též Podskalí, Vojtěšská a Petrská čtvrť, které rovněž leží v inundačním obvodu. V diskusi se však objevují námitky, že, bude-li do asanačního obvodu pojato též Podskalí, podnikatelé staveb by se obrátili spíše tam, protože při nabývání stavebních míst by situaci nekomplikovaly spletité právní poměry a vláda by také mohla namítat, že nejde jen o asanaci - napravení zdravotních poměrů - ale o dosažení regulace na státní účet. V závěru schůze je asanační obvod v obrysech navržen, oproti později schválenému území zahrnuje i okolí ulice Poštovské (dnes Karoliny Světlé na Starém Městě) a Vyšehradské v katastru Vyšehradu, který byl od roku 1884 připojen k Praze.

Rozsah a hranice asanačního obvodu byly upraveny na druhé "důvěrné schůzi" na pražské radnici 17. prosince 1886. Pozn. 12 Vliv na redukci původně navrženého obvodu měla tajná zpráva z Vídně, že "přijdou-li i jiná města s podobným požadavkem osvobození od daně, nebude možné vyhovět ani Praze." Proto je definitivně asanační obvod omezen na Josefov, zátopovou část Starého Města k Josefovu přiléhající a Vojtěšskou čtvrť na Novém Městě. Dr.Jindřich Šolc, budoucí pražský starosta, vyslovuje v té souvislosti naději, že po příkladu Josefova se snad chopí další regulace města soukromá spekulace.

Asanační záležitost pokračovala zpracováním přesného seznamu domů a zanesením obvodu do plánů, kterým byl pověřen stavební rada Alois Bulíř. Podklady připravovala přímo v terénu "pochozí komise". Mezitím byla vyhlášena 1.října 1886 veřejná soutěž na regulační plán asanační oblasti s termínem 15.ledna 1887. Výsledky přípravných prací "asanační komise" a další postup směřující k vymožení příslušného zákona schválila 11. ledna 1887 městská rada a den poté i sbor obecních starších.

Soutěž na regulační plán asanační oblasti
1887

Porota zvolená 14.ledna 1887 hodnotila pět soutěžních regulačních návrhů.Pozn. 13O verdiktu poroty pak referoval její člen prof. Pacold z české polytechniky na schůzi městské rady 22. února 1887. První cena s odměnou 800 zl. byla udělena práci s názvem "Finis Ghetto" autorů městského geometra Alfréda Hurtiga, architekta Matěje Strunce a městského inženýra Jana Hejdy. Pozn. 14 Druhou cenu získal inženýr Jan Kaftan a třetí plán s názvem "Srdce země české" inženýrů V.Lišky a K.Vosyky. Dva zbylé neohodnocené soutěžní příspěvky vstupovaly do soutěže pod hesly "Památce Libušině" a "Zákonem vyvazovacím k cíli!". Zároveň bylo konstatováno, že ani jeden z odměněných plánů nevyhovuje zadání úplně a tak bude z vítězných prací zpracován kompilát. Plány byly poté 14 dnů vyloženy na Staroměstské radnici k nahlédnutí pro veřejnost.

V současné chvíli není znám ani jediný z pěti soutěžních plánů v originále. Vítězný návrh Hurtigův se zachoval jen v reprodukci časopisu Zlatá Praha. Pozn. 15 Tento plán je zcela radikální, neboť "napravuje" nejen Josefov, ale také celé Staré Město. Kromě většiny církevních staveb, Staroměstské radnice, Karolina, Klementina, nově postaveného Rudolfina a nových škol na Uhelném trhu, Rejdišti, Jánském náměstí a v Masné ulici, plán navrhuje zbořit veškerou historickou obytnou zástavbu. Komentář k reprodukci článku ve Zlaté Praze však paradoxně plán chválí, že "šetří historických památek pokud skutečnou cenu mají" a zvláště vyzdvihuje, že je navrženo ubourání paláce Kinských, vybíhajícího do Staroměstského náměstí a Týnský chrám "zbaven hnusných přístavků, jež přilepeny na mistrovské dílo české štíhlé gotiky stírají z dobré poloviny dojem, jenž věkopamátný chrám činí na každého, kdo zadívá se v jeho kontury." Neznámý autor recenze v Národnch listech si přes chválu vítězného návrhu zas posteskl: "Jen jednu věc postrádáme na tomto plánu, jakož i na ostatních ... Máme totiž na mysli prodloužení Václavského náměstí až k nábřeží. ...a co by byla radiální třída pešťská proti prospektu Václavskému, jenž by na jedné straně ohraničen byl monumentální budovou musejní a na straně druhé skýtal pohled na smaragdové pozadí Letné a jež by ovšem musil býti též architektonicky upraven co nádherná třída reprezentativní." Pozn. 16

Druhou cenou poctěný soutěžní výtvor ing.Jana Kaftana si můžeme představit například z poznámky téhož bohužel nám neznámého recenzenta. "Pan projektant ovšem navrhl plán pro zcela nové město, jaké by se asi dalo zbudovati v případě, kdyby v asanačním okresu byla samá nezastavěná plocha." Pozn. 17 V souvislosti s tím je však vysloven podiv, že ing. Kaftan ponechal palác Kinských v nynějším stavu a "neodstranil též přístavky kolem chrámu před Týnem a to schvalovati nemůžeme, vždyť u projektanta na jiné straně budovy staré i památné nebyly překážkou, když o to šlo zřizovat nové komunikace." Máme možnost nahlédnout do koncepce autora tohoto plánu i prostřednictvím záznamu z přednášky, kterou přednesl ing. Kaftan 17.února 1887 na schůzi Staroměstského občanského klubu. Pozn. 18 Za hlavní zásadu své koncepce regulace Prahy považuje autor přímé spojení středu města s nábřežím, kde si představuje zbudovat rušný obchodní přístav. I z tohoto důvodu musí být rozšířeny ulice paprskovitě se z různých směrů sbíhající ke Staroměstskému náměstí a to i v oblasti mimo asanační obvod - Karlova, Dlouhá, Celetná, Železná, Sirková (dnes Melantrichova). "Úprava jmenovaných ulic nebude nesnadná a nákladná, až na ulici Karlovu, kde je nezbytně třeba, aby zvláštním způsobem, téměř co klín do ulice posunutý kostel sv. Salvátora a P.Marie pobořen a a ostatní část ulice do průčelní čáry kostela sv. Klimenta položena byla. Jelikož v Klementinu v celku pět kostelů se nalézá, zmíněné dva kostely ani historické, ani umělecké ceny nemají. nebude nemožno na příslušných místech jejich odstranění vymoci." Podle J.Kaftana by měly být v asanační oblasti zachovány kostely sv. Ducha, sv.Františka v anežském klášteře, sv. Haštala, synagogy, židovský hřbitov, ale "dvůr Anežský rovnou širokou třídou protnut a tím východní část nového nábřeží s náměstími Haštalským a Dlouhou třídou spojena byla."

Třetí z oceněných plánů od inženýrů Lišky a Vosyky si můžeme ze sporých zmínek v recenzi Národních listů představit jen stěží. Pozn. 19 "Šetrností" k památkám se od ostatních zřejmě nělišil.

Z toho, co o vítězných plánech ze soutěže v roce 1887 víme, vyplývá, že se práce vzácně shodovaly v některých charakteristikách: především aplikují zadání na celé Staré Město a není jim zatěžko zbořit až na malé výjimky ze staré zástavby prakticky cokoliv. Z výroku ing. Kaftana je zřejmé, že za památku hodou ochrany považují jen ty objekty, které svou polohou nebrání v tvůrčním rozletu pravítek a kružítek autorů plánu. Možnost narýsovat nové město a to nikoliv nějaké anonymní na zeleném drnu, ale "nové" Staré Město pražské se vší jeho historickou slávou, je pravděpodobně natolik svůdná a inspirativní, že jí racionálně uvažující geometři, nakažení iluzí modernismu, technicismu a štítivostí vůči zašlému středověku snadno podlehli. Absence památkářského smyslu pro hodnoty i jiných objektů než byly velké a především gotické kostely a monumentální budovy veřejného účelu, tedy hodnoty historických obytných domů včetně palácové architektury, vlastnost, kterou se pravděpodobně vyznačovala i většina členů městské rady a sboru obecních starších, mohla způsobit dalekosáhlé škody. Naštěstí pro nás byla aplikace asanačního podniku pražské obce na celé Staré Město nejen z důvodů finančních, ale i původního smyslu asanace - ozdravění, utopií a zastřít tímto heslem "regulaci města na státní účet" nebylo při projednávání návrhu asanačního zákona průchodné. Ovšem nic nebránilo tomu, aby se ostrůvky i ostrovy "asanace", ve smyslu nikoliv "ozdravění", ale plošné demolice, v režii soukromých podnikatelů do zástavby Starého Města později nenasytně zakously, a to i bez výhody dvacetiletých daňových prázdnin, i v jeho částech jižně od asanačního obvodu.

Ironicky výsměšný tón vůči třem vystaveným plánům i jejich recenzentovi z Národních listů nasadil ve fejetonu z 12.března 1887 Jan Neruda. Pozn. 20 "A pak mají ty plány ještě společnou vadu - nerad to říkám - společnou vadu nemužnosti. Po čertech málo kuráže je v nich! Páni inženýři pochopili sice přední architektonickou zásadu při moderní rekonstrukci starých měst, já jim toho neupírám; oni dobře vědí, že nejhlavnější věcí je b o ř i t , a každé místečko v městě, které je zastaveno, že by se mělo vlastně červenat za zcela pochybenou existenci svojí: ale oni neprovádějí dosti rozhodně to, o čem tedy tak dobře vědí. Když spočítám oba plány prvními cenami poctěné - a z těch prý si sesadí obec plán svůj konečný - tedy smíme doufat jen ve zmizení Křížovnického kláštera (i s kostelem a pivovarem), kostela sv. Salvátora, Vlašské kaple, paláce Kinského, německého divadla, staré židovské radnice i s prastarou sousedící synagogou starého židovského hřbitova (jehož starožitnické cena je velmi problematická), nové synagogy v Dušní ulici, a ještě některých maličkostí jiných. A přece musí každý jen poněkud chladně soudící pozorovatel přiznat, že stejně např. i palác Klam-Gallasův, chrám Týnský, Prašná brána, kostel a klášter sv. Jakuba a celá řada jiných ještě budov starých stojí člověku v cestě, a že vadí volnému postupu vzduchu, světla atd.!" Ironii častuje Jan Neruda i vizi ing. Kaftana o velkém obchodním přístavu při nábřeží na Františku. "Po vltavských mostech pohybují se různí lidé a rozmanité povozy, po Vltavě samé plují parníky a nízké obchodní lodě, skřípající jeřáby vyvážejí lodní náklady do četných pobřežních skladišť, pracujícího lidu všude jako mravenců - rozkoš!"

Vážné a naléhavé varování před ukvapenou realizací soutěžních asanačních plánů a ignorací estetických hodnot středověké Prahy zaznělo v článku Renaty Tyršové, Pozn. 21 která zdůraňuje, že "celek města" je dílem uměleckým a nelze z jeho kontextu vytrhovat jen jednotlivé nejvýznamnější památky a ostatní zatratit. "Nejsou to principie architektonické skladby, podle nichž rozlohu města posuzovati máme, ale zákony kompozice malebné, sdružené se zvláštnostmi účinku krajinářského. ...přímočárnost, pravidelnost a symetrie, jež jsou hlavními články estetického vyznání našich opravovačů, nenáleží v počet těch, jimiž se honosí nynější tvářnost Prahy, právě pro půvaby své rozlohy obdivaná. Umělecký cit našich předků a také náhoda, jež někdy obdivuhodným komponistou býti dovede, zanechaly nám v hlavních částech staré Prahy kamennou báseň úchvatné působivosti." Obhajoba nedotknutelnosti historické podoby města se však netýká zchátralosti Josefova, nutnost jehož úpravy Renata Tyršová schvaluje. "nová úpravná čtvrť, jež na místě nečistého bludiště uliček Židovského města povstane, tvořila by pak v pravidelné eleganci a moderní střízlivosti působivý kontrast k Starému Městu, v celé starobylosti zachovanému. V této moderní čtvrti bude ovšem nutno přiměřeně upravit okolí staré synagogy a židovského hřbitova." Rozhořčeným protestem pak v závěru svého článku vyjadřuje autorka svůj názor na navrhované regulační snahy vztahující se k východní straně Staroměstského náměstí včetně odbourání domů před Týnským chrámem.Paradoxně však doporučuje na náměstí provést jediný zásah a to zboření Krenova domu "beztoho svojí gothické malebné podoby dávno postrádajícího", které by umožnilo průhled na fasádu kostela sv. Mikuláše. Celkové vyznění článku je mimořádně varovné, bohužel tento osamocený hlas nedosáhl ve své době odezvy, která tehdy, šest let před přijetím asanačního zákona a devět před prvními asanačními demolicemi, mohla zabránit mnohým památkovým ztrátám v oblasti vně i mimo asanační obvod Starého Města. "Mrštíkova" kampaň z let 1896-1899, která naopak velké odezvy dosáhla, přišla příliš pozdě.

Přijetí asanačních zákonů
1888-1893

Cesta k vymožení asanačních zákonů, které by umožnily kýžené ozdravění Josefova a dolní části Starého Města, byla velmi zdlouhavá. Asanační regulační plán byl po netrpělivých urgencích Josefovským občanským klubem předložen k schválení městské radě v únoru 1888 a teprve v listopadu 1889 byl schválen Zemským výborem. Pozn. 22 V březnu 1890 podala městské rada c.k. ministerstvu spravedlnosti petici ohledně vydání expropriačních (vyvlastňovacích) ustanovení a klub českých říšských poslanců byl požádán, aby se domáhal u vlády brzkého vyřízení této věci. Pozn. 23 V květnu 1890 dostala městská rada od vlády zamítavé vyřízení žádosti. Pozn. 24 Požadavky, že "1. zahrnutí budov a ploch do obvodu assanačního rovná se právoplatnému nálezu expropiačnímu a 2. odhad expropriační díti se má na základě cen a výnosů té doby, kdy jednání o obvod assanační nebylo ještě zahájeno," byly shledány nežádoucím zasahováním do práva vlastnického a občanského. Městská rada byla proto nucena návrh zákona expropriačního pro účely pražské asanace zpracovat nově. Tímto úkolem byl pověřen obecní starší JUDr. Šalomoun Freund, který měl k osnově nového zákona použít platný zákon expropriační k účelům železničním z roku 1878. Nová osnova zákona byla schválena městskémi orgány v lednu 1891. Pozn. 25 Celý krok pak trvalo zkoumání tohoto návrhu na c.k. ministerstvu vnitra a v dalších úřadech, než bylo předáno v březnu 1892 prostřednictvím místodržitelství městské radě souhlasné stanovisko. Osnovy obou "asanačních zákonů" byly předloženy k jednání říšské radě koncem roku 1892. S nepatrnými změnami byly zákony přijaty 11.února 1893 pod čísly 22 a 23 říšského zákoníku a Zemským směmem pod čísly 23 a 27 zemského zákoníku. V platnost vstoupily 7.dubna 1893. Pozn. 26 Zákon č. 22 ř.z. přesně vymezuje hranice asanačního obvodu na základě návrhu městské rady již z roku 1887 a propůjčuje městské obci pražské vůči nemovitostem v asanačním obvodu ležícím vyvlastňovací právo na dobu deseti let ode dne, kdy zákon nabude platnosti. Obec pražská může převést toto právo se svolením místodržitelství na jiné osoby, tedy podnikatele. V § 5 zákona je určeno, že vlastníci nemovitostí v asanačním obvodu budou pražským magistrátem vyzvání, aby ve lhůtě nejméně dvou let příslušnou nemovitost "uvedli v soulad s upravovacím návrhem, vztažmo aby na ni vystavěli budovu upravovacímu návrhu přiměřenou". Nestane-li se tak, bude po vypršení určené lhůty přikročeno k vykonání expropriačního práva. Tento důležitý bod zákona je doplněn místodržitelskou vyhláškou ze 4. března 1893 č. 28 zemského zákoníku, která podmínky a průběh vyvlastňovacího řízení upřesňuje. Josefovská a staroměstská část asanačního obvodu měla výměru 365 476 m2, z čehož připadalo 92 984 m2 na Josefov a 272 492 m2 na Staré Město. Příslušelo do ní 584 domů připsaných 1793 vlastníkům. V Josefově bylo z celkového počtu 260 domů fyzicky rozděleno 128 domů na 583 dílců. Novoměstský asanační obvod měl plochu 14 672 m2 a obsahoval 18 domů.

Zákon ř. 23 ř.z. určuje dobu osvobození od domovní daně nájemní pro stavby vzniklé v asanačním obvodu během deseti let na 2O let a zemské zákony č. 23 a 27 pak doplňují ustanovení předchozího zákona osvobozením týchž novostaveb od přirážky zemské, obecní a školní.

16.března 1893 zahájila činnost asanační kancelář pražského magistrátu tvořená konceptním úředníkem, geometrem a dvěma písaři. Obecná koncepční problematika byla náplní zvláštní asanační komise složené z členů městských orgánů v jejímž rámci pracovala ještě užší asanační subkomise. Asanační plán v názorném provedení byl vydán tiskem a vystaven pro veřejnost v úředních místnostech Staroměstské radnice, kde mohli zájemci získat i zasvěcený výklad úředníka.

Kromě velké pozornosti, kterou věnoval přijetí asanačního zákona denní tisk, Pozn. 27 byly principy asanačního podnku vysvětlovány v různých přednáškových akcích: 6. dubna 1893 v Konviktě na schůzi Staroměstského občanského klubu vystoupili s obsáhlým výkladem reprezentanti radnice pánové Záhoř, Kaftan, Podlipný a Blažek, kteří se postupně ujali osvětlování problému z hledisek zdravotních, technických, právnických a finančních. Pozn. 28 21. dubna 1893 vystoupil na schůzi Spolku architektů a inženýrů s rozborem asanační problematiky stavitel ing. Otakar Materna. Pozn. 29 Z jiného pohledu se k plánované asanaci vyjadřuje ve fejetonu Národních listů 18. března 1893 dr. Karel Chytil. Pozn. 30 Nabádá k provedení zevrubného stavebního a historického průzkumu domů určených k demolici, fotografické dokumentace, k níž bude po vyklizení budov zvlášť vhodná příležitost. Navrhuje také, že by "některé místnosti klenuté neb jinak zajímavé mnohých domů mohly být zachovány vtělením ve stavbu novou."

Přípravy k vyvlastnění asanačních nemovitostí, aktivita Spolku majitelů domů v asanačním obvodu
1893-1896

Na den 2.července 1893 sezvala městská rada na Staroměstskou radnici k otázce provedení asanace "anketu" finančních a technických znalců. Přítomni byli zástupci významných pražských finančních ústavů (Zemské banky, Živnobanky, Hypotekární banky, České spořitelny, banky Union a dalších), spolku architektů a inženýrů a další osobnosti z vlivných českých podnikatelských kruhů. Pozn. 31 Starosta dr.Šolc vyzval přítomní, aby sdělili, jakým způsobem by byli ochotni zapojit se do provedení asanace nebo podpořit obec, pokud by se realizace ujala sama. Všichni účastníci ankety projevili velké pozorumění a ochotu, avšak žádné konkrétní výsledky schůze nepřinesla.

V srpnu 1893 dostala městská rada tři nabídky na přenechání expropriačního práva za účelem provedení asanace. První nabídka přišla od arch. Jana Zeyera a jeho společníků. Oferenti nabízeli, že do tří let vystaví hlavní 24 m širokou třídu od Staroměstského náměstí k nábřeží se čtyřiceti domy, dále most v pokračování této ulice, silnici na Letnou, elektrickou dráhu a její stanici v nové ulici a za to vše požadují přenechání expropriačního práva na potřebné nemovitosti, pomoc při dosažení koncese při zřízení elektrické dráhy, právo vybírat mostné na novém mostě po 9O let a náhradu za původně zastavěné a vykoupené plochy, které připadnou nyní k ulicím. Pozn. 32 Dalšími uchazeči byli pánové Boffinet a Lechat z Paříže, kteří projevili zájem o přenechází vyvlastňovacího práva pro celý obvod a ústav Credit industriel rovněž z Paříže.

Nabídka arch. Zeyera byla zamítnuta městskou radou v červenci 1894, neboť ani po několika jednáních nedošlo ke shodě při hledání ekvivalentní náhrady za vykoupené plochy, které podle asanačního plánu připadnou k rozšíření ulic. Jednání se zahraničními zájemci v roce 1894 uvázla, aniž se dostala do stádia konkrétních návrhů. Pozn. 33 Přes velkou snahu městské rady, která dala vypracovat a vytiskout i cizojauyčné texty o svém pražském asanačním záměru a rozsalala je významným podnikům, firmám a zahraničním konsulátům, další vážný uchazeč o přenechání expropriace a provedení asanačního podniku se neobjevil.

Asanační obvod byl na základě schváleného plánu rozdělen na 38 částí - stavebních skupin - označených římskými číslicemi. Aby mohli být majitelé nemovitostí v jednotlivých skupinách vyzváni dle § 5 asanačního zákona k úpravě svého objektu v dvouleté lhůtě ve shodu s asanačním projektem, musely být pro tyto skupiny zpracovány podrobné upravovací návrhy. V průběhu druhé poloviny roku 1893 byly hotovy upravovací plány 16 skupin a vyzváni majitelé ve skupinách XXXVI, XXXV, XXX a XXXI. Pozn. 34 Několik majitelů podalo proti vyzvání stížnosti, které byly vesměs c.k. místodržitelstvím zamítnuty.

Majitelé domů v asanačním obvodu se ještě před přijetím zákona sdružili do spolku, jehož smyslem bylo jednotně hájit jejich zájmy. Tímto zájmem nebylo oponování asanačnímu zákonu či vedení kampaně za jeho zrušení, jak by se mohl naivně někdo domnívat. Skutečnost byla právě opačná. Byli to právě majitelé nemovitostí sdružení v Josefovském i Staroměstském občanském klubu, kteří prostřednictvím těchto klubů a potažmo svých členů v řadách sboru obecních starších po asanaci jako nezbytné zdravotní nápravě leta volali, sledovali ji od prvních návrhů a snažili se urychlit interpelacemi a peticemi její průběh, pokud se zdál příliš pomalým. Brzy po schválení zákona podal výbor Spolku majitelů domů v asanačním obvodu městské radě petici, v níž vyjadřuje obavu, že městské rada hodlá přenechat plochy asanačního obvodu k vyvlastnění některému peněžnímu ústavu, kterému by museli předat majetek za nízkou odhadní cenu. Doporučují, aby se o nemovitosti ucházelo více podnikatelů a konkurentů, aby bylo dosaženo příznivějších výkupních cen.Pozn. 35 V roce 1894 se snažil výbor spolku najít sám takový peněžní ústav, který by jejich nemovitosti koupil "z volné ruky" a podnikatelsky se ujal stavby nových budov. Pozn. 36 Tomuto záměru bránil fakt, že si radnice vyhrazovala právo sama určit rozdělení jednotlivých bloků na stavební místa, a ta se z pochopitelných důvodů s původními zastavěnými plochami nekryla. Mezitím se nájemníci z asanační oblasti stěhovali, jak nejrychleji mohli, a výnosy majitelů domů i hodnota objektů klesaly. "Dle přesvědčení výboru byla by otázka assanační ihned rozluštěna, kdyby městské rada od tak zvaného upravovacího návrhu - což spolek správně za parcelaci považuje, které se každý jednotlivec, jakož i podnikatel obává - upustila. Tím by ihned povstal stavební ruch v celém obvodu assanačním, aniž by k tomu bylo třeba cozích společností a celý zisk by zůstal v městě našem. Slavná městská rada držela by se přitom pevně hlavních čar regulačních a stavebního zákona. Ježto jest jen málo majitelů domů, kteří stavěti mohou nebo budou, hleděl by každý podnikatel stavby více domů spojit a tuto podmínku mohla by si městská rada vyhraditi, ku které by každý rád přistoupil."

Zdrženlivý postoj městské rady vůči soukromé iniciativě majitelů nemovitostí v asanačním obvodu je zcela pochopitelný. Už z ohledu na řešení otázek kanalizace, rozvodu plynu, vody a elektřiny měla úmyslu provést asanaci systematicky. Proto byly také veškeré snahy majitelů domů o změny a posuny regulačních čar, které byly jejich stavebním záměrům příznivé jen výjimečně, neboť se často pozemky starých domů ocitaly v plánu v projektované ploše ulice nebo naopak v nitru plánovaného bloku, kudy žádná regulační čára nevedla, zamítány a stále hledán podnikatel, který by za výhodných podmínek pokud možno i pro město převzal provedení celého podniku. Povolení staveb několika jednotlivým stavebníkům, ať z řad majitelů domů či podnikatelů, kteří by vykoupením skupin domů v jednotlivých blocích či jejich částech realizovali novostavby na několika místech asanačního území nezávisle na sobě, se nezdálo představitelům města výhodné z hlediska výsledku celé akce. Mohlo by znamenat, že některé stavební parcely dlouho zůstanou nezastavěné a než by se z ostrůvků domů poskládalo kompaktní město, mohla by uběhnout celá destiletí. Kromě toho si z přenechání expropriačního práva pro celý asanační podnik velkému podnikateli slibovala městská rada i jistý zisk na úhradu svých vlastních nákladů s asanací. Přesto je třeba objektivně konstatovat, že někteří soukromí majitelé stavební povolení v asanačním obvodu přece dostali. Týkalo se to v období do konce roku 1896 těchto domů: čp. 866, 49, 792, 794, 801, 934 a 935 na Starém Městě a 243, 241 na Novém Městě. Ať tak či onak, je zřejmé, že vyzvání majitelů domů podle § 5 asanačního zákona, aby uvedli svou nemovitost v soulad s upravovacím návrhem, bylo z uvedených důvodů více méně formální. Odmítání většiny žádostí o stavební povolení a trvání dvouleté ochranné lhůty způsobilo, že se po dva a půl roku po přijetí asanačního zákona v asanačním obvodu nedělo vůbec nic. Tento stav byl po období živého zájmu o asanační problematiku pro veřejnost podporující asanační podnik rozčarováním, které se odrazilo i v ironických poznámkách na účet organizátorů asanace v denním tisku: Pozn. 37 "Zákon assanační zvrhl se zmíněným výkladem, jehož se mu dostalo - v dokonalý zákon pro konservaci obou dotčených pražských čtvrtí assanačních! Že tomu tak jest, o tom poučí jediný pohled do oněch částí města, na něž se nevztahuje působnost zákona asanačního, tam všude i na místech nejdražších na př. Na příkopě, na Václavském náměstí, v ulicích Melantrichově, Železné a jinde, v posledních dvou letech vzniklo mnoho nádherných novostaveb, jen v obvodu assanačním panuje naprostý, umrtvující klid!"

Zatímco ze zorného úhlu veřejnosti asanační akce zkomírala, asanační kancelář vedená magistrátním sekretářem dr. Augustinem Steinem horečně pracovala na podrobném plánu realizace asanace. Návrh byl po projednání asanační komisí, technickou komisí a městskou radou schválen sborem obecních starších 28.listopadu 1895. Pozn. 38 Zároveň bylo navrženo, aby se provedení asanace ujala obec pražská sama vzhledem k tomu, že přes mnohé pokusy vedené i prostřednictvím c.k. generálních konsulátů v Paříži, Berlíně, Hamburku a Frankfurtu, nebyl nalezen vhodný podnikatel, který by se akce ujal za oboustranně výhodných a přijatelných podmínek. Návrh asanační kanceláře se týká pouze asanačního obvodu staroměstského a josefovského a vypouští prozatím ze zřetele obvod novoměstský. Hlavní náplní programu akce je soustavné získávání pozemků a to vykupováním i vyvlastněním, demolice starých budov a následný odprodej prázdných a vytyčených stavebních parcel podle systematického programu zastavění. Přitom není předpokládáno, že by obec stavby také sama prováděla. Tento program je rozdělen do osmi časových období v rozsahu platnosti zákona, tj. do roku 1903. Finanční náklad pro postupné provádění akce v celkovém rozsahu 6 milionů zl. je navrženo opatřit výpůjčkou u některého finančního ústavu. Současně je žádáno u místodržitelství, jak zákon ukládá, povolení zahájit vyvlatňovací řízení s majiteli nemovitostí, kterým končí v roce 1895 dvouletá lhůta, konkrétně u skupin XXX, XXXI, XXXV a XXXVI.

Spolek majitelů domů v asanačním obvodu, který nebyl spokojen s navrženým postupem provádění asanace vzhledem k tomu, že jeho členům prakticky nezbylo, než pasívně vyčkávat, za jakou cenu bude obec ochotna jejich majetek vykoupit, učinil ještě jeden marný pokus v záležitosti "vymožení svých vlastnických práv." 23. prosince 1895 podal předseda spolku Bernardin Urban petici k Zemskému výboru království českého. Pozn. 39 Dopis spolupodepsaný a zřejmě také stylizovaný zemským poslancem JUDr. Jakubem Scharfem sází na krkolomně vykonstruovanou právní kličku, že totiž majitelé řádně vyzvaní k úpravě své nemovitosti v soulad s "upravovacím návrhem", nebyli s tímto návrhem, který měl závaznou podobu "konfigurace příštích parcel stavebních", úředně seznámeni. Z tohoto důvodu považují členové spolku již vyhlášenou dvouletou lhůtu za neplatnou a vyzývají Zemský výbor, aby žádost pražské obce o výpůjčku 6 milionů zl. u Zemské banky doporučil jen pod tou podmínkou, že k expropriaci nemovitosti bude přikročeno pouze tehdy, když majitel nebude odhodlán za žádných okolností sám stavět.

Zemský výbor si k dopisu vyžádal stanovisko městské rady a výpůjčku na asanační podnik bez jakýchkoliv podmínek schválil. Obsah petice měl navíc pravděpodobně svoji dohru ve vztahu městských orgánů k majitelům domů při vyvlastňovacím řízení, alespoň se tak mnozí z členů spolku domnívali a pisatele petice z negativních důsledků jejich činu vinili.

K podání nabídek na realizaci výpůjčky bylo vyzváno sedm velkých bankovních ústavů v Praze a Vídni. Konkrétní nabídku učinila však pražské obci jen Zemská banka. Její oferta pak byla přijata na schůzi sboru obecních starších 10.srpna 1896 s tím, že bude prozatím realizována jen v poloviční výši 3 milionů zlatých. Ještě do konce toho roku byl vyčerpán z výpůjčky celý první milion. Pozn. 40

Od počátku asanačních snah se do centra pozornosti čas od času dostala otázka výstavby nových bytů pro vystěhované obyvatelstvo z Josefova a nalezení vhodného pozemku pro tento účel. Na schůzi městské rady 14.ledna 1896 byl k této záležitosti učiněn definitivní závěr konstatováním, že asanace bude prováděna postupně a proto není třeba ničeho podnikat, neboť věc se vyřeší za nynějších stavebních poměrů v Praze a okolí sama sebou. Pozn. 41

Na základě povolení c.k.místodržitelství uděleného v únoru roku 1896, mohla přikročit městská rada k organizaci vyvlastňovacího řízení s majiteli domů prvních k tomu určených čtyř asanačních skupin XXX, XXXI, XXXV a XXXVI, ohraničených ulicemi Josefovskou, Dušní, Staroměstským náměstím a ulicí Mikulášskou). Řízení se týkalo 65 domů, z nichž bylo jen 30 domů fyzicky nedělených, ostatní se skládaly celkem ze 170 dílců. Vlastnická práva k těmto nemovitostem mělo dohromady 249 různých osob. Ještě před zahájením vyvlastňovacího řízení byl učiněn pokus o docílení "smírného dohodnutí" a majitelé všech nemovitostí pozváni k jednání v termínu 17.února až 19.března 1896. Národní listy o průběhu těchto jednání informují z pozic neuspokojených majitelů domů: Pozn. 43 "V některých případech činili páni radové majitelům nemovitostí tak nepatrné a skutečným cenám majetků tak málo vyhovující nabídky, že majitelé domů roztrpčeně odcházeli ze Staroměstské radnice, prohlašujíce, že podobné jednání nemůže vzbuditi důvěry a že chtějí raději vyjednávati s vyvlastňovací komisí, která po bedlivém uvážení všech požadavků cenu nemovitostí spravedlivěji vyšetří." Přesto v těchto předběžných jednáních došlo k dohodě ohledně vykoupení 23 domů a 144 jednotlivých dílců.

Jednání vyvlastňovacích komisí se uskutečnila v "první expropriační kampani asanačního podniku" v období od 16.března do 21.května 1896 podle podrobné místodržitelské vyhlášky zveřejněné v denním tisku. Pozn. 44 O vyvlastňovacím soudním odhadu pak rozhodoval c.k. zemský soud jako I. instance, c.k. vrchní zemský soud jako II. instance a c.k. nejvyšší soud jako instance III. a konečná. Vykoupením a vyvlastněním domů v určených čtyřech asanačních skupinách nabyla obec pražská nemovitosti za 1 955 220 zl. 90 kr.

Domy k účelům regulačním byly současně a průběžně vykupovány i v dalších částech asanačního obvodu již od roku 1893, takže podle výkazů asanační kanceláře byla například k 31. říjnu 1897 v majetku obce z 584 domů Starého Města a Josefova určených k asanaci již 127 celých domů, jeden masný krám, 12 dílců a 7 parcel v hodnotě 3 987 935 zl. 19 kr. Úspěšně zakoupené a vyvlastněné domy asanačních skupin XXX, XXXI, XXXV, XXXVI bylo rozhodnuto odevzdat ke zbourání ještě v listopadu 1896. Bourání v asanačním obvodu započalo však již dříve čtveřicí domů v nároží ulic Platnéřské a Křížovnické (čp. 66, 87, 88 a 89-I) od listopadu 1895 do března 1896.

Vznik Soupisné a Umělecké komise, Velikonoční manifest
1893-1896

Jednotlivé hlasy na obranu ohrožených pražských památek, a to nejen v asanačním obvodu, se objevovaly v tisku a na schůzích městských orgánů nepravidelně, ale vytrvale a stále častěji. Již v dubnu 1893 zazněl na schůzi městské rady z úst radního Vladimíra Péra návrh, aby otázka ochrany stavebních památek byla zahrnuta do okruhu otázek řešených v připravovaném návrhu novely stavebního řádu z roku 1886 a zároveň byla sestavena komise pro soupis pražských památek. Pozn. 45 Tento návrh byl nesporně podnícen myšlenkami profesora dr.Karla Chytila publikovanými v Národních listech, o nichž už v souvislosti s nově vydaným asanačním zákonem byla řeč. Myšlenka zřízení "soupisné komise" byla projednána a posléze schválena městskou radou 13.června 1893. Prvním úkolem nové komise bylo vytvoření vlastního pracovního řádu. Pozn. 46 Komise si vytkla za hlavní cíl sestavit "úplný inventář památek, jež by buď regulací, přestavbou, zanedbáním, nevhodným umístěním nebo případnou opravou v nebezpečí se ocitly." Komisi byl přiznán poradní hlas ve všech věcech, které se týkají udržování a zachování památek. Řád dále uvádí podrobnou osnovu "popisního archu", který má být založen ke každé památce, a další organizační podrobnosti k činnosti komise. Šestnáct členů komise je tvořeno dvěma zástupci městské rady a po jednom zástupci České akademie, archeologického sboru Musea království českého, Společnosti přátel starožitností, Umělecké besedy, Křesťanské akademie, Spolku architektů a inženýrů, městského muzea, umělecko-průmyslového musea, archivu města Prahy, stavebního referátu a stavebního úřadu města Prahy a konzervátorů pro obvod Pražský. Komise neměla možnost zboření památky zvrátit, její dobré zdání o historické, architektonické a umělecké ceně objektu mělo pro městskou radu hodnotu pracovního podkladu, který nebyl závazný ani rozhodující. Působení soupisné komise nebylo pochopitelně omezeno jen asanačním obvodem, ale vztahovalo se k celé Praze. Bylo zásluhou člena komise c.k. konservátora Břetislava Jelínka, který byl též ředitelem městského musea, že z mnoha bořených domů byly zachovány různé stavební detaily, dřevěné stropy, domovní znamení, kovářské práce a pod. Další zásluhou komise je pořízení důkladné fotografické dokumentace mizejícího ghetta fotografem a obecním starším Jindřichem Eckertem, 150 dokumentárních i umělecky cenných akvarelů Václava Jansy a celý soubor olejomaleb Jana Minaříka. Pozn. 47 Obsáhlé historické statě o nejvýznamnějších zbořených památkách byly publikovány tiskem ve "Zprávách soupisné komise král.hlav.města Prahy," které vyšly poprvé roku 1904. Ve "Zprávách" jsou zároveň podrobně zachyceny i dějiny komise.

Vzhled nově projektovaných částí Prahy ležel na srdci zas Spolku architektů a inženýrů a Umělecké besedě. Tyto korporace vydaly tiskem v dubnu 1895 společný pamětní spis, jímž se obracejí s naléhavou výzvou k městské radě. Pozn. 48 Text vyjadřuje jemně formulovanou obavu, aby profesionální neodborností na rozhodujících místech nedošlo k poškození regulačních cílů, například zastíněním proslulých pražských panoramatických pohledů, necitlivým převýšením nových budov či nevhodným zastavením okolí umělecky hodnotných staveb. Jako řešení těchto problémů nabízejí zástupci spolků obětavě odborné síly všech, "kdož znají technickou, zdravotní, právní, hospodářskou a uměleckou stránku úkolu daného," k zřízení zvláštní stálé komise k úpravě města a okolí. Snaha věnovat sebeobětavěji odborné síly úpravě již zpracovaního regulačního plánu města je vzhledem k pokročilému stadiu přípravy asanační akce, jak se brzy ukáže, bohužel příliš pozdní.

Skutečným výbuchem sopky v asanační Praze byl manifest "Českému lidu!", zvaný též Velikonoční manifest, uveřejněný 5.dubna 1896 v Národních listech. Pozn. 49 Text stylizovaný nabroušeným perem Viléma Mrštíka není tak opatrně formulovaný jako v té době již rok starý text pamětního spisu Spolku architektů a inženýrů a Umělecké besedy. Naopak manifest záměrně ťal do živého: "osud ranil slepotou a nevědomostí několik málo lidí a dopustil, aby jistým, ale nenápadným krokem Praha olupována byla o nejdražší svůj skvost, svůj historický malebný ráz a zastavena byla tupými činžáky vkusu tak odporného, že až stydno se k tomu veřejně přiznati, nejen před tváří ciziny, ale i před sebou samými." Na straně druhé burcoval proti lhostejnosti: "Nechceme jen platonický protest proti vandalství, které se páše na naší stověžaté, drahé Praze. Víme, jak málo platný by byl. Chceme, aby celý národ mocným hlasem projevil svou vůli..." Ohlas manifestu podepsaného desítkami významných osob - spisovatelů, malířů, architektů, poslanců zemských i říšských - a dalších osob zejména z řad inteligence byl kolosální. Denně zveřejňovaly noviny mnoho dalších podpůrných hlasů. Útoky směřující do řad členů městských orgánů, odpovědných za "vandalství páchané na stověžaté Praze", vyvolaly nepochybně také odpovídající reakci, i když mezi podepsanými byl paradoxně i starostův náměstek dr. Podlipný, budoucí pražský starosta.

Teprve po masové podpoře Velikonočního manifestu byl realizován již rok starý návrh Spolku architektů a inženýrů na zřízení zvláštní komise znalců a v listopadu roku 1896 byla ustavena zvláštní Umělecká komise, která měla být jakousi odnoží komise stavební, jež sestavovala návrh změn stavebního řádu platného pro Prahu a okolí. Pozn. 50 Čleové nové komise, převážně architekti - Zítek, Schulz, Fanta, Koula, Ohmann, Polívka, Rozštlapil, Herain, Bělský - se pustili s vervou a vědomím odpovědnosti vůči aktivizované veřejnosti do práce. Rozhodli se regulační plány obce a to nejen plán asanační podrobit důkladnému rozboru a navrhnout dle svého profesionálního svědomí jejich nezbytné úpravy a změny.

První asanační demolice, veřejné exkurze do asanačního obvodu, nálezy při bourání
1896-1897

Vyhláškou v denních listech vyhlásila městská rada koncem října 1896 ofertní řízení na zbourání prvních 28 domů v asanačních skupinách XXX, XXXI, XXXV, XXXVI. Pozn. 51 Nájemníci vyvlastněných domů dostali řádnou výpověď a musili se vystěhovat v listopadovém termínu, takže k 1.prosinci byly domy prázdné. Přípravy k bourání, které sledovala se zájmem celá Praha, se týkaly převážně objektů v Josefovském katastru: 15 domů v Maislově ulici, 5 domů v Jáchymově ulici, 3 domy v Josefovské, 2 v Kostečné a po jednom domu v Úzké, Dušní a Dlouhé. Pozn. 52

Vzhledem k tomu, že ke zboření určené domy byly v části ghetta po zdravotní nápravě nejvíce volající, nevzbudily přípravy demolice žádné protesty pražské veřejnosti. Naopak, velké zvědavosti Pražanů využila Ústřední matice školská k organizaci exkursí s výkladem. Za mírné vstupné byl umožněn přístup do ohrazeného areálu budoucí demolice. Zvídavost, sentiment i senzacechtivost přilákaly jen v jediný den, neděli 6.prosince 1896, přes 2000 osob a vynesly výtěžek 225 zl. Pozn. 53 "Však z návštěvnictva včerejšího asi málokdo byl by se odvážil v místa tato ještě před krátkem. Včera vyzbrojeny malými svícemi. jež prodávaly se u vchodu, i četné dámy v průvodu společností procházely se po neschůdných stupních, po vratkých pavlačích z jednoho domu do druhého a třetího. Zajímavo bylo pozorovati i obecenstvo, jež přivábila sem zvláštní tato atrakce, Kromě rozmarných, veselých skupin zvědavců, jichž hlahol a smích rozlehal se podivně v nevlídných, ponurých klenbách všelikých průchodů, viděti bylo i vážné pozorovatele, kteří dojista vzpomínali v prázdných těch kobkách i podivného, v nejednom ohledu nepřirozeného života sociálního, kterýž zde bujil, a jenž nyní ztroskotán, sotva kdy jinde v podobné formě znovu ožije." Pro velký úspěch byla "atrakce" zopakována ještě v neděli 13.prosince 1896 odpoledne, kdy deštivé počasí neodradilo od bizarní exkurse 376 osob. Pozn. 54 Novinové zprávy o bourání pak i v dalších měsícíh uspokojují zvědavost čtenářů informacemi o nálezech židovských rituálních lázní v podzemí, zakládací listiny Maislovy sanagogy a dalších kulturně-historických detailech, i jejich senzacechtivost podrobnými zprávami o čistění žump, sklepeních naplněných "smrdutým obsahem", dvaadvaceti dělnících, kteří onemocněli tyfem, i krysách značné velikosti, které "i za bílého dne vydávají se na povrch, aby tu hlad ukojily." Pozn. 55 Bourání bylo dokončeno k 1.dubnu 1897 a na ploše zbořených domů upraveno prostranství v ploše 4100 m2, které je z velké části podle asanačního plánu určeno pro uliční pozemky budoucí asanační (dnes Pařížské) třídy. Rum ze zbořených domů byl na 21700 povozech odvezen většinou do Buben k zasypání inundačního území na Maninách. Pozn. 56 V březnu 1897 je vyhlášeno ofertní řízení na bourání dalších 21 domů. Pozn. 57 Vzhledem k dobré zkušenosti byla i tentokrát práce zadána firmě pánů J.Procházky a V. Nedvídka, kteří provedli předchozí demolici za vyhovující obnos 30000 zl. Druhá skupina domů určených k demolici se nachází v prostoru mezi ulicemi Úzkou, Josefskou, Dušní, Dlouhou a Staroměstským náměstím. Pozn. 58 Do této oblasti patří též objekt zrušeného benediktinského kláštera u sv. Mikuláše a to je opět vítanou příležitostí k organizování mimořádných a neopakovatelných exkurzí pro pražskou veřejnost. Ve dvou termínech, 27. a 30. května 1897 využilo tuto nabídku celkem 2165 návštěvníků a Ústřední matice školská zaznamenala výtěžek 216 zl. Pozn. 59 Další zvědavci pak sledovali z "prozatímní osm metrů široké ulice, vedoucí přímo z Velkého náměstí do Josefské třídy" postup demoličních prací, zejména když se rozšířila zpráva, že v areálu bývalé klášterní zahrady byly nalezeny lidské kostry s lebkami "tvaru tak zvláštního, že nemají sobě rovné v žádné kostnici v království českém se nalézající." Pozn. 60

Prázdná plocha, vzniklá po obou demoličních etapách, je rovněž vítaným cílem procházek Pražanů. Z jedné strany ubouraná ulice Úzká, Josefovská a Dušní vytvářejí nezvyklou stavební konfiguraci. "A kontrast nejrázovitější tvoří k těmto chatrným zbytkům této části ghetta ony budovy úplně nové, několika patrové, jež zvedají se u Staroměstského náměstí a pyšně shlížení na smutnou pláň, podobajíce se vítězům na bojišti..." Pozn. 61 Autor této poznámky v Národních listech měl na mysli dva domy velkoobchodníka Františka Šíra, čp. 934 a 935, na severní straně Staroměstského náměstí, které byly roku 1897 prvními hotovými stavbami v této části asanačního obvodu a zároveň zahájili nejvíce kritizovaný zásah pražské asanace - přestavbu severní fronty Staroměstského náměstí.

Umělecká komise versus městské rada, Bestia triumphans Viléma Mrštíka
1896-1898

Zatímco první část bývalého ghetta mizela pod krumpáčem z povrchu zemského pracovala Umělecká komise usilovně na úpravě regulačního plánu v asanačním obvodu tak, aby o svém návrhu mohli její členové s čistým svědomím vůči veřejnosti podporující snahy na obranu staré Prahy říci v dobové rétorice, že "šetří umělecké památky, pokud skutečnou cenu mají." Asanační problematika však nebyla jediným zájmem Umělecké komise, návrhy a podněty, které vzešly z její neúnavné činnosti, měly celopražský záběr a promyšlený koncepční charakter. Pozn. 62 Od počátku své aktivní činnosti se však Umělecká komise střetávala v prosazování svých návrhů a názorů v městské radě s nepochopením a čím byla iniciativnější, tím hůře byla skrývána nechuť vůči jejímu působení. K otevřenému střetu došlo při projednávání otázky známého "průlomu U klíčů" při vyústění Karmelitské ulice na Malostranské náměstí a vůbec snah malostranských měšťanů prosadit rychlou regulaci i na některých místech Malé Strany. I když tato oblast a její památkové ztráty nejsou předmětem hlavního zájmu této práce, je třeba tento moment zmínit již z toho důvodu, že byl podnětem k dvěma zásadním literárním článkům na obranu staré Prahy v časopise Rozhledy: "Skutky Konyášovy" Zdenky Braunerové Pozn. 63 "Bestie triumphans" Viléma Mrštíka. Pozn. 64

Jestliže bylo již dříve mnoha členům městské rady zatěžko alespoň se návrhy Umělecké komise zabývat, po Mrštíkových útočných bonmotech a ironicky opovržlivých výrocích na účet pánů, kteří v městské radě zasedali, se jistě, nebyla-li pravdivá již dříve, naplnila tato autorova slova: "A je nabíledni, že nejen nenávidí nás, ale s námi nenávidí i staré ty domy, které hájíme, je jim odporný starý vzhled ulic, protivný je jim pohled na špinavé ty střechy starých měst..." Ostatně už vysvětlení termínu Bestia triumphans, který si Mrštík vypůjčil od Fr.Nietzscheho, muselo ctihodné pány radní, kteří jej zcela poprávu vztahovali ke svým osobám, ranit: "rozumíme pod tím slovem tu míru či nemíru nevzdělanosti, to summum hrubých vlastností, ať v člověku, ať v korporaci nebo celé společnosti a celém národě, pokud rozhodující převahy nabývají a nabýti smějí nad vlastnostmi a zásadami, jimiž se řídí a k nimiž se povznesl každý opravdový vzdělanec. - Je to tedy filosofický termín, označující onu demarkační čáru, kde intelligence přestává a špatné, vzděláním nezušlechtěné síly nad dobrými nejen vítězí, ale daleko je převyšují. - Čím nižší svědomí - tím slepěji zuří neřest, - čím chatrnější vzdělání, - tím slavnější hody sobě strojí úhlavní jeho nepřítel - bestia triumphans."

Nemůžeme se proto ani divit, že městský radní dr.Karel Černohorský, když si v Mrštíkově stati přečetl i větu: "Těžko tu rozsoudit, neúpíme-li posud pod vpádem Hunů, Avarů a divokých asiatských hord, dnes ovšem v jiné, v podstatě ale nijak nezměněné podobě," na nejbližší schůzi městské rady 20.března 1897 "poukázav na útočný článek v Rozhledech učinil návrh, aby kostel sv. Václava byl neodkladně sbořen. Zároveň upozornil na zbytečnost kostelíčka sv. Trojice v Podskalí." Pozn. 65 Zderazský kostelík sv. Václava na Novém Městě byl totiž jedním z bodů sváru mezi ochránci staré Prahy a městskou radou. Naštěstí starosta dr.Podlipný, který byl svým podpisem na Velikonočním manifestu do hnutí za starobylý ráz Prahy také "mírně namočen", zachoval duchapřítomnost a bojovný výsledek hlasování členů rady, byť dopadlo ve propěch Černohorského návrhů, svou obhajobou dobrých úmyslů umělecké komise a jejích zastánců pacifikoval. Oba kostely nakonec stojí dosud.

Obranné články z okruhu názorově příbuzného Vilému Mrštíkovi mají přinejmenší společné to, že jsou vyprovokovány jinými regulačními záměry než asanací Josefova. Zchátralé domy bývalého židovského ghetta hájeny nejsou a jejich zánik je považován za zcela přirozený s výjimkou starých synagog a židovského hřbitova. Větší pozornost je pochopitelně věnována do asanačního obvodu zahrnutým částem Starého Města, byť svým vzhledem zejména v místech Kaprovy, Úzké, Haštalské a Dlouhé ulice se zástavbou ghetta opticky téměř splývají, natož pak domům severní strany Staroměstského náměstí, anežskému klášteru, kostelům sv. Salvátora, sv.Ducha, sv.Haštala a sv. Šimona a Judy s klášterem milosrdných bratří.

Výsledky své expertní práce nad asanačním plánem předložila Umělecká komise městské radě 30.června 1897 v podobě návrhu změn plánu polohy v tomto obvodu. Vzhledem k tomu, že schvalování změn, které muselo procházet stanovenou úřední procedurou přes Zemský výbor a c.k.místodržitelství, bylo zdlouhavé a pracné, a sama městská rada si již oproti původně přijatému plánu vyžádala schválení řady jiných drobných polohopisných změn v asanačním obvodu, jejichž množství bylo na c.k.místodržitelství roku 1895 kritizováno a ne vždy schváleno s pochopením, Pozn. 66 neměla chuť se pustit do komplikovaných byrokratických akcí, aniž by to sami její členové pociťovali naléhavě jako nutnost. Proto byly také návrhy Umělecké komise na schůzi městské Rady 12.listopadu 1897 zamítnuty a komise o tom zpravena opatrně mnohomluvně stylizovaným dopisem starosty dr.Podlipného z 9.prosince 1897, v němž bylo zdůrazněno a připomenuto, že asanační plán byl zpracován na základě vítězného návrhu pánů Hurtiga, Hajdeho a Strunce, ke kterému se odborná veřejnost měla možnost vyjádřit již před deseti lety. Pozn. 67

Rozčarovaní členové Umělecké komise odpověděli městské radě 12.ledna 1898 dopisem plným věcných argumentů na podporu svého stanoviska a pokusili se tak vyvrátit nekteré protikladné a nesmyslné výroky o tom, že výhody "plynoucí po stránce umělecké by měly v zápětí ztrátu po stránce hygieny a financí," že asanační podnik už dostoupil do takového stádia právního, které vylučuje jeho provedení oddalovat a že původně schálený plán šetří starobylý ráz města. Zároveň žádají o sdělení konkrétních, věcných pripomínek a námitek proti svému návrhu. Pozn. 68

Po vyhýbavé odpovědi městské rady ze 29.ledna 1898 Umělecká komise dopisem z 23.února 1898 na svůj "úřad" resignovala. V jejím zdůvodnění se uvádí, že členy k tomuto kroku nevede jen představa marně vynaložené práce, ale především pocit odpovědnosti. "My povinni jsme veřejnosti, z které jsme vznikli říci, že nejsme s to, u slavné rady městské docíliti to, co od nás bylo očekáváno, a složením našeho úřadu zbaviti širší kruhy mylného náhledu, jako by naší existencí bylo o záchranu rázu našeho města pečlivě postaráno. Bude-li dosud podobný zápal jako tehdá, když povoláni jsme byli, pak postará se veřejnost o další." Pozn. 69

Resignaci Umělecké komise komentuje denní tisk Pozn. 70 a zároveň je tento fakt vítanou příležitostí k opětnému nabroušení obávaného ostrovtipného pera Viléma Mrštíka v nové stati zachovávající, aby nebyl nikdo na pochybách, o čem je řeč, název Bestia triumphans. Pozn. 71 Mrštíkovy útoky do řad městské rady jsou tentokrát velmi adresné: "Pro forma jen, za souhlasu městské rady vyšetřováno bylo, do jaké výšky až by se mohla stavět projektovaná budova gymnasia na Malé Straně a shledáno, že už výšky dvou pater je víc než dost, aby netknut zůstal pohled na Malou Stranu. Od stavby gymnasia bylo sice upuštěno a hledáno pro ně místo jiné, - ale co to píšeme, v Tomášské ulici na Malé Straně stojí zatím už budova jiná a ne už dvoupatrová, ale čtyřpatrová, zcela inferiorní činžák, korunovaný (patrně kvůli zvýšení dojmu ) takovou attikou, že byste ji s chutí srazili ihned dolů. Na stížnost umělecké komise, jak se to srovnává s vyslovenou dříve zásadou, nestavěti výše než na dvě patra, dostalo se jí odpovědi sice zdvořilé, ale tak jízlivé obsahem, že umělecké komisi nezbývalo, než po celé řadě zkušeností, praštit s tím úřadem. Bylo také zbytečno se ptát po důvodech, proč jiné stanovisko má platit pro gymnasium a jiné pro - činžák. Činžák je činžák a poněvadž jej stavěl pan Hubáček a tentýž pán je členem městské rady - jsou důvody jak na dlani, že se divit člověk musí umělecké komisi, jak to mohla nevědět! Zrovna tak nikdo nechápal, proč Malostranská záložna byla vystavěna o celý metr dále do prospektu Mostecké ulice, než jak káže rozum každého šestiletého chlapce, kdo neví, že duchem svatým celého toho kousku byl pan dr.Eiselt - a že tentýž dr. Eiselt je a byl duchem ještě svatějším v stavební komisi a městské radě."

Doba, kdy byly učiněny neúspěšné pokusy Umělecké komise uvést alespoň minimálně regulační záměry pražské radnice do souladu s požadavkem neporušenosti jedinečné historické zástavby a kdy se dobře mířemými ranami strefuje Vilém Mrštík do svědomí představitelů města, je docela jinou dobou, než byla ta před 12 a 15 lety, kdy sny pražské zdravotní rady o nápravě hygienických poměrů Josefova vypustili z láhve džina asanace. Tehdy stavební ruch v Praze zkomíral a každá nová stavba byla událostí. Nyní mizely historické domy po celých blocích, například mezi Melantrichovou a Havelskou včetně vzácného Melantrichova domu, v Benediktské, ve Skořepce, na Uhelném trhu, v Rytířské, v Bartolomějské, Konviktské, mezi Betlémskou a Náprstkovou, na Újezdě, v Říční ulici a na malostranském nábřeží a na mnohých jiných místech v to nepočítaje množství zbořených jednotlivých domů. Tady je namístě odsoudit střet zájmů soukromých a obecních, kterému se mnozí členové městské rady a sboru obecních starších v době stavební konjunktury a podnikatelských příležitostí neubránili. Opravdově a poctivě chápané poslání členů Umělecké komise a výsledky její práce, musely nutně na hradbu soukromých zájmů i soukromých pocitů pánů, kteří v městské radě zasedali, narazit. "K čemu bylo třeba bohatých zkušeností, velkých a odborných vědomostí, píle, námahy a talentu, svědomitosti a uměleckého taktu můžů k tomu povolaných, na to si brevi manu troufli následující..." a po této větě uvádí Vilém Mrštík soupis členů městské rady, kteří o osudu návrhů Umělecké komise rozhodovali, včetně jejich povolání. V radě bylo 9 advokátů, 6 stavitelů, 4 majitelé domů, architekt, lékař, kanovník, 2 obchodníci a 5 majitelů živností řemeslnického charakteru.

Neúspěšné pokusy o prodej stavenišť v asanačním obvodu
1897-1899

Do roku 1897 bylo zbořeno v prvních čtyřech vyvlastněných asanačních skupinách celkem 54 domů celkovým nákladem 53362 zl. Nově projektované bloky byly rozděleny na 42 stavebních míst, z nichž dvě již byla domy čp. 934 a 935 -I, zastavěna. Rozprodej stavenišť byl veřejně vyhlášen v červnu 1897. Pozn. 72 Přestože si mnoho zájemců přišlo osobně do asanační kanceláře v Richtrově domě na Malém náměstí pro základní informace, žádné nabídky na koupi stavenišť obci nedošly. Přitom byly ceny pozemků stanoveny takto: nejlacinější na 220 - 250 zl. za 1 čtvereční sáh, za lepší pozemky řadové 300 - 450 zl. a za nejlepší pozemky nárožní 500 až 600 zl. Při stanovení cen bylo pochopitelně přihlédnuto k výhodě 20 letého osvobození od činžovní daně, a proto byly relativně vysoké. Magistrátní sekretář dr. Aug.Stein, představený asanační kanceláře, si vysvětloval zdrženlivost stavitelů a podnikatelů obavou, že "by při sporadickém zatavění toliko některého z uvedených stavenišť příslušná ulice a zejména nová třída od Staroměstského náměstí k Josefovské třídě sotva byly při dohotovení nové stavby již upravené." Pozn. 73 Proto také A.Stein navrhl, aby obec sama na své náklady zastavěla 11 stavebních parcel, kde mají vzniknout domy podél nové široké asanační třídy a tím by snad byla povzbuzena chuť k dalším stavbám. Návrh byl v listopadu 1897 městskou radou zcela zamítnut.

Situaci v pomalém postupu asanace koncem roku 1897 vtipně charakterizuje v článku Assanační souchotiny František Klement (spisovatel píšící pod pseudonymem Quido Mansvet), jeden z mluvčích majitelů domů v asanačním obvodu. "V poslední době voláno z kruhu pánů radních a některých členů sboru obecních starších na zámožné měšťanské kruhy, podnikatele a kapitalisty jako na trhu: Kupte parcely, parceličky, dáme je levně jako ve výprodeji! Výsledek byl nepatrný, marně namáhala seassanační kancelář, za snížené ceny, za tučné sliby a značné ústupky při provádění novostaveb kýžených úspěchů se dodělala a vůči veřejnosti svou pošramocenou reputaci alespoň částečně napravila - marné, vše marné!" Pozn. 74 Při současném tempu, kdy v celém asanačním obvodu bylo za čtyři a půl roku zbudováno jen 15 novostaveb, vystačí provedení asanace ještě na 7 až 10 primátorů, doplňuje své úvahy F.Klement.

Nad všeobecnou stavební krizí v Praze a v té souvislosti provádění asanace se zamýšlí v sérii článků inžený Otakar Materna, který přesnými čísly a výpočty dokládá, že "není skutečně nyní žádné podstatné, přirozené a tedy podnikání staveb příznivé příčiny k tomu, aby soukromá spekulace s velikou energií se obracela ku stavění v asanačním obvodu." Pozn. 75 Nicméně prorokuje zájem stavitelů poté, kdy obec zboří Krenův dům, "který zbraňuje vyvinutí se každého ruchu a života obchodního v nové hlavní třídě assanační," a provede zde kanalizační práce.

Marné úsilí rozprodat stavební parcely v asanačním obvodu bylo podnětem k pokusu podnikatelsky do akce zainteresovat velké bankovní ústavy. Dopisy z 18.listopadu 1898 vyzvala městské rada Zemskou banku království českého v Praze, Živnostenskou banku pro Čechy a Moravu v Praze, Českou průmyslovou banku v Praze a Úvěrní banku v Kolíně, aby sdělily, za jakých podmínek by převzaly zprostředkování prodeje stavebních míst. Pozn. 76 Konkrétní nabídky podaly jen banky Živnostenská a Zemská. Velmi nadějným se jevil od počátku návrh Zemské banky z ledna roku 1899, který účast bankovních ústavů na realizaci asanačního podniku řešil širší "kooperací pražských bank s obcí Pražskou při provádění podniku assnačního." Návrh banky obsahoval přesné podmínky akce: především práce započnou zřízením hlavní třídy od Mikulášského kláštera k nábřeží, předmětem spolupráce bude stavba asi 5O domů v této třídě, pak na nábřeží a v postranních ulicích, pokud sousedí s rohovými domy hlavní třídy a jich třeba jest k řádné frekvenci, obec umožní do určité doby podmínky pro proražení této třídy získáním vlastnických práv k pozemkům a zboří Krenův dům. Na výrobních nákladech, tj. ceně pozemku a ceně stavby zúčastní se banky 60%, obec 20 % a stavitel také 20%. Jakmile se dům prodá, rozdělí se čistý zisk v poměru 40% bankám, 20% obci a 40% staviteli. Pozn. 77 Tato nabídka Zemské banky vzbudila velkou naději na pohyb stagnující asanační akce, takže byla uskutečněna četná osobní jednání v této záležitosti a v březnu 1899 městská rada vyslovila s nabídkou zásadní souhlas. Při jednáních se však bohužel vyjevil fakt, který představitelům Zemské banky nebyl dosud znám, že zdaleka ne všichni majitelé domů v asanačních skupinách tvořících hlavní třídu jsou podle § 5 asanačního zákona "vyzváni" a tudíž není možné jejich majetek vyvlastnit dříve než uplyne dvouleté lhůta. Banka na základě této skutečnosti prohlásila, že sice od své nabídky neustupuje, ale protože považuje za nezbytné, aby celá nová třída se budovala najednou, nechce akci začít dříve, dokud jí městská rada neoznámí že veškerá staveniště budou ve lhůtě 5 - 6 měsíců k volné dispozici. Z tohoto důvodu se stala nabídka v roce 1899 zcela neaktuální a byla odložena ad acta.

Když bylo zřejmé, že nabídku Zemské banky nebude možné hned využít, byla pozornost městské rady soustředěna na ofertu Živnostenské banky, která požadovala 2 % provizi z tržby za zprostředkované pozemky a třetinu obnosu, který by byl získán nad minimální cenu jednoho čtverečního sáhu. Zároveň nabízela pro kupce výhodný stavební úvěr.Pozn. 78 Ačkoliv i tato nabídka se zdála být nadějnou, po konkrétních jednáních nebylo docíleno dohody. K nabídce Zemské banky se již městská rada také nevrátila.

Mrštík burcuje studentstvo, manifestace v Karolinu a na Žofíně, Zemský výbor za zachování domů severní strany Staroměstského náměstí
1898-1899

Dotřetice vstoupil do rozbouřených vln hnutí za zachování staré Prahy Vilém Mrštík svou plamenně vzletnou výzvou k studentstvu v Lumíru 20.října 1898. Pozn. 79 "Svolejte schůze své, svolejte velká shromáždění přátel Prahy, však bez rozdílu stavu a vyznání, buďte jim vůdci, ostruhou, bičem, duší celého tažení, ať Vás slyší hlava země, ať Vás vyslechne stát - před ničím se nezastavujte, všude žádejte radu, pomoc, záruky... Vaše nadšení musí mít křídla veliká, vůle sílu neoblomnou, naděje tvrdý a daleký vzlet, až o hranice nemožného udeřit musí Vaše perutě. - Pak teprv bude Váš boj slavný a opře-li se tisícihlavou silou o nastražené překážky, musí pod Vámi zapraskat, hráze musí se před Vámi rozvalit." Autor dojemného studentského románu Santa Lucia z roku 1893, v němž krutá, ale nádherná Praha hraje dominantní úlohu v trpkém osudu moravského studenta Jiřího Jordána, věděl dobře, jak studentskou duši zapálit pro věc staré Prahy.

Odpovědí na výzvu byla mohutná studentská schůze uspořádaná na universitní půdě v Karolinu 27.listopadu 1898. Pozn. 80 V programu zazněla přednáška prof.dr.Karla Chytila "O historickém vývoji a rázu Prahy", Pozn. 81 přečteny byly pozdravné listy spisovatelů Ignáta Herrmanna, Svatopluka Čecha a dalších osobností, kteří se nemohli dostavit osobně. Mezi hosty byla řada umělců, architektů a Vilém Mrštík, který přijel na schůzi z Moravy. Ačkoliv byl během schůze několikrát vyvoláván, mlčel a nabízeného slova se nechopil. Očekávaným hostem byl primátor dr.Jan Podlipný, který "byl uvítám hlučným voláním Na zdar!, do nějž mísil se též sykot." Ujistil studenty, že jeho "srdce bije pro tytéž ideály." Závěrem schůze bylo přečteno provolání k českému lidu, zvolena tříčlenná deputace, jež má přednést požadavky a stížnosti na Staroměstské radnici a 12 členný komitét pro práci a porady týkající se akce pro starou Prahu.

Je téměř paradoxní, že tato manifestace pevného šiku ochránců staré Prahy jen těsně předcházela nejostudnější aféře pražské asanace, neomluvitelné demonstraci síly skutečné Bestie triumphans ve všech negativních významech toho termínu.

Na schůzi Zemského výboru 30.listopadu 1898, jíž předsedal nejvyšší zemský maršálek kníže Lobkovic, byla s podivem konstatována zpráva z denního tisku, že mají být v průběhu následujcích zimních měsíců zbořeny tři domy severní strany Staroměstského náměstí, jejichž pozemek je určen pro budoucí palác městské pojišťovny. Pozn. 82 Protože myšlenka staré Prahy měla v Zemském výboru své příznivce, bylo k této záležitosti rozhodnuto kategoricky vyzvat primátora Podlipného, aby dotyčné usnesení městské rady pozastavil a to zvláště, má-li se nyní demolice uskutečnit jen proto, aby byla dána práce nezaměstnanému dělnictvu, jak se v novinových zprávách tvrdí. Dopis Zemského výboru zaslaný městské radě byl dán k dispozici tisku a vzbudil v hnutí ochránců Prahy vlnu souhlasného nadšení.

Severní strana Staroměstského náměstí byla od počátku asanačních snah zahrnuta do asanačního obvodu jako součást zátopového území a úmysl asanační kanceláře i v této oblasti plán dodržet nebyl nikdy zpochybněn. Naopak, již demolice domů čp. 934 a 935 v roce 1896 a výstavba nových domů v upravené uliční čáře pro obchodníka F.Šíra byly jasným signálem,že podobný osud čeká bez milosti i zbytek severní strany náměstí. Již v srpnu 1896 navrhl městský radní Karel Vlček, aby městská rada, které musí ležet na srdci podoba budoucí novostavby na Staroměstském náměstí vyzvala pražskou městskou pojišťovnu, jako bohatý a reprezentativní ústav, aby si vyhlédla stavební místo mezi asanačními realitami na Staroměstském náměstí pro svůj budoucí palác. Pozn. 83

Odpověď primátora na přípis Zemského výboru byla schválena na schůzi sboru obecních starších 12.prosince 1898. Pozn. 84 Kromě dotčené výtky, že text dopisu Zemského výboru byl dán k dispozici tisku dříve, než vůbec došel městské radě, zdůrazňuje dr. Podlipný, že záležitost bourání domů spadá výhradně do působnosti pražské obce, neboť se tak děje dle schváleného asanačního plánu. "Usnesení rady městské ve příčině sbourání oněch tří domů... zastaviti nemohu, ježto neshledávám pro tento krok ani formálních, ani materielních důvodů. Nelze přece tvrditi, že by usnesením tímto způsobena byla obci pražské podstatná škoda, naopak bylo by na škodu obce, kdyby domy čp. 931, 932 a 933 - I měly býti ponechány v nynějším svém stavu, neboť adaptace jejich k řádnému užívání a obývání dle úsudku znalců úplně jest nemožnou... Nevidím tudíž nižádné příčiny, pro kterou by usnesení rady městské mělo býti zastaveno, a nemohu také sobě vysvětliti, z jakých důvodů právě o zachování těchto domů tak se usiluje, zvláště když přece obec pražská, jako nynější jich vlastník, dostatečnou poskytuje záruku, že domy tyto nahrazeny budou stavbou umělecky cennou a rázu náměstí Staroměstského odpovídající."

Zemský výbor reagoval umírněným vybídnutím, aby přece jen byla umělecká cena zmíněných domů znovu zvážena a to popřípadě i s možností zachování alespoň předních částí domů s průčelími do náměstí. Pozn. 85 Závěry rozboru městského stavebního úřadu byly jednoznačné: veškeré dřevěné nebo železné prvky jsou zcela sešlé, domy nevyhovují platným požadavkům požární policie, zdravotním nařízením a možnost zřídit v nich době odpovídající obytný nebo obchodní komfort je prý vyloučena. Ani zpráva o nákladech nutných na adaptaci a v té souvislosti o ztrátě, kterou by nový majitel utrpěl tím, že by se na adaptované domy nevztahovalo osvobození od daní, není zachování objektů příznivá. Pozn. 86 Komisonelní místní prohlídka, která byla umožněna zástupcům Zemského výboru naopak konstatovala, že "dům čp.932 jest celkem dobře uchován a také dům čp. 931 až na obě hořejší patra nelze považovati za špatně zachovaný; oba jsou v celkem takovém stavu, v jakém po většině jsou lepší a výstavnější starší domy na Starém Městě a na Malé Straně. Jen pošpiněné podlahy a stěny, rozbitá kamna a okna a několik let zanedbání způsobuje tu jistý okatý nelad." Pozn. 87 Závěrem komise doporučuje: 1. dům čp. 932 zachovat, přinejmenším přední částí, nejlépe vzhledem k jeho krásnému nádvoří celý; 2. po jeho stranách vystavět budovy nové zachovávající však původní šířku domů s fasádami odpovídajícími rázu náměstí s použitím původních motivů; 3. na tyto fasády vypsat veřejnou soutěž; 4. kupci parcel se k dodržení fasád schválených soutěží musí zavázat. Co byla platná všechna snaha Zemského výboru, když parcela již byla dávno přislíbena městské pojišťovně!

Naděje na zachování tří domů Staroměstského náměstí, které vzal pod svou spíše morální než právní ochranu Zemský výbor království českého, se rozplynula jako dým už na schůzi městské rady 27.ledna 1899, kde bylo rozhodnuto všechny tři domy zbořit celé. Pozn. 88 Aby však starosta dr. Podlipný přece jen ukázal dobrou vůli, navrhl, aby do průčelí budoucího paláce městské pojišťovny projektant zakomponoval ráz současné fasády domu čp. 932-I, který byl ze tří domů shledán architektonicky nejcennějším. Otázce se věnovala ještě obsáhlá diskuse na zasedání sboru obecních starších 6 a 20. února 1899. Pozn. 89 Názory na podobu budoucí novostavby se velmi lišili: "Jedni chtějí tam míti k vůli radnici a Týnu budovu slohu gothického, jiní stav z roku 1606, jiní jako inž. Kaftan českou renesanci, jiní se zřetelem na budovy náměstí stavbu baroku Dinzenhofrova, jiní téhož slohu jako jsou tři nynější, aneb chtějí míti loubí, ba někteří chtějí tam míti něco nového." Zdlouhavá diskuse dospěla k závěru teprve když obecní starší Březnovský prohlásil: "Činím návrh na konec debaty, neboť mám strach, že následkem těchto řečí se domy na Staroměstském náměstí samy rozboří jako kdysi Jericho při zvuku trub." Rozhodnutí městské rady domy zbořit bylo potvrzeno a ještě v jarních měsících roku 1899 vykonáno.

Studentský komitét ustavený na listopadové schůzi v Karolinu svolal na dopoledne 16. dubna 1899 další manifestační schůzi na Žofín. Pozn. 90 Přes reprezentativní účast i známých osobností bylo překvapující nevalné zastoupení studentstva. Projevy řečníků a zvláště vášnivá řeč Viléma Mrštíka byly častovány bouřlivým potleskem.V závěru schůze byla schválena rezoluce, jejíž poslední bod napovídá, jaký získal boj ochránců staré Prahy politický vliv: "Shromáždění vzpomínajíce velkého účinku hesla Staré Prahy při posledních doplňovacích volbách do sboru obecních starších, schvaluje úmysl pořadatelstva zorganizovati se samostatně pro příští volební boj."

Bilance prvního období platnosti asanačních zákonů a jejich další prodlužování
1893-1903 - ... 1943

Okolnost, že se podařilo oba nové domy ve skupině XXXVI asanačního obvodu, tedy domy čp. 934 a 935 -I na nároží Staroměstského náměstí a asanační třídy obsadit brzy a za přiměřené činže nájemníky, měla příznivý vliv na poptávku po staveništích v asanačním obvodu, takže do konce roku 1902 byla veškerá staveniště ve skupinách XXX, XXXI, XXXV, XXXVI, IX a XXXIII rozprodána. Pozn. 91

Abychom si vytvořili přesnější představu o postupu asanace v prvních deseti letech platnosti zákona shrňme některá data ze souhrnné zprávy magistrátního sekretáře a představeného asanační kanceláře dr.Augustina Steina, které jsou zpracovány k 20. únoru 1903. Pozn. 92

Upravovací plán byl k tomuto datu schválen u 28 asanačních skupin a vyzváni majitelé 870 nemovitostí v nich se nalézajících (celkem 312 domů, 539 dílců a 19 parcel).

Celkem bylo zakoupeno 222 domy, 2 masné krámy, 2 parcely, plochy od 22 domů, ideální podíly na 3 domech, 93 celých dílců a ideální podíly na 4 dílcích.
Zbořeno bylo celkem 128 domů obecních a 22 domů samotnými vlastníky nemovitostí.
Prodáno bylo 53 celých stavenišť a plochy na doplnění 25 stavenišť.
Vystavěno bylo 67 novostaveb.

Protože se však blížil konec desetiletého období platnosti asanačních zákonů, obrátila se městská rada 15.prosince 1901 k příslušným ministerstvům se žádostí o prodloužení zákonů o dalších deset let a po několika urgencích byly prodloužené zákony 17.dubna 1903 schváleny. Pozn. 93 Jednalo se o zákony č. 88 ř.z. ze 17.dubna 1903, 96 ř.z. z 21.dubna 1903 a č. 45 a 46 z.z. z 20.března 1903. Nová etapa asanačního podniku si vyžádala půjčku 10 milionů korun (odpovídá 5 milionům zl.) u Zemské banky. Průběh dalšího postupu asanačního podniku je pro zpracování formou výkladu málo zajímavý. I v dalších letech byl zachován mechanismus, který se osvědčil již v prvním období platnosti zákona: po schválení plánu polohy Zemským výborem a c.k. místodržitelstvím byl zpracován tzv. upravovací plán, dělící asanační skupiny na jednotlivá staveniště, po uplynutí dvouleté lhůty, v níž byli majitelé vyzváni, aby uvedli svoji nemovitost v soulad s upravovacím návrhem, bylo přikročeno k vyvlastňovacímu řízení, pokud se však již nepodařilo obcí koupit nemovitost dříve "z volné ruky". Domy byly zbořeny a plochy takto získané v podobě nových stavenišť prodány.

Aktivita ochránců památek se soustředila na platformu v roce 1900 vzniklého Klubu Za starou Prahu a velkou veřejnou odezvu zaznamenala již jen při neúspěšném pokusu zachránit v jádru středověkou budovu tzv. staré kolkovny, čp. 922-I, v Dlouhé třídě. Asanační obvod Vojtěšské čtvrti na Novém Městě, který byl v počátcích na okraji zájmu organizátorů asanace, byl zastavěn bez problémů již v prvním desetiletí 20. století. Parcely při nábřeží s výhledem na Hrad se staly pochopitelně velmi atraktivní a staviteli vyhledávané. Detailní postup asanace je možné vyčíst ze seznamu domů asanačního obvodu s daty jejich demolice i názorných plánků postupu asanace.

Asanační zákony byly prodlužovány i dále, vždy na 10 let: v roce 1913, 1923 a nakonec i v roce 1933 s platností do 7.dubna 1943. Pozn. 94 Asanační činnost stagnovala z pochopitelných důvodů v období první i druhé světové války. V době 20. a 30.let vpodstatě už jen "paběrkovala" na východním okraji staroměstského asanačního obvodu v oblasti mezi ulicemi Dlouhou, Hradební, Haštalskou, U obecního dvora a Řásnovkou. Pozn. 95 V této oblasti již asanační plán nebyl dokončen.

Závěrem

Těžko člověku, kterému je bytostně bližší stoletá "špína" hrbolatých zdí, než sterilní čistota nablýskané novostavby, obhajovat pražskou asanaci, ale přesto tak musím do jisté míry učinit, přesto, že by bylo velmi svůdné, jednoduché a vděčné připojit se slepě k Mrštíkovu příkrému odsudku hlouposti a nevzdělanosti tehdejších pánů pražských radních, strůjců a organizátorů asanace. Říkám-li "slepě", myslím tím s ignorací výhody stoletého nadhledu a odstupu, neboť dnes, se znalostí dalších souvislostí, ba i architektonicky kvalitní asanační zástavby, se nemůžeme jednoznačně postavit na tu či onu stranu barikády. Přestože v mnoha milovnících staré Prahy dodnes vzbuzuje pražská asanace hněv, rozhořčení i nenávist, jakoby se na jejím běhu dalo ještě něco zvrátit, musíme vzít chtě nechtě na vědomí, že je dnes uzavřenou kapitolou stavební historie Prahy.

Asanaci je navíc v obecném laickém povědomí neprávem přičítáno k tíži mnoho demolic historických budov v oblasti Starého Města i Malé Strany jen proto, že byly prováděny ve stejném časovém období, většina z nich však byla uskutečněna soukromými majiteli domů a nikoliv pražskou obcí. Neexistence památkového zákona a důsledné respektování soukromých vlastnických práv nedovolily ochráncům staré Prahy nic víc, než marně protestovat a formovat bezbranný šik stejně smýšlejících.

Vinu městských pánů radních a obecních starších, můžeme hledat snad jen v oblasti morální, ale i při sebelepším pátrání a rozboru celé asanační "kauzy", bychom asi přišli na to, že měli vesměs svědomí čisté, měli oproti nám jen jiný názor na to, co je a co není památka. Proto je další odsuzování asanace a jejích protagonistů slepou uličkou, plýtváním energie, kterou budeme možná ještě potřebovat při hájení ohrožených památek současnosti.

Poznámky a odkazy

Zkratky:
AZ = Administrační zpráva král.hlav.města Prahy
Věstník = Věstsník obecní král. hlav.města Prahy
NL = Národní listy
AMP = Archiv hlav.města Prahy
SÚA = Státní ústřední archiv
MMP = Muzeum hlavního města Prahy