17. dubna tohoto roku radostně hlásal titulek na straně 4 v deníku Večerník Praha: Ruina konečně zmizí. Dále nás autorka tohoto článku Sabina Kunešová informuje, že "v těchto týdnech probíhá řízení o odstranění ruiny z rohu ulic Husitská a Pod Vítkovem. Pokud se vše dovede ke zdárnému konci, vyroste na tomto místě ubytovací zařízení hotelového typu." V této větě mne nezaráží věcný obsah informace, ale pobuřuje mne manipulace s názorem čtenáře, kterému se podsouvá názor, že odstranění stavby bude zdárným koncem řízení. Musím konstatovat, že členové Domácí rady Klubu si zdárný konec tohoto řízení představují úplně jinak.

Návrh na demolici domu čp. 217/Žižkov v Husitské ulici č. 53 byl projednáván památkovými orgány počátkem tohoto roku, a to vzhledem k skutečnosti, že Žižkov je památkovou zónou, ačkoliv dům samotný jako kulturní památka zapsán není. Státní památkový ústav v hlavním městě Praze nesouhlasil s demolicí objektu vzhledem k tomu, že jde o typologicky příkladnou žižkovskou zástavbu ze 3. čtvrtiny 19. století, v urbanisticky významné poloze. Existence těchto typických domů opodstatňuje žižkovskou památkovou zónu.

Klub Za starou Prahu se připojil svým stanoviskem z 28. ledna 2002:

Dozvěděli jsme se, že příslušné památkové orgány projednávají návrh vlastníka objektu čp. 217/Žižkov v Husitské ulici na odstranění stavby z důvodu havarijního stavu. Po seznámení s dostupnými podklady a po obhlídce vlastní stavby zaujímáme toto stanovisko:

Objekt je evidentně dlouhou dobu neudržován. Okapy střech jsou zarostlé travou. Voda vzlíná do římsy, která je tvořena z cihel a opukových desek. Opadávání omítky z říms bylo zřejmě v minulé době důvodem výstavby dřevěné konstrukce kolem objektu, ta je dnes dožilá, nespolehlivá, měla by být odstraněna. Samotný objekt je uzavřený, ale nikoliv beze stop života. Podle místních obyvatel je dům obydlen bezdomovci, kteří ať s vědomím či bez vědomí majitele výrazně pomáhají uvést objekt do neudržitelného stavu. Přesto při vnější obhlídce nebyly na zdivu nikde nalezeny známky statických poruch, žádné trhliny, a to ani na záklencích oken. To svědčí o dobrém založení objektu. Rovina krovu z Husitské ulice je rovná, bez deformací. Ze dvorní strany má dům na dvou místech spadlou krytinu, takže dovnitř zatéká. Krajní konce krovu nad pavlačemi jsou poškozeny vzlínající vodou z neudržovaných okapů. Stropy pod krovem lze považovat za poškozené. Pavlače traktu do Husitské ulice jsou dřevěné omítané s podepřením vzpěrami. Do ulice Pod Vítkovem jsou pavlače provizorně sloupkovány starou výdřevou. Ta je však chybně provedena, neboť podpírá okraj střechy, dvě pavlače a není dále protažena až k zemi, takže zatížení koncentruje na pavlač prvního patra. Přestože dům je citelně poškozen zanedbanou údržbou, z hlediska statického jej lze považovat za způsobilý rekonstrukce. (Citováno ze statického posudku ing. Karla Fantyše, 14.1.2002.)

Dům čp. 217 je budovou slohově charakteristikou pro oblast Žižkova, demolicí tohoto nebo některého z mála dosud zachovaných podobných domů by zde vyhlášená památková zóna ztrácela smysl. Poukazujeme proto na skutečnost, že u památkově chráněné stavby, kterou tento dům vzhledem ke svému položení v památkové zóně je, lze rozhodnout o demolici pouze v těchto případech: 1. dům je stavebně neudržitelný nebo jeho stav ohrožuje životy osob (§ 91 stavebního zákona), 2. s demolicí domu souhlasí památkový úřad (§ 92 stavebního zákona).

Jsme přesvědčení, že dům v čp. 217 v Husitské ulici na Žižkově je možné zachovat, a žádáme proto, aby se památkové orgány i stavební odbor Úřadu městské části Prahy 3 zasadily o jeho důstojnou obnovu.

Bohužel, dnes je nad slunce jasné, že úředníci Městské části Praha 3 o důstojnou obnovu zanedbaného domu neusilují. Raději se vzdají části toho mála, co lze v jejich rajónu nazvat památkou, a preferují hotýlek. Mluvčí žižkovské radnice ve výše uvedeném článku v deníku Večerník Praha tvrdí: "Stavebník doložil statickým posudkem, že nároží jako architektonický prvek vzhledem ke stavu objektu zachovat nelze."

Šlus, je dohráno! Koho zajímá, že jiný statik by doložil opak?

Kateřina Bečková

NA ROZCESTNÍK KAUZY