|
Dopis členům Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny ČR (23.5.2008) Členům Výboru pro vědu, vzdělání,
Dovolujeme si obrátit se na Vás ve věci novely zákona č.20/1987 Sb. o státní památkové péči, kterou Váš výbor projedná na schůzi dne 22. 5. 2008. Předmětem této novely je jednak zvýšení pokut za poškození nebo zničení památky, jednak zavedení tzv. plánů ochrany památkových území. Oba tyto body jsou pro správné fungování památkové péče klíčové a je rozhodně dobře, že se jimi Parlament ČR bude zabývat. Zatímco zvýšení pokut je v předkládané novele definováno jednoznačně, zavedení velice žádoucího institutu „plánů ochrany“ je naformulováno naopak velmi nešťastně a může se v navržené podobě stát nebezpečným nástrojem oslabení účinnosti i odbornosti ochrany památek v České republice. Jak je všeobecně známo, státní památková péče v České republice je založena na principu tzv. dvojkolejnosti, tedy souběžného působení odborné složky (Národní památkový ústav) a jejího výkonného protějšku (příslušné odbory pověřených obcí, resp. krajských úřadů). Základní myšlenkou tohoto uspořádání je, že formulace odborných názorů přísluší Národnímu památkovému ústavu, který je k tomu patřičně odborně i technicky vybaven, a jejich uvádění do praxe je naopak náplní výkonných orgánů, jejichž úlohou je mimo jiné „sladit“ odborný názor s ostatními segmenty veřejného zájmu. Již z principu tohoto uspořádání je zjevné, že výkonná složka by neměla práci odborného ústavu suplovat. Dle návrhu předložené novely by Krajský úřad mohl „po projednání s ministerstvem kultury jako dotčeným orgánem vydat opatření obecné povahy o ochraně památkové rezervace nebo památkové zóny nebo jejich částí (dále jen „plán ochrany“), ve kterém se souhrnně vyznačí kulturně historické hodnoty památkové rezervace nebo památkové zóny a stanoví se podmínky k jejich zabezpečení z hlediska státní památkové péče, a ve kterém lze určit, u jakých nemovitostí, nejsou-li kulturní památkou, ale jsou v památkové rezervaci nebo památkové zóně, nebo u jakých druhů prací na nich, včetně výsadby a kácení dřevin na veřejných prostranstvích (dále jen „úprava dřevin“), je vyloučena povinnost vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2“. (§ 6a, odst. 1 novely). Tato definice znamená překvapivou skutečnost, a totiž, že výkonná složka (krajský úřad) má sama zpracovat plány, které stanoví, k čemu se napříště nebude odborná složka (NPÚ) vyjadřovat. Ústavu zde přitom přísluší jen role poskytovatele informací, který může a nebo také nemusí být při zpracování plánů osloven: „Odborná organizace státní památkové péče poskytuje krajskému úřadu na požádání bezplatně odborné podklady, údaje a informace nezbytné pro vydání plánu ochrany“ (§ 6a, odst. 4 novely). Je zjevné, že tato koncepce je v přímém rozporu jak s výše zmíněným principem dvojkolejnosti, tak s možnostmi samotných krajských úřadů, které nemohou mít pro zpracování náročných a z hlediska památkové péče mimořádně závažných dokumentů potřebné kapacity a odborné zázemí. Situace, v níž samosprávné orgány předem „vyloučí“ z procesu rozhodování odbornou organizaci státní památkové péče je rovněž zjevným popřením instituce „státní“ památkové péče, která je v názvu novelizovaného předpisu a ke které se Česká republika zavázala prostřednictvím mnoha platných mezinárodních smluv o ochraně kulturního dědictví. Vzhledem ke snadné zneužitelnosti navržené novely k prosazování dílčích a zcela „nepamátkových“ zájmů i k jejímu zjevnému rozporu s platnými principy i mezinárodními úmluvami Vás vyzýváme, abyste ji v rámci projednání ve Vašem výboru buď vrátili Ministerstvu kultury k přepracování, nebo sami navrhli takovou úpravu jejího textu, která by do systému vrátila nezbytnou rovnováhu mezi „odbornou“ a „výkonnou“ složkou památkové péče v České republice. V případě, že to uznáte za vhodné a přínosné pro Vaši práci, jsme připraveni vysvětlit náš názor při osobním setkání.
Praha, 15. května 2008
PhDr. Kateřina Bečková, v.r., předsedkyně Klubu Za starou Prahu
|