Klub Za starou Prahu se ve svém vyjádření k návrhu věcného záměru zákona o památkovém fondu ve znění, jak byl zveřejněn Ministerstvem kultury ČR dne 6. května 2008, soustředil výhradně na problémy, které jsou mu obsahově nejbližší, tj. na otázky spjaté s koncepcí a institucionálním zabezpečením památkové péče.

K posuzování textu jsme se snažili přistupovat pozitivně, bez zbytečných emocí, a s vírou, že všechna opatření věcného záměru, která navrhují zásadní změny současné praxe památkové péče jsou vedena snahou po jejím procesním a technickém zkvalitnění. Přesto se nám při studiu obsahu návrhu vyjevily některé momenty, na jejich spornost, případně nevyjasněnost výkladu jsme si kladli za povinnost poukázat.

Ad 2. Památkový fond a jeho součásti

a) V charakteristice kritérií uplatňovaných při posuzování, zda má věc charakter kulturní památky (bod 2.1.) je nešťastným způsobem jako památková hodnota na prvním místě zmíněno kritérium „stáří věci“.

Tato formulace je zavádějící a navozuje dojem, že tvůrci textu výrazně inklinují ke konzervační teorii z počátku 20. století, která byla sice základem teorie moderní památkové péče, dnes však není přijímána bezvýhradně. Tato nevhodná formulace vede k mylnému, ale logickému závěru, že „starší“ je při posuzování věci automaticky považováno za hodnotnější než „mladší“. Formulaci doporučujeme upravit.

b) Za další problematické kritérium shledáváme požadavek nezapisovat do seznamu památek díla žijících autorů (bod 2.1.).

Fyziologická skutečnost, že tvůrce dosud nezemřel, nemůže mít žádný vliv na hodnotu díla, jeho vnímání současníky, ani na postavení, které v období od svého vzniku do okamžiku hodnocení dílo zaujalo v rámci kulturního dědictví, proto je nesmyslné takto diskriminovat díla (dosud) žijících autorů. Dílo po svém vzniku zpravidla prochází společenským procesem, který je již fyzicky i funkčně od života tvůrce absolutně oddělen. Autorská ochrana díla má odlišné cíle, než ochrana památková, a oba typy ochrany upravující volné nakládání s dílem se nemohou vzájemně zastoupit či nahradit, mohou se však příznivě umocnit či doplnit. Bylo-li snahou tvůrců věcného záměru památkového zákona zabránit momentům, kdy by se požadavky památkové a autorské ochrany mohly střetnout, domníváme se, že by šlo o případ spíše vzácný. Naopak nemožnost chránit díla žijících autorů jako památku může vést k nenahraditelným kulturním ztrátám.

Ad 3. Vymezování součástí památkového fondu

Konstatujeme, že v návrhu věcného záměru zákona (bod 3.1.1.) jsou nově upraveny procesy spjaté se statutem věci jako nemovité či movité kulturní památky, a to zejména:

a) Rozhodnutí o zápisu do seznamu kulturních památek je převedeno do režimu správního řízení dle správního řádu (dosud probíhalo tzv. prohlášením památkou na základě rozhodnutí MK ČR).

b) Seznam kulturních památek povede samo MK ČR jako příslušný správní orgán (dosud byl seznam veden Národním památkovým ústavem)

c) Zahajování řízení o zápisu do seznamu kulturních památek bude probíhat vždy ex offo – tedy z moci úřední – (dosud též na návrh).

Zatímco bod a) vítáme, k bodu b) nemáme připomínky, u bodu c) považujeme za zřejmý nedostatek, že není vysvětlen mechanismus, na jehož základě bude řízení o zápisu věci do seznamu kulturních památek zahajováno. Z jakého podnětu bude zahajováno? Považovali bychom za velký krok zpět, kdybychom jako zástupci odborné veřejnosti nemohli mít pražádnou, tedy nejen přímou, ale ani zprostředkovanou možnost navrhnout věc do řízení o zápisu na seznam kulturních památek.

d) Nejvýraznější změnou oproti současné praxi je však záměr reidentifikace celého seznamu památek (bod 3.1.2.), jehož cílem je naplnění nově stanovených kvalitativních a administrativně-procesních kritérií pro každý zápis. Pro tento úkon bude zákonem stanovena desetiletá přechodná lhůta, v níž dojde buď k rozhodnutí o zápisu (podle nových kritérií a mechanismů) a památka bude zapsána do nového seznamu, či nikoliv. Památky, které neprojdou tímto „sítem“ ve stanovené lhůtě deseti let, statut kulturní památky ztratí.

Snaha vystavět seznam kulturních památek na nové kvalitativně vyšší platformě, a to z hlediska obsahového i formálního, je chvályhodný. Je však nutné stanovit nouzové řešení pro případ, že lhůtu přechodného období – tj. deseti let – nebude z objektivních důvodů možné splnit (např. při zpoždění způsobeném chybným odhadem náročnosti práce či jinými dosud nepředpokládanými překážkami), takže by po vypršení lhůty dosavadní kulturní památky nezapsané do nového seznamu památkami být přestaly.

Je nutné rovněž stanovit objektivně spravedlivý transparentní postup (pořadí), v němž budou památky do procesu reidentifikace zařazovány, aby bylo možné předejít veškerým spekulativním podezřením z úmyslu stávající počet kulturních památek redukovat.

Ad 6.2. Udělování oprávnění k restaurování, jeho změna a odnímání

Připomínáme, že v novém zákoně by měl být pojem „restaurování“ vztažen nejen na díla výtvarného umění. Základem současného chápání pojmu restaurování v památkové péči je Benátská charta, tedy mezinárodní charta o restaurování památek a sídel. Je třeba, aby zákon uznal restaurování architektury se všemi specifiky, jimiž se restaurování architektury liší od restaurování obrazů a soch.

Ad 7. Uchovávání a ochrana památkového fondu

a) Vítáme zřízení Rady světové památky (bod 7.1.1.), tj. zásadního koncepčního orgánu pro dohled nad stavem a dalším rozvojem památky zapsané na Seznam světového dědictví, v režii MK ČR.

Zatímco mezi členy rady mají být jmenováni zástupci nejvýznamnějších vlastnických a podnikatelských subjektů v regionu, jejichž zájmy se velmi často jeví vůči památkovému fondu jako kontroverzní, s žádným zástupcem občanské společnosti se v radě nepočítá! Tento nedostatek je třeba bezpodmínečně napravit!

Dále je nutno stanovit vztahy (odpovědnosti atd.) mezi radou a jejím předsedou (site-managerem) a site-managerem a krajským úřadem. Snaha zařadit útvar site-managera pro světovou památku do vlastní organizační struktury, jak se již nyní děje na Magistrátu hlav. města Prahy, nepovažujeme za šťastnou. Zpracovatelem či garantem management planu světové památky by měla být zásadně místně příslušná odborná organizace památkové péče.

b) Vítáme zřízení Plánů ochrany památkových rezervací a památkových zón (bod 7.1.2.) v režii krajských úřadů, i když v návrhu zákona nejsou pro území, která nemají statut světové památky obligatorní. Plán ochrany bude upravovat zacházení s památkovým fondem, který není jmenovitě zapsán na seznamu památek (památkově nechráněné stavby na památkově chráněném území).

V procesu vzniku plánů ochrany památkových rezervací a památkových zón je však nutné žádat vždy od odborné organizace památkové péče (Národní památkový ústav) nejen bezplatnou odbornou pomoc, jak stanoví věcný záměr zákona, ale též závazné odborné vyjádření, neboť krajský úřad nemůže disponovat, na rozdíl od památkového ústavu, dostatečným odborným zázemím pro vysoce fundovanou klasifikaci památkového fondu včetně hodnocení a předjímání jeho proměn a vývoje v následujících cca 10 letech, kdy bude plán ochrany platný.

Ad 13. Orgánní struktura

Přestože je snaha o zjednodušení výkonu státní správy obecně chvályhodná, předložený návrh postrádá mechanismus, kterým by bylo možno v odůvodněných případech věcně přezkoumat sporná rozhodnutí, která učiní orgán památkové péče.

Nekontrolovatelnost a nepřezkoumatelnost věcné správnosti rozhodnutí (souladu rozhodnutí s účelem zákona) je pravděpodobně největším problémem stávajícího zákona. V návrhu věcného záměru nového zákona dostává absolutní rozměr. Podle stávající úpravy se o sporných rozhodnutích Národní památkový ústav alespoň dozví díky obligatornosti odborného vyjádření, i když je nemůže zvrátit. Podle nové úpravy bude absentovat i tato informace. Situace, kdy lze o podmínkách mnohdy velkých investičních záměrů rozhodnout za zavřenými dveřmi úřadu bez mechanismu, který by zásadní památková rozhodnutí mohl z památkového hlediska podrobit kontrole, přímo vybízí k zneužití a znehodnocuje jakékoliv dobré úmysly tvůrců věcného záměru zákona .

Praha, 27. května 2008

PhDr. Kateřina Bečková, v.r., předsedkyně Klubu Za starou Prahu
Mgr. Richard Biegel, v.r., jednatel Klubu Za starou Prahu

NA ROZCESTNÍK KAUZY