Klub Za starou Prahu se seznámil se záměrem rekonstrukce a propojení čtyř významných objektů v samém jádru Pražské památkové rezervace v bezprostřední blízkosti Staroměstského náměstí a vydává k němu následující stanovisko:

Záměr investora provozujícího řetězec luxusních hotelů zřídit v centru města Prahy velký hotel se vším komfortem, který proslulé jméno Ritz-Carlton svým klientům garantuje, je ve své podstatě chvályhodný a pro město Prahu přínosný. Zájem na realizaci tohoto úmyslu však nelze nadřadit zájmům památkové ochrany města. Předpokládaný stavební zásah totiž natolik výrazně a zároveň nevratně mění památkovou podstatu uvedených objektů, že jeho připuštění je z hlediska památkové odpovědnosti vůči historickému architektonickému dědictví Prahy i z hlediska etiky schvalovacího procesu neomluvitelné.

Koncepce propojení čtyř uvedených domů do velkého provozního komplexu a jejich zamýšlené napojení na další čtyři domy při Staroměstském náměstí a Celetné ulici (čp. 553, čp. 1094, čp. 547 a čp. 824) by znamenalo:

-- provedení nežádoucích stavebních zásahů ve vnitřním organismu domů (výtahy, nové členění prostorů pro pokoje a spojovací komunikace, vkládání sanitárních zařízení, nahrazování původních dochovaných prvků např. dveří)

-- popření rozmanitosti a degradaci osobitosti každého z dosud samostatných objektů, jejichž stavební charakteristika obsahuje celou škálu významů od šlechtického paláce (čp. 558 – palác Hrzánů z Harasova, postaven na základech románského a gotického domu v letech 1702-1704 podle projektu G. B. Alliprandiho ) po typický staropražský měšťanský dům (čp. 556 – U Černého slunce, jeho historický vývojový organismus obsahuje prvky všech stavebních etap od gotiky po klasicismus, kdy řešení je v každé etapě jedinečné, dodnes dobře čitelné a zachované s mimořádnou autenticitou prvků)

Přitom jde o domy založené na dlouhých gotických parcelách, které měly samostatný historický vývoj, jehož výsledkem je u každého z nich specifický historický organismus, který vedle středověkých, renesančních, barokních a klasicistních konstrukcí obsahuje i množství cenných dochovaných historických prvků interiéru ze všech zmíněných vývojových fází. Přístup k zacházení s památkovým bohatstvím Prahy, jakým je scelování a propojování dosud samostatných domů, a to i přes možné ujištění investora o co nejpietnější přístup k dochovaným stavebním prvkům, lze charakterizovat jedině jako nevhodné využití památky a její nežádoucí stavební deformaci směřující nezadržitelně a zákonitě k ztrátě nenahraditelné autenticity. Paradoxní je přitom fakt, že to vše se děje v zájmu bohaté turistické klientely z celého světa, která přijíždí do Prahy obdivovat právě míru její autentické stavební zachovalosti.

Žádáme, aby Odbor památkové péče MHMP při zpracování svého Rozhodnutí vzal výše uvedená fakta v úvahu, a to zejména podle § 3 správního řádu. Dále vyzýváme všechny odpovědné instituce, aby předložený záměr odmítli jako nerealizovatelný a doporučili investorovi změnu koncepce využití těchto památkově mimořádně cenných historických objektů.

V Praze dne 1. 12. 2003

PhDr. Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu
mgr. Richard Biegel, jednatel Klubu Za starou Prahu

NA ROZCESTNÍK KAUZY