Plán protipovodňových opatření v Praze je po loňské katastrofě sledován na všech odpovědných místech jako priorita. Některé zdánlivě nezbytné momenty projektu aktualizovaného v dubnu 2003 (Hydroprojekt, a.s.), a to zejména v úseku historického břehu Malé Strany však přesto budí pochybnost či rozpaky.

Výstavba zábran je rozdělena do dvou částí: Říční ulice - Karlův most a Karlův most - Klárov.

Za základní nedostatek projektu považujeme to, že vychází z pouhého odhadu průsaků vody podzákladím protipovodňové stěny. Odhad, že z Vltavy bude prosakovat pouze 7 litrů za vteřinu na 100 m délky navrhované zábrany a že prosakování z jiných míst bude malé, je nutné podrobit expertize a praktické zkoušce. Konstrukce má navrhovanou spodní stavbu ve formě pilot vzdálených od sebe zhruba 4 m, mezi nimi má být do prozatím ne přesně stanovené hloubky budˇ mikropilotáží vytvořena membrána nebo štětovnicová stěna. Odhad projektanta, že v tomto geologicky složitém místě postačí k ochraně Malé Strany přečerpávání vody, není reálný.

Souběžně s Vltavou proudí pod Malou Stranou spodní voda a tlakovým rozdílem mezi zaplaveným a vyčerpávaným územím se rychlost podzemního proudu zvětší. Nánosy Vltavy pod Malou Stranou nejsou souvislé, ve vrstvách štěrkopísku jsou čočky jemného materiálu, který se snadno vyplaví a vzniklé kaverny odolají váze nadloží jen díky klenbám ve štěrkopísku. V Praze dokonce k takovému jevu dochází i tehdy, když je proud podzemní vody stabilní, bez rozdílu tlaku.

Stejná situace je na ostrovech i na staroměstském břehu. Ohrazení u Novotného lávky bylo úspěšné proto, že rozdíl terénu a hladiny řeky byl menší a hlavně proto, že zeď Smetanova nábřeží je na mohutné milánské stěně a souběžný podzemní proud zaplavil jen sklepy. Hned v sousedství došlo k provalení spodní vody do hotelu Four Seasons: protipovodňovou stěnu velká voda obešla.

Hrazení vody a zmenšení kontaktní plochy mezi spodní vodou řeky a zastavěného území a dokonce přečerpávání způsobí místy rychlý pohyb spodní vody a riziko vzniku kavern v podloží Malé Strany se velmi zvýší. Utěsnění části podloží, které nemá být podle projektu důsledné, způsobí místně také rychlejší pohyb spodní vody při běžném kolísání hladiny Vltavy. Tím budou soustavně ohrožovány domy, nejen v blízkosti protipovodňové zdi.

Další východisko, že o ochranu před proniknutím vody z nezjištěných potrubí a otvorů se mají postarat majitelé domů, považujeme za zcestné, neboť takových zranitelných míst je nesporně v celém úseku mnoho a nejsou známa a ani nejsou zjistitelná. Místní přerušení potrubí spodní stavbou zábrany nevyloučí, že si voda v jejich pokračování nenajde přímější cestu pod Malou Stranu.

Jako součást protipovodňových opatření v úseku Karlův most - Klárov jsou plánována vrata, která budou v kritickém okamžiku schopna uzavřít koryto Čertovky. Samotná zábrana proti vzdutí vody do Čertovky je nejen nepřijatelná z hlediska zachovávání původního prostředí v ústí Čertovky, ale přeložením náplavky dále do koryta řeky se nabízí další zvětšování teras, jejichž pokračující restaurační využívání by znamenalo ještě důkladnější ucpání ústí Čertovky nábytkem a přístřešky, než je tomu dnes.

Domníváme se, že schopnost operativně vysunout monstrózní vrata včas a ještě je opatřit nástavbou je pochybná.

Z nejasných důvodů je stavba funkčně neoddělitelných úseků rozdělena v územním řízení do několika částí.

Celému záměru malostranských protipovodňových opatření by měla předcházet finanční rozvaha, která může spoléhat na schopnost samotné Malé Strany rychle uskutečnit obnovu zasažených provozoven po povodni. Investor by měl porovnat náklady na kritizované a podle nás zbytečné a nebezpečné dílo s náklady na obnovu zasažených prostorů. Zdá se, že z hlediska polohové renty, která je na Malé Straně relativně vysoká, bude obnova domů Malé Strany po budoucí povodni jednodušší a méně zatíží městský rozpočet, než riskantní stavby protipovodňové ochrany. Obnova území totiž nemusí být plně hrazena z veřejných prostředků. Hrubým výpočtem lze zjistit, že majitelé povodní ohrožených domů mohou státu vrátit náklady na stavbu stěny a na vložený kapitál ve formě daně z příjmu z pronájmu nejdříve za 30 let a to při velmi skrovném odhadu ceny všech staveb. Rozpočítáme-li tento odhad na "ochráněné" plochy v přízemí malostranských domů, dojdeme k částce mezi 6500 a 8000 Kč na metr čtvereční.

Nepřímý důkaz nerentability investice je odmítnutí vlády podílet se na zahrnutí Lichtensteinského paláce, jehož je správcem, do ochrany za částku asi 20 milionů Kč.

Závěr: protipovodňová ochrana v podobě, v jaké je navržena, nezaručuje, že Malá Strana nebude, navzdory velké investici, zaplavena při velké povodni stejně. V zájmu stability starých domů bude muset být zaplavována řízeně. Podemletí protipovodňové stěny a vývěry do podzemních prostor nebo i nutné řízené zaplavení Malé Strany budou velmi rychlé a mohly by mít ničivé následky. Dlouhodobě působící změny v náplavech a vznik dutin v dosud relativně stabilním podloží Malé Strany budou neodvratitelné a osud významné části Malé Strany velice nejistý.

Ohrožené území bude za povodně evakuováno stejně.

Nabízí se jiné a spolehlivé řešení. Byl by to přesnější model předpovědi povodní a včasná informace obyvatelům a provozovnám na Malé Straně, že se voda blíží a kdy bude kulminovat. A samozřejmě alespoň účelné plány evakuace a účelně koordinovaná činnost při evakuaci.

Bylo by veliké politikum a možná i smysluplná investice, kdyby se správa řeky naučila manipulovat s Vltavskou kaskádou. Nemělo by se pokud možno opakovat, aby se podruhé v dějinách setkaly povodně z Berounky a z Vltavy nad Prahou v Lahovicích, a to takřka ve stejné hodině.

Martin Krise