Charakter zástavby tohoto okrajového koutu bývalého Podskalí výstižně komentuje Jindřich Noll v článku Výtoňský blok v Praze a jeho (de)regulace pro časopis Architekt (č. 23/98) :

"V pražském Podskalí, nejjižnější části Nového Města, je na Výtoni mezi pravoúhlými bloky poasančních vysokopodlažních domů z počátku dvacátého století a záplavovým mostem spojovací železnice na Smíchov (mezi ulicemi Svobodovou a Na Hrobci) ponechána obdélníková plocha se zbytky starší zástavby a parkovou úpravou. V její západní části stojí známá podskalská celnice čp. 412-II, jež je kulturní památkou. Plocha bloku je dále zastavěna již čtyřmi objekty, které lze považovat za trvalé. Nacházejí se na východ od slepé části ulice Na Výtoni v téměř zcela nohodilých vzájemných vztazích, vycházejících z původních cest i vodních toků před regulací Vltavy a Botiče. Budova čp. 254-II je kulturní památka, bývalý mlýn se starším jádrem a klasicistní fasádou. V témž slohu je i sousední čp. 1320-II, zatímco nárožní stavba čp. 413-II ve Vyšehradské ulici i drobný dům čp. 255-II s ušlechtilým průčelím se přihlašují k neorenesančnímu tvarosloví. Při Vyšehradské třídě stojí zčásti před průčelím domu čp. 255-II přízemní kostka trafostanice z nedávné doby, která podtrhuje neutěšenou urbanistickou situaci skrumáže staveb vytržených z původního kontextu."

Domácí rada Klubu Za starou Prahu vydala dne 26. února 2002 k návrhu výstavby polyfunkčního objektu na nároží ulic Svobodovy a Vyšehradské stanovisko, v němž podpořila zamítavé rozhodnutí Odboru památkové péče Magistrátu hlav. města Prahy, proti němuž se investor odvolal:

"Návrh předpokládá, že novostavba se šesti nadzemními podlažími bude sloužit v přízemí jako velkoprodejna s občerstvením a ve vyšších patrech jako garáže, kanceláře a byty. Funkce garážových stání převažuje v 2. až 4. podlaží a výrazným způsobem tudíž určuje architektonickou podobu objektu. Byty jsou projektovány do dvou nejvyšších podlaží, zejména pak do prostoru pod šikmou střechou, v níž prorážejí výrazná střešní okna.

Přestože území tohoto okrajového koutu Pražské památkové rezervace (a též rezervace UNESCO) je poznamenáno nedokončením konceptu "podskalské asanace", v němž neplánovaně zůstala zachována celá skupinka budov, nelze k této části Nového Města přistupovat jako k místu, jehož urbanistická nekoncepčnost a zdánlivě periferní charakter dovolují volit smělá či rasantní řešení. Uvedené torzo historické zástavby při nároží Vyšehradské ulice je nejen cenným dokladem části starého Podskalí, ale svým drobným měřítkem spolu s celnicí na Výtoni zjemňuje jižní zakončení hmoty nábřežní podskalské zástavby táhnoucí se od ulice Dřevné k ulici Na Hrobci. Budova Polygrafie na druhém nároží Svobodovy a Vyšehradské ulice stojí v dostatečném odstupu od nábřeží, aby tento efekt nerušila. Avšak nově navržený polyfunkční objekt jakoby byl směrem k nábřeží násilným prodloužením této hmoty, která arogantně ovládne prostor zastavěný dosud v drobném měřítku.

Je rovněž zcela nevhodné, aby v tak pohledově exponovaném místě stál objekt s architektonickým výrazem garážových stání, který znamená pro jakoukoliv lokalitu v památkové rezervaci zřejmou degradaci.

Z uvedených důvodů Klub Za starou Prahu zcela jednoznačně podporuje zamítnutí zmíněného projektu rozhodnutím odboru památkové péče MHMP a nabádá všechny příslušné orgány památkové péče, aby při posuzování dalších návrhů na zástavbu uvedené parcely na nároží ulic Svobodovy a Vyšehradské volily řešení k urbanistickému kontextu tohoto místa co nejcitlivější."

V okamžiku uzávěrky našeho časopisu nebylo odvolání investora Ministerstvem kultury ČR ještě vyřízeno. Věřme, že ministerští úředníci disponují dostatkem zdravého rozumu, aby v neprospěch sporného stavebního záměru rozhodli i bez nápovědy.

Kateřina Bečková

NA ROZCESTNÍK KAUZY