Vítězem soutěže na novou budovu Národní knihovny se stal architekt Kaplický a jeho kancelář. Předložený návrh je skutečně neobvyklý, zůstává však problém umístění knihovny na staveništi, které bylo vybráno ukvapeně a bez vazeb na své okolí. Místo po bývalých Masarykových kolejích provizorně obsazené točkou tramvaje bude dále ovlivněno výstavbou automobilových tunelů a výjezdů z nich a jeho dopravní obslužnost není nikterak skvělá. Rovněž vývoj území za ulicí Milady Horákové směrem k železniční trati není prozatím uzavřen, část vilové čtvrti má být nahrazena administrativními budovami. Nejprve měla být realizována soutěž na místo pro knihovnu a pak na její podobu.

Organické tvary jsou patrně novým prvkem nového tisíciletí. Jejich masový nástup zaznamenalo Benátské bienále v roce 2004, kde byly k vidění stavby připravované a realizované v tomto duchu. Do minulosti byly odeslány pravoúhlé tvary minimalismu ze snadno rozpoznatelných materiálů. Na příkladu kulturního centra v Gratzu dnes můžeme vidět, jak je složité vytvořit organický tvar z materiálu, který ve své podstatě vyrobíme jako roviny či tyče. Ty je pak nutno poměrně složitým způsobem proměnit tak, aby z nich byly vytvořeny organické oblé tvary, které budou patrně novým střihem architektury počátku 21. století.

Pracné urobení organických tvarů z rovných plechů či tyčí ohýbaných do zakřivených tvarů je patrně počátkem cesty, kdy budou stavby vznikat stejnou metodou jako rostliny či živočichové. Jsou nám tedy trochu dlužni genetičtí manipulátoři, kteří jistě vyšlechtí obří rostliny nebo rostlinné organizmy, jako jsou lišejníky a plísně, a z nich struktury fyzikálních ploch (ploch daných materiálem, a ne geometricko-matematickými zákony). Velké buněčné systémy, které vyrostou samy, nebudou pak potřebovat stavební průmysl v dnešní podobě, rodinné domky budou vyrůstat jako velké ořechové skořápky s postupným růstem technického zařízení, veřejné budovy budou dýněmi, které narostou z kmenových buněk předem definovaných vlastností, a konečným cílem bude organická struktura, neustále živá, jež bude vyměňovat vzduch v prostorách, zásobovat obyvatele vodou, energií a bude i odstraňovat jejich odpady. Vše v dokonalé harmonii s přírodou, která bude stavby obklopovat, vše v energetické rovnováze, nikdy žádná bezbožná svislice či horizontála pyšného lidského tvůrce. Stavby budou hřát i chladit působením biologické struktury, poslušné myšlenky člověka. Poslušné do doby, než někdo něco v genetice poplete a taková závadová stavba se bude chovat malounko jinak. Dnes nefungující topení bude maličkostí proti tomu, co může nastat u stavby organické. Ta může své obyvatele pohltit v záměně s odpady, nebo se do jejího genetického kódu zamotá něco z masožravých rostlin, dodavatel to dost rychle „nevychytá“, a tak zmizí nejdřív psíček a pak páníček.

Zpět však k Národní knihovně na Letné. Návrh architekta Kaplického je skutečně neotřelý, není však naprostým průlomem; takové stavby již v Evropě vznikají a navržené se příliš nevymyká z celkového trendu. Oproti hranaté hmotě má navržená stavba výhodu neuchopitelnosti měřítka ke svému okolí, je to asi takové, jako by bylo porovnávání měřítka mraků nad městem s měřítkem města, nebo mudrování, zda je strom v zámecké zahradě již přerostlý, nebo má ještě měřítko přijatelné pro místo, kde roste. Výhodou je však to, že dle moudrosti našeho lidu „žádný strom neroste do nebe“.

Knihovnu můžeme chápat jako „chrám rozumu“, nebo naopak jako praktické, rychle ovladatelné skladiště informací, kde je důležitý účel. Samotná podoba stavby je v prvním případě rozhodující, v druhém je pak důležitá technologie a praktičnost. O chrámu rozumu vědí asi své uživatelé nové knihovny v Paříži. Druhou cestou se pak ubírá Národní knihovna v Londýně, prakticky umístěná v prostoru vedle nádraží a dobře dostupná městskou dopravou.

Organická knihovna bude mít patrně uvnitř rovná patra, výtahy a schodiště, nebude tedy stavbou termití, rovněž pravoúhlost knih bude potřebovat rovné regály a pojezdy skladovacích zařízení budou strašlivě vodorovné. Nevím moc o aktuálním stavu biologického inženýrství, a tak asi do roku 2010 knihovna nevyroste z mutovaných buněk a bude třeba rovných ocelových prutů výztuže, tyčí válcovaných profilů a rovných desek pro bednění, na ně pak bude nasazen kabátek dle poslední módy, kabátek fešný a zatím neotřelý, který se snaží zapojit stavbu do zbylé zeleně a vytváří velice vtipné očko směrem k hradním věžím a palácům. Tudy bude z rohu moudrosti možno vykouknout a v noci se bude koncentrovaný rozum v knihách v patrech a podzemí tiše linout na celé město. Nevýhodou je pak poloha Strakovy akademie a vládních paláců, které jsou ve stínu tohoto životodárného paprsku. Věřme však, že jeho rozptyl může být podobný elektromagnetickým jevům.

Bude to stavba zajímavá, nákladná (peněz máme dost a když tak si půjčíme), a pokud dojde k průlomu organických metod do stavitelství, bude i dlouhodobě aktuální. Pokud organické technologie nebudou „stíhat“, nebo se ukáže, že některé přírodní principy tak snadno nezlomíme, bude mít Praha pěknou ukázku organické architektury z počátku třetího tisíciletí a otcové města a měšt’ané pak i dojem, že už skutečně drží palec na tepu doby.

Návrh architekta Kaplického je slovem do pranice, moc nerespektuje místo ani měřítko svého okolí, nicméně je však líbivý a barevně aktuální, podle nejnovějších žurnálů a designérských představ. Praha dosud nemá tak výraznou organickou architekturu, ta se zatím omezuje na vnitřní dekorace a recepční pulty. Zde byla předložena budova zcela nového ražení, amorfní struktura pro organizovaný provoz a skladování informací, která vně říká cosi jiného, než se uvnitř skrývá. Zda je to překvapení dobré, či nikoliv, uvidíme, já sám bych dal přednost přísnějšímu výběru místa. Návrh je však natolik strhující a vybočující ze zažitých forem, že případní kritici si vyslouží nálepku nejen staromilců a zpátečníků, ale lidí malého rozhledu a zápecního myšlení. Zda bude knihovna jen pěnou dní, módním výstřelkem, který se záhy okouká a dostane i negativní náboj (až se po vyúčtování cena zdvojnásobí), to si netroufám nyní říci. Celý příběh mi připadá dost křečovitý, soustředěný jen na jedno staveniště a rychlou realizaci danou koordinací s velkou dopravní stavbou v místě. Jestli bude pomníkem prozíravosti a správného odhadu budoucího vývoje, nebo pomníkem chvilkové ješitnosti, to ukáže čas. Přesto by stálo za to, zamyslet se nad místem pro stavbu, vždyt’ předložená architektura je natolik samorostlá, že může být i na zcela jiném místě a možná by jí to i více slušelo. Vrcholové očko by se pak dalo snadno natočit požadovaným směrem.

Václav Jandáček

Článek ilustrují vizualizace vítězného soutěžního návrhu Národní knihovny od Jana Kaplického, publikované v propagační brožůrce vydané Národní knihovnou ČR v Praze v březnu 2007.