Nezákonná „restituce“ části Královské obory

Rekapitulace případu:

Ačkoliv je to k nevíře je to tak. Po roce 1948 komunisté ukradli jedné rodině ve středních Čechách u Jenče statek s polnostmi. Po roce 1989 se potomci zcela oprávněně přihlásili o svůj právoplatný nárok na navrácení ukradeného majetku. Předmětné polnosti však navrátit nebylo možné, neboť již byly zastavěny a tak na základě zákona o půdě oprávněným restituentům náležela náhradní restituce, tedy vydání adekvátní zemědělské půdy v majetku státu. Protože vyjednávání na úřadech je náročné a o půdu restituenti neměli zájem, rozhodli se původní vlastníci svůj restituční nárok prodat. Zatím je všechno v souladu s právními předpisy. Zájemce o koupi restitučního nároku si vyhlédl náhradní pozemek, který se ocitl v Pozemkovém fondu ČR. I toto by bylo v souladu s právním řádem, kdyby se nejednalo část Královské obory v Praze, která nejenže není adekvátním pozemkem pro náhradní restituci, ale která jako nemovitá kulturní památka ve smyslu zákona o půdě nesměla být vůbec vydána jako restituční náhrada! Nejzajímavější na celém případě je skutečnost, že vlastně pozemkový fond s touto nemovitostí jako kulturní památkou vůbec nesměl nakládat! Jsou tedy úředníci pozemkového fondu natolik nevzdělaní, že nejsou schopni pochopit a aplikovat zákon o půdě, a nebo byli vhodným způsobem osloveni? Nevím, jedno je však jisté, že do dnešního dne žádný státní orgán se nezabýval touto podivnou restituční náhradou a dodnes nikdo nezpochybnil nezákonnou smlouvu o převodu nemovitostí, tedy o vydání náhradní restituce. Možná bylo nadbytečné rozepisovat průběh této restituční kauzy, ale pokládám to za počátek a hlavní příčinu dnešního kritického stavu kolem části Královské obory.Celou situaci také dokresluje cenový vývoj dotčených pozemků, který se po několika prodejích vyšplhal z původních 2 miliónů a 135 tisíc na částku 64 miliónů, tedy na částku 32 krát vyšší než byla výše restituční náhrady!

Co ale udělá investor, který koupí pozemek za tak vysokou částku? Chce ho zhodnotit, aby mu vložené prostředky přinesly zisk. Za pomoci Útvaru rozvoje hlav. m. Prahy si prosadil v zastupitelstvu hlav. m. Prahy změnu územního plánu č. VIII/872 ze dne 29. 1. 1998, kdy se z pozemku s veřejnou zelení stal pozemek s využitím všeobecně obytným, tedy s možností zástavby nejen byty, ale vyjímečně i kancelářskými budovami. Zastupitelstvo hlav. m. Prahy si svůj omyl, byť pozdě, uvědomilo a zhruba po více jak roce ho napravilo, kdy v rámci schválení nového celkového územního plánu Prahy danému pozemku vrátilo využití se zelení, tedy bez možnosti pozemek zastavět domy. Mezi tím však byla zpracována studie k územnímu rozhodnutí na zástavbu této části Královské obory čtyřmi mohutnými bytovými a kancelářskými domy pro potřeby kanadského velvyslanectví, kterou v rozporu se zákonem o státní památkové péči odsouhlasil odbor památkové péče Magistrátu hlav. Města Prahy. Protože se jednalo o velmi vážné porušení památkového zákona podal Státní ústav památkové péče podnět k přezkoumání výše uvedeného pravomocného rozhodnutí magistrátního oboru památkové péče k Ministerstvu kultury ČR. Ve svém podnětu Státní ústav památkové péče uvedl, že odbor památkové péče magistrátu při svém rozhodování nevycházel z této skutkové podstaty:

Předmětný areál je nedílnou součástí Královské obory se skleníkem - oranžerií a je zapsán v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek s touto specifikací:

Královská obora - ev.č. ústředního seznamu 1560 až 1566.

Obora je od poloviny minulého století nazývaná lidově Stromovka, nejspíš nesprávným přeložením německého  označení "Baumgarten".

Obora byla založena v první polovině 14.století Janem Lucemburským na území osady Ovenec. Od 17.století se název Ovenec používal pro osadu, zatímco Královská obora byla nazývána Bubenčem.

V husitských válkách byla obora poničena, obnovena Ferdinandem I. v letech 1536 - 1548 a roku 1559. Za Rudolfa II. zde byl zřízen rybník, napájený Rudolfovou štolou z Vltavy. Roku 1742 poničila oboru francouzská vojska, k obnově došlo ještě za vlády Marie Terezie. Roku 1804 byla obora zpřístupněna veřejnosti a zároveň byla stržena zeď mezi oborou a bývalou Štěpnicí, jež byla zpřístupněna již dříve a obě části byly spojeny v park.

Dnes slouží jako vyhledávané rekreační místo Pražanů.

Skleník - oranžerie

Královská obora, U letohrádku

Oranžerie se střední zděnou částí s klasicistním průčelím, ukončeným trojúhelným tympanonem, byla postavena kolem roku 1814, přestavěna po roce 1880.

Tato oranžerie, sloužící k přezimování jižních rostlin, je nejen jediným historickým skleníkem zachovaným v Královské oboře, ale především jednou z nejlépe intaktně zachovaných oranžerií na území České republiky a to i přes svůj zanedbaný technický stav. Umístění tohoto skleníku je historicky dané a jeho budoucí využití je stabilizované ve studii obnovy Královské obory (Florart - Uherský Brod, 1997) jako skleník pro zimování mobilní zeleně. Areál historického zahradnictví je plánován pro veřejnou sbírkovou zahradu v souladu s památkovým záměrem.

Na základě výše uvedených skutečností je záměr výstavby areálu zastupitelského úřadu v části Královské obory z hlediska památkové péče zcela nepřípustný. Toto stanovisko potvrdila i vědecká rada ředitele Státního ústavu památkové péče na svém zasedání dne 10. března 1999, kdy tento projekt posuzovala.

Konstatujeme, že majetkovým převodem pozemku a skleníku historického zahradnictví v Královské oboře ze státu (Pozemkový fond) na restituenta a dalšího vlastníka byl  porušen §12 a 13 zákona č. 20/1987 Sb. Paragraf 14 citovaného zákona byl porušen změnou územního plánu hl.m. Prahy, kde byla převedena část veřejného památkově chráněného parku v hranicích plánované stavby z plochy parkové na plochu všeobecně obytnou.

Výstavba zastupitelského úřadu na okraji Královské obory je nepřípustná především z těchto důvodů:

A) Vzhledem ke skutečnosti, že  nebylo zrušeno a nelze ani zpochybňovat prohlášení pozemku zahradnictví a skleníku kulturní památkou, a to ani jejich části, nelze připustit tak radikální změnu využívání kulturní památky, jakou je zástavba zahradnictví v Královské oboře. Povolením výstavby předmětné rezidence by došlo především k porušení §9 a 11, zákona č. 20/87 Sb., o státní památkové péči. Paragraf  9 ukládá vlastníkovi kulturní památky pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Vlastník je povinen kulturní památku užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturnímu významu a památkové hodnotě. Paragraf 11 ukládá orgánům státní správy při rozhodování o způsobu a změnách využití kulturních památek zabezpečit jejich vhodné využití odpovídající jejich památkové hodnotě.

B) Předmětný areál zahradnictví se skleníkem se navíc nachází na území památkové zóny Dejvice-Bubeneč-Horní Holešovice, vyhlášené ve smyslu §6, zákona č. 20/87 Sb., o státní památkové péči, vyhláškou č. 10, vydanou ve sbírce obecně závazných vyhlášek hl.m. Prahy v částce 8, roč. 1993, dne 28.2.1994. Povolením výstavby předmětné rezidence by došlo k porušení článku 3 a 4 cit. vyhlášky č. 10. Článek 3 praví, že předmětem ochrany v památkové zóně jsou: podle odstavce a) historický půdorys a jemu odpovídající prostorová a hmotová skladba, podle b) panorama památkových zón s hlavními dominantami v blízkých i dálkových pohledech, podle odst. e) doplňkové parkové - zahradní plochy a prvky, tvořící nedílnou součást krajinného celku, nebo historického prostředí. Článek 4 praví v odst. b), že využití ploch v památkových zónách musí být v souladu s jejich charakterem, architekturou, kulturní hodnotou, kapacitními a technickými možnostmi.

C) V bezprostředním sousedství předimenzované plánované stavby zastupitelství se nachází památkově chráněný objekt místodržitelského letohrádku (rej.č. 1564), který je dominantou celé parkové kompozice a uplatňuje se i výrazově v panoramatických pohledech z bohnického návrší. Novostavba na tomto horizontu by byla nevratným negativním zásahem i z hlediska širších urbanistických vztahů. Ohradní zeď, k níž přiléhá oranžerie je středověkého původu, do plochy zahradnictví zasahuje území, na němž ležely části středověkého hradu. Celé předmětné území je třeba považovat za cennou archeologickou lokalitu.

Stanovisko Klubu

Proti vydání závazného rozhodnutí odboru památkové péče MHMP důrazně protestoval v listopadu 1999 Klub Za starou Prahu nejen u primátora hl. m. Prahy Jana Kasla, ale i u tajemníka Magistrátu Mgr. Zajíčka. V dopise našeho Klubu bylo mimo jiné uvedeno:

 „Klub Za starou Prahu co nejdůrazněji protestuje proti pravomocnému rozhodnutí MHMP, Odboru památkové péče, neboť se domnívá, že toto rozhodnutí je zpracováno nejen v rozporu s odbornými hledisky památkové péče, ale zároveň je nezákonné, neboť výkonný orgán státní památkové péče - OPP MHMP - dostatečně nezhodnotil předložený důkaz, vypracovaný v souladu s odstavci c) a f), §32, zák. č. 20/87 Sb., o státní památkové péči. Tímto důkazem je metodické vyjádření Státního ústavu památkové péče čj.: 1106/99, ze dne 24.3.1999, který byl OPP MHMP v době rozhodování znám. Dále také proto, že odsouhlasením zástavby v zásobní zahradě Královské obory a odsouhlasením částečné demolice chráněného skleníku odbor památkové péče MHMP porušil §11, §14 a §29 zák. č. 20/87 Sb. Zástavbu památkově chráněné zahrady (tato plocha je chráněna právě pro své zahradnicko - urbanistické hodnoty se vzácnými stromy a historickým skleníkem) a demolici části památkově chráněného skleníku, aniž by byla zrušena památková ochrana těchto pozemků a dotčených nemovitostí, zákon č. 20/87 Sb. vůbec nepřipouští.

Klub Za starou Prahu Vás, vážený pane primátore, co nejdůsledněji žádá o přezkoumání způsobu jakým bylo vydáno výše citované rozhodnutí Odboru památkové péče MHMP a zároveň o nápravu vzniklého stavu a o vyvození důsledků, které zamezí do budoucna vydávání takovýchto nezákonných rozhodnutí."

Na tento protest tajemník Magistrátu Mgr. Zajíček se vůbec nenamáhal odpovědět a odpověď Klub obdržel pouze od primátora Kasla, ze které je však patrné, že byla zpracována úředníky odboru památkové péče, na který si Klub stěžoval. V dopise primátora ze dne 8.12. 1999 je tedy konstatováno, že rozhodnutí odboru památkové péče je vše v pořádku.   

Na základě dopisu předsedy Pražského gremia Doc. PhDr. Jiřího T. Kotalíka kanadskému velvyslanci v ČR, přestala Kanada uvažovat s využitím dotčeného pozemku pro svůj zastupitelský úřad a rezidenci, neboť nechce být účastna nezákonných spekulací kolem dotčeného pozemku a tím přirovnána ke způsobu prosazení zástavby části Královské obory pro potřeby velvyslanectví Sovětského svazu po roce 1968.

 Ministerstvo kultury ČR svým rozhodnutím ze dne 13.4.2000 zrušilo rozhodnutí odboru památkové péče MHMP ze dne 31.7.1999 jako nezákonné. Ve svém odůvodnění ministerstvo uvádí: „.... Prvoinstanční orgán (odbor památkové péče MHMP) v uvedeném případě rozhodl, aniž by vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, především v zásadním rozporu se zájmy, které měl orgán státní památkové péče hájit, a tedy nezákonně.

Prvoinstanční orgán v rozporu s ustanovením § 34 odst. 5 a § 47 odst. 3 správního řádu nezhodnotil důkazy jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. ....

Protože Ministerstvo kultury ČR dospělo k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné, přezkoumalo, v jaké míře je možné ochránit práva nabytá v dobré víře a dospělo k závěru, že v tomto případě došlo k tak závažným právním pochybením, že nelze dobrou víru vlastníka výše uvedených nemovitostí chránit. Výše uvedený zájem státní památkové péče je v tomto případě natolik intenzivní, že práva nabytá v dobré víře na základě tohoto rozhodnutí OPP MHMP nelze ochránit. ...“

V mezidobí, kdy platila změna územního plánu, tedy v době kdy předmětná část Královské obory byla zařazena do území všeobecně obytného, bylo vydáno Odborem územního rozhodování Magistrátu hlav. Města Prahy územní rozhodnutí pro stavbu budov velvyslanectví a rezidence Kanady. Proti tomuto rozhodnutí podaly k ministerstvu pro místní rozvoj odvolání tyto organizace: Český svaz ochránců přírody, Společnost pro trvale udržitelný život a Zelený kruh. Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém rozhodnutí ze dne 7.3.2000 zamítlo vydané územní rozhodnutí. Za rozhodující považovalo ministerstvo skutečnost, že v průběhu odvolacího řízení přezkoumal ministr životního prostředí rozhodnutí svého ministerstva o udělení vyjímky a pro porušení zákona tuto udělenou vyjímku v mimoodvolacím řízení zrušil. Tímto rozhodnutím ministra životního prostředí byl potvrzen nesouhlas s umístěním navrhované stavby do území přírodní památky Královská obora.

Na základě výše uvedeného by se zdálo, že je již celá věc definitivně vyřešena, ale nezbývá než konstatovat, že není. Předmětná část Královské obory byla sice Zastupitelstvem hlav. m. Prahy v územním plánu platném od 1.1. 2000 opět zařazena do plochy s parkovou zelení a rozhodnutí odboru památkové péče a odboru územního rozhodování Magistrátu hl. m. Prahy byla zrušena, ale přesto je zde stále platná nezákonná smlouva o vydání části Královské obory jako náhradní restituce Pozemkovým fondem ČR. Je nezbytné, aby i tato smlouva byla soudní cestou zpochybněna a aby se historický majetek Koruny země České opět vrátil do rukou České republiky. Věřím, že se tak stane v době poměrně krátké.