Poznámka k přípravě projektu Park Kampa

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 1/2004)


Na jedné schůzce pracovní skupiny zřízené MČ Praha 1 pro zpracování nového projektu úpravy Kampy zazněly praktické myšlenky o tom, k čemu má park být, jaké má mít cesty, trávníky, že mají být volně přístupné atd. Důležitým úkolem je zamezit průjezdu aut a pokusit se ovlivnit i pozemek u Tyršova domu, který Sokolská obec zneužívá pro parkoviště. Domnívám se, že všechny praktické náměty tezí, snad až na volné pobíhání psů všude, mohou být vloženy do zadávací dokumentace nového projektu. Padla ale také poznámka: „žádné zdi“ a tu jsem pochopil, že diskutující se svými náměty vycházejí z dnešní vžité kompozice parku, tj. z volné a velmi přehledné plochy zcelované trávníkem.



To je však stav, se kterým se vůbec nelze spokojit. Sjednocený „všelidový“ park vznikl cestou malého odporu ve čtyřicátých letech, kdy nejprve pro cvičiště a později i kvůli přístupu k řece pro požárníky byly zbourány zdi starých zahrad. Tak zmizela důležitá část Malé Strany i půvabná křivolaká ulička U Sovových mlýnů. Tak zmizela kompozice zahrad, které patřily k blízkým palácům.

Domnívám se, že vzpomínka na historické dělení může být základem nové prostorové kompozice parku Na Kampě a může také založit funkční charakteristiku jednotlivých pozemků. Kampa je hodně navštěvovaná, je průchozí a nemá tak velkou rozlohu, aby zde bez vzájemných konfliktů mohly v jednom sjednoceném prostoru probíhat různé činnosti. V moderních zahradách, třeba i v zahradě u malého rodinného domu a v soudobém urbanismu vůbec, se vytváří oddělené části pro různé funkce. Zvláštní náhodou může na Kampě tato soudobá tendence vzkřísit staré ideální, i když - jak je vidět - zapomenuté uspořádání. A to důrazem na diverzifikaci činností. V souladu s historií anebo jenom citováním starého dělení, lze na Kampě vyjít vstříc požadavku na průchod nebo průjezd na kole, nerušený pobyt na trávníku, kolečkové bruslení, hry starší mládeže, procházky z prostoru do prostoru… až po ten pobyt se psy.

Má být vzpomenut historický stav, jak to ostatně má v památkové rezervaci být. Může se dělit nejen zdmi (některé by ostatně při povodni překážely), ale i ploty, keři, drobnou architekturou, prospektem s alejí nebo jen terénním rozdílem. Tak, aby bylo jasné: s tím, proč jsem přišel do parku, patřím sem, ale tam jinde se odehrává něco jiného. Jsem zvědavý, navštívím místo, které slibuje jiné překvapení. Taková změna koncepce parku Kampa je v souladu s památkovou péčí. Nejen s minulostí ale zejména vstříc soudobému účelu, může na Kampě místo nudné pláně znovu vzniknout soubor imaginativních prostranství.

 

Martin Krise

NA ROZCESTNÍK KAUZY